Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 46. kapitola

18.06.2010 (09:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7580×

46. kapitola

Bella:

Šla jsem jen co noha nohu mine. Cítila jsem Edwarda ve svém pokoji, čekal tam na mě a já netušila co od něj můžu čekat. Viděla jsem ten strach a bolest v jeho očích, když mě viděl bojovat s Demetrim. Ten zlomený pohled, když jej Felix táhl pryč a já tam jen stála.

Tiše jsem otevřela dveře a zavřela je za sebou. Teprve pak jsem sebrala odvahu a vzhlédla jsem. Edward seděl na okraji mojí postele a hleděl upřeně do koberce před sebou. Musel o mě vědět, ale ani se nepohnul. Váhavě jsem přišla až k němu a klekla před něj.

Pomalu zvedl pohled k mé tváři a já zahlédla strhané rysy v té jeho. V očích měl zmučený pohled.

„Oh Edwarde,”zašeptala jsem. Položila jsem dlaň na jeho tvář a přejela po ní zlehka prsty.

Chvíli jsme takhle jen naproti sobě seděli, než se konečně pohnul. Prudce okolo mě ovinul paže a přitiskl pevně k sobě. Drtil mě v objetí, jako by mě už nikdy nechtěl pustit. Vůbec mi to nevadilo.

„Tohle mi už nikdy nedělej,” zašeptal mi do vlasů.

Sevřela jsem pevně víčka a mlčela. Tohle jsem mu nemohla slíbit.

Po chvíli, kdy marně čekal na jakoukoliv reakci, mi jeho ruce sklouzly z pasu a on mě chytil za paže. Odtáhl mě od sebe, aby se mi mohl podívat do tváře. To co v ní však viděl se mu nelíbilo.

„Bello, já se prostě nedokážu dívat, jak se ti neustále snaží někdo ublížit.” V jeho hlase zaznívala beznaděj.

„Tohle je ale moje práce, patřím ke gardě a tohle prostě...” snažila jsem se mu vysvětlit.

„Já ti to nedovolím!” V jeho hlase zaznívala zuřivost. Udělal by cokoliv aby mě chránil. A toho jsem se bála.

„To ale nezáleží na tobě,” řekla jsem mu pevným hlasem.

„A na kom tedy?” Prudce vstal a začal přecházet po pokoji. Přešel jej snad třikrát tam azpět než se ke mně znova vrhnul. Sevřel mi ruce v dlaních a podíval se úpěnlivě do očí.

„Bello, znám tě. Dělat něco takového pro tebe prostě není.”

„Jsem v tom dobrá,” odsekla jsem mu.

„To my všichni. Jsme k zabíjení stvoření, zapomnělas? Ale to není důvod abychom to opravdu dělali.”

„Sama jsem se pro to rozhodla a ty na tom nic nezměníš!” Nyní jsem na něj už křičela. Uvnitř mě se vše svíralo a na povrch vytryskl hněv. Byl ale určen téhle bezvýchodné situaci než Edwardovi.

„To myslíš vážně?” zůstal na mě zírat.

„Ano.”

Rozčíleně si zajel prsty do vlasů. Otevřel ústa, jako by chtěl ještě něco říct, ale na místo toho se vyřítil ze dveří. Zůstala jsem na něj jen zírat. Po chvíli jsem se svezla zpět na zem a opřela zády o postel.

Cítila jsem se vyčerpaněji než po boji s Demetrim.

Edward:

Práskl jsem za sebou prudce dveřmi a svezl se do křesla. Alice, která ještě ukládala věci, co jsme dnes nakoupili, do mého šatníku, se překvapeně otočila. Ještě více ji však vyděsil můj výraz.

„Co se stalo, něco s Bellou?!”

Podíval jsem se na ni a vztek ze mě konečně začal vyprchávat. Nahradilo ho zoufalství.

„Pohádali jsme se.”

Na její tváři se objevila úleva.

„Já se prostě nedokážu jen tak dívat na to jak bojuje a nasazuje vlastní krk pro ty tady,” rozhodil jsem rukama. „A teď jsem tomu dal ještě korunu...”

Zakroutil jsem hlavou, jak jsem na ni mohl tak řvát? Věděl jsem proč. Bál jsem se o ni, ale tohle ničemu nepomůže.

„Jestli se na mě naštvala a nebude mě chtít zase vidět... Alice, já to už bez ní nepřežiju.”

Přitančila ke mně.

„Klídek bráško,” usmála se na mě zářivě až předvedla celý svůj zářivý chrup. „Pozítří ji uvidíš zaručeně.”

Nechápavě jsem se na ni podíval. Jen mlčela a spokojeně se na mě šklebila, tak jsem si to přečetl v její mysli. Plánovalo se výroční oslavení založení Volterry.

„Jak jsem to mohl přehlédnout?”

„Protože jsi myslí a mnohdy i tělem jen u Belly a ostatní naprosto ignoruješ,” odsekla mi. Zaznívala v tom ukřivděnost.

„Mrzí mě to,” objal jsem ji.

Teprve nyní mi došlo, že se na mě snažila v obchodech narvat i několik obleků, já však byl myslí stále u Belly. Někdy mi Alice lezla na nervy, ale jindy jsem nevěděl co bych si bez ní vůbec počal. Jako správná sestřička.

Opravdu moc děkuji za tu spoustu komentářů u minulé kapitoly. Chtěla jsem zkusit jestli by vidina další kapitoly navnadila i "mé" čtenáře k většímu počtu ohlasů.

Neuvěřitelně mě to zahřálo u srdce a překvapilo, ale věřte, že tímto byla má zvídavá dušička naprosto ukojena. "Komentářové vydírání" je mi proti srsti a tak se rozhodně nemusíte bát, že bych něco takového někdy zavedla.

PS - Další dnešní kapitola bude odpoledne. Tato je kratší odpolední delší a to z prostého důvodu, který se u mě nemění - prostě to tak dějově vyšlo.

Hezké počtení.

>>