Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 35. díl

21.03.2011 (08:15) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2453×

Emmetta jsem vybrala, protože ho mám ze všech nejradši, navíc Edward by se na to nehodil, s tou svojí ochranářskou povahou by ho nevytáhl schválně, aby si s ním Bella náhodou nemohla něco udělat...

Kdy bude další díl to opravdu nevím, mám takový škaredý pocit, že mám všude nějaký zákeřný šotky. V pokoji mi dělají nepořádek, v povídce chyby... Navíc toho mám teď ve škole hodně a nestíhám.

„Teda, Bello… to je úžasné… dáme si ještě jednou ten závod? Tentokrát doopravdy vyhraju, tentokrát to nebudeš mít tak jednoduché.“

„Tak fajn, pokud vyhraješ, tak ti prozradím jednu část toho mého tajemství, ale pokud ty prohraješ, tak budeš holkou ještě další rok, takže celkově už 2 roky.“

„Souhlasím!“

A tak jsme vyrazili.

Užívala jsem si ten let a když jsem přiletěla k jezeru, tak jsem do něj zahučela a plavala jsem, co nejblíže ke břehu, kde měli Cullenovi dům.

Těsně u břehu jsem se změnila zase do své podoby a pomalu vylezla na břeh, vůbec žádné překvapení pro mě nebylo, že tam Emmett nikde nebyl. Vešla jsem do obýváku, sedla si a čekala jsem. Po necelé půlhodině jsem uslyšela přede dveřmi Emmettův hurónský smích, že to stihl rychleji než já. Jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že to není pravda.

„Ale né, Bello! Jak to děláš?“

„Tak to né, Emmette, prohrál jsi, teď budeš holčičkou dva roky. Doufám, že to budete všechno poctivě fotit, určitě se vám to bude někdy líbit si ty fotky prohlížet.“

„Bello, to víš, že to všechno vyfotíme, Emmett se nám nevykroutí a hezky bude chodit v holčičím, sama si to ráda vezmu na starost a vím, že mi Rose velice ráda pomůže.“

„To si piš, Alice, konečně se bude něco dít.“

„Bello… dva roky to je moc…“

„Sám jsi to tak chtěl, Emmette.“

„Né, já chtěl vědět, proč jsi tak rychlá.“

„No, ale to se nedozvíš, protože jsi prohrál.“

„Ale my bychom to rádi věděli, Bello.“

„Opravdu, Edwarde? Tomu bych teda ani trochu nevěřila, ale promiň, tohle tajemství si vezmu s sebou, i když říct to tobě mě velice láká, aspoň by ti konečně sklaplo, ale neřeknu!“

„No tak, vy dva, jiskří to mezi vámi tak, že dát mezi vás žárovku, tak se rozsvítí, bohužel ani já nedokážu poznat, jestli ty jiskry jsou ze vzteku, nebo z vášně, i když vlastně vztek je taky vášeň…“

„Jaspere, ty se do toho nepleť!“

„Ale, Edwarde… nech ho na pokoji.“

Nevím proč, ale měla jsem strašnou chuť mu ubližovat a křičet na něj, ale udržela jsem to v sobě.

Pak už jsme jen tak kecali o ničem, ani jsem si neuvědomila, že už je noc, že bych se měla tvářit ospale, ale Esmé mi to připomněla, a tak jsem zalezla do koupelny a pak spát, konečně se třeba pořádně vyspím, anebo taky ne.

Kupodivu byl v domě klid a já se probrala doopravdy až ráno, což byl na mě neobyčejně dlouhý spánek, ale byla jsem za to ráda.

Esmé mi připravila naprosto dokonalou snídani, palačinky s ovocem, dokonalé. Po snídani se na mě zase všichni vrhli a chtěli, abych jim ještě vyprávěla, i když už skoro nebylo co, ale bylo mi s nimi dobře, tak proč ne?

Až Emmett to trochu pokazil:

„Bello, a co kluci? Kolika klukům, mužům a dědečkům jsi zlomila srdce?“

„Emmette… ty máš teda dotazy, ale popravdě ani jednomu.“

„Tak to jo, to jsi dobrá. A kolik kluků jsi měla?“

„Ty si nedáš pokoj, že ne?“

„Né, nedám.“

„Ale, Emmette, to je její věc, kolik měla kluků.“

„Ale já jsem zvědavý, Alice, tak se do toho nepleť, neříkej, že tě to taky trochu nezajímá.“

„Víš co, Alice… děkuji ti za zastání, ale bude jednodušší, když mu to řeknu, třeba dá pokoj, ale spíš o tom pochybuji.“

„Jo, jo, jo, řekni mi to…“

„Tak fajn, Emmette, po Edwardovi vůbec nikoho, nebyla nálada a pak ani čas.“

„Tak počkat, ty jsi před Edwardem žádného kluka neměla, s Edwardem nic nebylo a po Edwardovi taky ne?“

„Přesně tak, Emmette.“

„Rose… dokážeš si to představit? Je jí sedmdesát, chápeš to? Sedmdesát! Sedmdesát let bez sexu bych nepřežil… herdek, Bello, jak jsi to udělala, jak jsi to vydržela?“

„Jednoduše, Emmette, něco co nepoznáš, ti nemůže moc dobře chybět… Už bys s tím měl být smířený, když žiješ pod jednou střechou s Edwardem.“

„Ale i tak, Bello, Edward nestárne, pokud se nestane nějaká nehoda, tak tu bude ještě hodně dlouho a má čas kdy začít, ale ty ne!“

Emmett byl ze mě docela v šoku, ale to neví, že je mi vlastně stále ještě 18 let a že mi víc už nikdy nebude, ale nechci, aby to věděli, sfinguji svou smrt a bude hotovo.

Nezapomeneme na sebe nikdy, ale budeme žít s tím, že se prostě už neuvidíme.

Pak se Emmett probral z toho rozčarování a začal se mně a Edwardovi smát: „Dokonalý, vy dva se k sobě naprosto hodíte, téměř 200 let starý panic a 70 let stará panna, prostě dokonalé.“

Nedal se nijak uklidnit hodně dlouho, být člověk, tak už má tak strašný křeče smíchu, že by z toho umřel. Naštěstí ho to po nějaké době přestalo bavit.

Pak si teprve Carlisle vzpomněl, že jsme s Emmettem zmizeli a nic jsme nevysvětlili.

„Bello, kde jste to vlastně s Emmettem byli a proč?“

„Emmette, tak co, chceš to říct ty? A předvést? Pokud jsi tedy vnímal.“

„Jo, vnímal jsem a předvedu jim to rád,“ řekl Emmett s nadšením.

A tak jsem se pohodlně usadila a byla zvědavá, jak to ten mamlas zase překroutí, ale kupodivu řekl celkem všechno podle pravdy: „Bella mě vzala do Anglie ke Stonehenge, nechápal jsem vůbec, co tam děláme, než mě Bella chňapla za ruku a táhla mě na střídačku skrz ty kamenný brány. Naprosto jsem nechápal, proč to děláme, ale když jsme obešli celý kruh, tak se uprostřed objevil meč v kameni. A jakási ženská. Bella k tomu meči přistoupila a do poloviny ho vytáhla, dál už jí to nešlo. Vtom jsem poznal, co je to za meč, Carlisle, představ si to… Excalibur existuje! Pak mě Bell pobídla, abych zkusil vytáhnout druhou polovinu a světe div se, já ho opravdu vytáhnul. Sám jsem tím byl hodně překvapen. Ta ženská ještě cosi říkala, ale jediný, co jsem pochopil, bylo, že stačí na něj pomyslet, že ho potřebuji a objeví se v rukou.“

Najednou se Emmettovi doopravdy v ruce objevil. Kdo by se divil tomu, jak se Carlisle vymrštil a začal ho zkoumat? Já teda ne a nikdo jiný taky ne, ale u nich to mohlo být způsobené překvapením.

Když se probrali, tak začalo vyptávání nanovo.

S ničím problém nemám, nikdy jsem neměla, pouze jsem to nechápala a pokud mám s něčím problém, tak to jsem jen a jen já a moje povaha, ono když vám i vlastní třídní řekne, že se mám přesunout o půl kilometru dál do blázince...

A proti počeštělé Esmé taky nic nemám, jen jsem koukala do knížek a v 1. i 2. díle bylo Esme, až ve 4. bylo Esmé (ve 3. už se mi to nechtělo hledat). Prostě jsem jen byla zmatená z toho, že když napíšu jinak Emmetta, tak to vadí, ale mám psát jinak Esme/é (původně jsem koukala jen do 1. dílu), ale asi ani ti, co to překládali ty knížky, si nebyli jisti tím, jak to přeložit, budu se snažit psát Esmé a Emmett, ale moc dlouho jsem psala jen Esme a Emmet, tak nevím, jak rychle se mi na to povede přešupačit.

Snad se mi to podařilo opravit, já se opravdu snažím, nedělám to schválně, jen prostě nedokážu někomu napsat, aby mi opravoval články, mám to v povaze, prostě mi přijde blbý, aby někdo jen tak opravoval moji práci, kterou dělám blbě.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 35. díl: