Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 13. díl

05.06.2010 (13:15) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2504×

Když jsme připluli do přístavu a vylodili se, tak jsem se vydala najít si nějaký levnější hotýlek a po pár minutách se mi to opravdu podařilo. Byl velice příjemný a i ti lidé, co tam byli, se zdáli příjemní.

Když už jsem konečně byla zabydlená, tak jsem se vydala do města koupit si plavky, protože ty opravdu potřebuji, a navíc by byl málem i hřích být tady a nezajít si zaplavat do toho krásného moře.

Bylo tu mnoho obchůdků jak se suvenýry, tak s oblečením a mnoha dalšími zajímavými věcičkami.

Vešla jsem do obchodu s textilem a vydala se najít nějaké plavky, které by se mi líbily.

Nakonec jsem si vybrala opravdu nádherné dvojdílné. Jsou černo bílé a úplně mě uchvátily. Po cestě k pokladně jsem ještě prošla kolem šátků, ale opravdu velikých šátků a dokonce měli i v té barvě, ve které mám plavky, a tak jsem si ho taky koupila, bude se to k sobě výborně hodit.

Tak když jsem měla všechno nakoupené, tak jsem se rozhodla, že se vrátím do hotelu, odpočinu si a zítra si půjdu zaplavat, už se na to opravdu hodně těším, miluji, když můžu splynout s vodou a nechat se unášet na vlnkách.

Mám pokoj s balkonem k moři, a tak jsem toho využila, vzala si deku, převlékla se do plavek a šla se opalovat, mé tělo ještě trochu barvy snese, už mám dost té bílé, až moc mi to připomíná Edwarda a vůbec všechny upíry.

V tu chvíli se můj mozek začínal toulat tam, kde neměl, začínal přemítat, proč mě opustil, proč mi lhal, že mě miluje, když to nebyla pravda, a to se mi vymstilo. Zase mě chytla ta bolest u srdce a já už doufala, že to mám za sebou, jak tak koukám, tak ne.

Bolest mě sužovala dlouho a pořád se stupňovala, už jsem myslela, že to nevydržím, a tak jsem se v pomatení smyslů doplazila do pokoje a vytáhla jsem z kabelky ten lektvar a vypila ho, ale nic se nestalo, bolest neustoupila, ale naštěstí už se ani nestupňovala a po chvíli to konečně skončilo.

Pak teprve jsem si uvědomila, co jsem udělala, vypila jsem lektvar, který mi měl pomoci, dřív než jsem měla! Jsem zvědavá, jestli se něco stane.

Uběhl týden a nic se nedělo, žádné vedlejší účinky lektvaru se neprojevily, začala jsem doufat, že to bude v pořádku, sice nebudu úplně šťastná, ale v pořádku. Chodila jsem plavat, opalovat se, nakupovat a hlavně jsem fotila a fotila a fotila.

Jednou jsem se rozhodla zajít si na pláž večer, za měsíce, protože má být zrovna ten úplněk.

A tak jsem si vzala deku, oblékla se do plavek a vydala se na pláž, ale nešla jsem na tu pláž přímo před hotelem, to je moc na očích a na světle. Vydala jsem se na jedno místo, které jsem objevila úplně náhodou a naprosto mě okouzlilo, byla to pláž schovaná mezi skálami, od nikud tam není vidět, prostě dokonalé pro mou dnešní zábavu.

Rozložila jsem deku na písek, lehla jsem si na ni a čekala, až vyjde měsíc.

Nemusela jsem čekat dlouho, během pěti minut se objevil nad mořem, byla to nádhera, takhle ho pozorovat. Fotila jsem ho jako blázen, protože to byla opravdu nádherná podívaná.

Pozorovala jsem, jak se měsíc pomalu šine po obloze, a čekala, kdy se mě dotkne měsíční světlo, nevím proč, ale cítila jsem jako že to je hodně důležité, ale nevím proč a to mě deptá. A tak jsem čekala a doufala, že zjistím proč mé tělo na to měsíční světlo tak nedočkavě čeká.

Jakmile se měsíční světlo dotklo mého těla, tak se mi po těle začalo rozbíhat takové podivné, ale příjemné mravenčení a najednou jsem začínala vidět jinak, tak jakoby ostřeji, jako kdyby byl den, ale zase jsem měla jinak zkreslené barvy. Tenhle zrak se mi líbil, byl takový barevnější, a tak jsem se s ním chtěla prohlédnout a rozhlédnout se kolem sebe.

A tak jsem začala otáčet hlavou, otáčela jsem, otáčela, otáčela, až jsem hlavu měla otočenou úplně dozadu, to žádný člověk dokázat nemůže, navíc jsem si uvědomovala, že cítím nějakou tíhu na zádech a jak mě něco táhne dolů.

Prohlédla jsem si své tělo a zděsila jsem se.

Na zádech mi vyrůstaly dvě křídla a měla jsem ocas!

Došla jsem k vodě, abych se na sebe mohla kouknout pořádně a toho, co jsem na hladině uviděla, jsem se úplně lekla, z hladiny se na mě koukala tmavě modrá dračice, zamrkala jsem a ona taky, pohnula jsem hlavou, ona taky.

„Já jsem drak!“ uvědomila jsem si.

„Fíha, super, draci mě vždycky přitahovali, vždyť mou nejoblíbenější knihou jsou odkazy dračích jezdců, ve kterých hlavní hrdina má dračici stejné barvy, jako jsem já. Nikdy mě nenapadlo, že by draci mohli existovat,“ říkala jsem si v duchu.

Byla jsem tím naprosto fascinovaná, rozhodla jsem si to pořádně užít a hlavně vyzkoušet, jak mi půjde létání a jestli musím dýchat.

A tak jsem zkusila mávat křídly, ze začátku mi to nešlo, nemohla jsem přijít na to, které svaly použít, abych jimi mohla mávat, ale pak už to šlo úplně samo a já letěla.

Letěla jsem nad mořem a maximálně jsem si to užívala, pak jsem sklopila křídla a jako kámen jsem se řítila do moře.

Bylo to naprosto fascinující, jak kolem mě proudil vítr a pak, když jsem zahučela do vody a rozhlédla se kolem sebe, tak jsem opravdu užasla, protože pod vodou jsem viděla ještě líp než na souši, viděla jsem každou rybičku a navíc jsem zjistila, že nemusím dýchat, nebo alespoň né tak často jako člověk, protože jsem pod vodou byla už asi hodinu a pořád ještě jsem neměla potřebu se vynořit a ani jsem nechtěla. Podmořský svět v noci je prostě fascinující, ale pak už jsem plavala ke břehu, přece jen musím zkusit přijít na to, jestli se dokážu vrátit do své lidské podoby a hlavně tak, aby to nikdo neviděl.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 13. díl: