Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 38. díl

25.04.2011 (21:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3471×

A tak jsem s Arem měla uzavřenou dohodu, oba jsme byli spokojení a já se mohla vydat do světa hledat ostatní draky.

Vypadla jsem z Volterry a dala se do zkoumání mapy, kterou mi dala sfinga Luciella. Bohužel to nebylo nic podrobného, byl to nákres mapy světa a někde uprostřed tichého oceánu byla nakreslená dračí základna jako sopka.

A tak začalo mé dobrodružství, hledání draků. Celkem dost mě zpomalovalo to, že jsem se musela Cullenovým tak často hlásit. Začala jsem uvažovat o tom, že prostě stáhnu štít, nechám na chvíli Alici vidět mou budoucnost a při tom nafinguji svou smrt. Ještě nevím, jak bych to udělala, ale něco už mě napadne. Vím, že jim to hodně ublíží, ale nemám jinou možnost.

Problém je v tom, že se mi ještě nechce umřít, ani naoko, a v tom mě trklo, že bych se mohla ještě stavit v La Push, za Jacobem, zjistit jak je na tom. Jak jsem na něj mohla zapomenout?

A tak jsem se vybodla na umírání, ale roztáhla jsem křídla a vydala se za Jacobem.

Cesta trvala celkem dlouho, ale nakonec jsem doletěla do Ameriky a přistávala jsem u La Push. Přistála jsem uprostřed lesů, protože jsem nechtěla vzbuzovat pozornost. Když jsem se přeměňovala zpátky do lidské podoby, zase jsem zvolila svoji starou podobu, přece jenom pro jistotu, mohli by dostat šok, kdybych tam nakráčela stále osmnáctiletá.

Když změny byly dokončeny, tak jsem se vydala do rezervace. Lesy se v okolí Forks a La Push vůbec nezměnily, stále jsou vlhké, zelené a hlavně husté. Ale po nějaké době jsem dorazila tam, kam jsem chtěla. Po cestě první byl dům Sama a Emily, a tak jsem se rozhodla, že se zkusím stavit u nich.

Když jsem k jejich domku došla, zaklepala jsem na dveře a čekala, jestli je někdo doma. Po chvíli mi přišel otevřít Sam, ale zestárl, už měl i nějakou tu šedinu, nejspíš se tu už od Cullenů moc upírů neukázalo a on se nemusel měnit.

„Ahoj, Same, koukám, že po Cullenech se tu už moc upírů neukázalo.“

„Bello?“

„Ano, Same, jsem to já. Copak, už jste vzdali to, že bych se tu mohla ukázat?“

„No, tak trochu. Přijela ses na nás kouknout?“

„Ano, hlavně jsem si vzpomněla na Jacoba.“

„Jak jinak, že? No, hodně ho vzalo, když jsi utekla, ale pak se otiskl a vzpamatoval se.“

„Jacob se otiskl? To je výborné. Bydlí furt stejně?“

„Ano, stále bydlí v baráčku po Billym.“

„Tak to ho musím zajít navštívit.“

„Počkej, Bello, nechceš nám povykládat, co jsi celou tu dobu dělala?“

„A nechcete teda uspořádat nějaký mejdlo pro známý a hlavně ty, co jsou obeznámení s nadpřirozeným světem, Cullenovi nebyli poslední, abych to nemusela opakovat miliónkrát?“

„Dobrý nápad. Tak teď jdi za Jacobem a já zařídím, abychom se sešli večer u soukromého táboráku.“

„Děkuji, Same. Tak ahoj večer.“

Vydala jsem se k Jacobovi a přemýšlela jsem, co všechno jim večer budu chtít říci. Nejradši bych si všechno udržela v tajnosti, ale oni mi své tajemství taky řekli, takže jim to dalo by se říci, dlužím. Ještě uvidím, jak se to vyvine.

Došla jsem k domku, vůbec se nezměnil a zaklepala jsem na dveře.

Otevřela mi nějaká žena, nepoznávala jsem ji, asi jsem ji neznala.

Byla hezká, měla světle hnědé vlasy po ramena, zářivě modré oči a přívětivý úsměv.

„Dobrý den, přejete si?“

„Dobrý den, hledám Jacoba Blacka, je doma?“

V tom se z domu ozvalo: „Miláčku, kdo mě shání?“

„Nevím, nějaká dáma.“

V tom se za ní Jacob objevil, taky zestárl, ale řekla bych, že ne tak jak Sam. Už zase měl delší vlasy, sice ne tak dlouhé jak před tím, než se z něj stal vlk, ale delší, než když jsem ho viděla naposledy. Přibylo mu pár vrásek, ale z očí mu zářila láska a vitalita.

„Ahoj, Jacobe.“

„Bells?“

„Hezký, stejně jako Sam, nebyli jste spolu moc dlouho? Že se ptáš na stejnou otázku? Jasně, že jsem to já, Jaku.“

„Konečně sis na mě vzpomněla, Bells. Proč až po takové době?“

„Promiň, Jacobe, putovala jsem po světě, poznávala nový lidi, nový nadpřirozený tvory a vyrovnávala se sama se sebou. A to se mi povedlo až během posledního měsíce.“

„Fíha, budeš muset povykládat dopodrobna, co jsi dělala.“

„Znova stejný jako Sam, čímž se dostávám k tomu, že Sam už zařizuje, abychom se večer slezli někde u ohně, abych to nemusela říkat tolikrát.“

„Tak dobře, Bello. Tak já vás zatím seznámím.“

„To budu moc ráda.“

„Tak, miláčku, tohle je Bella, ta o které jsem ti vyprávěl.“

„Bell, tohle je moje manželka Jeniffer, do které jsem se otiskl rok po tom, co jsi utekla. Tehdy jí bylo 5 let, ale dorostla mě,“ vysvětloval Jake se smíchem.

„Ráda vás poznávám.“

„Já vás taky, ale tykejte mi, cítím se pak moc stará.“

„Belli, ale ty jsi stará! Vždyť ti je skoro 70 let!“

„Jacobe! Já se každý den přesvědčuji o tom, že nestárnu a ty mi to takhle zkazíš, to jsi kamarád?“ zlobila jsem se na něj naoko, vždyť já doopravdy nejsem stará, ale to zatím neví, ale řeknu jim to.

„Ráda ti budu tykat, ale pak ty musíš tykat mě, jsem Jenifer, ale říkej mi Jenny.“

„Dobře, Jenny.“

V tom se za nimi objevila tak pětatřicetiletá dáma, měla hodně rysů z Jacoba a i nějaké z Jenny, měla skoro černé vlasy, dlouhé do půli zad, modré oči po Jenny a Jacobův úsměv. Za ní přišla nějaká blondýnka, tipla bych jí nanejvýš šestnáct let, a ta měla taky Jenniny oči.

„Pojďte sem za námi, vy dvě,“ zavolal na ně Jake.

„Tak, Bello, tohle je naše dcera Carolin a naše vnučka Isabella. Holky, tohle je moje kamarádka z dětství, Bella.“

„Ahoj, ráda vás poznávám. Fíha, Jacobe, ty máš samý holky?“

„Ještě máme syna, ale ten je pryč. Bydlí v New Yorku.“

„Tak to jo, to jste šikovní. Já mám jmenovkyni!“ začala jsem se radovat jak malé dítě. V té sedmdesátileté podobě to muselo vypadat celkem komicky.

„Ano. Jmenuje se po vás, Bello, táta mi o vás hodně vyprávěl, má vás hodně rád, nemáme tajemství, vím to všechno. Jaké to bylo chodit s upírem?“

„Jéje, Jacobe, alespoň jednou držet pusu, dokázal by jsi to? Jak mám na tuhle otázku, prosím tě, odpovědět, když jsem za celý svůj život chodila akorát s tím upírem?“ ptala jsem se ho se smíchem. „Promiňte Carolin, ale nevím jak na to odpovědět, opravdu to byl můj první a zároveň i poslední přítel, kterého jsem měla. Jo a byla bych ráda, kdybyste mi tykala.“

„Tak to pak musíš tykat i ty mně. Opravdu jste s nikým nechodila po Edwardovi?“

„Ne, nějak jsem se na to necítila a pak už ani nebyl čas.“

„Takže ty jsi ta Bella, po které se jmenuji?“

„Carolin říká, že jo, tak už to tak asi bude.“

„Ale nebudeme přece stát ve dveřích, Bello, pojď dál a vy si taky pojďte sednout do obýváku!“ Jenny se prokázala jako pravá paní domu.

A tak jsme se vydali dovnitř do domu. Zevnitř se Jacobův domeček změnil, je tu vidět, že tu bydlí žena, ale bylo to tu stále tak krásné a útulné, jak si pamatuji.

„Jsem Isabella, ale na rozdíl od tebe mám radši, když mi lidé říkají Izzie. Možná to je proto, že jsem o tobě dost slýchala a nechtěla jsem tě dědovi připomínat. Podle toho, co vyprávěl, jsi mu moc chyběla.“

„Omlouvám se, Jacobe, asi jsem ti hodně ublížila, ale tady už jsem prostě nedokázala vydržet. Zabíjely mě tady vzpomínky. Navíc mi Cullenovi udělali účet, na který mi převáděli peníze, za Edwardovými zády a já si díky tomu mohla splnit svůj sen, procestovat celý svět.“

„Super, Bello, a řekneš nám, co jsi viděla?“

„Víš, Izzie, takových by bylo, co by to chtěli slyšet, takže jsem poprosila Sama, aby udělal nějaký sraz, na kterém řeknu, těm které znám, těm, kteří vědí o upírech a měničích a těm, co to chtějí slyšet. Nechci to opakovat tolikrát.“

A tak jsem vyzvídala, jak se měl Jacob, co se stalo za tu dobu zajímavého a že toho bylo dost. Pak už byl večer a přiběhl jakýsi muž. Byl hezký, tmavé vlasy, vypracované tělo, prostě kus. Dozvěděla jsem se, že je to Samův a Emilyn syn a že máme jít s ním, protože oheň je připraven.

Došli jsme k Samovi a tam vzadu na zahradě už hořel veliký táborák, kolem kterého už seděli lidé. Moc jsem jich nepoznávala, změnili se. Ale připomněli se mi sami moc dobře.

Posedali jsme si kolem ohně, a když jsme se pozdravili, tak jsem začala vyprávět a to hezky od začátku, protože tu byla i mladší generace.

„Takže, asi jste všichni tady obeznámeni s tím, do koho jsem se zamilovala, s tím, kdo byli vaši otcové a s tím, co by se mohlo stát z vás.“

Když mi Sam přikývnul, že jsou všichni obeznámeni a nebude to pro ně žádná novina, tak jsem pokračovala s vyprávěním.

Začala jsem hezky od začátku, proč jsem odtud odešla, mé seznámení s Josephem, přes odhalení mého trápení a šamanku, po chvíli uvažování jsem jim prozradila i to, co se mi stalo. Seznámení se sfingou, její dary, Excalibur, procestování světa, seznámení se sestrou i další setkání s Culleny, jen svoji návštěvu Volterry jsem jim zatajila.

Když jsem skončila, tak bylo kolem ohně ticho, všichni měli docela šokovaný výraz. První se vzpamatovala Izzie.

„Takže, Bello, tobě je vlastně pořád osmnáct let, ale nechtěla jsi nás děsit, takže sis změnila podobu. Můžeš si změnit podobu tak, že budeš vypadat jako někdo jiný?“

„Žádný problém.“ A přeměnila jsem se tak, abych vypadala jako ona.

To už se probrali i ostatní a zavalili mě hromadou dotazů, na které jsem ani nestíhala odpovídat.

Protáhlo se to dlouho, dlouho do noci, pořád jsme si měli o čem vykládat.

Já jsem spát nepotřebovala, ale někteří už začali odpadávat a tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek rozpustíme. Jacob s Jenny nedali jinak, než že budu spát u nich a tak jsme se vydali spát.