Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 32. díl

20.02.2011 (18:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3213×

Když jsem s vyprávěním skončila, tak jsem jen viděla jak má Ráchel pokleslou bradu údivem.

„Teda, tak to bych nikdy nečekala. Doufám, že mi ukážeš, jak vypadáš jako drak, prosím.“

„Jo, ale až zítra, protože už je půl páté, a když se má máma vracet v pět, tak ji tu máme během chvíle a opravdu bych byla nerada, kdyby se mamka tohle dozvěděla.“

„To chápu. Takže zítra, super.“

Byla jsem sama překvapená tím, že jsem mně naprosto neznámému člověku vyklopila úplně všechno, ale už se stalo, snad toho nebudu muset litovat. A když normálně mě nevidí, to je divné.

V tu chvíli jsem uslyšela bouchnout dveře, okamžitě jsem se změnila do své 43leté podoby a v zápětí už ve dveřích stála mamka.

„Ahoj mami.“ Pozdravily jsme s Ráchel zároveň.

„Bello? Jsi to opravdu ty?“

„Ano, mami, jsem to já. Moc se mi po tobě stýskalo. Lituji toho, že jsem dala vědět až po tak dlouhé době, protože Ráchel je super holka.“

„Já jsem tak šťastná, holčičko, že tě tady mám. Klidně můžeš zůstat bydlet u nás, tvůj pokoj tu stále ještě máš. Neměla jsem sílu na to z něj něco udělat.“

„Ale, mami, vždyť jsem ti říkala, že za ty roky mi ty boty z toulavého telete přirostly k nohám a já bych tu stejně dlouho nevydržela.“

„No jo, to jsi sice říkala, ale kdyby sis to rozmyslela.“

„Tak jo, když si to rozmyslím, budeš první, komu to řeknu.“

Pak jsme mluvily a mluvily. Já mamce řekla svoji vymyšlenou verzi svého života, kterou řeknu později i Cullenům. Toho, že přišel Phil, jsme si všimly, až když na sebe dost hlasitě upozornil: „A se mnou se nepřivítáš?“

Tak to začalo všechno na novo.

Povídali jsme si dlouho do noci a až kolem půlnoci si mamka uvědomila, že bychom měli jít všichni spát, protože jinak ona s Philem nevstanou do práce.

Došla jsem do svého pokoje a opravdu, nic se tu nezměnilo od mé poslední návštěvy, co jsem sem podnikla. A tak jsem se zahrabala do mě důvěrně známé postýlky a spokojeně usnula.

Kupodivu jsem spala jak zabitá až do 10 hodin, což je u mě nezvyk, protože vždycky kvůli tomu, že jsem drak, spím nanejvýš pár hodin.

Ráchel už samozřejmě byla vzhůru a koukala se v obýváku na televizi, ale viditelně ji tam nic nezaujalo, protože stále překlikávala z jednoho programu na druhý.

„Dobré ráno.“

„Ahoj Bello, konečně jsi vzhůru, sama se tu nudím.“

„To vidím, tak víš co, já si ukuchtím snídani a pak mi můžeš povykládat zase něco ty o sobě.“

„Pokud myslíš, že tě to bude zajímat, tak klidně, ale na tebe opravdu mít nebudu.“

A tak jsme zase celý den prokecaly. Dozvěděla jsem se, že moje malá sestřička je šprtka a studuje na výšce, plánuje, že bude doktorkou. Co mě překvapilo, bylo, že o ni kluci nestojí a hlavně, že ona nestojí o ně, vždyť je nádherná. Bohužel ona to tak nejspíš neviděla.

Stále jsme si měli co říct, jak s Ráchel, tak s Philem a mamkou. Po třech dnech konečně dorazily ty fotky a tak jsem jim mohla ukázat, kde všude jsem byla. Mamka mi hned nějaké fotky zabavila, že si je nechá zarámovat. Nebyla jsem proti, v obýváku se budou nádherně vyjímat.

Ubíhal den za dnem a Ráchel už byla celkem zdravá a tak jsem ji vytáhla ven, kus za město, kde budeme mít klid a konečně jsem jí ukázala, jak vypadám jako drak a k tomu jsem jí ukázala i jak vypadá Edward.

„Fíha, Bello, tak to je super, nedivím se, že ses do Edwarda zamilovala, je to fakt kus. Zkoušela jsi už někdy, jestli někoho uneseš na zádech jako drak?“

„Jo, jednou, byl to poloobr, o tom jsem ti neříkala, protože se to vlastně netýká našeho světa. Existuje svět čar a kouzel a tam jsem se dostala a jeden poloobr hledal draky na soutěž a narazil na mě, tak jsem mu pomohla a vzali jsme to vzduchem.“

„Super a svezeš mě? Prosím.“

„Tak dobře, že jsi to ty.“

„Děkuji, děkuji, děkuji, Bello.“

„Ale upozorňuji tě, že tam nahoře fouká.“

„To zvládnu, jen mi řekni, jak na tebe pak vylezu? Jsi jako drak docela vysoká.“

„Vyšplháš mi po noze, nebo pokud ti to přijde lepší, tak si můžu lehnout a ty to můžeš zkusit po ocase, ale neručím za to.“

„Tak ti moc děkuji.“

„Vůbec nemáš zač.“

Pak jsem se přeměnila a snažila jsem se co nejvíc Ráchel pomoct, aby na mě vylezla, nakonec se nám to povedlo. Opatrně jsem vzlétla a užívala si let a podle radostného výskání na mém hřbetě si to užívala i Ráchel.

Nemohla jsem s ní ale létat dlouho, opravdu byla docela zima, já sice chlad moc necítím, ale Ráchel chladno určitě bylo.

Byla maximálně nadšená ani slov neměla, ale jak jsem si myslela, byla jí zima a tak jsme honem šly domů, ať neonemocní znova.

A dny ubíhaly velkou rychlostí, najednou už jsem tu byla 3 měsíce a mé toulavé boty už začaly stepovat u dveří a naznačovaly mi, že je čas se posunout někam dál.

Bylo těžké vysvětlit to mamce a Philovi, Ráchel mě chápala, ale taky mě nechtěla pustit. Nakonec jsem však odešla, ale musela jsem slíbit, že budu volat každý měsíc, nejmíň. Což pro mě nebude problém splnit.

A tak jsem se vydala dál cestovat.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 32. díl: