Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dotkni se mě a já tě zabiju! - 22. kapitola

01.06.2010 (19:45) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6059×

22. kapitola

Pohled Belly

Chris mě začal líbat skoro až zuřivě. Bylo v tom polibku taky znát jeho zoufalství. Když jsem se dostala ze šoku a uvědomila jsem si, co to dělám... Co ON dělá, začala jsem mu bušit pěstmi do hrudi, aby ze mě slezl. Ale on nic! Stále mě líbal. Začala jsem se pod ním více kroutit a odstrkovala jsem ho. Ale byl jako šutr. Vlastně jako každý upír!

Spustila jsem ruce podél těla a přestala se hýbat. Držela jsem a nechala ho, ať se vyřádí. Doufala jsem, že když se přestanu bránit, nakonec se odtáhne. A až to udělá, tak je po něm!

Zuřivost nahrazovala něžnost a nakonec se ode mě o kousek odtáhnul, aby se mi podíval do očí. Byla v nich láska a on mě ještě troufale pohladil po tváři. Přivřela jsem oči a rozzlobeně ho pozorovala.

„Slez ze mě!“ řekla jsem skrz zaťaté zuby.

Jedno jeho obočí vylétlo vzhůru, a když zjistil, že to myslím vážně, zatvářil se nešťastně a pomalu ze mě slezl.

„Já se oml...“ začal, když jsem si stoupla naproti němu, ale já ho nenechala domluvit:

„Nechci slyšet žádné omluvy, Christiane! Kruci! Copak jsem nějaký olizovací panák!“ zařvala jsem na něj.

Otevřely se dveře a v nich stála mračící se Alice s Jazzem, který držel vrčícího Edwarda. „A vy se taky naučte klepat,“ obořila jsem se na ně.

Šlehla jsem očima zpátky po Chrisovi. Měl zahambeně skloněnou hlavu a koukal na zem. Nechápu, co to do něj vlítlo. V jednu chvíli se tváří, jako by mě chtěl na místě zabít a v tu druhou mě líbá. To přece není normální. No... tušila jsem, že mě nebere jenom jako kamarádku... Vlastně já asi taky ne... Ale JÁ bych se takhle nikdy nezachovala. On si snad s Edwardem myslí, že své polibky rozdávám komukoliv, kdo si o ně řekne, ne? Hmf... Teď když jsem koukala na Chrise, tak mi ho trošku bylo líto. Ale opravdu jen trošku. Neměl po mně takhle vystartovat. Možná bych si měla příště pověsit na rty malou cedulku s nápisem Nelíbat nebo Nedotýkat. Ehm... a pomohlo by to vůbec?

„Nechceš s něčím pomoct, Bello?“ zeptala se mě opatrně Alice, ale stále se podmračeně dívala na Chrise.

„Vypadám snad na to, že bych potřebovala pomoct?“ zeptala jsem se jí jízlivě a ona se na mě zašklebila. Pomohla by mi jedině tím, že by ty dva ode mě držela alespoň dvacet metrů dál. Tak co Aličko, pomůžeš? Hm... asi ne, co? Ach jo... „Promiň, Alice, opravdu nic nepotřebuji. Už toho mám za dnešek moc,“ vzdychla jsem a významně se koukla na Chrise a Edwarda. To mám ale štěstí na chlapy. Jeden stojí se skloněnou hlavou a druhý vyceňuje na toho druhého zuby.

„Ehm, my tedy půjdeme,“ zamumlala a otočila se k Edwardovi a Jasperovi.

„A toho Casanovu vemte sebou,“ zamumlala jsem a šla se postavit k oknu. Dívala jsem se z něj na tmavou oblohu a čekala na první kapky deště. Když jsem uslyšela, jak se zavřely dveře, v duchu jsem si oddychla. Teď už jenom přežít návštěvu těch upírů z Denali.

***

„Za pět minut jsou tady,“ vykřikla nadšeně Alice z dolního patra. Ach jo... Povzdechla jsem si a seběhla za ostatníma dolů. Všichni včetně Chrise stáli v hale a čekali, až uslyší zvuk motoru přijíždějícího auta. Nechápala jsem, proč se na ně tak těší. Zdvihla jsem oči v sloup a šla do kuchyně prozkoumat ledničku. Ale varuju tu upírku – která chodila, nebo co dělala, s Edwardem – že jestli se ho jen jedním prstíčkem dotkne, tak se já dotknu jejího bledého obličeje pěstí. A nezůstanu jenom u tohohle...

Vzala jsem si misku a do ní dala cereálie s mlíkem, abych nabrala sílu. Nikdy nevíš, kolik jí budeš potřebovat... Sedla jsem si ke stolu a zuřivě si nabírala lžičkou sousta a vkládala je do pusy.

Ani jsem nedojedla a už jsem slyšela, jak nějaké auto zastavilo před domem. Ať se nenaparujou. Až mi vrátí řidičák, tak budu taky jezdit všude. Teda... až opravím své auto. Ach jo...

Slyšela jsem, jak někdo otevřel dveře a nastalo nadšené vítání. Pochytila jsem nějaké jména – Eleazar, Carmen, Tanya, Kate a Irina. To jich je tady tolik?! No nazdar... A která z nich je ta Edwardova milenka? Nespal se všema, že ne? Vlastně... je to jeho věc.

„Tak kde máte tu poloupírku?“ zeptal se jeden z nich. Byl to mužský hlas, tak jsem ho přirovnala ke jménu Eleazar. Ostatní to byly jenom ženy. Aspoň myslím...

„Je v kuchyni, právě jí,“ řekla Esme přátelským hlasem. Jo jím, takže tady nelezte!

„Lidské jídlo?“ ptal se překvapeně. Ne, granule pro hlodavce! Co si jako myslel, že budu jíst v kuchyni? Pumu bych tady asi před Esme propašovat nemohla, tak o co mu jde?

„Je napůl člověk, Eleazare,“ připomněl mu Carlisle. Jasně, bavte se, jako bych vás neslyšela!

„Ano, to ano,“ zasmál se ten Eleazar. Nevím, co je na tom, že jsem napůl člověk, tak vtipného. Vstala jsem a šla po sobě misku umýt do dřezu. Myla jsem ji déle, než bylo nutné, ale opravdu se mi tam ještě nechtělo. Přestala jsem cokoliv vnímat a koukala jen na bublinky. Nevím, jak dlouho jsem byla mimo, ale někdo mi – ne moc něžně – zatřásl ramenem. Lekla jsem se a rychle se otočila. Tím rychlým pohybem jsem tu osobu, co se mnou zatřásla, postříkala vodou.

„Omlouvám se,“ omluvila jsem se krásné blonďaté upírce a trošku se začervenala. To jsem se pěkně s nima přivítala. Zamračila se na mě a utěrkou, co ležela na lince, si utírala halenku.

„Nemohla jsi dávat pozor?“ obořila se na mě naštvaně. Co?! To ona mě lekla!

V kuchyni byl zbytek rodiny plus ti noví. Vedle Carlisle stál upír, který byl asi skoro stejně starý jako on a po jeho boku stála taky moc krásná upírka. Měla stejně černé vlasy, jako Eleazar. Oba se na mě usmívali. Před nima stála upírka s dlouhýma blonďatýma vlasama, které byly rovné jako hřebíky. Jinak byla bez puntíku dokonalá. Vedle ní stála další upírka. Měla světlejší vlasy – skoro stříbrné. Nervózně jsem se koukla na Carlisle, protože jsem nevěděla, co v tu chvíli říct. Já jsem většinou upíry zabíjela, než se s nima seznamovala.

Chápavě se usmál. „Tak tohle je Bella,“ představil mě jim a já se trošku pousmála. Začal mi všechny představovat a já si se všema potřásla rukou. Takže ta černovlasá upírka je Carmen, ta blondýna je Kate a ta vedle ní je Irina. Když jsem si s Kate podávala ruku, nadzdvihla překvapením obočí, ale nekomentovala jsem to. Jenom jsem zaslechla její tiché: „Zajímavé.“ Ta přede mnou je Tanya. Byla mi z nich nejnesympatičtější. Prostě podle mého názoru je to kráva. A to jsem ještě mírná.

Carlisle si odkašlal a navrhl, abychom se přemístili do obýváku. Všichni se otočili – kromě Emmetta, který významně střelil očima po Tanye a po Edwardovi, který se na něj mračil. „To je ona,“ šeptnul ke mně a rychle vystřelil z místnosti, protože Edward na něj začal vrčet. Jak jako ona? Přemýšlela jsem nad tím asi dvě sekundy, než mi to došlo. Jo tak... Ovládl mě vztek. To si nemohl najít jinou? Proč zrovna takovou... brrr...

Všichni už byli v obýváku, jenom Tanya si stále utírala neexistující skvrny.

„Tanyo?“ oslovila jsem ji a snažila jsem se nedát znát vztek. Zdvihla ke mně své zlaté oči a zamračila se.

„Co je?“ štekla.

V rychlosti jsem vzala do rukou misku, která byla stále ve dřezu, ve které byla stále voda a vylila jsem ji na ni. „Teď už máš, co si utírat,“ zamumlala jsem a raději vypadla.

Vykřikla a začala nadávat. V obýváku měli upíři z Denali pobaveně zdvižené koutky úst a vlastně i ostatní – kromě Carlisle s Esme, kteří se na mě mračili. Nevinně jsem pokrčila rameny a zadržovala smích.

„Měla bys zmizet,“ poradila mi se smíchem v hlase Kate a já jen zdvihla oči v sloup. Jistě! Přece nebudu utíkat!

„Já ji zabiju!“ vykřikla a už byla přede mnou, ruce zaťaté v pěst. Pobaveně jsem ji sledovala. To se chce prát?

„Bitka!“ zařval nadšeně Emmett.

Najednou se Edward objevil vedle ní a táhl ji na druhou stranu haly. Chris se objevil vedle mě a ostražitě Tanyu sledoval. Tanya se nakonec v klidu nechala odtáhnout a neušlo mi, jak se na Edwarda více namáčkla. Já ji zabiju!

Když ji pustil a pravděpodobně chtěl odejít, chytila ho za ruku a přitáhla ho k sobě. Tak tohle je už na mě moc. „Stýskalo se mi po tobě, Edwarde,“ zašeptala mu toužebně do ouška a já viděla rudě. Kdyby se vedle mě neobjevil Jasper a neuklidnil mě, skočila bych po ní. Co si myslí, husa jedna!

Edward se od ní odtáhnul. „Já tě taky rád vidím, Tanyo. Ehm... neměli bychom vám vysvětlit situaci?“ změnil téma a nenápadně se přemístil vedle Emmetta, kterého dloubnul loktem do žeber. To mělo znamenta, jako co?

Eleazar přikývl. „Rádi bychom věděli, co se stalo.“

Slova se ujal Carlisle a místy mu do toho skákala Alice. Tanya se mračila nad slovy, že byl Edward v nebezpečí. I já se mračila, když jsem je poslouchala. Nikdo jim do toho neskákal, jenom se přemístili na sedačku, kde se všichni posadili. Já zůstala stát a koukala do zdi. Když skončili a vysvětlili, proč je tady potřebujeme – že chceme, aby mi pomohli naučit ovládat štít – bez okolků souhlasili. Eleazara právě zarazilo, že nedokázal vycítit můj dar, takže nebyl překvapený, že mám štít. Vlastně prý ho to okamžitě napadlo. Hmm... beztak kecá.

„Začneme trénovat ještě dnes, nebo až zítra?“ zeptala se Kate a mrkla na mě. Jak jako dnes? Vždyť bude za chvilku půlnoc.

„Jestli to nevadí, tak bych se ještě ráda vyspala.“

„Promiň, to jsem si neuvědomila.“ Rozpačitě se na mě usmála.

Zakoulela jsem očima a pousmála se na ni. „Dobrý. Nejsi jediná, kdo si neuvědomuje, že jsem jenom poloviční upír.“

„Mutant,“ zamumlala potichu Tanya a já přivřela oči. Ještě chvíli bude držkovat, tak začnu trhat její nožičky a ručičky.

Edward s Chrisem tiše na ni zavrčeli a ostatní se na ně překvapeně koukli.

Zatřásla jsem hlavou a kývla směrem ke schodům. „Tak já jdu spát. Nedělejte hluk.“ Významně jsem se podívala na Emmetta, který se usmíval jako sluníčko.

„Dobrou noc,“ popřáli mi všichni společně – kromě samozřejmě Tanyy – a potom se zasmáli. Zakoulela jsem očima, řekla dík a zmizela nahoře v Edwardovém pokoji.

Rychle jsem se ještě osprchovala a vzala si na sebe volné tepláky s tričkem, které mám na spaní. Zalezla jsem do postele a zavřela oči. Možná bych aji ihned usla, ale to by nesměl nikdo zaklepat. Kruci... sbohem spánku!

Snad se kapitolka líbila a zanecháte mi komentář:-D

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dotkni se mě a já tě zabiju! - 22. kapitola: