Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 19

10.12.2012 (15:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 4250×

Děkuju moc za všechny komentáře. Dělají mi ohromnou radost, když vím, že mi to tak dlouho trvá. Ale nedá mi to a musím se vyjádřit ke komentáři E.C.M. a pár věcí uvést na pravou míru. :)

Povídku jsem měla dokonale promyšlenou, jenže čím méně času jsem měla, tím víc souvislostí jsem zapomněla a už na to prostě nějak nedokážu navázat. Nebudu lhát, píšu, co můžu, a doufám, že tohle brzy dopíšu. Mrzí mě, že to takhle zanedbávám, ale už prostě nemám tu správnou psací náladu. Spousta věcí nakonec dopadla jinak, než jsem si plánovala. Edward se změnil, Bella se změnila a nakonec je z toho něco, co jsem ani neplánovala. :)

Vím, že název je trochu zavádějící, a proto musím za pár kapitol uvést pár věcí na pravou míru. Hlavně Edwardovo zaměstnání a jeho roli v "podsvětí". A pravidla taky ještě budou.

Tak doufám, že to ještě chvíli se mnou vydržíte, protože já se budu snažit psát co nejvíc a přidávat co nejčastěji. Mrzí mě nedostatek času, ale maturita je maturita. :)

Ještě jednou moc děkuju za všechny komentáře. 

Vaše Huny!

Procitla jsem do krásného dne. Edward vedle mě už neležel, tak jsem se mohla alespoň pořádně protáhnout.

„Ahoj Šípková Růženko.“ Objevil se minutu na to. „Právě včas. Za hodinu máme schůzku.“ Přikývla jsem. Po ránu to bylo informací až moc.

Dovolila jsem si ještě jednou protáhnout a pak už jsem se zvedla. V županu jsem otevřela kufr a začala hledat kalhoty. Ale ať jsem hrabala, jak jsem hrabala, kalhoty nikde. Jenom samé šaty, sukně, halenky a lodičky. Zhluboka jsem se nadechla a vytáhla šaty, které nevypadaly jako večerní. A spodní prádlo? Samá krajka a satén. Několik kousků jsem dokonce viděla poprvé v životě.

„Už jsi hotová?“ Vpadnul do ložnice a vázal si kravatu.

„Ještě ne. Právě se snažím najít svoje spodní prádlo,“ zpražila jsem ho.

„Všechno je tvoje.“

„Blázne,“ povzdechla jsem si a zamířila do koupelny.

„Bello, pospěš si,“ bušil na mě ani ne po pěti minutách. „Nesmíme přijít pozdě.“

„Už jsem hotová.“

„Moc ti to sluší.“ Dal mi pusu a podal malou kabelku.

„Díky.“ Přijala jsem jeho rámě a nechala jsem se vyvést z pokoje k výtahu.

„A kam vůbec jdeme?“ ptala jsem se, když jsem na vysokých podpatcích za ním cupitala hotelovou halou.

„Mám schůzku s jedním investorem.“

„A z jakého důvodu jdu i já?“

„Jeho manželka tě chce poznat.“

„No to je důvod jako hrom,“ zamumlala jsem otráveně. Místo toho, abych chodila do práce, jsem musela tvrdnout tady a dělat křena při nějakém pitomém obchodním jednání.

„Bello,“ napomenul mě.

„Jasně, promiň.“ Nasedla jsem do taxíku a víc nepromluvila.

„Usmívej se,“ napomenul mě, když jsme o pět minut později vcházeli do luxusní restaurace. Ihned se nás ujal číšník a vedl nás k prostřenému stolu. Odsunul mi židli a Edward se posadil po mojí levici.

„Mohu vám nabídnout něco k pití?“

„Ne, počkáme.“

„Samozřejmě.“ Odporoučel se.

„Hlavně, že jsi mě tak honil, co?“

„Co ti vadí?“ otočil se na mě nechápavě.

„Že jsem teď mohla pracovat a ne tvrd-.“ Nedořekla jsem. Edward do mě drknul a pak se postavil. Pohledem jsem přelétla ke staršímu páru. Muž vypadal skoro jako dědeček a jeho manželka se k němu s prošedivělými vlasy úplně perfektně hodila. Oba byli oblečeni jako z nějakého starého filmu a přitom v modelech nejvěhlasnějších značek.

„Georgi, Charleine, rád vás zase vidím.“ S Georgem si potřásl rukou a Charleine políbil. „Tohle je moje přítelkyně, Isabella Swanová.“

„Dobrý den.“ Postavila jsem se taky. „Ráda vás poznávám.“

„Potěšení je na naší straně, slečno,“ usmál se mile George a po vzoru Edwarda moji ruku políbil také. S Charleine jsem si jenom pokynula hlavou.

Všichni jsme se posadili a to bylo znamení pro číšníka. George ihned objednal to nejlepší a samozřejmě nejdražší šampaňské, co tu měli. Pak každý z nás dostal jídelní lístek a číšník nás zanechal svému osudu.

Otevřela jsem ho, rozhodnutá si objednat první věc, co udivím, protože jsem měla šílený hlad. Jenže to mělo háček. Polovina názvů byla francouzská a já se bála, abych si neobjednala něco moc labužnického.

„Isabello, jestli vám mohu doporučit Risotto s humrem, mají ho tu opravdu vynikající,“ zachránila mě Charleine. Vděčně jsem se na ni podívala. Pohled mi oplatila milým úsměvem.

„Věř jí. Charleininy chuťové bunky jsou excelentní,“ povzbudil mě Edward.

„Dobře,“ usmála jsem se a měla vybráno.

„Edwarde, jak se má Carlisle?“ zeptal se George.

„Skvěle. Udělali si s Esme takové prázdniny. Myslím, že teď jsou někde v Indii.“

„Tak až s ním budeš mluvit, pozdravuj ho a vyřiď mu, že bych se s ním ještě rád někdy potkat. Teď, když jsi přebral všechny pracovní záležitosti ty, to nebude tak snadné,“ zasmál se.

„Bude rád. Ale nebojte, hlavní slovo má ve všem přeci jenom on. Je to především jeho firma.“

„Georgi,“ utnula ho Charleine. „Přeci se nebudete v přítomnosti dam bavit o práci.“

„Samozřejmě, že ne, drahá.“ Políbil ji omluvně na hřbet ruky.

Nedokázala jsem vysvětlit proč, ale měla jsem ohromný strach, že se mě jeden z nich na něco zeptá a já nebudu umět odpovědět. Měla jsem z toho takový zvláštní pocit. Proto jsem byla ráda, když přinesli jídlo a u stolu se rozhostilo ticho, jak se každý věnoval tomu svému.

„Isabello,“ oslovila mě Charleine. „Co kdybychom se šly trochu projít? Necháme je tu řešit obchodní záležitosti.“

„Dobře,“ souhlasila jsem trochu zaskočeně. Edward mě pohladil po ruce a přitom mi ji stáhnul ze stolu. Velmi nenápadně mi do dlaně strčil zlatou kreditní kartu a spiklenecky se usmál.

„Rok tvého narození,“ zašeptal velice tiše.

„Tak půjdeme.“ Charleine se zvedla a dala Georgovi pusu na tvář. Edward se na mě otočil, tak jsem nervózně její gesto zopakovala. Potom jsme vyšly na vzduch.

„Madam,“ oslovil nás řidič z přistaveného černého auta a ihned nám otvíral dveře.

„Myslela jsem, že se jdeme projít.“

„Isabello, vy neznáte pravý význam slova projít se, když jste na Manhattanu. Jdeme nakupovat,“ zasmála se a otevřela mi dveře do černého auta.

„Pátá Ave,“ dala řidiči pokyn a ihned se otočila zpátky ke mně. „Tak kde začneme? Možná bychom mohli začít od Prady. Pár společenských šatů a kostýmků vás nezabije, Isabello. Anebo víte co? Rayi, zavezte nás k Armanimu. Dáme si se slečnou Swanovou prvně kávu.“

„Samozřejmě, madam.“

Nejeli jsme k Armanimu do butiku, ale do restaurace. Draze vybavené, ale velmi příjemně vypadající. Posadily jsme se do zadní části a objednaly si jenom Espresso.

„Isabello, uvolněte se,“ usmála se na mě Charleine.

„Omlouvám se, ale Edward mě na tohle nepřipravil.“

„To je v pořádku. Úplně vás chápu, taky jsem byla kdysi ve společnosti cizích lidí takhle zakřiknutá, ale časem si zvyknete.“

„Vy?“

„No samozřejmě. Co jste si myslela? Že nám svatbu domluvili rodiče v dětství, že jsme byli nejlepší přátelé a přátelství přerostlo v lásku?“

„Já nevím.“

„Neblázněte, Isabello.“

„Jen Bella, prosím.“

„Tak neblázněte, Bello. Kolika z nás se tohle mohlo poštěstit? Vyhlídl si mě na jednom večírku. Letos to bude čtyřicet let, nejprve unylého a nyní šťastného manželství. V tomhle světě to tak nefunguje.“

„Na večírku?“

„Ano. Tenkrát jsem byla opilá a jemu jsem se líbila, to bylo jasné. Kamarádky mě vyhecovaly, tak jsem koketovala a pak už jsem se ho nezbavila. Myslím, že vám Edward řekl o pravidlech.“

„To ano, ale…“

„Zlatíčko.“ Chytila mě za ruku. „Vy máte neuvěřitelné štěstí, že je to zrovna on. Není hodnějšího a obětavějšího mafiána, než je on. Znám ho dost dlouho na to, abych to o něm mohla říct. Ano, někdy je možná trochu prudčejší, ale zbožňuje vás.“

„Jenže já si pořád nejsem jistá. Mám strach.“ Najednou jsem cítila, že se Charleine můžu svěřit se vším.

„To samozřejmě chápu, ale on se umí postarat. O sebe i o vás a je nesmírně opatrný. Tady není strach na místě.“

„Ale co když…“

„Co když neexistuje. Máte ho ráda?“

„To ano. Tedy teď.“

„A jste schopná ho milovat?“ Upřela na mě svůj pohled.

„Obávám se, že na budoucí čas je pozdě,“ přiznala jsem s obavami.

„To je dobře. Moc dobře. Jste na správné cestě.“

„Ale Edward ještě nic neví.“

„Tak ho dneska překvapíte.“ Zablýsklo se jí v očích. „A z novinářů a ostatních lidí si nic nedělejte. Věřte jen tomu, co vidíte, ne tomu, co vám říkají druzí. Tak půjdeme nakupovat?“ odbočila od tématu nadšeně.

„Děkuju.“

„Nemáte za co, Bello. Když jsem vás tam viděla jako hromádku neštěstí, nedalo se nic jiného dělat.“

„Tak půjdeme.“ Položila jsem na stůl bankovku a zvedly jsme se.

„Raiy, vezměte nás do Agenta.“

„Jistě, madam.“

Cesta netrvala ani pět minut a už jsme stály před obchodem se spodním prádlem. Agen Provocateur. To jméno mi něco říkalo, ale nemohla jsem si vzpomenout, až do té doby, než jsem spatřila zboží.

„Tenhle korzet mi koupil Edward před pár dny.“ Poznala jsem ihned svůj nový přírůstek.

„Muži jako on milují luxusní spodní prádlo. A my se poučíme, proto budeme hledat korzet.“

„Dovolíte?“ Přispěchala k nám mladá prodavačka. „Jestli sháníte korzet, měla bych tu něco, čemu nikdo neodolá.“ Přinesla černý, krajkový a k tomu ještě kalhotky ze stejného materiálu. „Chcete si ho zkusit?“

„Samozřejmě,“ přikývla Charleine a mě už strkala do kabinky.

„Tak to je přesně to, co potřebujeme,“ zhodnotila mě, když jsem vylezla.

A pak začal nakupovací maraton. Ani jedna z nás neměla nějaký cíl, takže jsme kupovaly, co se nám líbilo. Armani, Mulberry, Dior, Prada,  Swarovski, Diesel, Tiffany. Butik střídal butik a Edwardovo konto se muselo jen protáčet.

„Nestačí už to?“ brzdila jsem Charleine.

„Myslím, že máme všechno. Pojedeme k vám do hotelu. Máme ještě čas, většinou se jejich schůzky protáhnou. Dají si pár skleniček a zapomenou na čas,“ zasmála se.

„Není to moc odvážné?“ Prohlížela jsem se v zrcadle pořád dokola.

„Je to akorát. A já půjdu. Doufám, že se ještě někdy uvidíme.“

„Děkuju.“

„Užijte si to,“ mrkla na mě a odešla.

Už byla tma a Edward pořád nebyl zpátky. V županu a s knížkou jsem se posadila do obýváku, abych nějak zabila čas. Korzet mě trochu šněroval, ale než jsem ho stihla povolit, otevřely se dveře.

„Ahoj Bellinko, jak ses měla? Trochu jsme to protáhli, promiň.“ Přišel mi dát pusu, a jak mě ovál zápach whisky, hned mi bylo jasné, co dělali.

„Bylo to fajn,“ ujistila jsem ho.

„To jsem rád. Jdu do sprchy.“

„Jasně,“ zamručela jsem s povzdechem. Tak takhle jsem si to tedy nepředstavovala. S povzdechem jsem se zhroutila zpátky na gauč.

„Ty ještě nejdeš spát? Myslel jsem, že tě Charleine utahala. Ale dobrou noc.“ Dal mi ještě jednu pusu a šel do ložnice. To jsem ale nemohla nechat jen tak.

Chvíli po něm jsem vstala taky. Nehodlala jsem vzdát boj předem. Přešla jsem do ložnice a stoupla si do dveří.

„Tak si nech zdát pěkné sny,“ popřála jsem mu a přitom si pomalu povolovala župan. „Já už půjdu taky.“

„Ale pozor.“ Zbystřil, když jsem župan sundala z ramen. „Jak to tak vidím, to asi budu muset změnit plány.“

„Myslela jsem, že jsi unavený,“ prohodila jsem při cestě k posteli.

„Jenže teď za mě rozhoduje někdo jinej,“ zasmál se a natáhl se, aby si mě za ruku mohl stáhnout k sobě. „A ten tu má teď hlavní slovo.“

„Líbí se ti to? Charleine mi pomáhala s výběrem.“

„Líbí…“ Dal mi pusu do mezery mezi ňadry. „… a moc. Máš tam ještě víc takovýhle pokladů?“

„Myslím, že se mi nevejdou do kufru.“

„Tak koupíme novej kufr.“ Vrhnul se na mě jako lev na kořist a už mě ze svého sevření nepustil. 

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 19: