Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 31. díl

23.01.2011 (10:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2151×

Byl tu komentář, že někdo nechápe přechod mezi 29. a 30. dílem. Je to jednoduché. To, že chce Bella odcestovat do Paříže, tam je řečeno už někdy před tím, než ji stáhl Excalibur k zemi. A tak, když to u Stonehenge skončilo, tak Bella putovala dál, jak měla původně v plánu.

Letěla jsem tři noci, přes den jsem to vzala stopem, vždycky jsem si změnila podobu, aby mě nikdo nemohl najít. Násilníků a vrahů jsem se bát díky mému štítu nemusela, hezky rychle bych je všechny spacifikovala, a tak jsem se posouvala v noci vzduchem, ve dne autem.

K Jacksonvillu jsem doletěla těsně nad ránem a tak jsem přistála, proměnila se do smíchaniny mamky a taťky, jak bych asi mohla ve 43 letech vypadat.

Nebylo to do města daleko a mamka bydlela na tomhle kraji města, takže to bylo opravdu kousek, za hodinu jsem byla před mamčiným domem.

Byla jsem z toho setkání nervózní, a tak jsem chvíli přede dveřmi váhala, než jsem položila prst na zvonek.

Netrvalo dlouho a uslyšela jsem za dveřmi kroky, byla jsem nervózní, protože je dopoledne a mamka asi bude v práci, takže mě tu čeká pouze Ráchel. Jsem zvědavá, jaká bude, doufám, že fajn.

Najednou v otevřených dveřích přede mnou stála ženská kopie Phila.

„Dobrý den, co si přejete?“

„Dobrý, jmenuji se Bella Swanová, vy musíte být Ráchel, máma by mě měla očekávat, samozřejmě ale chápu, že nejspíš bude v práci.“

„Ano, máma je v práci, ale klidně pojďte dál, snažím se uvařit si oběd, tak můžu udělat i pro vás, ale za výsledek neručím.“

Obě jsme se zasmály, ale už mě nebavilo, jak mi pořád vykala.

„Prosím, mohla by jsi mi tykat? Sice jsem asi o 18 let starší než ty, ale jsme sestry.“

„Jasně, žádný problém Bello, víš, že jsem tě vždycky chtěla poznat? Máma mi o tobě hodně vykládala a Phil taky, mají tě moc rádi, ale oba měli co dělat, aby se nezhroutili, když jsi utekla a dávala o sobě vědět jen někdy, prý jediný, co je udrželo v pořádku, jsem byla já, ale stále se jim po tobě stýskalo a moc.“

„Já vím, mně se taky stýskalo, víš, proč jsem utekla?“

„Myslím, že máma říkala něco o klukovi, ale nevím.“

„Bydlela jsem tři roky s mámou poté, co si vzala Phila, ale on musel cestovat, mamka by to nepřiznala, ale já viděla, jak bez něj trpí. A tak jsem se přestěhovala k tátovi, do, tehdy pro mě hnusného, zeleného, deštivého zapadákova, Forks. Ze začátku jsem to tam nenáviděla, ale pak jsem se zamilovala, byl naprosto nádherný a opětoval moji lásku, navíc měl dokonalou rodinu, která mě hned vzala mezi sebe. Jenže asi po roce se začal chovat jinak a pak mi řekl, že mě nikdy nemiloval, a celá jeho rodina se odstěhovala. Zhroutila jsem se z toho. Pak jsem zjistila, že mi Alice, jeho sestra, poslala SMSku, bylo v ní, že mi založili účet, heslo a povel, že si tam mám zajít, že tam je i dopis. A tak jsem najednou byla milionářka, jo, Edward, jak se jmenoval, měl bohatou rodinu, ale nedával to najevo, do školy jezdili obyčejným volvem, žádný Porshe nebo něco jinačího extravagantního, i když to taky měli, ale schovaný v garáži.“

„Fíha, ty sis uměla vybrat.“

„Jo, to jo. Každopádně jsem to pořád nezvládala, ale táta mi řekl, že pokud nepůjdu do školy, tak mě pošle sem za mámou, jenže já jsem nechtěla, možná jsem furt doufala, že se vrátí, celá rodina jsou totiž chudáci, mají alergii na slunce. A tak jsem šla radši do školy. Ani do třídy jsem nedošla, když mi zkřížila cestu jedna holka, Jesica, měla zálusk na Edwarda a nebyla moc ráda, že jsem ho získala já, a tak udělala to jediný, co její podlý mozeček vymyslel. Vysmála se mi, jestli jsem si prý myslela, že by někdo tak nádherný jako je on chdil s někým tak obyčejným jako jsem já, že prý se to dalo čekat, že mě pošle k vodě, když nestál o takovou krásku jako je ona. To mě dorazilo úplně. Uvědomila jsem si, že Edward se už nevrátí, zavolala jsem si na letiště, koupila jsem si za peníze od Cullenů letenku, doma jsem si pobrala osobní věci, ještě jsem si zajela něco nakoupit a mohlo začít mé dlouhé cestování.“

„No nazdar, Bell, to je hrozné.“

„No, já už se z toho vzpamatovala a navíc mi pomáhala Alice. Ráda fotím a tak jsem během chvíle měla plnou paměť, nechala jsem si to vyvolat a poslala jsem dopis jedněm Cullenovým známým, jestli by jim to nemohli předat a napsala jsem Alici svoje číslo mobilu, protože jsem si změnila simku. Alice mi zanedlouho zavolala a já jim od té doby posílám fotky, co jsem nafotila po celé Africe, Evropě a Asii.“

„Zajímavé, asi nemáš žádné fotky tady že?“

„Bohužel, ale můžu napsat Alici, aby nějaké hezké fotky vybrala a poslala mi je.“

V tom mi zapípal mobil, když jsem si přečetla tu zprávu, tak jsem se musela zasmát, Alice psala: „Ahoj Bello, fotky už jsou na cestě, budeš je tam do týdne mít.“

„Já tu Alici miluju, člověk jí chce o něco poprosit a zjistí, že už je to splněné.“

Až pak jsem si uvědomila, že je vedle mě obyčejný člověk, který nemá o nadpřirozenu ani potuchy.

A taky že jo, Ráchel se ozvala.

„Jak může vědět, co chceš a kde jsi?“

„No… blbě se to vysvětluje, víš co, pojď, vrhneme se společnými silami na ten oběd a potom ti kdyžtak něco ukážu, pokud tě mé řeči nevyděsí.“

A tak jsme začaly vyrábět špagety s nějakou omáčkou.

„Tak, věříš na nadpřirozeno?“

„Jako třeba draci, elfové a tak?“

„No, třeba.“

„Víš, celý život si říkám, že by bylo fajn potkat nějakou nadpřirozenou bytost a že možná někde schovaní jsou.“

„A chtěla by ses někdy s nějakou takovou lidumilnou bytostí setkat?“

„Jo, aji jo.“

Přemýšlela jsem, jestli jí mám prozradit mé tajemství, nebo radši ne, ale byla mi na první pohled sympatická, a tak jsem před ní nechtěla mít tajemství, a tak jsem počkala, až jsme dovařily ten oběd, až jsme byli v obyváku, kde se nemohla úlekem říznout, opařit a tak dále.

„Víš, Ráchel, oni opravdu existují, upíři, vlkodlaci, tygrodlaci, kouzelníci, draci, sfinga, exkalibr a určitě i mnoho dalšího, mám se všemi, co jsem tu vyjmenovala, osobní zkušenost.“

„Opravdu???"

„Ano, teď prosím tě přísahej, že to, co ti ukážu a řeknu, nikdy nikomu neprozradíš, protože by ses mohla ocitnout ve velikém životním nebezpečí.“

„Tak jo, přísahám.“

„Tak si radši sedni a já začnu, hezky od začátku a tentokrát celou pravdu, n jen osekanou pravdu pro lidi.“

Když si sedla, tak jsem začala:

„Edward, kluk, do kterého jsem se zamilovala a celá jeho rodina byli upíři, ale hodní upíři. K tomu kámoš z vedlejšího města byl vlkodlak a neměl Culleny rád, Edward mě opustil, protože jsem se omylem řízla o papír a jeho bratr to nevydržel a vrhnul se po mně, nechtěl mě už dál ohrožovat…“ a tak jsem pokračovala a pokračovala, řekla jsem jí úplně všechno a v průběhu vypravování jsem měnila podobu zpátky na moji podobu, do které jsem už na věky zamrzla.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 31. díl: