Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 39. díl

29.05.2011 (08:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 4318×

Když jsem se ráno probudila, trknul mě nápad. Poprosím Jacoba a ostatní, aby mi s mou „smrtí“ pomohli.

Hned na snídani jsem přednesla svůj návrh.

„Jacobe, chtěla bych tě o něco poprosit. Hodně mě zpomaluje, že musím každý týden volat Cullenům, napadlo mě, že bych sehrála svoji smrt, ale budu k tomu potřebovat pomoc. Pomohli byste mi?“

„Jak to chceš, prosím tě, udělat,“ ptal se zmateně Jacob.

„No, víš, jak jsi mi kdysi vysvětloval ten váš koníček se skákáním do vody ze skály?“ Přikývl. „Tak mě napadlo, že bych sundala štít, skočila a zase ho nasadila, navíc když u mě budete vy, tak by měla mít Alice naprostou temnotu.“ Znova přikývl, ale byly na něm vidět pochyby. „Jsi si jistá, že to bude fungovat, když už nejsme vlci?“

„Mělo by to fungovat a i kdyby ne, tak můj štít by měl stačit, navíc si pak změním podobu, takže by to fungovat mělo. Po tobě hlavně budu vyžadovat výborný herecký výkon, protože Alice, nebo někdo od nich bude určitě volat, aby se přesvědčili, jestli jsem doopravdy mrtvá a pak se bude nejspíš muset uspořádat pohřeb, ale to už nějak vymyslíme. Snad to bude fungovat.“

Jacob se na mě mračil, vůbec se mu můj nápad se skákáním z útesu nelíbil, ani s hraním mé smrti nesouhlasil, ale nakonec kývnul.

„Dobře, Bello, pomůžeme ti, snad to nějak zvládneme, ale nebojíš se, že Edward, až přijede, vyčte z našich hlav, že nejsi mrtvá?“ To mě trochu zarazilo, ale pak jsem se musela usmát.

„Neboj, Jacobe, změním si podobu na někoho, kdo bude moct být na mém pohřbu, a když budu u vás, tak není problém každému zaštítit tu část mozku, ve které je uchovaná ta informace o mém životě.“ Dokonce už jsem měla vymyšlené za koho, pokud s tím bude Carolin souhlasit, protože jí chci vyrobit další dítě a to tam přece vezmou, moc si totiž Bellu oblíbilo, jak jinak, že jo?

Hned jakmile se u nás objevila Carolin a Izzie, tak jsem jim to navrhla a ony souhlasily, Izzie sice měla připomínky a chtěla, abych se změnila přesně podle jejích představ, ale na to se dalo přistoupit.

Začali jsme tedy plánovat moji smrt. Řeknu vám, zní to zajímavě, když o tom člověk takhle mluví.

Dny utíkaly a já hodně času trávila s Izzie, protože pořád chtěla nějak měnit moji podobu, jednou se jí nelíbily vlasy, tak jsme předělávaly vlasy, jednou se jí nelíbily oči, tak jsme předělávaly oči, prostě vyblbla se u toho dost, ale nakonec se nám povedlo stvořit dívku podle Izziných představ, která se dokonce podobala jak Jacobovi, Carolin - tak i Jenn. A zbytek času jsem se smečkou dolaďovala podrobnosti mé smrti.

Potom konečně přišel den D. Ráno jsem se jako vždy nasnídala, přeměnila se na svoji starou podobu a pak jsem stáhla štít, ode dneška o tom plánu nesměl nikdo ani ceknout. Kolem 11 dopoledne jsme se vydali na útes, dokonce i sluníčko se ukázalo. Bylo nádherně, jak kdyby se mi to počasí chtělo přizpůsobit, aby ta koupel byla teplejší.

Vybrali jsme samozřejmě ten nejvyšší útes, ze kterého ten skok bude nejzajímavější. Oceán se pod námi třpytil, bylo to kouzelné, mohla bych se takhle dolů do vln koukat celé věky, ale na to jsem čas neměla, a tak jsem začala usilovně myslet na to, že skočím, aby to Alici náhodou neuniklo a pak jsem skočila. Řeknu vám, to je zážitek, jen tak letíte prostorem, kolem vás sviští vítr a těch pár vteřin, co padáte, vám přijdou jako minuty a tolik se vám toho stihne za tu dobu prohnat hlavou... Pak jsem najednou byla pod hladinou, ani jsem nestíhala zpozorovat, že už jsem se tak moc přiblížila. Když jsem byla po vodou, tak jsem naoko začala hrabat rukama, jako že se chci dostat zpátky na hladinu, prostě jsem ze sebe dělala herečku, ale to jsem už dost dlouho. Stále si na něco hraji. Potom jsem jakoby začala umdlévat a pak jsem to hrabání rukama vzdala úplně. Chvíli potom jsem zase natáhla štít, snad to bude stačit, bude muset.

