Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 9. Díl

bella


Dračí láska - 9. DílV tomto díle se Bella s Josephem vydají za šamankou, jak cesta bude probíhat, to se dozvíte když si přečtete tento dílek. Moc prosím o komentáře

Po cestě jsem se stavila si koupit nějaké tašky a oblečení, protože místní móda je prostě super.

Pak už jsem ale opravdu šla do toho hotelu, musím si pořádně odpočinout, zítra to bude asi dost náročné. První poplujeme asi 2 dny po Nilu, potom pojedeme k tomu pralesu ten kousek tereňákem, který tam Joseph, prý má a pak v pralese pěšky, zase budu dodřená, jak kdybych prošla růžema.

Toto ráno jsem se vzbudila celkem brzo, už o půl šesté, takže jsem měla docela dost času na to abych se stihla sbalit, né že bych toho měla nějak moc vytáhnutého, ale fotky jsem si dala do batůžku, nevím proč, ale měla jsem takový dojem že je budu brzy potřebovat a pak jsem se šla nasnídat a předat pokoj, protože se sem už nevrátím, sice pořád nevím, kam si budu chtít zajet až opustím šamanku, ale sem do Káhiry to nebude. Možná že se přepravím nějak na Madagaskar a budu si užívat slunce, koupat se v moři, ale to si tam první budu teda muset koupit nějaké plavky, protože to je jediný kousek oblečení, který v kufru nemám.

Za takového neustálého přemýšlení jsem došla až před Josephův krámek, naštěstí tam Josef už byl, takže jsem na něj nemusela dlouho čekat.

Joseph si akorát dobaloval foťák a tiskárnu a za chvíli jsme mohli vyrazit k Nilu, naštěstí nebyl daleko, takže jsme se s těma těžkýma taškama nemuseli táhnout moc dlouho.

Joseph mě zavedl na molo, poručil mi, ať tu počkám a odběhl, za chvíli už se přede mnou kolébal na vlnách motorový člun.

Naskládali jsem do něj všechny naše věci a vyrazili jsme na naši plavbu.

Chvíli po té co jsme vypluli z města, se kolem nás rozprostřela široká daleká poušť, jen tady po krajích řeky byla zeleň a tak jsem mohla obdivovat slony, žirafy a mnoho dalších afrických zvířat. Fotila jsem jako zběsilá, ještě že mám tak velkou paměťovku a štěstí že si Joseph vzal tiskárnu, bude mi je moct vytisknout.

Menší problém při plavbě nám dělali hroši a občas nějaký ten krokodýl, ale jinak to bylo v pořádku.

Pluli jsme docela hodně rychle, Nil nějak utíkal a ta Josefova kocábka je taky docela rychlá.

„Pokud to takovouhle rychlostí půjde dál, tak jsem do večera v mém domě, který jsem si tam postavil, když jsem tam pracoval jako fotograf.“

„To je super Josephe.“

A tak jsem pluli dál a dál, já pořád fotila, ale už né tolik jako ze začátku.

S Josefem docela hezky utíkal čas a tak mě překvapilo když jsem uviděla jak za obzorem pomalu začíná zacházet slunce, ale nepřekvapilo mě jen to kolik je hodin, ale i ta nádhera toho západu, hned jsem začala fotit a díky Josephovi který mi dal radu jaký program mám zvolit tak ty fotky vypadaly naprosto nádherně, už vím asi co pošlu jako PFku na nový rok.

Pak už jsem před sebou uviděla dům u řeky a Joseph k němu začal připlouvat.

Když jsem vystoupila, chvíli jsem se kolébala po mole jak opilá, jak jsem byla rozhoupaná z té lodi a Joseph se mi smál.

„No co, nesměj se mi, nejsem na takovéhle plavby zvyklá.“

„Ale když ty Bello vypadáš tak komicky.“

Naštěstí se to za chvíli zpravilo a já už zase chodila normálně.

