Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 24. kapitola

Vampire with volvo


Dohoda 24. kapitolaBella se zničeně vrací zpět do Volterry, tam na ni však už čeká velký uragán v podobě malé Jane...

 

24. kapitola

 

Bella:

Bezcílně jsem bloumala po Severní Americe. Skrývala jsem se v odlehlých lesích před zraky lidí a všech vůbec. Po dvou dnech už bylo už pálení v hrdle tak příšerné, že mě to vytáhlo z mé apatie. Hladově jsem se vrhla na první zvíře, které jsem našla. Hltavě jsem polykala jeden doušek za druhým a pak skolila ještě další dvě laně.

Zůstala jsem pak ještě další den, než jsem se dala do kupy i psychicky. Nezvládla bych se totiž v takovém stavu vrátit do Volterry. Složila bych se při prvním konfliktu. Nedejbože abych potkala Demetriho.

 

Protáhla jsem se co nejnepozorovaněji kolem stráží Volterry až do svého pokoje. Vše tu bylo stále stejné, jako by se nic nestalo. Tiché, chladné, neměnné. Oblečení, které jsem na sobě měla posledních několik dnů jsem ze sebe doslova strhala. Zůstávalo za mnou v cárech ležet na podlaze, zatím co já zamířila přímo do koupelny.

Proud horké vody mi stékal po zádech a prohříval mé chladné tělo. Z vlasů se mi sem tam uvolnila ještě nějaká ta větvička či list. Raději jsem ani nechtěla vědět, v jakém stavu jsem dorazila. Nastavovala jsem tvář kapkám a snažila si vyčistit hlavu, na nic nemyslet.

 

Zabalená jen v ručníku jsem přešla do pokoje a hodila na sebe to první, co mi skončilo pod rukou. Přetáhla jsem si tmavě šedý rolák přes hlavu. Náhle jsem ucítila něčí pach. Prudce jsem se stočila ke dveřím.

Naprosto tiše tam postávala Jane. Sledovala mě s hlavou nakloněnou na stranu.

„Vypadáš hrozně,” zkonstatovala.

„Díky,” ušklíbla jsem se. Teď mi na vzhledu zrovna moc nesešlo.

Jí to však bylo evidentně jedno.

„Hlavně to oblečení je strašný, nepadne ti.”

Pohledem mě zkoumala. Naráz se rozběhla ke mně. Nečekala jsem to a překvapením jsem nadskočila. Jane si toho vůbec nevšímala. Popadla mě za ruku a rozběhla se zpět ke dveřím.

Poslušně, ačkoliv dost váhavě jsem ji následovala. Nyní, víc než kdykoliv dříve, připomínala malou holku. Zamyšleně si okusovala spodní ret a jiskřící oči měla odhodlaně upřené před sebe. Následovala jsem ji chodbami. Naše kroky se rozléhaly okolo, až jsme stanuly před jedněmi z dveří. Znala jsem tohle křídlo paláce, ale nepatřilo právě k těm částem, kterou bych si vybírala ke svým toulkám. Pokoje tady povětšinou patřili výše postaveným obyvatelům Volterry. Nebylo radno se s některými dostat do střetu.

Proto jsem také na Jane upřela nesouhlasný pohled. Ať měla v úmyslu cokoliv, neměla jsem z toho dobrý pocit. Ona na mě však stále upírala ten pohled dvou nevinných očí. Tedy jak jen to bylo při jejich krvavě rudých duhovkách možné.

„Co tu děláme?” zadržela jsem ji než stačila udělat či říct cokoliv dalšího.

„Jdeme za Fredericem,” zazubila se na mě, jako by právě prozradila jedno z největších tajemství.

„Proč?”

Netušila jsem o kom mluví a i přes její podivné chování mi to bylo jedno.

„Dokáže zázraky,” odpověděla tajemně a s potutelným úsměvem pootevřela dveře. Zvědavě prostrčila hlavu škvírou, aby mohla nahlédnout dovnitř.

Fascinovaně jsem na ni hleděla. Jane jsem takovou nikdy neviděla. Byl to tak děsivý rozdíl o proti tomu, jakou jsem ji dosud znala, že mi z toho běhal mráz po zádech. Její úsměv byl tak dětský a nadšený. Ty rty, které jsem do této chvíle viděla zkřivit se jen do krutého či posměšného šklebu...

 

Jane rozevřela po chvilce napjaté nehybnosti dveře a opět uvěznila mou dlaň ve stisku své drobné ruky. Vtáhla mě za sebou dovnitř. Odkryl se mi tak pohled na celý pokoj. Výstižnější název by však byl ateliér. Při stěnách stálo několik skříní a krejčovských panen. Tuží načrtlé nákresy se povalovaly všude okolo. Několik jich viselo i po stěnách jen ledabyle připevněných špendlíkem.

Uprostřed tohoto chaosu se nad stolem krčil pomenší muž. Viděla jsem jen jeho shrbená záda a neklidně přešlapující nohy. Jako by to co cítil potřeboval ze sebe nějak dostat a to co nyní dělal - ať to tedy bylo cokoliv - bylo k tomu naprosto nedostačující.

Jane na tom nebyla lépe. Netrpělivostí téměř poskakovala na místě. Nepromluvila ani slovo. Nebylo to potřeba. Musel o nás moc dobře vědět. V momentě, kdy za námi Jane zavřela tiše dveře, se totiž náš pach rozšířil po celém pokoji.

Přesto to trvalo snad celé minuty, než na nás konečně zareagoval.

„Co?!” vykřikl zoufale a podrážděně zároveň.

Konečně se rozhodl věnovat nám kousek pozornosti. Narovnal se a otočil k nám. Jeho nespokojený pohled nás probodl zlobným pohledem, že jsem měla téměř chuť couvnout. V těch rudých očích snad nebyla ani stopa po zdravém rozumu. Neklidně těkaly přes mě na Jane a zpět.

„Tohle je Bella,” vyhrkla Jane.

„To že se ostatních Frederico straní, neznamená, že je hluchý a slepý,” vyštěkl pisklavým hláskem. „Samozřejmě už o ní slyšel. Jen netušil jak příšerný má vkus,” nakrčil nos ve zhnusené grimase.

Nezajímalo mě, co mám na sobě. Začínala jsem mít však pomalu pocit, jako bych tu snad byla jediná. Jako by vzhled byla jedna z nejoblíbenějších zdejších kratochvil.

„Proč jsi ji sem vlastně přivedla?” zamumlal Frederico a pohledem mě přejížděl od hlavy k patě.

„Potřebuje něco na sebe.”

„Potřebuje?” zapištěl. „Copak je Frederico nějaký butik?! Dotáhli mě tady a uvěznili v těchto stěnách, ale dupat po mě, to ne! To nedovolím. Fredericova inspirace, nápady být jen tady,” začal si rozčíleně ťukat prstem do hlavy. „A jen Frederico sám určí, komu být určeny.”

„Ale no tak, vždyť se na ni podívej!” kývla ke mně hlavou.

Teda pěkně děkuji.

„Vléct sem to ano, ale dupat po Fredericově talentu, ne ne a ne!”

Sledovala jsem toho pomenšího upíra, jak opravdu začal nohou dupat do země, jako umíněné dítě. Rozrušeně začal nabírat ve tváři docela zdravou lidskou barvu, až mě to vyděsilo.

„Ale kdyby vás nepřeměnili, tak by váš talent zanikl s vámi, takhle jej můžou obdivovat věčně,” pokusila jsem se jej uklidnit.

Tohle nakonec opravdu zabralo. Pohlédl na mě a v očích se mu zalesklo.

„Ano ano, Frederico má velký talent. Jeden život pro něj málo, tak tak,” začal si mumlat po chvíli ticha.

Zděšeně jsem se na něj podívala. Ve tváři se mu objevilo naprosté šílenství. Střetla jsem se s Jane, která se na mě pochvalně zašklebila a mrkla. Jako bych byla mezi naprostými blázny.

Okolo paže se mi ovinul pevný stisk. Frederico se mnou smýkl doprostřed místnosti a začal okolo mě kroužit.

„Navrhneš jí něco hezkého?” začala Jane nadšeně poskakovat kousek od něj.

„Frederico nic jiné než skvosty neumí,” odsekl.

„Mě by stačilo něco jednoduchého.” Ten jeho zapálený výraz se mi vůbec nelíbil. Znala jsem ho. Z jiné tváře, milující a usměvavé, ale byl to tentýž, jako mívala Alice při nákupech. Bodlo mě bolestivě tam někde v nitru při té vzpomínce.

„Ne ne,” zavrtěl hlavou. „Jsi zvláštní, tak jiná než ostatní. Frederico to ještě pozvedne, udělá z toho přednost.”

Chtěla jsem znovu zaprotestovat, ale jediný pohled na něj mi v tom zabránil. Psychické vyčerpání z uplynulých dní a pud sebezáchovy mě nakonec udrželi poslušně stát a otáčet jak potřeboval po další dvě hodiny.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!