Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokud dýchám, doufám 15

12.03.2010 (21:45) • Martina15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1955×

15. kapitola

Zklamání

Isabella

   Další den mě opravdu propustili z nemocnice a já si tak mohla užít odpoledne s Edwardem. Měl přijít až kolem čtvrté a já tak zbývající čas využila k úklidu, i když jsem měla veškerý pohyb nebo námahu zakázanou. Když jsem luxovala malý kobereček v předsíni, všimla jsem si velké skvrny, které jsem si nebyla vědoma. Charlie se opět choval jako nevychované prase. Bože, po kom jsem?

   Edward dorazil přesně a tak mohl začít náš filmový večer, ale když jsem za ním zavírala dveře, všimla jsem si něčeho nového.

   „Máš nové auto?“ Zírala jsem s pusou dokořán na černé nablýskané Lamborgini.

   „Pěkné že? To byl dárek od Emmiho.“ Zářivě se usmál, ale hned zase sklonil pohled k zemi. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem v jeho tváři nezahlédla bolestný výraz.

   „Je krásný.“ Vypadlo ze mě, ale to už jsem Edwarda táhla do obývacího pokoje.

   Prvně jsem si chtěla zkouknout zmeškaný díl The Vampire Diaries. On si ke mně s povzdechem přisedl a já se mu uvelebila v náruči i s dekou. V průběhu seriálu jsem sem tam po očku pokukovala po svém miláčkovi, který se zdál dneska celý ztuhlý. Musela jsem se hihňat do ruky, protože jeho výrazy byly k nezaplacení. Když se Damon zakousl Eleně do ruky a sál její krev, otočila jsem se na Eda a on jen vykuleně zíral na obrazovku. Dneska ani nevěděl, jak moc je vtipný.

   Když jsem to konečně dokoukala, pustil tam Edward Hříšný tanec. Já jsem se mu ale celou dobu kroutila v náruči a hned na začátku mu přelezla na klín. Začala jsem se mu dobývat pod tričko a hladit ho po břišních svalech. On si jen opřel hlavu o sedačku a zavřel oči. Hladila jsem ho a zároveň i líbala každou část jeho obličeje. V jednu chvíli jsem sjížděla dlaní až k zipu kalhot a chystala se je rozepnout a v druhou chvíli jsem ležela pod Edwardem a on mi držel zápěstí v železném sevření. Nechápavě jsem se na něj dívala a snažila se mu vtisknout další polibek, on mě ale znovu zastavil.

   „Já to nechci.“  S jeho slovy zesiloval i jeho stisk mých rukou. Sykla jsem bolestí a snažila se mu vymanit, ale on mě stále držel a zuřivě mě pozoroval.

   „Slyšíš? Nechci to.“ Cloumal se mnou a já se snažila přemáhat slzy. Takhle se přece nikdy nechoval.

   „Pro-oč?“ Vzlykla jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi. Odtáhla se ode mě, postavil se a prohrábl si rukou vlasy.

    „Dej mi pokoj,“ řekl a bez rozloučení či nějakého vysvětlení odešel.

   Zůstala jsem sedět na pohovce a zírala nechápavě na místo, kde ještě před chvílí stál.  Co jsem udělala špatně? Vždyť ještě před mým zraněním vypadal, že to chce stejně jako já. Byla jsem zmatená jeho chováním. Na zápěstí mi zůstaly červené obtisky jeho prstů, jak mě surově svíral, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Copak si našel jinou dívku?

   Moje nálada postupně klesala pod bod mrazu, a tak jsem se po společné večeři s Charliem rozloučila a odešla spát.

   Další den jsem se cítila zvláštně. Jako kdybych celou noc nespala, i když jsem věděla, že jsem měla celou dobu zavřené oči. Brzy večer jsem upadla do jakéhosi polospánku, kdy jsem vnímala každý zvuk, který ke mně pronikal otevřeným oknem stejně jako mrazivý vánek.

   Vysprchovala jsem se, vlasy si sčesala do ohonu a po snídani vyrazila do školy. Nějaký pud sebezáchovy mi radil, že bych se dnes měla Cullenovým vyhnout. Proto jsem hned po příjezdu ke škole, pádila do třídy, kde jsem zapadla do své lavice. Okrajově jsem vnímala výklad učitele a pohrávala si s prstenem s kytičkou. Sledovala jsem jeho odlesky v záři sněhu, která ke mně pronikala zavřeným oknem. Hodiny, které kolem mě probíhaly, jsem neregistrovala. Jakžtakž jsem se probrala na oběd, který jsem musela přetrpět ve zdejší jídelně. Bylo mi jasné, že tam se setkání s Edwardem nevyhnu.

   Sebejistě jsem otevírala dveře do jídelny a zároveň si sundávala kapuci, která mi bránila účes před vlezlými vločkami, které se mi právě teď rozpouštěly na řasách. Pozorně jsem se rozhlížela kolem a hledala stůl vzdálený od Cullenovic rodinky. Při průzkumu jsem na ně ale bohužel narazila. Seděli v nejvzdálenější části místnosti a nikdo z nich mi nevěnoval pozornost i přes to, že museli vědět, že se na ně dívám. To by nebylo až tak strašné, ale to co jsem spatřila po mé dlouhé nepozornosti, mě dostalo doslova na kolena. Cítila jsem, jak se mi na chvíli zastavilo srdce, a oči se zalily slzami. Po chvíli jsem nebyla daleko zhroucení. V uších mi hučelo, hlava mi třeštila a můj výhled se začínal nejistě rozmazávat. Všechno kolem mě tančilo, jen já se snažila utéct, ale mé nohy vypověděly službu, nechtěly se pohnout.

   Tam na druhém konci jídelny vzdálený od všech lidí s odvráceným pohledem seděl on. Můj anděl, moje životní láska a na klíně mu seděla nádherná blondýnka s jahodovými proužky. On ji majetnicky objímal a díval se na ni jako na osmý div světa.  Ona mu jeho pohled opětovala a při tom ho hladila po zádech. Bylo to jako dokonalá scéna vystřižená z romantického filmu, kdy máte nutkání odvrátit hlavu, protože vám dění před vámi přijde tak moc intimní, že musíte klopit zrak a dívat se všude kolem, jen ne na ten pár. Já dělala ale přesný opak. Zlomeně jsem je pozorovala a snažila si v hlavě dát dohromady, co se to vlastně děje.

   V tu chvíli se na mě oba otočili. Dívka se na mě zářivě usmívala a zvědavě si mě prohlížela, kdežto Edward mi věnoval opovrhující pohled. Takže já jsem pro něj byla jen hračka.

   Nenávidím Edwarda Cullena a zároveň ho velmi miluji.

   Sebrala jsem se a vyhledala stůl, kde seděla Angela, která si mě starostlivě měřila.

   „Jsi v pořádku? Seš celá bledá. Na, napij se.“ Podala mi svou sodovku a já si jí bezděčně přitáhla k ústům a začala jsem hltavě pít. Snažila jsem se zahnat všechen ten žal, který mi probíhal celým tělem.

  „Jsem v pohodě, Ang. Dík.“ Vzpomněla jsem si, že na Angelu jsem poslední dobou kašlala. Skoro vůbec jsme se spolu nebavili. Měla jsem nutkání to vše hned teď napravit. Charlie plánoval svou narozeninovou oslavu, a proto jsem ji pozvala. Táta mi dovolil pozvat nějaké přátele a Angela byla jediná, kterou jsem si tam přála mít. Charlie si totiž pozval nejméně třicet lidí z policejní stanice a La-Push. Sice to bylo daleko, ale zbývající měsíc k naplánování velkolepé oslavy mého milovaného tatínka, byl velice krátký.

Zanechte prosím svůj komentář. :)

Autor: Martina15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dokud dýchám, doufám 15: