Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - Epilog

02.05.2010 (21:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5592×

EPILOG
(Bella)

Seděla jsem na dřevěném parapetu našeho pokoje a pozorovala východ slunce nad lesem.  Okno bylo otevřeno dokořán a s vlasy si pohrával mírný větřík zvenčí. Bylo krásně, mraků bylo na obloze poskromnu a venku panovala příjemná letní teplota. Dlouhé bílé šaty mi spadaly před okraj okna ven i dovnitř pokoje. Opřená o rám okna a s hlavou položenou na pokrčených nohou jsem sledovala tu nádheru za okny. Vše bylo tak dokonalé, perfektní a dny prozářené láskou a štěstím.

Uběhl přesně rok ode dne, kdy jsme s bratry poprvé nastoupili na zdejší školu a kdy jsem poprvé zahlédla svého nastávajícího. Tenkrát na mě zíral s úžasem v očích i ve tváři. Nedýchal a zbožně mě pozoroval. I mě jeho nádherná tvář naprosto uchvátila, ale znala jsem upíry, všichni jsou krásní. Navíc můj mozek dokázal situaci rychle vyhodnotit a tenkrát bylo nejlepší je ignorovat. Vždyť bych jim mohla ublížit…

Postupem času jsme se seznámili, zamilovali do sebe a prožili spoustu krásných chvil. Ty špatné v porovnání s dobrými tvořily jen nepatrný zlomek našeho života. Kluci se tenkrát zase vrátili k tátovi tam dolů, aby se nemuseli skrývat a pořád donekonečna učit. Já si žila klidný život s dokonalou a milující rodinkou upírů. A pak, když mě Edward jednoho večera, když jsem pozorovala na tomto parapetu západ slunce, požádal o ruku, neváhal jsem ani tisícinu vteřiny a dojatě odpověděla ano. Milovala jsem svatby, nevěsty v bílých garderobách a ženichy v oblecích. Vždy jsem si svatbu přála a pak jsem se jí dočkala, s nejlepším upírem pod sluncem.

Vím, že každá nevěsta je před obřadem nervózní a nesvá, ale já se cítila šťastně, klidně a naplněně. Tohle bylo přesně to, pro co jsem byla stvořená. Vdát se za nejúžasnějšího muže na světě a být navždy s ním, v dobrém i ve zlém.

Jediné co mě trápilo, bylo to, jestli můžou mít draci děti. Přece jen ženy byly zatím pouze dvě, jedna už je mrtvá a já jsem ještě panna. Edwardova výchova se prostě nezapře a já mu to nemám za zlé. Jeho rodiče, které velmi miloval a oni jeho, mu vždy vštěpovali do hlavy, první svatba a potom milování. Ne že bych s tím souhlasila, já vždy šla s dobou, ale pro něj to bylo důležité a já mu vyhověla.

Sice jsem si přála si zařídit krásnou svatbu sama, aby se líbila nám obou, ale Aliciny psí oči mě přesvědčily a já jí dovolila pomoct mi. To jsem však netušila, co mě čeká. Po čtyřech dnech, které jsme strávily buď na nákupech, nebo nad časopisy v pokoji, jsem toho měla vážně dost. Alice to ale dělala ráda a přímo se v tom vyžívala a já neměla to srdce jí tu radost zkazit. Takže jsem od toho dala ruce pryč já a nechala jí volnou ruku. Edward s tím nesouhlasil, chtěl, abych měla svatbu podle sebe, ale nakonec přistoupil na to, že příští svatbu si zařídíme jen my dva a nikdo nám do toho nebude mluvit.

Alicina verze svatby však zahrnovala i pánské loučení se svobodou, takže všichni kluci už jsou tři dny z domu. Teda první noc se vrátil Emmett a i s Rose zmizeli v lese, druhou jsem slyšela, jak Alice utíká do lesa. Nahlédla jsme do její mysli a okamžitě si všimla vize, která zabírala celý její mozek. Jasper na ni čeká v lese. No a dnes v noci jsem slyšela Carlisla, jak přesvědčuje Esme, aby s ním zašla na lov. Myslí, že to nevím, ale nejsem hloupá, slepá ani hluchá. To jen já musím bez Edwarda vydržet tři dny a spatřit ho až při obřadu.

Vlastně jsme vůbec nevěděla, kdy se to přesně koná a kde. Nevěděla jsme vůbec nic a nikdo mi to nechtěl říct. Přesto všechno jsem Alice věřila, že svatba bude nádherná a dokonalá. Neuvěřitelně jsem se těšila a teď si naposledy užívala poslední svobodné chvilky. Taky jsem se loučila s tímto místem a tímto oknem. My ihned po svatbě odjíždíme na líbánky pro mě neznámo kam a ostatní se stěhují. My se pak přijedeme na místo našeho dalšího pobytu a začneme znovu. Sice jsem tady ve Forks teprve rok, ale Cullenovi tu už jsou dlouho.

„Připravená?“ ozval se najednou hrubší hlas ode dveří a já šťastně zavýskla. Vyskočila jsem z parapetu, zamotala se do dlouhých svatebních šatů a letěla k zemi. To mi však náladu nezkazilo, neboť jsem věděla, že mě zachytí. A taky že ano. „Pořád stejně nemotorná,“ poznamenal ještě.
„Tati,“ vydrápala jsem se zase na nohy a šťastně ho objala. Jeho poznámku na svůj účet jsem ignorovala.

„Už je čas,“ řekl, když jsem se asi po minutě odtáhla. Střelila jsem pohledem k oknu, slunce ještě úplně nevyšlo, takže se budu vdávat při východu slunce. Nový den a můj nový začátek. Táta mě chytil za ruku a táhl ze dveří. Zastavil se až venku.
„Jsem tak šťastný. Hodně štěstí, holčičko,“ řekl a já na něj nechápavě koukala. Proč to vypadá, že na svatbě nebude? V zápětí se však objevila odpověď. Táta se proměnil na temně modrého draka a pobídnul mě, abych si sedla. Se smíchem jsem mu vyskočila na záda. Kdo to kdy viděl, aby nevěsta přiletěla na drakovi? Kdopak nás asi bude oddávat? Snad to nebude člověk…

Letěli jsme strašně pomalu, ale nakonec jsem se přece jen dočkala a táta začal klesat k zemi. Opatrně jsem mu seskočila ze zad a rozhlédla se, kde to jsme. Byli jsme před tou krásnou loukou, kde jsem tenkrát Edwarda zachránila. Hodněkrát jsme sem poté spolu chodili a trávili tu krásné společné chvilky. Avšak na louku jsem neviděla, byla krytá hustým porostem. Drak pak zamával křídly a zmizel za tou nepropustnou zelení. A co já tu?

Najednou jsem po obou stranách zaslechla šustění látky a kroky. Pak z jedné strany vyskočili bráškové a z druhé vlastně taky. Když jsem je pořádně zahlédla, skácela jsme se v návalech smíchu na zem a nejspíš tak ušpinila šaty. Oni na sobě měli růžové šaty ozdobené vyšitými růžičkami. Na nohou měli střevíce na jehlovém podpatku a silonky.
„Jsme-,“ řekl Emmett.
„Tvoje-,“ dodal Jasper.
„Krásné-,“ řekl Bryan.
„Družičky!“ vypískl Ben. A já se zmohla jsme na další dávku smíchu. Kdo tohle vymyslel?

Ihned jsme svoji otázku vyřkla nahlas a tři ukazováčky rázem mířily na Bena. No jo, kdo jiný taky, že? Ale divím se, že ostatní souhlasili. U Emma jsem se nedivila, ale Bryan a Jazz byli ochotní se do toho navléknout? Myslím, že zapracovala Alice…

„Tak pojďme, krasavice, ať stihnu svoji svatbu,“ pobídla jsem je. Ben s Bryanem si stoupli přede mě a odhrnuli listí. Já prošla vytvořeným vchodem po bílém koberci na ozdobenou louku a nestačila žasnout. Moje „družičky“ se mi po dvojicích uskupili za zády a čekali, až se rozejdu.

Naproti mně stál obrovský drak s roztaženými křídly a tvořil tak jakousi střísku. Pod ním stál Carlisle s bílou stuhou a knihou oblečený v bílém obleku. Na straně pak seděla Rose před piánem. Esme s Alice zabíraly post svědků. A Edward, můj budoucí manžel, se na mě usmíval z místa kousek před Carlislem. Na to hle jsem vždycky čekala… Udělala jsem první krok ke svému manželovi a budoucnosti. Zároveň se rozezněla líbezná hudba z piána a slunce ozářilo všechny přítomné. Moje upíří rodina se krásně rozzářila, ale jejich pokožka oproti úsměvu jen nepatrně…

„Maminko, můžu si jít zahrát se strýčkem Emmettem baseball?“ vytrhla mě ze vzpomínek moje dcera.
„Ale samozřejmě, Nessie,“ přikývla jsem a pohladila ji po bronzových vláskách.
„Děkuji,“ vypískla a se smíchem vyběhla na zahradu. Vždycky se mě na vše ptá, i když ví, že vždy odpovídám kladně. A baseball je její největší vášní hned po hraní na klavír, což ji učí Edward a po čtení odborných lékařských knih, ke kterým ji navedl Carlisle. Naše dcerka chce být doktorkou jako její děda…

Opřela jsem se o opěrku křesla a přivřela oči. Těhotenství mě zmáhá a já téměř pořád spím nebo jím… Konečně jsem zjistila, že draci děti mohou mít. Dala jsem Edwardovi krásnou, chytrou a hodnou dceru, sourozencům neteř a mým druhým rodičům vnučku.
„Tak to vypadá, že jsme osaměli,“ ozval se mi u ucha sametový hlas.
„Hm…“ zamručela jsem v polospánku.
„A tak to vypadá, že zase nic nebude,“ zasmál se, chytil do náruče a odnášel do našeho pokoje.
„Hm…“ zamručela jsem znovu, ale tentokrát plně při vědomí. Jen jsem to na něj hrála. Chudáček, poslední tři měsíce ho úplně zanedbávám a dnes jsem se rozhodla to změnit. Sice na mě nenaléhal a nevypadal, že mu to vadí, už se s tím smířil, když jsem čekala naše první dítě.

Položil mě do postele, políbil na čelo a nejspíš chtěl odejít. Se zavřenýma očima jsem zmapovala terén a pak mrštně vystřelila ruku k límci jeho košile. Stáhla jsem ho k sobě do postele a vrhla se na jeho překvapený obličej. Líbala jsem každý kousek jeho tváře a rty záměrně vynechávala.

Ale asi ho to po chvíli přestalo bavit, protože mě natočil pod sebe a přisál se na mé rty. Pomalu jsme polibek prohlubovali a užívali si vzájemnou blízkost. Rukama jsem mu zajela na zádech pod tričko a začala ho něžně vyhrnovat.

Když si to uvědomil, odtrhl se od mých rtů a překvapeně se na mě zadíval.
„No co? Chci si užít svého manžela,“ ohradila jsme se smíchem.
„Lásko, kvůli mně to nedělej. Carlisle mi říkal, že ženy v těhotenství na to obvykle nemají chuť. Mě to nevadí, vážně. Dalas mi krásnou dceru a teď nosíš našeho syna, nic víc bych si nikdy nemohl přát,“ zašeptal vemlouvavě. Blázínek, myslí si, že to dělám jen kvůli němu.
„Miláčku, ale já přece chci,“ zašeptala jsem mu roztouženě do ucha a stáhla štít. Cítila jsem, jak jeho moc pronikla do mozku a ukázala mu všechny pocity. Vesele se zasmál a znovu se vrhl na mé rty.

„Miluju tě,“ zašeptal ještě se šťastným smíchem, když rozpojil naše rty, aby mi mohl přetáhnout tričko přes hlavu.
„Já tebe víc,“ zasmála jsem se. On jen zakroutil hlavou. Na toto téma jsem se už párkrát hádali a nikdy nikdo nevyhrál…

K O N E C

Tákže jsem ukončila další povídku... Problémy tu už byly vyřešeny a inspirace s fantazií vyčerpány. Rozhodla jsem se to dál neprotahovat a napsat jen epilog...

Děkuju všem, kteří povídku četli a komentovali. Ale můj hlavní dík patří jako vždy adminům, kteří mi kapitoly obratem vydávali a opravovali. Jsem si téměř jistá, že vám některé hloupé chyby museli lézt krkem a doufám, že jsem se aspoň trošku zpravila, protože známky z češtiny od téby co píšu, ano!

Tákže, pro ty, co budou číst i moji další tvorbu: Nasledanou u Záhadné krásky!

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - Epilog: