Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 6. Díl

24.04.2010 (08:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2241×

„I když, kdybych to tak vzala tak se tomu dá uvěřit, pořád mám takové tušení že obyčejní lidé nejsou jediná rasa co pobíhá po zeměkouli, bohužel za prvé nikdo nezná cestu a za druhé, bych se v pralese po 200 metrech stejnak zabila s tou mojí šikovností zakopnout i na nejrovnějším povrchu.“

„Tak to máte smůlu, taková nešikovnost je prokletí, ale doufejte, třeba se vám to zlepší, mě to taky v 25 letech opustilo, stejně největší sranda byla, to mi bylo asi 16 let. Přišel sem do nemocnice nový doktor a z mé složky šel do kolen. Normální člověk tam má 2 možná 3 papíry, ale já jich tam měl 15.“

„V 16 letech? To nevím, ale teď když mě Carlisle ošetřoval, to je ten co mi převedl ty peníze, tak říkal, že ve složce mám k datu mých 18 narozenin 20 papírů ve složce úrazu, ale pak ještě dodal, že tak málo jich tam mám jen proto, že když mě ošetřoval on, což bylo velice často, vlastně skoro pořád tak mi do složky nepsal. Ošetřoval mě totiž většinou u nich doma a tam mou složku neměl.“

„No nazdar Bello, ty ještě žiješ? S takovou smůlou už bych tě hledal akorát v márnici. Já kdybych měl tak šílenou smůlu tak bych se bál vylézt z postele i když i tam bych se bál že se na mě zhroutí celý dům.“

„No tak to mě ještě nenapadlo.“

„Já ti asi poběžím honem vyvolat ty fotky, jenom tě zdržuju.“

„Né to já zdržuju tebe Josephe.“

„Nezdržuješ mě, ale i tak ti jdu vyvolat ty fotky, ať na to pak nezapomenu.“

A tak jsem osaměla.

Joseph je fajn, přemýšlím kolik mu tak může být, vypadá tak na 30, ale kdo ví.

S jistotou můžu říct, že kdyby byl mladší a já nemilovala pořád Edwarda tak by se mi snad i líbil. Měl takové nazelenalé kočičí oči, hnědé vlasy, vysoký byl asi jako Charlie.

Pak jsem pohledem zavadila o ty katalogy a hned jsem se na jeden vrhla, protože nevím, co budu dělat dál, jestli tu zůstanu, nebo jestli poputuji do nějakého jiného státu na jiném konci světa.

Líbil se mi nápad kouknout se na Madagaskar.

Joseph mi velice pomohl, pomohlo mi, že jsem mu to mohla říct, ale pochybuji, že jsem se té bolesti bavila, ona se vrátí a určitě v plné síle.

V tu chvíli jako bych to přivolala a já se bolestí zkroutila v křesle, ve kterém jsem seděla, jen jsem doufala, že to přejde, než se Joseph vrátí, nechci ho vyděsit.

Bohužel mé přání vyslyšeno nebylo a za chvíli se Joseph objevil mezi dveřmi. Šíleně se vyděsil, položil fotky na stolek a hned ke mně přiběhl.

„Bello, co je ti? Jsi v pořádku?“

Přemýšlela jsem jak mu říct že mi nic není a pak mě to napadlo, vytáhle jsem s obtížemi z kapsy propisku a naznačila Josephovi, ať mi donese papír. Na ten jsem mu pak napsala: „Neboj se o mě, jsem v pohodě, nejpozději za půl hodiny to zmizí, pak ti to vysvětlím.“

„Bello, opravdu jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

Jen jsem zakývala hlavou na souhlas.

Naštěstí ta půlhodina uběhla docela rychle.

Rozmýšlela jsem si, co přesně Josephovi řeknu, nakonec jsem se rozhodla, že mu to řeknu všechno krom toho, že teda Edward je upír.

„Dlužím ti vysvětlení.“

„To asi ano, pořád ještě jsem z toho vyděšený, myslel jsem, že se o tebe pokouší infarkt, ale pokud nechceš, nemusíš mi to vysvětlovat.“

„Né já ti to chci říct, třeba se to trochu zlepší.“

„Promiň Bello, ale nevkládal bych do toho moc veliké naděje.“

„Josephe, je jedna věc, které se nebojím a to infarktu, protože já budu mít srdce tak odolné proti bolesti že už s ním jen tak něco nezahýbá. Ten záchvat nebo jak by se to dalo nazývat, doufala jsem, že tady s tím je konec ale včera se objevil po týdnu znova, doma se objevoval každý den a to občas i vícekrát.

Tyhle záchvaty mám od té doby, kdy mě opustila má jediná a největší láska, je to jako bych k němu byla srdcem přivázaná a tím, že ode mě odešel mi ho roztrhl a srdce to nevydrželo a rozpadá se na menší a menšíc kousíčky, takovou cítím bolest. Pořád ale Edwarda miluji, i když mi tak moc ublížil. Je pravda, že si na to mohl vybrat lepší dobu, než jsou 2 dny po mých narozeninách, ale stalo se. Po půl roce co mi vyznával lásku mi řek,l že mě nemiluje a nechce, jeho sestra Alice za jeho zády přemluvila jejich otce Carlislea ať mi převede na konto peníze a poslali mi s nimi i dopis. To pro Alici chci tu jednu fotku, protože jsem jí považovala za sestru, celou jejich rodinu jsem milovala a vlastně pořád miluji jako vlastní.“

„To jen jejich odchod ti vytváří takové záchvaty?“

„Ano.“

„Divím se, jak je můžeš pořád tolik milovat, když ti tolik ublížili a tolik ti jejich odchod ubližuje.“

„Já nevím, ta bolest je opravdu jako kdyby mi někdo trhal srdce, jako kdyby se mi rozpadalo na milion kousků, ale i přes to kdyby se tady objevili tak se jim vrhnu kolem krku.“

„Jsi velice složitá osobnost Bello a máš v sobě tolik lásky, jako jsem ještě nikdy u nikoho neviděl.“

„Já ano, má v sobě víc lásky než všichni lidé na zemi, jmenuje se Esme a je to matka Edwarda, Alice a jejich sourozenců. Esme má v sobě opravdu mnoho lásky, vždycky jsem jí obdivovala, Emmet není žádnej kliďas, je mu 20 let ale chová se hůř jak huberťák, pořád vymýšlí nějaké vtípky a dost často to odnese nějaká Esmina starožitnost nebo část domu, ale ona i když je naštvaná ho pořád šíleně miluje jako syna.“

„Ta dáma musí být jedinečná, moc rád bych jí někdy potkal, takový člověk se jen tak nevidí.“

Taky to není člověk, říkala jsem si v duchu.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 6. Díl: