Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 5. Přátelé

26.02.2010 (08:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4040×

PŘÁTELÉ
(Edward)

„Za chvíli si kvůli tobě začnu okousávat nehty,“ zavrčel na mě Jasper, když jsme parkovali před školou.
„Co to meleš, brácha?“ zeptal se nechápavě Emmett.
„Jen jsem trošku nervózní,“ vysvětlil jsem mu.
„TROŠKU?!?“ vyjekl Jasper. Jen jsem se ušklíbl a vydal se na první hodinu, tu, kde sedím s Bellou.
 Ale ona už dva dny nebyla ve škole a já se o ni bál. Smutné výrazy jejich bratrů mi moc nepomáhaly. Co když se jí něco stalo? Nebo se odstěhovala? Spadl jsem na židli a vzpomínal na ni, na její blízkost, na její úsměv. Seděla vedle mě a já hlupák s ní ani nepromluvil. Z transu mě probralo řehtání za mými zády. Otočil jsem se, byli tam její sourozenci. Ale dnes vypadali vesele, ne jako předtím. Nechápal jsem, čemu se smějí. Vrhl jsem na ně nechápavý pohled a otočil se zpět k tabuli.
„Když už vnímáš, mohl by ses posunout?“ optal se mě nádherný hlas. Zadíval jsem se za jeho majitelem. Stála tam ona, Bella, se zářivým úsměvem
„Eh… jasně, promiň,“ vykoktal jsem a zasunul si židli pod lavici, aby mohla projít. Sedla si vedle mě a já byl šťastný.
„Já jsem Edward Cullen,“ představil jsem se jí a usmál se. Nic. Vždy, když se na nějakou dívku takhle usměju, začne jí rychle tlouct srdce. Nevím, jestli ze strachu nebo z mé blízkosti. Ona měla normální, vyrovnaný tep. Trochu mě to mrzelo. Fajn, hodně mě to mrzelo.
„Bella Dragon,“ podala mi ruku. Bez přemýšlení jsem ji přijal a pozdě si uvědomil, jak jsem ledový. Okamžitě její stisk povolil a ona ucukla.
„Páni, jsi ledový,“ řekla vážně. Ti dva za námi se začali znovu strašně smát. Asi si říkají nějaké vtipy, pomyslel jsem si.
„Jo, mám to už dlouho,“ řekl jsem, vlastně popravdě. Ti dva se začali zase strašně smát a Bella mě jen se zájmem pozorovala.
„Kde jsi byla?“ zeptal jsem, jako jen tak, aby řeč nestála. Ale ve skutečnosti mě to zajímalo.
„Byla jsem navštívit tátu,“ řekla a odvrátila ode mě pohled. Přišla profesorka. Taky jsem se otočil k tabuli, ale periferním zrakem jsem sledoval Bellu a snažil se dostat jí do hlavy. Zase nic. A zrovna její myšlenky bych si přál číst ze všech na světě nejvíc. Každá holka, dokonce i upírka, si o mně myslí, že jsem krásný. Každá mě chce. Proč jen ona musí být výjimka? Na jejím místě by mě každá zvala hned na rande a ona si tu naprosto klidně poslouchá profesorku. To je zákon schválnosti!
Celou hodinu jsem se snažil ignorovat tiché chechtání těch dvou v zadu, ale šlo to těžko. Člověk je neslyšel, ale já bohužel ano.

Další hodiny jsem s ní už neměl. Zase jsem ji pozoroval přes myšlenky ostatních a připadal si jako šmírák. Každou hodinu jen seděla a koukala z okna. Neusmívala se jako první hodinu, když seděla se mnou. Dávala jasně najevo, že s nikým nikam nejde a povídat si taky nepotřebuje. Ale se mnou mluvila a usmívala se. To mě trochu zahřálo na mém mrtvém srdci. Ale to určitě nebude mnou…

Rozrazil jsem dveře do jídelny a oči mi málem vypadli z důlků. U našeho stolu byly navíc dvě židle. Dragonovi seděli u našeho stolu, neváhal jsem a zamířil k nim.

„Budeš si muset přinést židli,“ oznámila mi Alice. Na nic jsem nečekal a jednu vzal od vedlejšího stolu.
„Doufám, že ti nevadí, že jsme se sem nasáčkovali, ale jinde nebylo místo,“ usmála se na mě omluvně Bella.
„To je pořádku,“ opětoval jsem jí úsměv a dal si židli mezi ni a Alice. Alice mi tam schválně nechala trochu prostoru. Všichni už ví, že ji miluju. V naší rodině se prostě nic nezatají. Fascinovaně jsem ji sledoval, jak jí. Ta toho vážně spořádá a je tak hubená. Ale co já vím, už sto let nepřibírám.

„Hele kluci, nezašli byste dnes na výstavu aut v Port Angeles?“ zeptal se Emmett těch dvou.
„Víš, my na auta moc nejsme,“ ošili se.
„Cože? A co ty vaše auta na parkovišti? Nejnovější a nejvybavenější modely,“ divil se Jazz.
„Ty vybírala a upravovala Bella,“ usmál se Ben.
„Ona se vyzná v autech?“ zeptala se Rose.
„No jasně, každý týden se v nich hrabe a vylepšuje je a každý měsíc nám kupuje nové modely,“ zašklebil se Bryan. Všichni nevěřícně zírali na Bellu.
„No co? Tak mě zajímají auta, no,“ řekla uraženě.
„A půjdeš tam teda s námi ty?“ zeptal Jasper. Doufám, že mě vezmou sebou.
„Ne! Ona se mnou půjde na nákupy, že jo?“ řekla Alice nejistě. Poprvé za desítky let nezná odpověď dopředu.
„Ehm, promiň Alice, ale já mám vážně raději auta,“ řekla omluvně Bella. Kluci se rozesmáli výrazu Alice.
„Ale mám nápad, nakupovat s tebou půjde Ben a Bryan, že ano?“ zeptala se.
„No, myslím, že ty auta pro jednou přežijeme, co ty nato?“ ošil se Ben.
„Půjdete s Alice na nákupy,“ oznámila jim sebevědomě. Oba sklopili oči a přikývli. Páni, vážně je má ochočené.
„Úžasné, musíme stihnout…“ a začala vyjmenovávat jména obchodů.
„Bude zvonit,“ oznámil jsem jim a zvedal svůj a Bellin tác. Tiše mi poděkovala a vstávala.
„Takže ve čtyři vás vyzvedneme před vaším domem, ano?“ zeptal se prostotu Jasper. Všichni přikývli. Bella nadšeně, kluci poraženě a smutně…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 5. Přátelé: