Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Doktor Cullen - 1. kapitola - Váhání

16.08.2011 (13:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4393×

Nedokázala jsem uvěřit tomu, co se minulou noc stalo. Připadalo mi to tak neskutečné. Jediné, co mě uvedlo zpátky do reality, byl ten slastný pocit, který ještě teď dozníval v mém těle. Jeho omamná vůně, kterou jsem na sobě cítila. Nechtěla jsem odhánět hříšné myšlenky, které zaplavily každou mou buňku v mozku. Toužila jsem po tom, aby se proměnily ve skutečnost. Měla jsem pocit, jako bych se teprve včera milovala poprvé. S Edwardem bylo všechno tak odlišné a nové. Tohle poznání ještě víc zalarmovalo mou zvědavost na nejvyšší možný stupeň. Po další hodině v posteli a nekonečném snění o Edwardovi jsem se konečně dokázala donutit k tomu, abych se zvedla a začala normálně fungovat. Uvařila jsem si kafe a spokojeně se zavrtala do křesla v pokoji. Věděla jsem, že už mám nejmíň hodinu zpoždění do práce, ale fakt, že mě to nějak nerozhodilo, byl jen dalším důkazem, jak jsem okouzlená z noci strávené s Edwardem. Najednou mi na stole zavibroval mobil a já po něm prudce skočila. Jenže jsem zavrávorala a tvrdě dopadla na zem.

„Au,“ sykla jsem bolestně a prsty si zmáčkla kotník, který se zdál naštěstí v pořádku. Podívala jsem se na displej a smutně vzdychla.

„Ahoj, Jess,“ pozdravila jsem do telefonu přehnaně přívětivým tónem. Ozvalo se hlasité zabručení.

„Kde sakra vězíš, Bells?“ vyjekla na mě Jess. Trochu jsem se odtáhla, přece jenom si svého sluchu ještě docela cením.

„Jess, já vím, že mám trochu zpoždění…“

„Trochu? Přesně hodinu a půl. Snad ještě nejsi doma?“ spustila káravým tónem, který mě ale ani trochu nemohl rozhodit. Na to jsem byla dnes ráno příliš dobře naladěna.

„Za chvilku vyrazím. Do hodiny jsem tam,“ oznámila jsem klidně a vysloužila si další nesouhlasné zabručení.

„To jsi včera tak moc flámovala, nebo co?“ pokračovala. Co jí mám asi tak říct? Ne, Jess, neflámovala. Jen jsem se celou noc divoce milovala s mužem, kterého znám sotva pár dní a nemůžu se toho dokonalého pocitu uspokojení nabažit! Takže? Hm… to asi ne.

„Hm,“ vzdychla jsem jen a v ten moment mi došlo, jak velkou chybu jsem udělala. Jako bych slyšela hlasité cvaknutí, když Jessice došlo, co se stalo.

„Sakra, Bello! Ty jsi s ním spala!“ vyhrkla nevěřícně a mně se na tváři vybarvily červené ruměnce. Bojovala jsem s tím, zda se Jessice přiznat nebo prostě lhát a snažit se zatloukat. Neměla jsem ponětí, jak by tuhle informaci dokázala strávit, ale nakonec jsem se rozhodla kápnout božskou.

„No… ehm… jo,“ špitla jsem rozechvěle. Cítila jsem, jak mi při těch slovech projel tělem jemný vzruch, který se ustálil v mém podbřišku. Na druhé straně se ozvalo hlasité vypísknutí.

„Ježiši! Tak to je síla! Chci vědět každičký detail! Jaký byl? Tak mluv!“ přikázala mi nedočkavě a mě při té vzpomínce zaplavil omamný pocit.

„Neuvěřitelný,“ vypustila jsem jen. Vlastně ani tohle slovo nedokázalo dokonale popsat to, jaké bylo milování s Edwardem. Jeho polibky, doteky…, jeho chladné tělo, které se v jediném momentu prolnulo s mým a přivádělo mě s každým dalším pohybem k nebeské slasti…

„Jsi tam?“ ujišťovala se Jess a já se musela lehce pousmát.

„Jo, jsem. Jess, měla bych na tebe malou prosbu,“ řekla jsem značně nervózním tónem. Na chvilku bylo ticho.

„O co jde?“ ptala se Jessica.

„Myslíš, že bys mě mohla ještě hodinu krýt?“ vypustila jsem a doufala v kladnou odpověď. Rozhodně jsem nebyla schopná vyplout z bytu za deset minut.

„Jo, myslím, že to zvládnu,“ usmála se pobaveně, „ale ať tu do hodiny jsi, jasný?“ Věděla jsem, že by mě snad nenechala ve štychu. Naštěstí jsem se nemýlila.

„Rozkaz, šéfe,“ zažertovala jsem a rozloučila se s ní.

O půl hodiny později jsem zamykala dveře bytu a s horkým kelímkem kafe a kabátem přes kabelku vybíhala do ulic Seattlu. Když jsem proběhla skleněnými dveřmi kanceláře, zahlédla jsem Jessicu, která ležela v tuně papírů a snažila se v nich zorientovat. S úsměvem jsem k ní přistoupila a ona vzhlédla.

„No ale, ale! Kdopak se to přišel na nás podívat?“ řekla a vesele se uculila. Přesně jsem věděla, co ten její pohled znamenal. Hořela zvědavostí.

„Jess, díky moc, že jsi mě kryla! Ale teď musím jít vážně pracovat. Dneska už mám dostatečný skluz,“ odvětila jsem a posadila se za stůl ke svému počítači. Věděla jsem, že bude následovat malý výbuch.

„No hele! Nekryla jsem ti zadek, abych se pak nechala obrat o takovou pikantnost, jakou je to, že jsi spala s tím fešáckým doktorem!“ vyhrkla a já vytřeštila oči. Myslím, že tohle muselo slyšet nejméně několik kolegů z redakce, kteří seděli poblíž mého stolu. Celá rudá jsem zavrtala pohled do stolu, když se jejich zrak upřel na mou osobu. Jessica si toho ale vůbec nevšímala.

„Jess, mohla by ses krotit?“ sykla jsem naštvaně a rukou si zakrývala obličej. Když se zhluboka nadechla, konečně pochopila, že je příliš hlasitá.

„Ou, promiň,“ špitla ke mně omluvně.

„Poreferuju ti zítra, dneska mám vážně práce až nad hlavu,“ řekla jsem tvrdě a ona se bez dalších slov vrátila do přehrabování papírů.

XXX

Celé odpoledne jsem neměla jedinou minutu na to, abych přemýšlela nad včerejší nocí a Edwardem. O to horší bylo pomyšlení, které mi vyvstalo v hlavě cestou domů. Procházela jsem chladnými ulicemi večerního města a v dlani nervózně svírala mobil. Edward mi slíbil, že mi večer zavolá, a ještě se neozval. Čím míň jsem měla čas přemýšlet o Edwardovi odpoledne, tím usilovnější byly moje myšlenky teď. Letmo jsem sledovala světla v kavárnách a šum nočního města. Propalovala jsem pohledem telefon a čekala na okamžik, kdy konečně zazvoní. Celou cestu domů jsem strávila v depresivních myšlenkách, které už plně pohltily opojení včerejší noci. Rozmrzele jsem odemkla dveře od bytu a padla do měkkého křesla. Rezignovaně jsem položila mobil na stolek vedle a odložila si věci. Musela jsem si dát horkou sprchu, která mě dokonale ukolébala k příjemné únavě. Zavrtala jsem se do teplých peřin a v dlaních sevřela deku, která stále voněla po Edwardovi. Sladká vůně se silným kořenitým podtónem mi ulpěla na rtech a rozvířila moje vzrušující vzpomínky. Telefon jsem dala na noční stolek a než jsem se nadála, přemohl mě hluboký spánek.

Crrr. Crrr.

Prudce jsem sebou trhla a snažila se zorientovat ve tmě. Dravě jsem sáhla po vypínači lampy a vmžiku se rozsvítilo. Rozespale jsem promnula oči a vzala do ruky zvonící mobil. Jenom jsem telefon přiložila k uchu.

„Prosím?“ zívla jsem ospale.

„Nechtěl jsem tě vzbudit, krásko,“ ozval se ten sametový hlas, který mě okamžitě probral do naprosté bdělosti. Posadila jsem se na postel a opřela se o její rám.

„To, to nevadí,“ vyhrkla jsem a snažila se popadnout dech. Zaslechla jsem spokojený smích.

„Omlouvám se, že volám až teď, ale měli jsme v nemocnici trochu napilno. Nemohl jsem se ozvat dřív,“ vysvětloval mi omluvně Edward. Najednou jsem se cítila znovu dobře. Uvědomění, že na mě Edward nezapomněl, bylo více než příjemné a uklidňující.

„Neomlouvej se. Jsem ráda, že jsi se ozval,“ odpověděla jsem. Vlastně jsem ve skutečnosti byla mnohem víc než jen ráda! Skákala bych radostí až ke stropu, kdyby to šlo! Ale to přece nemusel vědět, ne?

„Vážně?“ ptal se se zaujetím. Z jeho hlasu čišelo vzrušení, ze kterého se mi prudce rozbušilo srdce. Nemohla jsem se vzpamatovat z toho, jak na mě dokázal působit.

„Jo,“ připustila jsem. Cítila jsem, jak mi znovu poletují šimrající motýlci v břiše. V tu chvíli jsem absolutně zapomněla na to, že je po půlnoci.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal sladce a moje tělo se lehce zachvělo. Tuhle větu jsem tak nutně potřebovala slyšet…

„Vážně?“ zopakovala jsem jeho předchozí otázku.

„Ano,“ zasmál se a já si v duchu představovala jeho dokonalou tvář, na které se objevil ten pokřivený, kolena podlamující úsměv. I teď, při pouhém rozhovoru po telefonu jsem vnímala to jiskřivé vzrušení, které mi dokázalo rozpumpovat krev v žilách.

„Chtěl bych tě vidět. Mrzí mě, že to dnes nešlo,“ řekl rozmrzele. V ten moment jsem nemyslela na to, kolik je hodin, že jsem ještě před chvílí spala, ani že nevím, jestli má vůbec čas. Moje pusa byla zkrátka v tu chvíli rychlejší než můj mozek.

„Co ti brání?“ vypustila jsem spontánně a vzápětí se zarazila. Bello, ty jsi se snad zbláznila, ne? Co jsi to řekla?

„Je po půlnoci,“ odpověděl Edward s úsměvem. Nebyla to ale odpověď, ze které by bylo jasné, že nemá zájem. Spíš mi připadalo, že jeho slova byla jenom oficiálně přípustnou variantou. Lépe řečeno řekl, co by asi tak měl říct.

„No, já vím. Ale pokud máš čas, při noční procházce se s tebou snad nemusím bát,“ zažertovala jsem a v duchu se modlila, aby si nemyslel, že jsem se vážně zbláznila.

„Ty bys se mnou šla vážně teď ven?“ ujišťoval se nevěřícně.

„No, když vezmu v potaz, jak moc jsi mě dnes zanedbával… Jedinou možnost, jak mi to vynahradit máš teď…“ Nevěděla jsem, jak to dělám, ale jedno bylo jisté. Naprosto okatě a bez zábran jsem s ním flirtovala a on se nechal.

„Za půl hodiny budu u tebe, souhlasíš?“ ptal se.

„Budu čekat,“ odpověděla jsem svůdným tónem a zavěsila.

Táááááááákže? První kapitola je za námi. Doufám, že jsem Vás nezklamala a líbila se Vám. V té příští proběhne noční schůzka s Edwardem a taky se dozvíme, jaký názor má na celou věc Jessica. Bude Belle vztah přát nebo ji bude od něho zrazovat? To vše příště!

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Cullen - 1. kapitola - Váhání: