Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dobytí ráje - 1


Dobytí ráje - 1Přicházím se svou první povídkou, která nese název Dobytí ráje. Děj začíná na začátku Nového měsíce, v den Belliných narozenin. Není to však variace na Edwardův odchod. Kdepak. Hlavní postavou je dívka jménem Summer. Kdo je Summer a ke komu v mém podání ságy vlastně patří se dočtete uvnitř článku... Přeju hezké čtení a prosím o komentáře, vaše B.B.


„Kam tak pospícháš? Zase za Bellou? Zase, zase?“ Nikdy se ráno z domu tak nehrnul…

„Sklapni, Summer,“ zavrčel Jake a práskl domovními dveřmi. Přesně jak jsem očekávala, se za minutu ozval motor jeho Rabbita – měla jsem pravdu, jel za Bellou. Pravděpodobně se nemohl dočkat, až jí předá narozeninový dárek.

„Ten z ní jednou úplně zblbne, pokud už se tak nestalo…“ prohodila jsem.

„No tak, Summer, neposmívej se bratrovi, není to hezké,“ napomenul mě táta, ale při tom se usmíval.

„Jasně, jasně…“

Já jsem se mu neposmívala. Jenom jsem vždycky měla pravdu a on to nechtěl přiznat. Bylo to legrační. Jacoba jsem měla skrz naskrz prokouknutého. S Bellou jsem si celkem rozuměla, ale Jacob ji přede mnou schovával. Nejspíš jsem pro něj byla klasický model otravné mladší sestry… Raději jsem se tím přestala zabývat, naházela sešity s úkoly do tašky a vyrazila do školy. Kluci si je zase budou chtít opsat…

„Ahoj, Summer,“ zaslechla jsem za sebou Bradyho. Usmála jsem se a beze slova za sebe natáhla ruku se sešitem. „Díky, jsi poklad…“ Samozřejmě, jako vždy. Z nějakého záhadného důvodu jsem byla jediná holka ve třídě. Spolehlivá a vzorová Summer, obklopená bandou puberťáků – tak mi říkala naše učitelka.  Jo, škola byla pohoda. Jacob se ke mně nikdy raději nehlásil, ale to mi žíly netrhalo. Zato jeho spolužáci se se mnou normálně bavili na chodbách, což Jacoba trochu vytáčelo.

„Nazdárek, Summer… Co je dneska s Jakem? Od rána je nějakej rozjařenej…“

„Ahoj, Jarede,“ pozdravila jsem. „Nejspíš to bude jeho ranním výletem do Forks. Předával své tajné lásce narozeninový dáreček. Ale ode mě nic nevíš!“ zasmála jsem se.

„No jistě… Mlčím jako hrob,“ naznačil polykání klíče. „Tak se zatím měj a pozdravuj doma,“ rozloučili jsme se a já šla domů. Jared měl ještě jednu hodinu, tak si to nabral opačným směrem. Nikdy jsem se po něm neotočila, ale dneska jsem měla nevysvětlitelné nutkání to udělat. Chodbou se zrovna prohnali dva kluci. Byli starší než já a letěli jako torpéda. Ohlédla jsem se právě ve chvíli, kdy ten jeden do Jareda vrazil. A ten vybouchl jako sopka. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného, vždycky byl v pohodě a před minutou jsem s ním mluvila – nevypadal vůbec naštvaně. Teď ale držel toho kluka za límec a téměř na něj vrčel. Rozběhla jsem se chodbou zpátky.

„Jarede, pusť ho! On nechtěl… Uklidni se, prosím…“ chytila jsem ho za paži, která pálila jako rozžhavená kamna. „Jarede…“ Jako když přepnete film… Z Jaredova obličeje se okamžitě vytratila veškerá zlost. Pustil toho vyděšeného kluka a sám se tvářil, že netuší, co se stalo. Oba kluci se okamžitě vypařili… Jared se na mě podíval a chvilku nic neříkal…

„Díky…“ vypadlo z něj po chvíli.

„Nemáš zač. Je ti dobře?“ Na čele se mu leskl pot a jeho tělo se třáslo jako při zimnici.

„Nevím jistě… Radši půjdu domů,“ řekl a velice rychlým krokem se vydal k východu.

„Nechceš doprovodit?“ houkla jsem za ním a snažila se ho doběhnout, ale moc se mi to nedařilo. Pospíchala jsem, jak to jen šlo, ale sotva jsem vyběhla ze školy, byl pryč. Sakra, ten byl rychlej!

 

„Ahoj, tati!“ zavolala jsem do domu.

„Ahoj… Summer, nevidělas někde moje brýle?“ ozvalo se z kuchyně. Nad tím jsem se jen pousmála. Vždycky, když se zeptal, ležely na stolku v předsíni. Zula jsem si boty, vzala brýle a donesla mu je. Seděl u stolu a pokoušel se luštit noviny.

„Jako vždycky na stolku, starouši,“ usmála jsem se, poklepala ho po rameni a šla k sobě do pokoje. „Dneska jsem potkala Jareda. Mám tě pozdravovat…“ říkala jsem cestou do svého pokoje.

„Vážně? Jak se má?“

„Nejsem si jistá… Když jsem odcházela ze školy, málem se popral s jedním klukem, který do něj vrazil na chodbě… Naštěstí jsem ho uklidnila, ale asi měl horečku. A celý se třásl, tak šel raději domů… Nejspíš bude nemocný,“ pokrčila jsem rameny.

„Vážně?“ zeptal se táta znovu, ovšem tentokrát s mnohem větším zájmem a s nepatrnou stopou zamyšlení v hlase. Nechala jsem to plavat. Takhle mluvil často…

Doma se ke mně Jacob nechoval jako ve škole… Naopak, celkem jsme si rozuměli, pokud neměl kousavou náladu. Občas se divím, jak jsme dokázali najít společnou řeč – on se hrabe v motorech a já žiju obklopená knihami, ale stejně si máme o čem povídat. Seděli jsme v Jakově provizorní garáži a mně pořád vrtal hlavou Jared. Odložila jsem knížku.

„Poslyš, Jaku… Nechoval se Jared dneska nějak divně?“ zajímala jsem se.

„Ani ne… Jenom nepřišel na poslední hodinu. Proč se ptáš?“

„Jen tak… Nejspíš chytl nějakou chřipku. Potkala jsem ho na chodbě a úplně hořel…“ O tom, že málem přiškrtil spolužáka, jsem raději mlčela. Bylo to celé trošku divné, Jared by nikdy takhle nevybouchnul. Ale co… Každému někdy ujedou nervy. Jacobovi se to stává pořád. Neubránila jsem se uchechtnutí.

„Jaku?!“ ozvalo se z venku. Poznala jsem ten hlas. Vždycky ho bezpečně poznám.

****

Chcete pokráčko? x)

****

Druhá kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dobytí ráje - 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!