Na pláž už jsem doplavala jako Edith, Carolinina druhá dcera.

Sam a ostatní kluci ke mně hned běželi a podávali mi deku, abych se měla do čeho usušit, ona přece jen v tom mokrém oblečení byla zima. Ale byla jsem rozhodnutá, že si takový skok ještě někdy zopakuji, bylo to dokonalé.

Potom už jsme jenom čekali, jestli na to Cullenovi skočili a zavolají. Netrvalo to ani půl hodiny, než Alice zavolala. Zvedl to Jacob, byli jsme tak domluvení.

„Prosim?“

„Tady Alice Cullenová, vím, že nemám co otravovat, ale viděla jsem, jak Bella skočila u vás z útesu a už nevyplavala.“

Jacob nasadil smutný tón hlasu a pokračoval: „Ahoj, Alice, tady Jacob. Viděla si dobře, Bella opravdu skočila z útesu a nezvládla to, snažili jsme se jí zadržet, rozmluvit jí to, ale ona se nenechala a počkala si, až nebudeme dávat pozor a běžela skočit k útesu. Tohle bylo jediný období, kdy mi vadilo, že už jsem zase člověk, kdybych byl vlk, ještě bych ji stihnul dohnat, ale takhle jsme neměli šanci. Chudery moje dcery, strašně si ji za ten týden oblíbily. Ale nejhorší na tom všem je, že Bella asi plánovala, že to nepřežije, protože jsme na její posteli našli závěť. Máme vás prý pozvat na její pohřeb, máte s sebou vzít nějaké fotografie, prý už budete vědět. A ještě jedna věc, chce být zpopelněná a nasypaná do oceánu, takže máme na chvíli zrušit hranice. Nechce toho po nás málo, ale co bychom pro Bellu neudělali.“

„To je hrůza...“ V Alicině hlase byl slyšet pláč a ostatní Cullenovi na tom byli stejně, není nad supersluch.

„To jo, Izzie a Edith, moje vnučky, si ji moc oblíbily, těžko to snášejí, všechny nás to vzalo.“

„No, my sedáme do auta a jedeme k vám, doufám, že tedy můžeme překročit hranice, když tak ti dám Carlislea, aby jste se mohli domluvit.“

„Dobře, tak ahoj, Alice.“

„Zdravím, tady Carlisle. Nechceme nic dělat proti vaší vůli, je to vaše území a máme na to smlouvu, takže pokud nás nechcete pustit, tak s tím bohužel nic nenaděláme.“

„Ale, Carlisle, to je v pohodě, bylo to jedno z Bellin posledních přání, tak jí ho splníme.“

„Dobře, tak my sedáme do aut a zítra jsme u vás.“

Když dotelefonovali, tak jsem se dala do dalšího organizování.

„Dobře, takže teď musíme do té urny, kterou Lukas (Samův syn) donesl, dát nějaký popel a měli bychom spálit nějaké mé oblečení, aby to alespoň trochu vonělo jako já, nejsem si jistá, jak moc silný čuch upíři mají.“

A tak jsme venku rozdělali oheň, já donesla svá nejstarší trika a kalhoty, které budou mnou načuchlý nejvíc a vyráběli jsme popel do urny.

Když byl popel hotový, tak jsem si svolala k sobě všechny, co byli u toho ohně, a zakryla jsem jim vzpomínku na to, jak se měním a na to, že jsem drak a všem jsem jim hlavně zakryla vzpomínku na to, že má smrt je jen kamufláž a že doopravdy žádná Edith neexistuje.

Potom už jsme jen čekali na to, až Cullenovi přijedou. Kluci hlídkovali u hranic a já, Jacob, Izzie a Carolin jsme chystali můj pohřeb. Rozhodli jsme se to spáchat na tom útesu, ze kterého jsem skočila, a tak jsme tam donesli nějaké květiny a urnu. Jacob se přihlásil, že pronese smuteční řeč a tak jsme mu s ní pomáhaly.

Pak už Jacobovi zazvonil mobil, že Cullenovi právě přejeli hranice La Push. Řeč byla vymyšlená, a tak jsme tam jen stáli, tvářili se zkroušeně a čekali, až smuteční průvod přijde. Ještě jsem stáhla svůj štít, abych nebyla nápadná a mohli Cullenovi přijít.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 39. díl: