Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 29. kapitola

1.kacik-Zatmění


Dohoda 29. kapitolaBella se jen nerada vždy vrací zpět do Volterry a jde to na ní i vidět. Do jejího života však zasáhne návštěva, která se ve Volteře objeví...

 

29. kapitola

 

 Bella:

 Loučení v La Push bylo vždy bolestné, ale každý okamžik, kdy jsem s nimi mohla strávit, jsem byla šťastná. Muselo to být vepsáno i v mé tváři.

 

Aro se při pohledu na mně po návratech z La Push tvářil stále zadumaněji.

Jeho zaujetí mým darem začalo pomalu slábnout a výslechy v jeho pracovně už naštěstí nebyly tak časté. To však neznamenalo, že by si mě méně cenil, protože v chování ostatních jsem nezaznamenala žádnou změnu a to, že máte své místo v hierarchii nejisté jste bezpečně poznali podle toho, že vám už minimálně dva další dýchali velmi zblízka na krk ve snaze zaujmout vaše místo.

Občas mě tyhle boje unavovaly. Utíkala jsem před nimi tedy do rozlehlého parku. Nehnutě jsem seděla a pozorovala ten neustálý koloběh okolo nás, od něhož jsme my stáli už netečně stranou.

Právě jsem sledovala krásně zbarveného brouka, kterému krovky hrály všemi barvami, když se pár metrů ode mě ozval něčí hlas.

„To je je krasec.”

Překvapením jsem okolo sebe okamžitě vytvořila štít a ohlédla se za tím hlasem. Hleděla jsem do tváře neznámému upírovi. Sledoval mě s pobaveným úsměvem a ani se nehnul. Nechal mě, ať si ho celého prohlédnu, čehož jsem také využila.

Měl vysokou postavu a světlé vlasy, které mu vepředu mírně spadaly do očí. Jako by chtěly trochu ukrýt dvě rudé duhovky. Rysy v tváři měl jemné a doslova jsem z něj cítila pohodu. Musela jsem si sama vynadat, že jsem se ho tak lekla.

Když viděl, že má prohlídka skončila, mávl rukou vedle mě.

„Můžu se přidat? Taky mám slabost pro sledování přírody a společnost při tom bude příjemná změna.”

„Jistě.”

Odlepil se konečně z místa a sedl si kousek ode mě. Zvědavě jsem jej pozorovala a čekala, že bude chtít v rozhovoru pokračovat, ale on už neřekl ani slovo. Vrátila jsem se tedy k tomu, čím jsem se zabývala před jeho příchodem.

Vytratil se beze slova až v podvečer. Věděla jsem proč. Heidy měla přivést další skupinu nic netušících obětí. V tu chvíli jsem raději nikdy nezůstávala v té části paláce. Drásalo mi to mysl, když jsem slyšela jejich vyděšený křik a nebo štítem zachytila jejich vyděšené plamínky energie, které pak postupně jeden po druhém začaly mizet.

Zbaběle jsem před tím raději utíkala pryč.

 

Můj neznámý společník se vrátil za necelou půl hodinu. Měl na sobě jiné šaty a já při pohledu na něj zahlídla, jak jeho rudé oči nabraly světlejší odstín díky lidské krvi. Trochu se zarazil, když jsem od něj prudce odtrhla pohled. Mlčky si však sedl dva metry ode mě.

Koutkem oka jsem dvakrát zaznamenala, jak na mě pohlédl. Já se však zatvrzele dívala před sebe.

„Ne všichni dokážeme odolat tomu, co máme prostě vrozené,” zazněl jeho hlas do večerního ticha.

„Já vím,” odpověděla jsem mu po chvíli. „Ale prostě tomu nedokážu přihlížet.”

„To chápu. Teď mě tak ale napadá, že odpoledne jsem nebyl asi moc slušný co? Já jsem David,” natáhl ke mně ruku.

„Bella.”

Měl příjemný stisk.

„Já vím,” usmál se na mě. „Vegetariáni tady ve Volteře nejsou příliš častí.” Sedl si zpátky a potutelně se usmál. „Tedy pokud si Volturiovi nějaké nedrží dole ve sklepeních.”

Tomu jsem se musela zasmát. Podzemí pod Volterrou bylo plné chodeb zastrčených místností a tunelů, ale vegetarián bylo asi to poslední, co by tam schovávali.

 

Postupně jsem zjišťovala, že David je i přes tu drobnou závadu s vysáváním lidí docela příjemný společník. Dařilo se mu mě opravdu od srdce rozesmát. Postupně jsem zjistila, že tady ve Volteře moc často nebývá, ale spíše různě cestuje.

Mohla bych strávit dny posloucháním historek co vše cestou zažil a s čím se setkal. Bez omezení zimou, nemocemi či řídkým vzduchem procestoval skoro každý kout světa. Občas jsem zavřela oči a představovala jsem si, jak to tam vypadá. Chvílemi jsem si dokonce musela přiznat, že kdyby to bylo jen trochu možné, jela bych s ním.

S gardou jsme teď neměli moc práce a tak to množství času, co jsem s Davidem trávila bolestně nesla především Jane s Alecem. Neřekla však ani slovo, jen jsem občas zachytila její smutný pohled, než opět někam zmizela.

Párkrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale vždy se vymluvila, že právě nemá čas. Než jsem ji mohla zadržet prosmýkla se kolem mě a utekla. Měla jsem ji ráda a nechápala jsem, proč se chová tak přecitlivěle.

 

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a to jsem nejlépe dokázala jen na jediném místě, doma. Aro mě tentokrát jen nerad pouštěl, ale nakonec svolil. To jsem však ještě netušila, co mě tam čeká...

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 29. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!