Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera - 5. Kapitola


Drákulova dcera - 5. KapitolaTak jsme konečně napsali pokráčko. No chvíli to trvalo, ale je tu. Tak si dílek užijte a nechte nějaký ten koment. AliceHaleCullen a Mishele Volturi

5. Kapitola

 

Otevřely se dveře a v nich stál Carlisle. V ruce měl kladivo a pilku. Začala jsem příšerně ječet.

„Proč ječíš?“ nechápal.

„Na, co máš tu pilku?“ strachovala jsem se o svůj život. No zabít mě pilkou nemůže, to by musel mít motorovou, ale i tak.

„Chci Alici rozříznout hlavu a zjistit jak funguje její dar.“ Smál se. Čučela jsem na něj s otevřenou pusou jako blbec.

„Lucy!“ řvala Alice na celej hrad a vlítla ke mně do pokoje.

„Bacha, prkno!“ nestihla jsem to ani doříct a Alice se o něj praštila do hlavy.

„Sakra Carlisle, neříkala jsem ti, ať to prkno odděláš?“

„No, vždyť jo,“ vytáhl prkno a šel pryč.

„Lucy, budeme mít večírek,“ křičela.

„A co já s tím?“ lehla jsem si na postel a dala si ruku na čelo.

„Mám tam bouli.“

„Tak to můžeš jít za kyklopa,“ smála se.

„O co jde?“

„Pořádám večírek a každý musí mít převlek, a já chci, abys tam byla!“ žadonila a mávala mi před obličejem kostýmem Šmoulinky?!?!?!

„No já bych šla, ale v tomhle rozhodně ne!“ ukazovala jsem na kostým.

„Já si vezmu něco svého.“

„Ne!“ protestovala.

„Ale jo!“ dupla jsem si.

„Ale já ti ten kostým chci vybrat sama!“ nasadila psí oči.

„ V tom případě tam nejdu!“ nebudu se tam producírovat s modrým obličejem a bílou sukní. Nejsem magor.

„Dobře,“ rezignovala. To znamená, že musím na lov.

„No já jdu připravit výzdobu,“ usmála se a v očích se jí nebezpečně zablesklo.

Doufám, že to není masovej vrah, to bych pak musela nosit bouchačku. Sice by mi nepomohla, ale i tak škoda, že jsou upíří neprůstřelní. Vlezla jsem do okna a proměnila se na netopýra.

„Wow! Žasnu, že jsem to ještě nezapomněla,“ vzlétla jsem a odletěla někam… přesně nevím kam.

V lese jsem narazila na nějakého chlápka, divně se potácel, ale to je jedno. Přeměnila jsem se zpátky a skočila mu po krku. Musím uznat, že jsem byla docela hladová, dlouho jsem nic nejedla.

„Jé!“ žasla jsem, když okolo mě začali lítat světlušky. Začala jsem se smát jak blbá a chytat je.

„Ha,“ uviděla jsem růžového slona.

„Co ten tady dělá? Neměl by být v zoo? Takovej vzácnej exemplář!“ rozeběhla jsem se k němu a narazila do - stromu – kde ten se tady vzal.

„Moment, já sem v lese? Jak jsem se sem dostala?“

„Ha! Já přiletěla.“

Přeměnila jsem se a letěla domů. Dolétla jsem k hradu a uviděla dvě okna?

„Jak to? Vždycky tam bylo jen jedno?“ zrychlila jsem a… napálila to do zdi?

„Tak to bude to druhý okno!“ pomalu jsem podél zdi padala dolů. Do prčic, pode mnou byl sud plný vody.

Rychle jsem mávala křídlama a snažila se vyletět nahoru. Povedlo se. Vlétla jsem do okna (konečně jsem našla to správný) a narazila do skříně. Přeměnila jsem se zpátky a snažila se vstát.

„Jú! Zase ty světlušky!“ smála jsem se. „Zhasněte je někdo!“ culila jsem se jak debil a snažila se trefit dveře. Čert ví, proč jsou zase dvoje.

„Zkusím ty vpravo,“ dovrávorala jsem se ke dveřím a narazila do zdi. Zase! Já bych se na to nejradši vyprdla. Vstala jsem, jenže jsem si šlápla na tkaničku u boty a políbila podlahu.

„Kdybych aspoň líbala Edwarda, ale podlahu.“ Začala jsem se příšerně smát a konečně se trefila do dveří.

„Hu! To je chodeb!“ vrávorala jsem ke schodům. „Proč jich je tu tolik? Vždycky tu byl jen jeden.“

Přede mnou se objevil dvakrát Edward.

„Jé!“ smála jsem se, rozeběhla se k němu a natáhla ruce.

Ale on zmizel a já dopadla zase na podlahu. Otočila jsem se na záda a uviděla nade mnou dva Edwardy. Pochechtávala jsem se jako blb. Všechno se semnou točilo.

Edward mě vzal do náruče a odnesl do pokoje.

„Né, sem né! Tady na mě útočí dveře!“ křičela jsem a držela se futer.

Edward mě přepral a hodil na postel, zabručel něco ve stylu, ty ses zřídila a zmizel jak pára nad hrncem. Ale já musím pryč jako netopýrovi by mi to mohlo jít líp.

Přeměnila jsem se a vyrazila ven. Ani na mě nezaútočily dveře, se jim nedivým. Mám černej pásek v karate, se mě bojí. Přede mnou se objevily dvě Rosalie, zabočila jsem doprava a narazila do ní.

„Sakra, já se jí zamotala do vlasů!!!“

Rose začala příšerně ječet a utíkala po chodbě. Ještě chvíli a budu blinkat. Rozrazila dveře do pokoje, kde seděli všichni Cullenovi. Založily asi drbací kroužek?

Emmett se začal příšerně smát.

„Co je tu k smíchu?“ řekla Rose nasupeně. „Hned mi to vyndejte z vlasů!!!“ řvala.

 

<—AliceHaleCullenMishele Volturi—>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Drákulova dcera - 5. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!