Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 10. Díl

16.05.2010 (12:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2459×

Joseph

Zatím co byla Bella u šamanky, jsem já se schovával v nedalekém křoví a vzpomínal na svou minulost.

Vzpomínal jsem na časy, kdy jsem cestoval po Africe, mám jí procestovanou skoro celou a řeknu vám, byly to ty nejlepší léta v mém životě, i když teď si jako napůl tygr taky nemůžu stěžovat.

Vzpomínám, jak jsem byl v mládí strašně nešikovný a jednou když jsem tak putoval po té Africe, tak jsem se dostal až k pralesu a i když jsem věděl, že s mojí šikovností to není nejlepší nápad, tam chodit, jsem tam vešel.

Toulal jsem se pralesem hodně dlouho, až jsem se ztratil. Nadával jsem si do blbců, že jsem na to nepomyslel, ale jak se říká pozdě plakat nad rozlitým mlékem. A tak jsem se toulal pralesem dál, naštěstí jsem sebou měl zbraň a tak jsem hlady netrpěl.

Asi po týdnu bloudění jsem došel na nějaký palouček, na kterém stála rozpadající se chaloupka, před kterou seděla nějaká stařenka.

„Dobrý den, prosím vás nevíte, jak bych se odtud dostal ven? Nějak jsem tu zbloudil.“

„Jak bych to nevěděla, Josephe, samozřejmě že to vím.“

„Jak znáte mé jméno?“

„Ale já vím přece všechno, Josephe, to bych nebyla správná šamanka, kdybych nevěděla, kdo jsi.“

„Vy jste ta šamanka z pralesa, o které se mluví, ale nikdo na ní už nevěří?“

„Ano jsem to já.“

„Super, nedoufal jsem, že bych někdy mohl někoho, jako jste vy potkat, ale když jsem vás potkal, tak mám ještě jednu prosbičku. Nedokázala byste mi nějak pomoci s mojí nešikovností? Už mi to docela hodně komplikuje život.“

„Čekala jsem tuhle otázku, chlapče a věř, že ti pomoci dokážu a ráda ti pomůžu. Tady máš lahvičku s lektvarem, který ti od té nešikovnosti pomůže, ale dej pozor, všechny mé lektvary mají vedlejší účinky, které jsou u každého jiné, ale projeví se vždycky, když lektvar neužiješ tak, jak se správně má. Tenhle tvůj se musí vypít jedině 13. 13. jinak za výsledek neručím.“

„13. 13.??? Takové datum neexistuje!“

„Ale existuje, chlapče, však až přijde ta správná chvíle, ty to poznáš, ale aby sis nemyslel, že si z tebe tropím blázny a že jsem bezcitná, tak ti prozradím, že 13. 13. bude ještě tento rok.“

„Tak vám moc děkuji, ale teď bych ještě prosil, jestli byste mi nepomohla, vymotat se z tohohle lesa.“

„Pošlu s tebou moji hyenu Luciuse, ten tě bezpečně vyvede ven, já už bych na to neměla síly.“

„Mockrát vám děkuji, sbohem!“

„Sbohem Josephe,“ řekla, „ale nashledanou by bylo příhodnější, protože se ještě uvidíme, cítím to v kostech,“ dodala, ale teď už jen pro sebe šeptem.

Ten Lucius mi opravdu během pár hodin pomohl vymotat se ven z toho lesa, ani jsem mu nestihl poděkovat a zase zmizel.

A tak jsem se vrátil do Káhiry a začal podnikat s tisknutím fotek pro turisty.

Byl jsem docela oblíbený, takže za mnou chodili skoro všichni turisti, co sem zavítali a dokonce jsem měl párkrát štěstí, že se u mě stavili turisté, co před tím byli v Asii v nějaké rezervaci a měli na fotkách i tygry.

Od malička mě tygři fascinují, proto jsem si vždycky od těch turistů vyprosil povolení, vyvolat si jejich fotografie ještě jednou pro sebe a dal jsem jim na ty jejich fotky slevu.

Přes to že jsem se plně věnoval své práci, tak jsem pořád pátral po tom, kdy je 13. 13. ale nemohl jsem na to přijít, hledal jsem v knihách, v časopisech, nakonec jsem zašel za pár lidmi, kteří mi všichni řekli, kdy bude 13. 13. bohužel se neshodli a tak jsem byl zase na mrtvém bodě.

Má nešikovnost se stále stupňovala a já už byl v nemocnici víc než doma a tak když jsem jednou po opravdu velikém karambolu ležel v nemocnici a přemítal nad těmi daty, co mi poradili ti lidé tak mi došlo, že jeden z těch dnů je právě dnes. Byl jsem opravdu zoufalý, protože takovou smůlu jako je spadnout ze schodů, zlomit si nohu, ruku, pár žeber, k tomu mít otřes mozku a navíc si nechat vykrást krámek, jsem ještě nikdy neměl. Považoval jsem to za to znamení, které mi ta šamanka slibovala a tak jsem poprosil sestřičku, aby mi z nočního stolku podala tu lahvičku s tím lektvarem, který jako zázrakem ten držkopád přežil, odzátkoval jsem ho a vypil.

Nepociťoval jsem vůbec žádnou změnu, ale doufal jsem, že je ten správný den a že opravdu po tom lektvaru přestanu být tak nešikovný.

Když mě konečně po dlouhé době pustili, tak mé první kroky vedly do krámku.

Znova jsem ho začal zařizovat.

Po týdnu bylo všechno hotovo a já začal zase tisknout fotografie. Jenže mi po pár dnech sezení v krámku začalo lézt krkem a já zatoužil znova se vydat na cesty, tak jsem krámek zavřel a vydal jsem se na cesty.

Už ani nevím přesně, kde jsem to byl, když se mi pokazilo auto, bylo to daleko od civilizace, takže jsem to nemohl nijak opravit. Naštval jsem se a to docela fest, najednou jsem cítil jak se celý třesu a v zápětí jsem, byl tygr.

Ze začátku jsem byl docela vyděšený, ale pak jsem se začal prozkoumávat, přece jen tygr, zvíře, které mě fascinuje, které miluji, jen ten dojem trochu kazilo to, že já jsem ten tygr a pořádně se nemůžu prohlédnout.

Po té, co jsem přišel na to, jak se vrátit zpět do své lidské podoby, jsem přemýšlel, jak se to stalo a došlo mi, že to nejspíš bude ten vedlejší účinek toho lektvaru a to mě tak naštvalo, že jsem se zase nechtěně proměnil.

„S tím se musí něco udělat, to bych nemohl chodit mezi lidi, kdybych se měnil vždycky, když se naštvu.“ Říkal jsem si a tak jsem se rozhodl, že zajdu znova za tou šamankou, snad se mi jí povede najít, jestli by s tím nemohla něco udělat.

Bloudil jsem po pralese hodně dlouho, až mě napadlo, že by jí tygr přece jen mohl vyčenichat lépe a tak jsem se pokoušel naštvat.

Byla to asi ta nejtěžší věc, co jsem kdy dělal, ale po chvíli se mi to povedlo a já opravdu během chvíle tu šamanku zavětřil a vydal se za ní.

Když jsem vyšel na ten palouček, na kterém ta chajda stála, tak jsem se zase změnil zpět do své podoby. Šamanka už stála ve dveřích a říkala: „Byla jen otázka času, kdy se ke mně vrátíš zpět, věděla jsem, že se ještě uvidíme, už když jsi odtud odcházel.“

„A dokážete mi pomoci?“

„Zvrátit to nedokážu, lektvarová kouzla jsou nezvratná, ale můžu ti zkusit pomoci, se s tím lépe vyrovnat, tedy ne já, ale Lucius,“ řekla a koukla se tak nějak divně na mě a pak zvlolala, „Luciusi!“

Z té chatrče vyběhla hyena Lucius, který mi posledně pomáhal dostat se z lesa.

„Luciusi, tady Joseph je na tom stejně jako ty, akorát on se mění na tygra.“

V tu chvíli hyena odběhla a po chvíli jsem z chatrče uslyšel nějaké štrachání a pak ze dveří vyšel nějaký mladík.

„Ahoj, já jsem Lucius, tak ty jsi na tom skoro stejně jako já a chceš po mě pomoci, abych ti vysvětlil co se to děje že?“

„Ano, tak nějak.“

„Tak jo, já nejsem to samé jako ty, já jsem se nepřeměnil pomocí špatně užitého lektvaru, já to mám v genech, jsem měnič. V lidském měřítku je mi něco kolem 90 let, ale nevypadám na to že?“ Usmál se.  „Je to tím že dokud se budu měnit tak nebudu stárnout a já stárnout nechci. To, kdy se budeš měnit, se dá ovládat, nemusíš se měnit, jen když máš na něco vztek, ale ze začátku se musíš víc soustředit. Ještě by tě mohlo zajímat, že měniči nejsou jediní nadpřirození tvorové na Zemi, ale že tu jsou i upíři, největší nepřátelé měničů a kdo ví, co všechno ještě po zeměkouli pobíhá za nadpřirozený tvory. Ještě by tě možná mohlo zajímat, že jediní měniči dokážou upíry zabít. Klidně teď budeš moci bojovat s upíry. Poznáš je podle smradu, ale také podle toho že jsou nepřirozeně krásní a bledí. Máš ještě nějaké otázky?“

„No snad zatím ani ne, je toho na mě trochu moc.“

„To chápu, takže si to hezky promysli, a když tak na mě zavolej, budu někde poblíž.“

„Jo moc dík.“

Lucius znova odběhl do domu.

„Opravdu není způsob jak tohle kouzlo odvolat?“

„Ne není, Josephe.“

„Ale vždyť jste to kouzlo vyrobila vy, takže byste ho měla dokázat odvolat!“

„Když říkám ne, tak říkám ne! A navíc stejně se z tebe měl ten tygr stát, měl jsi to napsané v osudu ještě dávno před tím, než jsi ke mně přišel.“

„Takže vy jste to věděla! A nic jste mi neřekla! A ještě jste mě v tom podpořila!!!“

„Neřvi tu na mě Josephe, jinak můžeš klidně vypadnout a už se tu víc neukazovat.“

„Tak fajn, já jdu, Luciusi! Sbohem.“

Tady takhle jsem se nepohodl s šamankou, doufám jen, že Bella lektvar nevypije dříve než má, kdo ví, co by se stalo z ní.

Pak už jsem uslyšel, jak se Bella se šamanou loučí a tak jsem se probral ze svého vzpomínání a čekal, až se Bella objeví.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 10. Díl: