Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 16. díl

29.06.2010 (07:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2535×

„No, ono to obojí má stejný důvod, jsem tu už několik tisíciletí, sama už nevím kolik, ale řekla bych, že hodně, a celou tu dobu jsem neměla vůbec žádné jídlo.“

Rozhlédla jsme se po té místnosti a uviděla jsem, jak tu jsou přemnožený krysy, bylo jich tu tolik že jsem se bála vůbec popojít, abych na nějakou nešlápla.

„Doufám, že tímhle pohledem nechceš říct, že mám žrát syrový krysy, že ne?“

„Co? Syrový krysy, ne?“

„Jsem částí člověk a to se mi prostě hnusí.“

„Ach tak, tak se kouknem co tu máme dalšího.“ V tom jsem v koutě zahlédla nějaké pošramocené trubky.

„Co to je tam ty trubky?“

„Ale pokroucená a zničená klec ve které mě sem dostali.“

„Tak fajn, toho využijeme.“

Došla jsem k těm trubkám, vzala je a položila jsem si je doprostřed místnosti a přemýšlela jak dál, a pak mě to napadlo, udělám si formu, a tak jsem použila jednu trubku jako lopatku a vyhloubila jsem si v podlaze mělké korýtko, do toho jsem potom naskládala všechno to železo a změnila se na draka.

Luciella jen sledovala, co že to tu dělám, ale naštěstí mi do toho nemluvila.

A tak jsem začala na to železo chrlit oheň v úmyslu roztavit ho, jsem zvědavá jestli se mi povede to, co mám v úmyslu vyrobit, přece jen nejsem žádný kovář, ale snad se mi povede Luci trochu rozveselit, když jí vyrobím něco jako gril na krysy.

Roztavit to železo se mi podařilo a dokonce se mi to povedlo tak, že se hezky rovnoměrně rozlilo po tom ďolíku, bude to docela veliký kus plechu.

Pak jsem se změnila zpět do lidské podoby a čekala, až to železo zchládne, jenže to trvalo moc dlouho.

„Luci? To vydržíš tak dlouho bez vody nebo tu máš někde nějaký pramen?“

„Mám tu pramen je schovaný tady za rohem ve výklenku a jak voda ze skály vytéká, tak tam i mizí.“

Tak jsem šla pro vodu a dala se do chlazení toho železa, trvalo to docela dlouho než bylo v takové konzistenci kterou jsem potřebovala, rychle jsem se změnila na draka a drápy jsem ten plech po délce rozporcovala, na dva kusy, jeden tenčí a jeden širší, ten tenčí jsem potom rozdělila na tenké plátky, na nejtenčí, co se mi povedly.

Luci mě stále se zaujetím pozorovala, ale já se nenechala vyhodit z míry a pokračovala jsem dál ve své práci, zase jsem se změnila na člověka a omylem se mi povedlo zjistit, že před jakýmkoliv žárem mě něco chrání, takže jsem mohla začít pracovat jako člověk, což pro mě byla dobrá zpráva.

Ty tenké proužky jsem přeskládala přes sebe, aby z toho vznikla jakoby mřížka a ten dlouhý širší pruh jsem pozohýbala tak, že z toho vznikla krychle, ale bez dvou stran (spodní a vrchní). Na tu vrchní jsem napasovala tu mřížku, jako zázrakem seděla přesně, a ještě mi trochu železa zbylo, a tak jsem tu mřížku k tomu podstavci přidělala, ale tak, aby se dala jednoduše odklápět, pak jsem to zase polévala vodou, aby to zchládlo a ztvrdlo úplně.

Když se tak konečně stalo, tak jsem na chvíli vylezla ven a šla hledat nějaké dřevo, byla už totiž zase noc.

Když jsem dřevo našla, tak jsem se vydala zpět za Luci, toho dřeva jsem vzala víc, aby měla jak přikládat. V tom primitivním krbu jsem jí zapálila oheň.

„Tak jsem ti vyrobila takový primitivní krb, stačí chytit krysu, zabít ji, stáhnout ji z kůže, což by jsi mohla zvládnout, a dát ji upéct tím způsobem, že ji prostě na tu mřížku položíš, ještě ti zaletím do toho kyblíku nabrat nějakou slanou vodu, do které by bylo lepší je asi před pečením namočit, ale už to bude poživatelné.“

„Stáhnout krysu zvládnu, to je v pohodě, ale jak ji z té mřížky mám pak sundat, já nejsem ohni a žáru vzdorná jako ty?“

„A vidíš, to mě nenapadlo, tak moment.“ Vzala jsem jeden tlustší klacek a přidělala ho k té mřížce, tak, aby neměl shořet a aby ho Luci mohla vzít a vyklopit krysu na zem, která ji zchladí, ještě jí tu sem trochu upravím aby, tu krysu neměla tak špinavou a bude to.

Když jsem to všechno udělala, tak jsem Luci řekla, ať to vyzkouší, jestli zvládne ten gril otevřít a jestli se jí na něm povede tu krysu upéct.

Povedlo se a obě jsem z toho měly velikou radost.

„Bello, jsem ti vděčná, po několika tisíci let se zase najím, za to ti dám nějaké dary. První bude, že si můžeš změnit podobu na jakoukoliv chceš, je jedno jestli si jen nějakou vymyslíš, nebo to bude někdo podle obrázku či vzpomínek, a druhý, že můžeš komukoliv znecitlivět jakoukoliv končetinu a může těch tvorů být i víc, jen to budeš muset asi trochu trénovat, k tomu ti ještě posílím tvůj štít tak, že je teď i fyzický a nedostane se přes něj vůbec nic, žádný tvor, žádný dar, nic.“

„Děkuji ti, Luci.“

„To není všechno, tady máš mapu s tím dračím sídlem, sice to není moc podrobné, ale i to by se ti mohlo hodit, kdybys se rozhodla je najít.“

„Jsem ti vděčná za takové dary.“

„To já jsem tvým velkým dlužníkem, Bello, máš ještě nějaké přání?“

„No, můžu se s tebou vyfotit? To je jako kdyby nás spolu někdo nakreslil, ale je to mnohem rychlejší a přesnější.“

„Klidně, sama jsem zvědavá na to, jak vypadám, vždyť já se vlastně nikdy neviděla celá.“

„Tak to musíme napravit, takže první budu fotit jen tebe, pak se k tobě přidám a nakonec by mohla být hezká fotka já jako drak vedle tebe.“

„To ano, nechám to všechno na tobě.“

A tak jsem začala fotit, ty fotky vypadaly opravdu zajímavě a Luciellu to focení začalo bavit, a tak jsme se fotily různě, dokonce mě nechala, abych ji vylezla na hřbet a další takové experimentování, opravdu jsme si to užily.

„Luci? Já teď zajedu za Josephem. Je to měnič a zároveň vyvolává fotografie, tak ho poprosím, aby je vyvolal a všechny rovnou dvakrát, rovnou ti to tu trochu upravíme, ať se tu cítíš alespoň trochu jako doma. Takže já jdu, za dva dny mě tu máš zpátky.“

Nenápadně jsem vylezla ze sfingy a zamíchala se mezi lidi, co tu byli, a když jel autobus do Káhiry, tak jsem se tam vydala. Když jsem šla k Josephovi, tak jsem se jen modlila, aby si neprotáhl dovolenou a aby tu byl, protože jen u něj můžu ty fotografie nechat vyvolat.

Joseph naštěstí ve svém krámku byl a když mě uviděl, tak se jeho tvář úplně rozzářila.

„Bello, tak rád tě vidím, copak tě přivádí zpátky za mnou?“

„No, za prvé tě chci vidět, za druhé potřebuji vytisknout pár fotek a nechci, aby je viděl někdo normální a za třetí mám prosbu, kterou ti řeknu, ale až mi vytiskneš ty fotografie, protože se jich vlastně taky týká.“

„Tak to já jdu teda tisknout, jsem celý nažhavený, co zajímavého tam pro mě máš.“

Kdy bude další díl nevím, snad se k tomu dokopu, aby to netrvalo zase moc dlouho.

Vaše dablinka

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 16. díl: