Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 28. díl

20.12.2010 (11:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2315×

Ráno probíhalo všechno podle plánu, já vyfasovala od Harryho neviditelný plášť a jen jsem čekala, až zahájí soutěž.

Když jsem se konečně dočkala, tak jsem se neviděna, neslyšena připojila k Cedricovi a vydali jsme se do bludiště, kde jsem okamžitě plášť sundala.

Doufala jsem, že všechno proběhne, tak, jak má, že se nikomu nic nestane a bude konečně po Voldemortovi.

To bludiště bylo opravdu strašidelné, nikdy víc bych do něj asi nevlezla, ale byl to zážitek.

Pokaždé když jsme došli na nějakou křižovatku se Cedric zeptal hůlky, kterou cestou se máme vydat, bylo to impozantní. Najednou se před námi objevil prostor a uprostřed stál pohár, byli jsme už skoro u něj, když jsme konečně uviděli Harryho, teď se můžeme konečně vydat za Voldemortem, jenže v té chvíli na nás skočil obrovský pavouk, nikdo z nás nebyl na tohle připraven, protože jsem to úplně zapomněla, kouzla na něj nechtěla působit, já nevěděla co s ním, protože umrtvování končetin na něj nějak nefungovalo, až jsem si nakonec vzpomněla, že se musí dvě kouzla spojit, aby ho dostali, hned jsem jim to řekla a opravdu za chvíli ležel pavouk nohama vzhůru.

„Tak, Cedricu, hezky tu na nás počkej, my jen zabijeme Voldemorta a za chvíli se vrátíme, pokud teda někdo neodhalil náš plán a nepřekopal Voldemortovy plány.“

Po té co jsem tohle řekla, jsem se přeměnila do Cedricovy podoby a vydali jsme se s Harrym vstříc poháru.

Zároveň jsme ho chytili, ucítila jsem tak to se mnou škube a v zápětí už jsme letěli, bylo to hodně jiné než létání v dračí podobě, ale taky to bylo zvláštní. Letěli jsme jen chvíli.

Přistáli jsme na nějakém starém hřbitově, řeknu vám, nahánělo mi to husí kůži, tohle místo je opravdu otřesné.

Chvíli jsme se jenom rozhlíželi, nic se nedělo, čekali jsme odkud na nás někdo vyskočí, jenže nikdo nevyskočil, jen mezi hroby se objevila jakási postava a pomalu se k nám přibližovala, měla na sobě plášť, takže nebylo poznat kdo to je a něco nesla, bylo to veliké asi jako dítě.

Postava se zastavila asi dva metry od nás u nějakého náhrobku a kolem nohou se mu svíjel obrovský had. V tom se Harry poroučel k zemi s obličejem zkřiveným bolestí, jeho jizva z nenadání ožila.

Chvíli jsem si říkala, tak co teď, ale uslyšela jsem, jak od někud vychází hlas, který říká: „Toho přespočet zabij.“

Uvědomila jsem si, že přespočet jsem tu já a tak jsem se okamžitě schovala za nejbližší náhrobek a obrnila se tím nejpevnějším štítem a zároveň jsem do něj přijala i Harryho, přece jen jistota je jistota, pak už jsem jen slyšela, jak ten v tom plášti zařval zaklínadlo Avada kedavra! Objevil se zelený záblesk, náhrobek za kterým jsem se schovávala se rozletěl, ale štít mě naštěstí ochránil, díky bohu, takhle mladé se mi umírat nechce, jenže se stala nehoda, to zaklínadlo se nějak odrazilo od mého štítu a mířilo to na Harryho, sice byl u mě ve štítu, ale oddělený štít nikdy nebyl tak pevný jak ten, co byl kolem mě, snažila jsem se rychle svůj osobní štít roztáhnout a pojmout do něj Harryho, ale nestihla jsem to, těsně před tím část toho zaklínadla prošla jeho štítem a Harry se s vytřeštěnýma očima složil, bohužel byla veliká tma, takže jsem neviděla jestli vůbec dýchá, v duchu jsem se modlila aby to přežil, ale neměla jsem na to moc času, protože jak jsem zjistila tak se to kouzlo rádo dělí a tak část zasáhla Harryho a část se zase odrazila na mě. Přemýšlela jsem co s tím a napadl mě plán jak je všechny vyřídit, roztáhnu kolem hada, postavy a balíčku štít, dám do něj veškerou energii a zavřu v něm i tu kletbu, třeba se to bude odrážet i od vnitřní stěny a povraždí je to tam všechny.

Jak jsem to vymyslela, tak jsem to udělala a už jsem jen pozorovala, jak je to tam vraždí, opravdu to fungovalo, v to jsem ani nedoufala. Najednou jsem viděla díky tomu zelenému světlu všechno, to že ten chlápek je nejspíš Červíček, protože mu chyběl jeden prst i to, že to co vypadalo, jako dítě opravdu je něco jako dítě, ale dítěti se to vůbec nepodobá, nemělo to nikde žádný vlásek, ale zato to bylo porostlé šupinami, bylo to tmavé, syrové a zarudle černé. Ruce i nohy to mělo tenoučké a slaboučké a obličej – žádné živé dítě nikdy takový nemělo – byl plochý a hadí, se zářícíma rudýma očima.

Otřásla jsem se hrůzou, právě jsem se osobně setkala s tím, co zbylo po Lordovi Voldemortovi, naštěstí jsem na to nemusela koukat dlouho, protože jsem ten štít kolem nich zmenšila a tak se kletba odrážela velice rychle a během chvíle tam leželi všichni mrtví, ale pro jistotu jsem se přeměnila do své dračí podoby a spálila je svým dračím ohněm, snad to bude stačit na to, aby už nepovstali.

Změnila jsem zpět svou podobu, ale tentokrát už na Bellu, tady se přetvařovat nemusím a pohár nás donese zase zpátky do bludiště, z kterého stejnak budu muset vylézt pod pláštěm, a šla jsem se kouknout, jak je na tom Harry.

Nevypadalo to dobře, ležel tam na zemi, rozplácnutý s očima dokořán, otevřenou pusou a jak jsem zjistila, nedýchal, padlo na mě zoufalství, neochránila jsem ho.

Přemýšlela jsem co teď, nic se mi nechtělo a už vůbec se mi nechtělo se vracet do bradavic, jednou budu muset, ale né hned teď a tak jsem si sedla na zem vedle Harryho a přemýšlela o vlastním životě, co za hrůzy mě ještě potkají, jenže to nikdo neví a tak jsem to vzdala, jen jsem vzpomínala na chvíle, kdy jsem byla šťastná.

Jak jsem tak vzpomínala a vzpomínala, tak jsem najednou postřehla pohyb vedle sebe, v místě kde ležel Harry, zdálo se mi, že pohnul rukou, to nemůže být pravda, vždyť byl mrtvý. Ale když jsem se na něj podívala, tak jsem uviděla, jak se Harrymu pravidelně zvedá hrudník, tím jak dýchá. Netrvalo dlouho a Harry se probral.

„Harry! Ty žiješ!?!“

„Jasně a proč bych měl být mrtvý?“

„Trefil tě odraz toho hrůzostrašného, zeleného zaklínadla.“

„Cože? Si ze mě děláš srandu, to nemůže být pravda, kde mám další jizvu?“

„Nemáš žádnou další jizvu, proč bys jí měl mít?“

„Protože ten blesk co mám na čele je od stejného zaklínadla, nikdo to zaklínadlo nikdy nepřežil a já ho během pár let svého života přežiji dvakrát, to je bláznivé.“

„Jo, to je, měli bysme se vrátit, můžeš vstát?“

„Když mi trochu pomůžeš, tak jo.“

A tak jsme se dopajdali k tomu přenášedlu a nechali se přenést zase zpět za Cedricem, tam jsem si nasadila plášť a my mizeli z toho bludiště i s pohárem.

Kluky přivítali potleskem a jásotem, ale všichni se divili, že pohár nesou oba.

Zašeptala jsem Harrymu, že jdu ohlásit Brumbálovi, že mise byla splněna a že můžou jít chytit Pošuka Moodyho, teda toho co se za něj vydává.

Falešného Moodyho chytili, odhalili a co s ním udělají dál, není moje věc, já svůj úkol splnila a můžu se zase začít toulat po světě a objevovat další záhady a to jsem taky měla v plánu, rozloučila jsem se s Harrym jeho přáteli, Brumbálem a dalšími co o mě věděli a vydala se za dalším dobrodružstvím.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 28. díl: