Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Doktor Cullen - 4. kapitola - Seznámení

29.10.2011 (14:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3678×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Edward

Bylo brzo ráno, když jsem konečně dorazil do bytu a zabouchl za okolním světem dveře. Ještě stále jsem cítil na rtech Bellinu vůni. Odhodil jsem kabát přes židli a posadil se do pohodlného křesla. Pořád jsem přemýšlel nad tou hádkou, která mezi námi proběhla, a byl jsem rád, že se vše vysvětlilo. Nejlepší bude, když Bellu s Alice seznámím co nejdříve, a tak jsem sáhl po mobilu a vytočil číslo své sestry.

„Edwarde, víš kolik je hodin?“ Zasténal Alicin hlas z telefonu.

„Chci, aby ses konečně seznámila s Bellou,“ odpověděl jsem stroze. Věděl jsem, že bude Alice ráda a její radostný výskot mě v tom jen utvrdil.

„Báječně! Moc ráda ji poznám. Jaký máš plán?“ mluvila už značně přívětivěji.

„Dnes mám volno, takže bych to viděl na oběd, co tomu říkáš?“ nabídl jsem jí.

„Paráda! Objednám místa v La Roche.“

„Dobře, jak chceš. Takže v poledne se uvidíme, ahoj.“

„Na viděnou, bratříčku,“ zašvitořila vesele a zavěsila telefon.

Cítil jsem se trochu provinile, že jsem domluvil tuhle schůzku bez Bellina vědomí, ale rozhodl jsem se ji překvapit. Je to pár hodin, co jsme se viděli a už jsem cítil prázdnotu, která mě s její nepřítomností zaplnila.

XXX

Procházel jsem přelidněnou ulicí, dokud jsem nezahlédl na rohové budově velký nápis „Seattle Times“. Vešel jsem skleněnými dveřmi a zamířil přímo k výtahu. Za pár minut jsem se octl v úzké chodbě, která směřovala k jediným dveřím. Když jsem vešel do redakce, jako by se moje vlastní mysl naprosto ztrácela v údivných a omámených myšlenkách všech žen v místnosti. Nemíjely mě ani nenávistné pohledy mužů, dokud jsem nedošel přesně tam, kam jsem chtěl. Seděla u stolu a zapisovala si úryvky článků do počítače. Byla tak roztomilá, když si popostrčila brýle na nose a zastrčila si pramínek kaštanových vlasů za ucho. Na moment jsem váhal, jestli ji takhle budu sledovat, dokud si mě nevšimne sama. Netrvalo to ale příliš dlouho, když se náhodně otočila a vzápětí ztuhla. Svůdně jsem se na ni usmál a zahlédl v jejím pohledu malé jiskřičky. Sundala si brýle a vstala od stolu.

„Ehm, co tady děláš?“ ptala se udiveně a sledovala okolí, které se po mém příchodu značně utišilo. Ani jsem ji neodpověděl, přistoupil jsem k ní a vášnivě ji začal líbat. Nutně jsem potřeboval cítit její rty na svých, její květinovou vůni, která mě tak mámila. V první chvíli byla překvapená, ale hned se zapojila do polibku tak intenzivně, že jsem musel v zájmu jejího bezpečí přestat. Opatrně jsem se odtáhl a políbil ji do vlasů.

„Ještě jsi mi neodpověděl na mou otázku,“ vyčetla mi s úsměvem. Ani přes očividný zájem okolí jsem ji nepřestával svírat v náručí.

„Mám pro tebe překvapení,“ odpověděl jsem a vysloužil si další její svůdný úsměv.

„Doufám, že to není nic, z čeho bych byla nervózní,“ dodala a já se v duchu zamyslel nad tím, jestli je nebo není.

„Popravdě, možná trochu ano,“ připustil jsem, „ale vůbec nemáš důvod, věř mi.“ Stáhla obočí a trochu se zamračila. Já jsem se stále snažil zachovat chladnou tvář – jako že se nic neděje.

„Edwarde Cullene, okamžitě mi řekni, o co tady jde!“ pohrozila mi se zlobně našpulenými rty.

„Zvu Tě na oběd, Bello,“ řekl jsem přívětivým tónem, ale její výraz zůstával stejný. Věděl jsem, že ji nemůžu dál napínat.

„Dobře, lépe řečeno zvu Tě na oběd se svou sestrou,“ poupravil jsem svou předchozí odpověď a Bella vmžiku vytřeštila oči a zrudla.

„E-e-e cože? S-s tvojí sestrou? E-e dneska?“ koktala nervózně a očima těkala po místnosti. Věděl jsem, jak moc chce na Alice zapůsobit, ale vůbec si neuvědomovala, že je úchvatná sama o sobě.

„Bello, miláčku. Nemáš sebemenší důvod k obavám. Alice se na Tebe moc těší,“ snažil jsem se ji uklidnit. Poodstoupila ode mě a zakryla si tvář dlaněmi. Měl jsem pocit, že jí musím dopřát chvilku na uklidnění, tak jsem čekal. Za pár minut znovu zvedla hlavu a podívala se na mě.

„Kdy a kde?“ zeptala se naprosto klidným hlasem.

„V La Roche. V pravé poledne,“ odvětil jsem a chtěl ji políbit, ale odtáhla se a podívala se na mě sebejistým pohledem.

„Budu tam a pusu dostaneš, až se na Tebe přestanu zlobit,“ špitla s lišáckým úsměvem a bez dalších slov zasedla zpátky ke stolu. Musím uznat, že mě dostala. A už teď jsem se nemohl dočkat chvíle, kdy ji ta zlost konečně přejde.

„No tak lás –“

„Mám moc práce. Papa,“ prskla jen u stolu a ani se neotočila.

XXX

Měla jsem pocit, že každou chvíli vyskočím z kůže. Věděla jsem, že takhle rozhodně nemůžu jít na oběd s Edwardovou sestrou! Potřebovala jsem pomoc a přesně jsem věděla, jaké číslo vytočím.

„Co se děje, Bells? Snad nepadá redakce,“ zasmála se Jess.

„Něco horšího,“ vydechla jsem zoufale.

„Co se děje?“ zvážněla najednou a já si uvědomila, že jsem to asi příliš zdramatizovala. I když…

„Žádná katastrofa, neboj. Jen jdu dneska na oběd s Edwardovou sestrou. Právě tu byl a řekl mi to prostě jako by se nic nedělo.“

„To možná proto, že se vážně nic neděje!“ sykla vyčítavě a vzápětí se hlasitě rozesmála. Teď jsem měla pocit, že vybouchnu!

„Ale já tam nemůžu jít takhle, chápeš?! Tys ji viděla, Jess! Víš, jak vypadá!“

„No, je krásná a rozhodně má prvotřídní vkus,“ odpověděla rychleji, než jsem se stačila vůbec zeptat. Znovu jsem zaskučela do telefonu.

„Bells, uklidni se. Sice mám dovolenou, ale co bych pro Tebe neudělala. Beru věci a jedu, hm?“

„Bože, Jess! Díky! Vem všechno, co uneseš a co mi pomůže!“ vyhrkla jsem a zavěsila telefon.

XXX

„Bello, mohla by ses prosím přestat hýbat? Já se tu snažím pracovat!“ sykla Jess a já se snažila uklidnit abnormální pohyby svého těla.

„Jsem nervózní,“ přiznala jsem a Jess se na mě zadívala.

„A já jsem nervózní z tebe! Ještě chvilku a budu hotová, tak to laskavě vydrž!“ Zavřela jsem oči a pohroužila se do svých hlubokých myšlenek.

„Tak a je to!“ Zazněl Jessičin hlas a já otevřela oči.

„Můžeš se na sebe podívat,“ oznámila značně nadšeným tónem a hodila po mně kupičku oblečení. Na poslední chvíli jsem ji chytila a začala se dívat na kousky, které obsahovala. Nasoukala jsem se do úzkých tmavých džín a páskem přepásala úzkou bílou košili. Nazula jsem se do hnědých vysokých kozaček a přes košili přehodila krátkou koženou bundičku v barvě bot. Jessica mi uvázala elegantně kolem krku hedvábný šátek a připnula mi do uší malé zlaté kroužky.

„Dokonalé,“ vydechla potěšeně a já se na sebe podívala do zrcadla. Musela jsem se na svůj odraz usmát, protože jsem se cítila opravdu skvěle.

„Jsi neuvěřitelná,“ špitla jsem okouzleně a Jess se hlasitě rozesmála.

„To mi neříkáš nic nového. A teď už bychom mohly přestat blokovat dámské záchodky, co říkáš?“ pokračovala v rozesmátém tónu.

Když jsem vešla do kanceláře, nemohla jsem uniknout zvědavým pohledům ostatních, ale tentokrát mi to bylo naprosto jedno. Měla jsem půl hodiny na to, abych dorazila do té nejluxusnější restaurace, jakou snad v Seattlu můžete najít. Vzala jsem si tašku a vyrazila z redakce. Cestou jsem cítila stále se stupňující nervozitu. Nechtěla jsem v žádném případě přijít pozdě, takže jsem se rozhodla neriskovat městskou dopravu a vydala jsem se radši taxíkem.

„La Roche, prosím,“ řekla jsem slabým hláskem a chlápek za volantem se na mě podíval jako bych byla nějaký kus exempláře. Když se auto rozjelo, ještě jsem kontrolovala věci v kabelce a rty si přejela balzámem.

„Bude to 20 dolarů,“ oznámil mi muž, když jsme zastavili před luxusním podnikem a do tváře mě přímo křičel nápis La Roche. Na chvilku jsem se zarazila, ale pak jsem chlápkovi strčila požadovanou částku peněz do dlaně a vystoupila z auta ven. Návaly nervozity se začaly zintenzivňovat, když jsem prošla prosklenými dveřmi a zahlédla nedaleko u stolu Edwarda s překrásnou dívkou, nepochybně Alice. Vypadala jako dívka z plakátu. Byla elegantně oblečená a krátké vlasy měla ležérně rozcuchané. Ztělesnění samotného andělského zjevení. Stěží jsem se odhodlala k dalšímu kroku, když mě Edward zahlédl a Alice na mě s úsměvem zamávala. Nezbývalo mi než vyrazit směrem k nim, už nebyla šance na únik. Edward se zvedl od stolu a jemně mě políbil na rty.

„Sluší ti to, miláčku,“ zašeptal mi do tváře a vykouzlil jeden ze svých neodolatelných úsměvů. Pak mě chytil za ruku a Alice se postavila.

„Alice, rád bych ti představil Bellu,“ řekl sebejistě a mně tím dodal malou dávku adrenalinu do žil.

„Ráda tě poznávám, Bello,“ odpověděla sladce Alice a podala mi svou ruku.

„Potěšení na mé straně,“ vysoukala jsem ze sebe.

Takže Edwardova pohledu jste se dočkaly a seznámení Belly s Alice taky. Jak bude celý oběd probíhat? Bude si Alice s Bellou rozumět nebo mezi nimi vznikne tiché nepřátelství? A jak se bude dál rozvíjet vztah Belly a Edwarda? V příštím díle se dozvíte něco o Edwardově rodině!

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Cullen - 4. kapitola - Seznámení: