Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 37. díl

kris


Dračí láska - 37. dílTak po dlouhé době další díl. Je o trochu delší než normálně, ale n o moc. Bella odejde od Cullenů, kam půjde, jak to vyřeší? Čtěte a dozvíte se to. Vaše dablinka13

Užívala jsem si poslední hodiny u Cullenů, protože jsem pochybovala, že bych je ještě někdy mohla vidět.

Když nadešel čas, tak jsem se se všemi rozloučila a odjela jsem pryč. Samozřejmě, že jakmile jsem byla dostatečně daleko, tak jsem se na pomalou jízdu autem vykašlala, ale nechala si narůst křídla a zamířila směr Itálie.

Byla to docela dálka, ale pro draka relativně žádný problém.

Když jsem po nějaké době dolétla nad Itálii, tak jsem zamířila směrem na Volterru, o které jsem si předem zjistila, kterým směrem musím letět abych se k ní dostala a tak jsem po chvíli přistávala na nějaké mýtince v lese kousek za Volterrou. Teď už jsem musela jít pěšky a doufat, že se mi povede dostat k vládcům. Samozřejmě už jsem měla zase svoji podobu. Přece nepůjdu za vládci jako stařena.

Ze vzduchu to vypadalo, že je to kousek, ale trvalo mi téměř 2 hodiny, než jsem došla na kraj města. Pak už jsem jen pátrala po tom, jestli někde neuvidím nějakého upíra, protože pokud tohle je opravdu královské město, tak určitě budou mít nějaký strážce. Bohužel mi stále štěstí nepřálo, ani po hodině jsem na žádného upíra nenarazila. Pomalu jsem začala pochybovat o tom, že tu vůbec nějaký je, když jsem uviděla kus přede mnou ve stínu osobu zahalenou v plášti.

„Tak buď a nebo...“ řekla jsem si a vydala se za tou postavou, buď je to nějaký turista, nebo jsem opravdu kápla na upíra.

„Haló! Promiňte, nevíte kolik je hodin?“ zavolala jsem na něj, bohužel žádná inteligentnější otázka mě nenapadla.

Už jsem byla skoro u něj, když se na mě otočil, opravdu jsem se nemýlila, trochu mě ten pohled zarazil, jeho duhovky byly po okrajích karmínově rudé, ale postupně temněly, i když jsem o tom věděla, přesto mě to překvapilo.

„Ne, nevím kolik je hodin, ale řekl bych, že je právě čas na něco menšího.“

„Hele, upíre, nezastrašuj mě, na mě nemáš, hezky mě zaveď za vládci, potřebuji jim něco nabídnout.“ Přece jsem ho nemohla nechat mi vyhrožovat, že si mě dá k jídlu, a jak se říká, nejlepší obrana je útok.

„Jak víš o upírech?“

„To je moje věc!“

„A proč myslíš, že bych tě měl poslechnout a zavést tě k vládcům?“

„Protože jsem prostě silnější?“ To toho chlápka pobavilo.

Ty a silnější? Opravdu se mi tam málem smíchy složil k nohám.

„Nechceš vidět, co dokážu. Navíc ti to ani neukážu, prostě mě zaveď za vládci a budeme oba spokojení.“

„Tak to asi nepůjde holčičko, sice bych tě měl zavést za nimi, protože víš naše tajemství, ale mě vyhrožovat nebudeš!“

„Tak fajn, od výhružek přejdeme k činům,“ řekla jsem a nechala ho celého zamrznout, potom jsem pomyslela na Excalibur. V té chvíli se mi doopravdy objevil v rukou a já se vydala k tomu upírovi. V jeho očích jsem zahlédla záblesk strachu, ale nedbala jsem na to. Vzala jsem jeho ruku a usekla jsem mu prst. Chvíli ve mně byla malá dušička, že to Excalibur nezvládne, ale dokázal to, však je to kouzelný meč.

V upírových očích byl teď opravdu veliký strach, asi bych nemusela pouštět hrůzu tak moc, tak jsem vzala ten prst a přiložila ho zpátky, protože upírům by měly jejich chybějící části dorůst. Ale tenhle přirůst nechtěl. Nevěděla jsem vůbec proč, ale najednou jsem ucítila nutkání položit na tu ránu Excalibur, tak jsem to udělala a on ten prst najednou přirostl. Pak jsem meč poslala zpátky Emmettovi a uvolnila tomu upírovi hlavu, aby mohl mluvit.

„Tak co, už mě zavedeš za vládci? Nechci jim ublížit, chci jim nabídnout spojenectví, výměnou za něco, ale potřebuji s nimi mluvit.“

„J... j... jasně, zavedu tě za nimi.“

To bylo snad poprvé, co jsem slyšela upíra koktat, ale zase je fakt, že jsem jich neviděla až zase tak moc.

Pak jsem teda toho upíra pustila a vydala se za ním. Prováděl mě různýma temnýma uličkami až jsme se dostali do slepé uličky. Můj průvodce se provlékl jakousi dírou ve zdi, tak jsem šla za ním, ale přišlo mi to jako blbý vchod do sídla vládců, protože jsme se ocitli v nějaké stoce a pak skočil do kanálu. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale jak se zdálo, asi to myslel dost vážně, a tak jsem slezla za ním.

„To není nějaká jiná, nějaká lepší cesta?“

„Je, ale ta je jen pro jídlo a hádám, že ty jídlo nejsi.“

Rozhodla jsem se to nekomentovat a tak jsme šli dál tím kanálem, nebo co to vlastně bylo, až jsme došli k otevřeným dveřím. Byla to jakási kamenná místnost, ve které byly jen jedny další dveře, do kterých jsme spěchali. Ocitli jsme se v nějaké nevýrazné hale, na jejímž konci byl výtah. Nestíhala jsem všechno pozorovat, šli jsme moc rychle.

Výtahem jsme vyjeli kus výš, nemám ponětí jak vysoko, ale konečně jsme se ocitli někde, kde to vypadalo, jako že tohle je sídlo vládců. Byla tam recepce a seděl tam člověk, což mě docela překvapilo.

„Felixi, co ty tu a proč vedeš ji?“

„Nenechala se odbýt, ví o nás a chce mluvit s vládci. Mají čas?“

„Ano, čas mají, čekají až se vrátí Heidi s jídlem.“

„Tak dobře, já jim ji odvedu.“

„Bacha, je těsně před jídlem, aby ti ji nezakousli!“

„Tak o tuhle bych se teda nebál, ani kdyby se ji snažil zabít celý hrad.“

Ta dívka se jen pochybovačně koukla, ale to už mě Felix zase někam vedl. Po chvíli jsme se ocitli před velikými dveřmi, které hlídali dva upíři, a že vypadali hodně hrozivě. Felix jim cosi řekl, nejspíš italsky, a jeden z nich zmizel uvnitř. Když se vrátil, tak nám jen pokynul a pustil nás dovnitř.

Byla to zajímavá místnost, byla kruhová a byly v ní tři trůny a na nich nejzajímavější upíři, jaké jsem kdy viděla. Vypadali, jako kdyby se měli rozpadnout, jen by se jich někdo dotknul, ale pochybuji, že by se to stalo. Popošla jsem blíž k nim, mírně se poklonila. „Zdravím, Aro, Marcu, a Caie.“

„Jak se jmenuješ děvče?“

„Isabella Marie Swanová.“

„Takže, Bello, pokud ti tohle oslovení nevadí... jak jsi se dozvěděla o upírech a co po nás chceš?“

„S oslovením nemám problém, Aro, o upírech vím hodně dlouho, asi 40 let, od upíra, do kterého jsem se tehdy zamilovala a chci po vás, abyste tak trochu chránili jeho a jeho rodinu. A pokud by náhodou přišel sem poprosit o smrt, jako že to určitě udělá, tak mu nevyhovte. Klidně je všechny zavřete do vězení, ale nezabíjejte je, ani kdyby udělali sebevětší přestupek. Vyřídím si to s nimi osobně, a že to bude horší než smrt to vám přísahám.“

„Jak o nás můžeš vědět 40 let? Vždyť ti nemůže být víc jak 20 let.“

„Popravdě, před 40 lety jsem zamrzla na své 18-ti leté podobě.“

„Ale ty přece nejsi upír!“

„Nejsem, ale byla doba, kdy jsem jim být chtěla, abych s ním mohla zůstat navěky.“

„No, to co jsi, budeme řešit pak. Zajímalo by mě, kterou rodinu to máme chránit.“

„Cullenovi, vím, že Carlisle je tvůj přítel, ale také vím, že by jsi chtěl Edwarda, Jaspera a Alici do své sbírky talentů, o což tě chci poprosit také, nenuť je do toho.“

„Cullenovi? Takže ty jsi ta Edwardova dívka?“

„Ano, to jsem.“

„Myslel jsem, že to byla upírka, ale on se zamiloval do člověka... To by se dalo zařídit, ale proč si myslíš, že by měl Edward přijít sem a chtít po nás, aby jsme ho zabili?“

„Protože mi řekl, že jakmile umřu, odejde za mnou a vy jste pro něj nejjednodušší cesta ke smrti.“

„Nechápu proč by jsi měla umírat.“

„Protože, Cullenovi, nikdo z nich neví to, co vy, že je mi už navěky 18 a ani nechci, aby to věděli, myslí si, že jsem stará babka nad hrobem, ale Edward mě stále miluje.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Protože sem jedu od nich.“

„Tak to nechápu, jak můžeš jet od nich a oni nevědí, že je ti 18.“

„Je to docela jednoduché.“ Chvíli jsem se soustředila a po chvíli jsem vypadala jako ta dívka v recepci, pak jsem se znova soustředila a najednou před nimi stál druhý Aro. A nakonec jsem se změnila na svoji babičkovskou podobu.

„Úžasné Bello.“

„Cullenovi ochránit a zabránit smrti kteréhokoliv z nich nebude problém, ale co ty nám za to nabídneš?“

„V podstatě toho moc nebude, jen příslib toho, že když byste byli v problémech a dokázali mě kontaktovat, což asi nebude jednoduché, tak bych vám přiletěla okamžitě na pomoc.“

„Dovol mi, abych se zasmál, čím ty bys nám mohla pomoci?“

„Caie, Caie, zeptej se Felixe. Chudák ze mě málem dostal psotník. Takový strach jsem v očích žádného upíra ještě ani neviděla a nejsem si jistá jak vy, ale tak koktajícího upíra jsem taky nepotkala.“

„Felixi?“

Felix jim všechno dopodrobna vylíčil a já uviděla v Arově očích zájem.

„Co všechno ještě dokážeš Bello?“

„Kromě toho, co už víte, jen létat, plivat oheň a mám jak psychický, tak fyzický štít.“

„Létat a plivat oheň? Copak jsi drak?“

„Bingo, Marcu! Ano, jsem drak.“ Neodolala jsem, musela jsem vidět jejich údiv, a tak jsem se změnila na draka. Myslela jsem, že jim snad upadne čelist, jak měli otevřenou pusu údivem.

„Bello, asi s tebou ten obchod uzavřu, protože mít v armádě draka, to bude zajímavé.“

„Jsem ráda, že ti přijdu zajímavá, Aro, a jsem ráda, že jsme schopni se dohodnout.“


Omlouvám se za to, že tento díl tak trval, ale sehnala jsem si upíří deníky a vampýrskou akademii a můj denní rozvrh se skládá z toho, že ráno vstanu, dojdu do školy, kde celé vyučování pročtu, odpoledne lehnu a čtu a čtu a čtu, a když mi náhodou vybyde trocha času, tak kouknu na učení.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 37. díl:

 1
30.05.2011 [20:52]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!