Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - prolog + 1. Díl

20.03.2010 (15:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3516×

Prolog – Přitahuji nadpřirozeno tak moc, až mě dokonale do sebe vtáhlo a já jsem teď jeho velikou součástí, o které ale skoro nikdo neví.

Daleká budoucnost:

Edward mě opustil a já nána utekla z domu, ale nedokážu toho litovat, jen díky tomu, jsem získala nové přátelé a jen díky tomu jsem to co jsem.

Sice by mi asi bylo lépe, kdybych mohla žít po Edwardově boku, ale i takhle jsem spokojená, dlouho jsem si s Cullenovými psala, vlastně jen díky mé milované Alici jsem mohla utéct.

Za celou tu dobu mého 40-ti letého cestování jsem viděla mnohé, vyfotila jsem na tisíce nádherných fotek, potkala bájné tvory, o kterých se mi v životě nesnilo, a hlavně poznala jsem svoji nevlastní sestru.

Pořád mi vrtá hlavou, že mě Edward prý opustil proto, že mě chtěl chránit před mýtickým světem a že mě pořád miluje, ale když jsem tam před několika lety byla tak to nedal nijak na jevo.

V této chvíli se pouze modlím, aby Aro splnil co slíbil, že nedovolí, aby se kvůli mně nějakému Cullenovi cokoliv stalo, ale kdo věří Arovi? No já se o to snažím, ale budu za ním asi muset během půl roku zase zaletět, už jsou to 3 roky co jsem jakoby zmizela z povrchu zemského, což je vlastně tak trochu pravda, v podstatě jsem vlastně pod zemí, jen občas jsem zase dost vysoko nad zemí, na povrchu jsem byla už je to docela dlouho, i když co je pro věčnost dlouho?

Jsem nesmrtelná, málem nepřemožitelná, k tomu umím lítat a mám 3 dary.

Tady pod zemí žiji s těmi, co jsou podobní mé nesmrtelné podobě, s velikými létajícími mýtickými příšerami, s draky.

Ano, já Isabella Marie Swanová jsem drak.

1. Díl - Jak to všechno začalo.

„Nechci tě, už tě nemiluji!“

Tak tohle jsou jediný slova, která slyším, a přitom byly řečeny jenom jednou, ale já už je týden slyším ve své hlavě. Charlie je ze mě zoufalý, už neví, co si se mnou má počít, nechápe, že mě opustila láska mého života a já se cítím jako kdyby mě kus chyběl, jako kdyby mi vyrval srdce a zadupal do hlíny, je to příšerný pocit.

On si sice Charlie myslí, že mě chápe, protože jeho taky opustila jeho láska, ale nechápe, že i když mamku miloval, tak jí nikdy nemohl milovat tak, jak já milovala a pořád miluji Edwarda.

Cit co k Edwardovi chovám se nijak nezmění, pořád ho budu milovat, i když on si myslí opak, ale já vím, že se ten cit nezmění, neví, že na něj nikdy nezapomenu. A vím, že nikdy nebudu litovat toho půl roku, co jsem strávila s tím nejdokonalejším tvorem pod sluncem.

„Bello, okamžitě pojď dolů!“

Ach jo co po mě zase chce, to je pořád že bych se měla přestat trápit a že na něj určitě brzy zapomenu a další takovýhle pindy o tom že on mi za to nestojí bla bla bla.

Jak kdyby to mohla být někdy pravda, už je to 17 let co mamka opustila Charlieho a on se z toho pořád ještě nevzpamatoval, i když se snaží tvářit, že jo.

Přes to jsem se vydala za ním dolů do obýváku.

„Bello, přestaň se užírat, přestaň se trápit, prosím. Ale pro to jsem tě nevolal, půjdeš do školy!“

„Ale tati…“

„Žádné ale, buď půjdeš do školy tady, nebo tě pošlu zpátky za René do Jacksonvilu.“

„Tak fajn, já teda půjdu do školy.“ Už vidím všechny, jak na mě koukají a ukazují si na mě: „To je ta od, které utekl její kluk a ona se z toho zhroutila.“ Už vidím, jak se mi budou všichni smát, ale aspoň budu tady, tady alespoň vím, že to bylo opravdu skutečné, v Jacksonvilu bych mohla začít pochybovat, jestli se to opravdu stalo a pak bych se z toho zbláznila, ale já do cvokárny nechci.

Ještě že dneska není pátek, protože to moje rozhodnutí že půjdu do školy bych během víkendu určitě zrušila.

A tak jsem po týdnu nepřítomnosti nastoupila do školy.

Bylo to mnohem horší, než jsem si představovala, nikdy jsem si nemyslela, že je tu ve škole tolik lidí, když jsem sem přišla z Phoenixu tak jsem si říkala jak je to malá škola ale teď bych dala nevím co za to kdyby byla ještě menší.

Všichni se na mě koukali, jak kdybych byla nějaká divná, nebo nemocná.

Divná myslím nejsem, ale nemocná ano, láskou.

Jen Angela, na mě koukala stejně jako vždy, tedy, snažila se, ale občas jí v očích prosvitl soucit a pochopení, ona byla vždycky ta nejlepší kamarádka.

V tom se ke mně přihnala Jessica a hned spustila: „Já to hned věděla Bello, když jsem pro Edwarda nebyla dobrá já tak jak by jsi pro něj mohla být dobrá ty, akorát už se nudil a tak si vybral tu největší chudinku na škole, tu novou ztracenou a obyčejnou chudinku, aby si s ní pohrál a v zápětí odkopl.

Její slova mě bolela, ale měla pravdu, jen si se mnou hrál, nemiloval mě.

„Jessico omluv mě, je mi špatně." Ani jsem ji nenechala odpovědět a šla k autu, nastartovala a jela domů.

Přemýšlela jsem hodně nad tím co dělat, protože v Jacksonvillu bych na ně zapomněla, ale tady mi je zase všichni a všechno připomíná a to taky není moc dobré, zvláště když jsou tu takoví jako Jessica.

Nakonec mě napadlo, že odjedu, někam daleko, kde mě nikdo nebude znát, teď mi zbývá vymyslet akorát kam, abych měla jistotu, že ho tam nepotkám. Takže to chce nějaký stát, kde pořád bez přestání svítí slunce, třeba se alespoň opálím.

Asie? Ne! Tam bývají monzuny, kdy hodně dlouho prší, tudíž je zataženo. Austrálie? To taky není to pravé.

Když jsem byla malá vždycky jsem se toužila kouknout do Afriky do Egypta na pyramidy, proč bych si nemohla svůj sen splnit teď, peněz na letenku, na  ubytování a na všechno ostatní mám dost, protože jsem zjistila, že mi po Edwardově odchodu na účtu přibylo (v přepočtu na Kč) asi jeden a půl milionu + jeden dopis ve kterém stálo:

„Milá Bello, neměj nám za zlé, že odjíždíme ani jsme se nerozloučili, ale Edward jinak nedal, nevím, co mu přeběhlo přes nos, já myslel, že tě miluje.

Věř tomu, že to od Alice pořádně schytal, když jí zakázal, aby se s tebou šla rozloučit, a tak mi dala příkaz, abych ti na tvůj účet převedl nějaké peníze, na truc Edwardovi. Prosím využij těch peněz moudře, kup si třeba nějaké lepší auto než se ti to tvoje rozpadne, něco na sebe, nebo jdi na nějakou univerzitu.

Věř, že kdyby záleželo pouze na nás tak tě nikdy neopustíme, vím, že peníze nás nemůžou nahradit, ale třeba se ti někdy budou hodit, prosím hlavně si nic neudělej. Jasper nám říkal, jak velikou lásku k Edwardovi cítíš a že se dokonce bojí, že by tě ta bolest z jeho odchodu mohla zabít, ale bohužel Edward se nedal oblomit a tak se musíme přestěhovat.

Prosím nepoužívej ty peníze na naše vypátrání, nemá to cenu, Edward to zjistí vždycky dřív a zase nás spakuje a odtáhne někam, kdo ví kam.

Máme tě moc rádi. Carlisle, Esme, Jasper, Rosalie, Emmet a Alice.“

Když jsem ho četla poprvé tak mi tekly slzy, teď vím, že Alice měla nejspíše vidění, že se vydám cestovat a že by se mi mohly peníze hodit, ale nikomu o tom podle toho dopisu neřekla a za to jsem jí vděčná.