Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dny věčnosti - 7. díl

27.11.2009 (15:30) • Mica • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1023×

Od Emmeta s Rose jsem dostala… no, určitě můžu říct, že to byl nápad Emmeta, ale výběr Rose. Ještě štěstí, že to bylo úhledně zabaleno v krabici. Jakmile jsem nadzvedla víko, nemohla jsem uvěřit svým očím. Jediné, co mi zabránilo vyzvat je na souboj, byla Edwardova reakce. Jeho pohled, ty jiskřičky v jeho očích. Ty prozrazovaly vše. Už se nemohl dočkat večera, kdy mu svůj dárek předvedu v plné kráse. Byl to vlastně dárek pro mě nebo pro něj? Ale usmála jsem se na ně a poděkovala. Edwardova reakce stačila, aby se mi dárek líbil. No sice jsem ohledně takového úboru na spaní (který ani nebyl potřeba) měla stále své výhrady, ale co dělalo Edwardovi radost, dělalo radost i mě. Teda, ještěže už na mě není vidět to červenání.

Jacob jako vždy hned nepochopil. Ta jeho otravná zvědavost. „Copak jsi to dostala Bello?“

„No, jen něco, aby vypadala ještě líp. Aby už konečně s Edwardem zbořili tu malou cha…“ řehtal se Emmet. Než to však stačil doříct, tak mu Rose dala pořádný pohlavek.

„Aha, jasně. Neukážeš se mi v tom?“

No počkej Jacobe, tohle si vypiješ. „NE.“ Odsekla jsem a Edward vedle mě se trochu nadzvedl. Moc nezbývalo a skočil na Jacoba.

„Přijímám.“ promluvil náhle Edward na zřejmě nevyřčenou omluvu od Jacoba. Tak snad největší pohroma dnešního dne zažehnána.

Ženská část naší společnosti i bez těchto komentářů podle nápisu na krabici musela poznat o jakou část se můj šatník obohatil.

„Díky, ale trochu jste mě zklamali. Žádného nadupané stereo?“ a všichni zasvěcení jsme se zasmáli. Tedy kromě Jaspera. Moje zmínka o mých osmnáctých narozeninách v něm vyvolala špatné vzpomínky.

„Jazzi, jsem přesvědčená, že vy s Alice jste nevybrali něco tak diskrétního. No tak Alice, podej mi další.“

Alice ladně přitančila s malou krabičkou. Byli v ní krásné náušnice z bílého zlata s krásnými topazovými kamínky. Nedávno jsem je zahlédla v jednom časopise. Šperky moc nemusím, ale tyhle náušnice se mi nesmírně líbily, protože v jejich středu byly zasazené kamínky barvy Edwardových očí. Očí jaké jsem už měla i já. Už žádná červená.

„Vím, že ses na ně dívala.“ Aha, takže mě Alice špehovala.

Potom byl na řadě Charlie. Snažil se být nápaditý. Ale na nakupování ho užije asi stejně tak jako mě. A pro tenhle dárek nemusel moc prolézat obchody. Udělal mi pěkné album, které dokumentovalo můj lidský život. Pěkná vzpomínka. Objala jsem ho až mě musel oslovit, abych si uvědomila, že stisk je trochu pevnější než je třeba.

Od Carlisle s Esmé jsem, respektive jsme dostali tři letenky. Letenky na ostrov Esmé.

Od vlků jsem dostala parfém. Určitě na tom mají zásluhu dívky.

Edward mě potěšil knihou. Mým oblíbeným románem. Na Větrné Hůrce. Jen pohled na vazbu naznačoval, že to musí být jedno z prvních vydání. Ale přesto byl v perfektním stavu.

Jacob si však svůj dárek nechal skoro nakonec. Dal mi vegetariánskou kuchařku. Musela jsem se smát této narážce na můj jídelníček. No jsem sice vegetarián, ale v téhle knížce asi návod jak chytit pumu a ani se přitom nezašpinit nenajdu.

Lov. Už jsem se lepšila. Oblečení už zůstávalo v celku, a taky nevypadalo jako když se vyválím v bahně. No, jen že jsem do něj tak trochu spadla.

„A já, teď dám mamince dárek, já!“ dožadovala se Renesmé s plnýma rukama. Co to mohlo být?

Rozbalila jsem opatrně balíček a z něj na mne vykoukla panenka. Panenka, která vypadala jako já. „To je Isa.“ vysvětlovala.

„No, jako tvoje jméno, mami. Isabella. Tobě všichni říkají Bella, tak tahle panenka se jmenuje Isa.“ švitořila dál a představovala mi panenku, která se mi nápadně podobala. Musela jí vyrobit sama, tedy zřejmě s pomocí naší švadlenky Alice.

„Děkuju zlatíčko.“

„A teď já.“ prohlásila chvíli po tom, co mi vyklouzla z objetí.

Od Alice dostala troje šaty. Všechny troje byly stejné. Jediné v čem se lišily byla velikost. Byly růžové, jako pro princeznu. Hned jsem poznala odkud se Alice inspirovala. Renesmé se líbila pohádka o Šípkové růžence. A to byl pro Alice dost silný motiv na to, aby koupila šaty, které si Nessie může vzít více než jednou.

Jasper se také inspiroval pohádkami. Dostala všech sedm trpaslíků pro svoji Sněhurku. Tak pojmenovala

panenku, kterou jsme jí s Edwardem přivezli po návštěvě u René jako úplatek, že nemohla jet s námi.

Od Emmeta s Rose dostala kolo a… a motorku. „To se Charliemu moc nelíbilo. Dobře jsem znala jeho názor na motorky.

Ani mě se nelíbilo, že by Renesmé ve svém věku mohla už ovládat takovýto stroj.

„No kdyby jí ta pomalá jízda nestačila.“ dodal na vysvětlenou Emmet.

Dostala všechno možné. Od Jacoba například novou hru a nový míč jako bonus. Ten poslední jí totiž předevčírem rozkousl. Od našich přátel z rezervace La Push krásně ručně vyšívanou deku s indiánskými vzorky.

Charlie v té velké krabici přinesl Renesmé rybářské vybavení. Prý už je dost velká, aby měla svoje vlastní.

Pak Edward na chviličku opustil naši společnost a vydal se pro Renésmein dárek od nás. Liška jedna podšitá, na náš dárek byla tak zvědavá, že jí Edward jednou přistihl, jak se v myšlenkách vracela k místům, které v chaloupce prohledala. A tak se rozhodl, že bude lepší, když jej skryje v Carlislově trezoru. Ještě že byl tak maličký.

Věděla jsem, že s Renesmé zůstaneme po celou její existenci, ale přesto jsem chtěla, aby měla něco na památku a Edwardovi se tento nápad líbil. Přívěšek s našimi podobiznami a krásnou francouzskou větou jsem jí dala loni, když jsem myslela, že o ni přijdu. Že jediný způsob ochránit ji je poslat jí od nás pryč. Byla strašně zvědavá. Když jsme byli u mamky, trošku jsem se probrala našimi poklady a pár jich vzala. Chtěla jsem je s pýchou ukázat Edwardovi, ale ten namítl, že už jich mnoho viděl, samozřejmě skrz vzpomínky mých rodičů. Škoda jen, že podobný poklad nemůže donést i Edward. Na začátku 19. století už byly fotoaparáty, sice se nemohli rovnat našim kompaktním digitálním, ale svůj účel plnili. Alespoň jsme na Esmé vyžebrala tu malou krabičku s fotkami, které během těch let nasbírali. Mračila jsem se, že je jich tak málo, ale my upíři jsme každý měli u sebe neustále jeden fotoaparát, a dokonce i s kamerou. Jediný problém bylo, že fotky z něj si mohl prohlédnout mimo nás jen Edward. S Edwardem jsme zajeli do města a vybrali krásné album, ve zlatavém obale. Skoro stejně zlatém jako byli naše oči. Nikdy jsem nebyla šikovná na ruční práce, ale moje upíří podstata spolu s Edwardovou bezchybností jsme vytvořili dílo, na které jsem byla pyšná. Bude se jí líbit, tím jsem si byla jistá. Když se zbavila modrostříbrného ozdobného papíru koukala na album vzpomínek. Její tvář se roztáhla do širokého úsměvu, když jej otevřela a na první stránce spatřilo malé miminko.

„Mami, jsi stejná jako říkal děda, ty vypadáš jako já.“

„Děkuju zlatíčko, ale ty jsi mnohem hezčí, nikdy nezapomenu na to, jak jsem tě poprvé uviděla.“

Edward se vedle mě usmál, znal bledost lidských vzpomínek. Ale přestože tato vzpomínka byla překrytá šedým mlžným oparem, byla jsem si na sto procent jistá, že jej nikdy nezapomenu.

„Ano,“ dodala jsem pevný a rozhodným hlasem.

Hned jsem jej Nessie připnula. Na jejím krčku se krásně vyjímal.

Den utíkal jako voda. Ani jsem se nenadála a Renesmé pobrukovala na gauči. Byl to pro ni náročný den. Pro nás pro všechny. Ještě jsem se zcela nevzpamatovala. Opravdu je tu se mnou mamka? Nezdá se mi to? To těžko, protože nikdy nespím. Takže si ani nemůžu vyzkoušet tu starou osvědčenou metodu se štípnutím.

Přestože jsem strašně moc chtěla být s mamkou sama a promluvit si s ní o samotě, jako matka s dcerou, bála jsem se, že bych to dnes bez Jaspera nezvládla. Strach byl nyní můj největší nepřítel.  A taky spojenec. On mi pomáhal ovládat mé instinkty. Jasně, jedním z mých nadání je velká sebekontrola, ale v takovýhle chvílích, kdy mi rozum říkal, že bych nikdy nedokázala ublížit mým drahým, tak jsem měla obavy, že mému alarmu dojdou baterky. Nebo že prostě zkratuje. A dokážu se pak ovládat?

Když jsem se na svou proměnu připravovala, věděla jsem, že jistý čas nebudu moci být v blízkosti žádného člověka. Edward mi slíbil Antarktidu. Tučňáky. Ale já nějakým záhadným způsobem toto novorozenecké období přeskočila. No, spíš můžu tvrdit, že za to vděčím svému daru. Při prvním lovu, kdy jsem ucítila tu opojnou vůni lidské krve, jsem si plně uvědomila jak silný je instinkt lovce a že by mě rodina musela  držet na řetězech. Ani v nejmenším jsem po této zkušenosti nepochybovala, že můj rejstřík by byl… No, zkrátka Jasper by proti mě byl asi světec. Tuhle obrovskou sílu instinktů jsem jako člověk nedokázala pochopit v celém rozsahu. Věděla jsem, nebo mi spíše říkali, že ta bolest ovládání se bude příšerná. Ani Jamesův jed představu jaké to bude nevystihoval. Protože tohle nebyla jen bolest. Tohle byla bolest protkaná, pevně spjatá se slastí. S tou ohromnou chutí extáze. V jednu chvíli, kdy se tomuto poddáte, už nic jiného neexistuje. Vše vidíte rudě…

Ale před sebou vidím živoucí (tedy neživoucí) důkaz toho, že se to dá překonat. Jasně není to tak lehké jako když se rozhodnete být lidským vegetariánem. Protože maso není Vaší jedinou přirozenou potravou.

Takže se nemůžu občas ubránit myšlence, že bez této výhody by moje začlenění do rodiny Cullenových nebylo jednoduché. Určitě velmi spoléhám na tuto pomůcku. Takže pro všechny případy poprosím Edwarda, abychom si zítra, hned za úsvitu zašli na menší svačinku. Lépe se budu cítit s plným žaludkem.

Charlie pro dnešní noc poskytl René ubytování. Maminka dnešní noc stráví v mém starém pokoji. Ve známém prostředí. Před odchodem mne ujistil, že mi na ni dá pozor. Vím, jak to myslel. Pomoci René začlenit se do nového světa nadpřirozena.

Autor: Mica (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dny věčnosti - 7. díl: