Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera - Prolog + 1. Kapitola

Stephenie Meyer


Drákulova dcera - Prolog + 1. KapitolaTak jo lidičky, po dlouhém zvažování jestli to jsem dát či nedát jsme se rozhodli vám jsem dát prolog a 1.kapitolu naší nové povídky. Bella je dcera Drákuly. Má bratra Lukase a společně žijí na hradě. Jednoho dne se přistěhují Cullenovi. Co se stane? Zamiluje se Edward do Belly a ona do něj? Pěkné počtení přejí AliceHaleCullen a Mishele Volturi

Prolog

 

Další nudná noc na starém hradě. Nikdy jsem neopustila hrad. Měla jsem to zakázané a až do teď jsem ten zákaz neporušila. Příroda v noci je nádherná. Obzvláště tady v Transylvánii. Lidé se sem bojí jezdit kvůli Drákulovi. Nevím proč otec je ve stoletém spánku. Jsem tu jen já a Lukas. Jsme Drákuly děti. Žijeme tu na hradě pět set let. Je to vtipné, mě neublíží denní světlo, svěcená voda a česnek. Bratrovi naopak ano a má mě chránit. Jak ironické slabší chrání silnějšího. Jsem paličatá stejně jako otec, takže jsem si u bratra vydupala aspoň procházky v noci.

Ve dne je tu nuda. Nemusím spát, ale bratr ano. Chtělo by to nějaké rozptýlení. Dnes má přijít švadlena. Má mi vzít míru na šaty. Žiji už pět set let, ale šaty mám nové. Podle bratra musím vypadat vznešeně. Už měsíc jsem nejedla a jsem slabá. Bratr mě pořád nabádá, abych si vypila vrátného, ale já nechci. Má dvě děti a za chvíli odsud odejde. Bratr ho už několikrát chtěl vypít, ale vždy jsem ho stihla včas zastavit. Vždy jsme se potom hrozně pohádaly. Občas jsem někomu tajně pomohla nebo někomu v nouzi dala peníze. Vždy když na to bratr přišel tak mi nadal, že jsme upíři a ne charita. Že máme škodit a ne pomáhat. Občas jsme na sebe vrčely, cenily zuby a roky spolu nepromluvily. On se zavřel do rakve a já do svého pokoje. Omlouvat se neměl ve zvyku ani jeden. Já za ním odmítala dolézat. Obvykle naše potyčky řešil otec, ale teď tu nebyl. Byly jsme tu jen my dva.

Já, která odmítala pít lidi a bratr který se musel krmit pravidelně. Nechtěla jsem lovit lidi. Jsou jako my, ale slabší. Ale hlad mě vždy donutil. Jednou za půl roku jsem se musela nakrmit, ať jsem chtěla nebo nechtěla. Lidé jsou prostě moje potrava a to už nezměním ani, kdybych chtěla.

 

 

1. Kapitola


Procházela jsem se lesem. V dálce jsem slyšela dusot koňských kopit. Foukal vítr, který si pohrával s listím stromu.

„Hej Bello! Kde jsi?“ Zaslechla jsem bratrovo volání.

„Už jdu.“ Křikla jsem zpět.

Běžela jsem za ním a přemýšlela, co mi chce.

„Co chceš?“ Zeptala jsem se bratra.

„Do našeho domu se nastěhují jiní upíři.“ Řekl.

„No a?“ Vypadlo za mě.

„No a?! Noa?!“ Opakoval naštvaně. „Nastěhují se nám sem cizí upíři a slečinka řekne no a?“ Mluvil a chodil sem a tam.

„A kdo se k nám nastěhuje?“ Řekla jsem bez zájmu.

„K nám?! Oni neví, že tam bydlíme!“ Řval na mě.

„Já se neptám, jestli ví, že jsme tady, ale kdo se sem nastěhuje?“ Teď už jsem taky křičela.

„Cullenovi.“ Řekl zhnuseně.

„A co ti vadí? Ty si je dáš k večeři. Pohoda.“ Řekla jsem udiveně.

„Jsou to upíři!!!“ Řval na mě.

„No a? To vadí?“ Zeptala jsem se. „Budeme mít nový přátele.“ Řekla jsem.

„Ty ses blbá, Bello.“ Řekl a smál se mi.

„Díky.“ Řekla jsem ironicky. „Tak proč ti tak vadí?“ Zeptala jsem se.

„Jsou to vegetariáni!“ Řval na celej les. To už jsem nevydržela a začala se smát.

„Čemu se směješ?!“ Řval na mě naštvaně.

„T-to-tobě!“ Vykoktala jsem mezi smíchem. Naštval se a běžel pryč.

„No tak! Nebuď suchar!“ Řvala jsem za ním a smála se. „Ani neřekl, kdy přijedou.“ Řekla jsem a běžela do hradu.

„Hej kde jsi?“ Řvala jsem na celej hrad. „Lukasi!!!“

Šla jsem do hrobky a zakřičela: „Lukasi!“

„No?!“ Ozvalo se z rakve.

„Kdy přijedou?“ Zeptala jsem se.

„Proč se ptáš? Chceš jim tady udělat průvod, uklidit a dát jim na zem červený koberec?“ vtipkoval Lukas.

„Dobrý nápad.“ Pronesla jsem sarkasticky.

„Že jo.“ Smál se mi.

„Hmm…“ Odpověděla jsem naštvaně.

„A pak kdo je suchar.“ Smál se mi dál.

„Haha! Moc vtipný! Tak kdy přijedou?“ Ptala jsem se netrpělivě.

Lukas se zamyslel a řekl: „Za pár hodin. Možná dní nebo měsíců, roků.“

„Kdy?“ Zuřila jsem.

„Neřeknu.“ Odpověděl.

„Proč?“ Naléhala jsem.

„Nevím.“ Nedal se.

„Jestli mi to neřekneš, tak tě zatluču do rakve.“ Vyhrožovala jsem.

„To bys neudělala.“

„Chceš se vsadit?“ Řekla jsem a šla pro hřebíky.

„Stůj!!!“ Zařval.

„Co je?“ Zeptala jsem se s úsměvem.

„Když ti řeknu, kdy přijedou, tak musíš celý týden strašit na hradě.“ Smlouval.

„Platí!“ Souhlasila jsem předčasně.

„Přijedou …

 

AliceHaleCullenMishele Volturi—>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Drákulova dcera - Prolog + 1. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!