Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Diamantové slzy - 20. kapitola

dsd


Diamantové slzy - 20. kapitolaKdo je ten neznámý, který navštívil Carlisleho? On jej zná, je to někdo z minulosti?

20. Mrtví by měli zůstat mrtví

Carlisle :

„TY!!!“ Kdybych nebyl upír nevěřil bych svým dokonalým očím. „Pokud vím máš být po smrti.“ Postava se nepatrně usmála. Černé oči plály nadšením.

„Neměl bys říct něco v tom smyslu, že mě rád vidíš Carlisle?“ Postava nepatrně zašustila cestovním pláštěm.

„Už jsem tě oplakal.“

„Tak to jsi netruchlil moc dlouho.“

„Truchlil jsem hodně dlouho.“ Přibližoval jsem se blíž.

„Ale dolů jsi se neodvážil!“ Upíří hlas byl jemný, ale teď naštvaný a sarkastický.

„Vlezl jsem dolů, prolezl jsem celou cestu, našel útržek sukně. Ten hnusném upír mě kousl a zabil přitom Owena s Neala jedním pohybem ruky a Scotta si odtáhl s sebou někam do útrob stoky, aby ho tam vysál, ale to je asi tvoje denní obživa ne?“ Poukazoval jsem tím na její naprosto černé oči. Nepatrně se usmála.

„Ale nebudeme se bavit o zdroji potravy ne? Bratříčku.“ Elle si sundala plášť. Na sobě měla přiléhavé šaty. Barva krve se hodila k její bledé mramorové pokožce.

„Upírka.“

„Cos čekal? Že budu mrtvá? Po těch letech? Tak mladá? Že se nechám tak snadno vysát?“ Ladnými kroky došla až ke mně. položila mi ruku na tvář. „Tolik se mi po tobě stýskalo.“ Pevně jsem její ruku stisknul. Nic v té tváři jsem nepoznával. Její hlas byl falešný do posledního písmenka. Nebyla to ta moje malá oblíbená sestřička. Tohle byl nelítostný a krutý zabiják. A podle očí pořádně vyhládlý.

„Měla by ses jít nasytit.“ Odstrčil jsem ji. Rozzlobila se.

„Tak já tě dvacet let hledám a ty řekneš ať se jdu najíst? To je všechno Carlisle?“ Vztekle skočila přede mne. Zatarasila mi dveře. Zvrátil jsem oči znechucením. I když jsem o tomto okamžiku snil tak dlouhou dobu, bylo by lepší kdyby se nikdy nestal.

„Elle ustup od těch dveří. Nechci ti ublížit.“ Chytil jsem ji za ruku.

„To ty vždycky Carlisle. Byla jsem pro tebe jenom porcelánová panenka. Nic jiného, ale pozor. Jsem silnější než si myslíš. I ten poslední večer jsem tě přeprala!“ Bez mrknutí oka mě přehodila přes rameno. Celý sál se otřásl.

„Co to ksakru děláš! Ty jsi se snad musela zbláznit! Tobě ta přeměna vlezla na mozek.“

„To spíš to tvoje vegetariánství ti vlezlo na mozek!“ Jedním skokem mě opět přišpendlila k zemi. „Začni se živit normálním jídlem. A ne nějakými podvraťáky…“

„To stačí.“ Vzal jsem ji za ruku a prudce stáhl k sobě. Sevřel na své hrudi jako do vězení a omotal kolem ní své paže.

„Pusť Carlisle!“ Díval jsem se jí do očí. Nebyl v nich strach. Jenom pobavení.

„Ne Elle, dokud si něco nevysvětlíme, už mě nebaví se tady s tebou prát. Už nejsme děti. Teď jsme nesmrtelní, můžeme tady bojovat týdny a nic. Promluvíme si jako kultivovaní upíři a ne jako ti co nás proměnili, ano?“ Ztěžka a zlobně oddychovala. „Tak ano?“ Zesílil jsem stisk.

„Tak dobře!“ Vykřikla naštvaně. Pustil jsem ji. „Povídej rychle, nejsem tu na dlouho, stavila jsem se za Arem jen na chvíli. Slyšela jsem, že má tu nejlepší krev na světě.“ Vztekle jsem zasyčel. „Promiň ty jsi vegetarián.“ Naschvál se usmála, odhalila tím bílé zuby. Obcházela mě jako kořist. „Jen přemýšlím co si dám? Mladou? Dítě? Muže? Ženu?“

„Nech si ty nechutnosti Elle. Proč jsi přišla. A neříkej, že kvůli jídlu? A už vůbec, že kvůli mně, po dvaceti letech to bych se opravdu divil.“

„Chtěla jsem ti vyprávět svůj příběh.“ Usmála se falešným úsměvem a lehce mě objala, s nechutí jsem ji odstrčil. Zašklebila se. „Budu teda pokračovat bez sourozeneckých zdvořilostí.“ Doběhla ke třem trůnům. Chtěla se usadit na Arův.

„To nedělej.“ Zakřičel jsem.

„Proč?“ Zeptala se samolibě. Pohodlně se usadila jako královna. „Velice pohodlné.“ Hned jsem byl u ní a vytáhl ji z trůnu.

„Tady sedět nebudeš!“ Silou jsem ji donutil, aby se posadila na zem, roztrhla si při tom šaty.

„Hej to byly moje nejoblíbenější.“ Zavrčela. „Jen klid. Tak kde jsem skončila. Jo. Po tom co mě ten upír kousnul na té ulici a zatáhl do kanálu, zápasila jsem s ním co mi síly stačili. Ani nevím proč, jen tak mě pustil a odběhnul pryč. Nechal mě tam jen tak ležet. To bylo nejhorší. Zůstala jsem na místě a doufala, že pro mě přijdeš a ty nic. Nenáviděla jsem tě. Celá ta přeměna, ty tři dny, bylo to nejhorší období v mém životě. Jenže co následovalo potom to vynahradilo. Ukojit žízeň bylo tak snadné. Jako první se mi naskytl nějaký mladý muž, jakmile mě uviděla, obdivně zahvízdal. Ani jsem nemusela nic říkat, prostě přišel sám, přisála jsem se mu ke krku. Carlisle. Nic takového jsi v životě opravdu necítil jak ti teplá krev ještě teče vyprahlým hrdlem.“ Když jsem Elle poslouchal, tohle přeci nemohla být ta osmnáctiletá hodná dívka, ta která se vzepřela otce a zachraňovala ženy, které vyvázly částečně živé z jeho výslechů. Ta dívka co pomáhala komu mohla, co tiše bojovala proti tyranovi. Byla daleko silnější než já. Tohle nebyla ona. Přeměna ji opravdu změnila. Zničila tu Elle co jsem znal. Ta zemřela v tom kanále. Tohle je jen Ďábel s jejím tělem, s její tváří, jejími hebkými vlasy, jejími stále stejnými pohyby.

„Potom jsem začala cestovat, přeplula jsem do Evropy. Tady byla jiná potrava než v Anglii. Daleko šťavnatější než na ostrově, ani nemáš tušení, ale abys sis nemyslel. Trochu jsem na tebe vzpomínala. A hledala tě, ale nemohla tě najít. Ani jsem nenarazila na další upíry, až před pár týdny tady v okolí na tu upírku s fialovýma očima. Já teď nevím..“ Na chvíli se zamyslela. Na čele se jí udělala vráska ve tvaru V. Je to možné? Hleděl jsem na ni v němém úžasu. Chvíli vypadala jako stará Elle, ale hned to zase vyvrátila.

„Heidi, ano tak se jmenuje. Pěkně jsme si zalovili. Taky má v oblibě mladé muže jako já.“

„Tak dost Elle. Tohle už nehodlám dál poslouchat.“ Navztekaně jsem odcházel z velkého sálu směrem do svého pokoje. Tady už nebudu. Odcházím.

Elle :

Dívala jsem se za bratrem jak odchází. Trhalo mi to srdce. Nechtěla jsem být na něj taková, ale jinak to nešlo. Jiná možnost nebyla. Lhaní se mi příčilo. Ty jeho zlatavé oči. Byly tak nádherné. Dokonalé, přátelské. Nebyly nebezpečné, tak jako oči upírů z toho sídla. Byl vegetarián. Byla jsem na něj tak pyšná. Ani jednou nesešel z cesty. Potvrdil mi to i Aro. Carlisle. Ach Carlisle, kdybys tak věděl, jak ti jenom lžu. Kdybych se k tobě mohla hned teď přidat, ale ještě nenastal čas, ještě ne.

Carlisle :

Nechápu jak tohle mohlo někdy být moje sestra! Je to odporný vrah. Horší než Heidi. Vztekle jsem otevřel do svého pokoje. Na posteli seděla Lili po jejím boku stál Alec.

„Lili? Alecu?“

„Myslím, že půjdu.“ Alec se na mě podíval a zmizel. Pečlivě za sebou zavřel dveře.

„Carlisle. Co se stalo.“ Lili bylo bledá a měla zarudlé oči od pláče.

„Víš někdo za mnou přišel a já jsem se rozhodl, že odejdu.“ Děvče se na mě podívalo jako bych ji vrazil nůž pod žebra.

„Cože? Teď? To ne! Prosím to ne, Carlisle.“ Přiběhla ke mně. „Prosím neodcházej. Nikdo jiný mě tu nemá rád jako ty.“ Začala plakat. Odtáhnul jsem ji od sebe.

„Lili, pro vegetariána jako jsem já to tu není lehké. Je na čase, abych šel zas o dům dál.“ Vzlykala.

„Já mám strach.“

„Lili, máš přece na výběr. Buď přeměnu odmítneš nebo se necháš přeměnit a potom se můžeš živit krví zvířat. Vždy máš na výběr, ale ten dar co máš. Byla by škoda ho promrhat. Nejsem zastánce toho, aby z lidí dělali upíry, ale kdybys to zkoušela jako člověk tak by tě to dozajista zabilo. Aro tě má rád. Nedopustí, aby tě ten dar zahubil. Nenutím tě do ničeho. Ta přeměna je na tobě. Musíš se rozhodnout sama.“

„Kdo co udělal tobě Carlisle, že chceš odejít, vždyť nám to tu šlo docela dobře?“ Otírala si slzy.

„Někdo z mojí minulosti. U koho by bylo lepši kdyby byl mrtvý.“ Smutně jsme hleděl do noci. Lili odběhla do šatny, sama mi začala balit nezbytné věci.

„Já ta zvládnu.“ Volal jsem za ní.

„To určitě. Na tohle jsou chlapi polena.“ Přemáhala pláč. Srdce jí tlouklo jako splašené.

Za dvě hodiny ještě před svítáním jsme stáli s Lili před sídlem, s drobným vakem co jsem si mohl dát na záda. Ještě před tím jsem zašel za Arem. Dlouho mě přemlouval, abych zůstal, ale nechal jsem si to rozmluvit. Prvně se zdálo, že to vzdal, ale pak zase začal bojovat. Nepomohlo to. Šel se mnou rozloučit, ale nikdo jiný.

„Carlisle. Tvoje sestra.“ Začal Aro.

„Nemluv o ní. Už to není moje rodina.“

„Neměl bys být tak přísný. Nebyla tak silná jako ty.“

„Viděl jsi ji Aro. Je to zrůda.“

„Nevěděla o upírech tolik co ty. Nemůžeš ji za to soudit. Snažila se jenom přežít.“

„Jen doufám, že ji nepotkám. Dokonce věčnosti!“

„Carlisle!“ Zvolali sborově Aro s Lili.

„Aro postarej se o Lili. Možná se někdy vrátím.“ Naposledy jsem objal budoucí velmi nadanou mladou upírku a už běžel pryč. Pryž z toho sídla. Dalo mi hodně, ale taky mi toho hodně vzalo.

Při běhu jsem dal ruce do kapes v té pravé jsem nahmatal náhrdelník, teď už se třemi slzami. Nechal jsem tam dodělat tu třetí slzu, aby byly všechny pohromadě, ale v té levé mě něco hřálo do prstů. Vytáhl jsem ruku z kapsy. Do dlaně mi sklouzla čtvrtá slzy. Pevně jsem ji stiskl.

,Jdeš správnou cestou.´

To jdu. A nenechám se z ní svést.

Elle :

Vyšla jsem zpoza dveří za Arem a tím děvčetem. Krásně vonělo, ale musela jsem to překonat. Několik dní jsem nebyla na lovu. Okolní les nabízel tolik možností. Teď ne, až potom.

„Nebylo to moc kruté Aro?“ Zeptala jsem se.

„Ne Elle, nebylo. Vím, že to není pro tebe lehké, ale musí to tak být. To co nás čeká, přesahuje jeho nynější chápání, potřebuje toho ještě mnoho prožít, aby pochopil.“

„Já vím, ale to co jsem mu říkala. Bojím se, že to nikdy nenapravím.“ Smutně jsem sklopila hlavu. Aro mě objal.

„Elle až nadejde ten správný čas všechno mu vysvětlíš. Bude to možná několik století trvat, ale vysvětlíš mu to. Jen musíš počkat.“

„Já počkám Aro. Počkám.“ Pohrávala jsem si s prstenem na něm byl čtyřlístek.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Diamantové slzy - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!