Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Diamantové slzy - 4. kapitola

4.Lareth-SKnihou


Diamantové slzy - 4. kapitolaJe to tady, hon se stal Carlislemu osudný, teď mu zbývá se jen ukrýt a přetrpět tu bolest, která z něj udělá monstrum...
Oprava: 30.12.2010

4. kapitola - Přeměna

Před čím? Před čím bych se měl skrývat? Sám před sebou se už skrýt nedokážu.

Jed prostupoval do každičkého místa mého těla. Jen stěží jsem se plazil, ale přesto jsem se musel někam skrýt.

Plazil jsem se až se přede mnou objevila obrovská hromada shnilých brambor, které sem házeli přímo z tržiště. Můj čich byl natolik otupený spalujícím ohněm, že mi ten zápach nevadil. S vypětím posledních sil jsme se zahrabal.

A tehdy začala moje plná přeměna. Oheň spaloval konečky mých prstů a vyšší teplota hnijících brambor to ještě zhoršila. Bylo to, jako bych se octnul na hranici pro čarodějnice. Možná ještě horší. Připomínalo mi to jednu zkoušku, kdy na místo, které měla žena na těle, a bylo to podle otce znamení ďábla, se přikládal rozžhavený pohrabáč. Ženy při tom šíleně křičely. Šílely bolestí, teď vím jaké to je.

Šíření toho jedu bylo ale stokrát horší.

Nevím jaký čas uběhl, připadalo mi to však jako celá věčnost. Jediná věc, která mě držela trochu při smyslech, byla myšlenka na Elle. A myšlenka na to, že by nemusela ještě být mrtvá. Mohl bych ji mohl jít hledat jako zrůda? Jako zplozenec pekla? Je to možné?

Jenže během chvíle mi to bylo naprosto jedno, co bude. Jed dokoloval až k mému srdci. K srdci jež svádělo svůj poslední marný boj. Boj o poslední zabušení. Naposledy pumpovalo krev do mých žil. Už když jsem začal upíry hledat, mi bylo jasné, že jejich srdce jsou mrtvá, tak jako to moje už za malou chvíli.

Srdce bušilo šílenou rychlostí. I když jsem za celou dobu přeměny nekřičel. Teď jsem nechal ten křik ze sebe proudit. Nevím proč, ale jako bych křik vůbec neslyšel. Nic jiného než své bušící srdce, jsem neslyšel. Poslední údery jsem si vryl do paměti, protože nic takového již ze svého těla neuslyším. Vlastně ve svém těle neuslyším nic. Ani náznak života.

Buch, buch, buch, buch… buch… buch… … buch… … … buch… … … … a nic.

Srdce se zastavilo nadobro. Nyní byl ze mne zplozenec z pekla.

Do nosu mě udeřil šílený zápach z tlejících brambor. Připadlo mi to, jakoby se sto násobil.  Vyhrabal jsem se ven neskutečnou rychlostí a ladným skokem, přeskočil celou potemnělou místnost odpadní stoky. Zády jsem se opřel.

Otevřel jsem oči a to co jsem spatřil, snad nemohlo být ani skutečné. I když byla tma jak v ranci, spatřil jsem všechny podrobnosti toho odporně zapáchajícího místa. Každičkou cihlu londýnské stoky a dokonce i každičký pohyb v ní. Od krys až po tu nejmenší blechu. Jenže tyto objevy nebyly tak hrozné jako to, co přišlo vzápětí. Pocítil jsem šílené pálení v krku, tak nesnesitelné, že se mi z toho udělalo až mdlo. Pokud se tomu dalo tak říct a pokud se to vůbec upírům děje.

Cítil jsem se šíleně vyprahlý, jako bych snad dva měsíce nepil a nic nepozřel. Došlo mi, co to je. Byla to žízeň. Upírská žízeň.

Hrdlo se mi stáhlo. Dostal jsem strach, že nebudu moci dýchat. Nepotřeboval jsem to. I když bylo moje hrdlo stažené tou neúprosnou žízní. Dýchat jsem prostě nepotřeboval. Nebo lépe. Moje tělo nepotřebovalo kyslík.

Aha. Pokud bylo moje tělo mrtvé, tak nepotřebovalo dýchat. Jenže ta žízeň byla tak nesnesitelná. Opatrně jsem nadzdvihnul hlavu a zavětřil. Něco se neslo kanálem. Ale zápach těch zpropadených brambor to nebyl. Bylo to něco jiného. Něco úplně jiného.

Nadlidskou rychlostí jsem se vydal po té vůni a nebo to nebyla vůně? To jsem nevěděl.

Během dvou vteřin jsem byl na tom místě, kde mě ten zplozenec pekla kousnul. A dal mi tak své prokletí.

Ladný krokem jsem došel ke dvěma tělům, které byly už ve značném rozkladu. Bože! To je přeci Owen s Nealem, jenže vzpomínky na ně byly jakési mlhavé a zastřené. Jen opravdu s vypětím sil, které mi nechyběly, jsem vzpomínal, proč jsem sem vůbec šli.

Zase ta vůně, ale nějak jiná. Nastražil jsem všechny smysly a hledal její původ. A našel ho. Ležel jenom malý kousek od těch dvou těl. Sehnul jsem se pro něj na zem. Byl to malý kousek látky. Přivoněl jsem k ní. Ano! To je přece kousek látky z Elleiných šatů.

Bože! Jak jsem na ni mohl zapomenout. Na svoji malou sestřičku. Jsem to ale špatný člověk.

Pche. Jaký člověk. Jsem teď přeci zrůda. Živá mrtvola. Chodící živá mrtvola s nadpozemsky vyvinutými smysly a pohyby.

Už jsem nemohl tu pálivou bolest v krku dále přehlížet. Musel jsem se nasytit. Bylo mi jedno čeho, ale musel jsem tu trýznivou žízeň uhasit.

Vběhl jsem do tunelu, ze kterého jsme přišli hledat sestřičku. Stále s kusem látky v ruce. Trvalo jen pár vteřin než jsem vytrčil hlavu do úrovně londýnské uličky.

Pomalu jsem se vysoukal ven. Byla naštěstí noc a lampy v širém okolí nesvítili. Nadechl jsem se, aniž bych to potřeboval, ale vzduch byl tak příjemný a nasáklý něčím, co zhoršovalo moji žízeň.

Rozběhl jsem se ulicí za tou nejbližší opojnou vůní. Skrýval jsem se do každého možného místa, ale pochyboval jsem, že mě někdo mohl zahlédnout.

Pak jsem ji spatřil.

Kráčela pomalým krokem prostředkem ulice. Přímo se mi nabízela. Pohodila svými blonďatnými vlasy a vítr mi přinesl její vůni. Byla tak přenádherná. Přestal jsem se ovládat a byl jsem okamžitě u ní. Chytil jsem ji kolem pasu a silně si ji přitiskl k tělu, tiše vyjekla, když jsem uslyšel zapraštit její žebra. Rukou jsem ji chytil pod bradou a odhalil tak její nádherný albastrový krk, na němž prudce pulzovala krční tepna. Volala na mne. Lákala mne.

Zhluboka jsem se nadechl a nasával tu vůni smíšenou se strachem a bolestí. Pálení v krku bylo šílené. Otevřel jsem ústa, pomalu jsem se blížil k tepající žíle…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Diamantové slzy - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!