Vešli jsme do domu, Joseph mi ukázal kde můžu dneska přespat a kde je koupelna a šel si po svém.

Já se vysprchovala v pokoji jsem se převlékla a šla jsem spát.

Ráno mě joseph probudil docela hodně brzy, ale stálo to za to, protože jsem okna pokoje měla nasměrované na východ a ten východ slunce byl naprosto nádherný.

Hned jsem šla najít foťák a začala fotit jak divá, byly to opravdu nádherné fotky.

Pak mě Joseph už volal na snídani, po té mi ty fotky tady vytiskl a my mohli vyrazit dál, ale teď už né po Nilu ale po „cestě“ Josephovým terénním autem co tu měl zaparkované v garáži, ty jeho fotografie asi pěkně vynáší.

Pak jsme dojeli už k tomu pralesu, bylo asi 11 hodin.

Musela jsem si vyfotit i ten prales a jak jsem tak fotila tak mě Joseph pozoroval, najednou jsem uviděla jak se mu rozšířily oči jak ho něco napadlo.

„Bello? Nevyfotila by si se se mnou?“

„Klidně, nejsem proti.“

„Tak super, ještě by jsme mohli udělat super fotky ty a já jako tygr, to by nemělo konkurenci.“

„Fíha, Josephe ty máš docela zajímavé nápady, tak jdeme na to ne?“

Joseph vytáhl z auta svůj trošičku víc profesionální foťák, no tak jo o hodně víc profesionální foťák. Nastavil tam samospoušť na 20 vteřin plus k tomu přidal, ať to udělá 30 fotek po sobě s 5 vteřinovým rozestupem. Pak se přeměnil a rozběhl se ke mně.

A tak jsme se fotili jak nás napadlo, znovu a znovu, pak jsme si ty fotky prohlíželi, opravdu neměly chybu, bylo jich přes 150.

Na první vedle mě jen seděl, na další se mi lísal kolem noh, pak na mě jako by útočil, Joseph ve skoku a já přikrčená s vyděšeným výrazem, jak ho drbu za uchem, na další jsem měla Josephovi packy na ramenou, Joseph ležící na mě a mnoho dalších moc vydařených fotek, samozřejmě že tam byly i ty co se moc nepovedly a nebylo jich málo, ale i tak jich po promazání bylo něco málo pod 90. Hned jsem poprosila Josepha, aby mi je vytiskl, protože jsou naprosto dokonalé.

„Jasně, že ti je vytisknu Bello, ale mám jednu prosbu, bude se konat celosvětová soutěž ve fotografování, mohl bych tam některé z těchto fotek poslat?“

„Jo klidně jim je tam pošli všechny, budu ti držet palce, abys vyhrál, jaká je vlastně cena?“

„Děkuji ti Bello. První cena je půl milionu.“

„Jů, super, tak to ti budu držet palce ještě víc, protože ten půl milion ti splatí ty fotky, který jsi po mě nechtěl zaplatit.“

„Super, takže já ti je vytisknu a pak vyrazíme za tou šamankou.“

Po té co mi je Joseph vytiskl, jsme se opravdu vydali do pralesa, tam i když tam byla skoro tma, tak jsem tam fotila, s bleskem to sice nikdy není ono, ale i tak to bylo kouzelné. Tygr co mě vede za nějakou nejpravděpodobněji dost nebezpečnou ženskou.

Šli jsme asi hodinu, najednou jsme však došli na mýtinku, na které stála taková nějaká stará trošku se rozpadající chýše a před ní seděla seschlá stařenka, šamanka.

Ohlédla jsem se po Josephovi, ale ten se schovával v nedalekém křoví, nechápu co proti ní má, nebo co má ona proti němu, ale rozhodla jsem se to neřešit.

Tak jsem se vydala vstříc svému novému osudu, snad lepšímu než byl do teď.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 9. Díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!