Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Diamantové slzy - 18. kapitola


Diamantové slzy - 18. kapitolaCarlislemu je předhozeno nevinné děvčátko, aby si Aro otestoval jeho tvrzení, že nepije lidskou krev... Uspěje Carlisle? Nenapije se a zůstane dál abstinentem?

18. Vůně čerstvé krve

Ta bolest byla nesnesitelná. Netušil jsem vůbec odkud přišla. Jen mi v hlavě utkvělo to jméno Jane a slovo zákusek. Co tím Aro myslel.

Popadly mě dvoje silné ruce. Přehodili si mě přes ramena. A táhli s sebou. Snažil jsem se hlavu zvednout, ale nešlo to, tak jsem ji nechal raději klesnout mezi ramena.

Tentokrát jsme nešli po schodech. Jenom dál chodbami. Nekonečnými chodbami.

„Felixi, Demetri, počkejte chviličku, přivedu našemu hostu malý zákusek.“ Ten hlásek byl zvonivý, tak roztomilý, ale plný zášti a posměchu. Upírům, kteří mě drželi se z hrudí ozvali podivné zvuky, možná něco jako smích.

„Jane to možná trochu přehání nemyslíš Demetri?“ Promluvil upír po mém pravém boku.

„Zklapni Felixi už jde.“

„Můžeme jít. Uvedeme našeho hosta do nejlepšího pokoje a dáme mu to nejlepší jídlo co naše jídelna nabízí.“

„Jane.“

„Felixi zmlkni!“

Uslyšel jsem nepatrný vzlyk a jemné šoupání nohou po podlaze. Ucítil jsem příjemnou květinovou vůni. Z ticha se vynořilo divoce bijící srdce. Ne! Tak tohle myslel Aro. Zákusek. Člověk. Podle rychlosti tepů. To mohlo být ještě… To ne…

Chtěl jsem se podívat, ale hlava byla jako z olova.

„Podívejte host se začíná probírat. Jen klid, bude to ještě chvíli trvat, použila jsem svou největší sílu Carlisle. Tvá tzv. paralysa bude trvat možná několik minut nebo i déle. To nevím. Ještě jsem ji na nikoho nepoužila s takovou razancí, ale taky se ještě neobjevil takový blázen, který by na Ara takhle bez rozmyslu skočil, víš.“ Jemně mě pohladila po vlasech.

Drobné kroky vedle nás nestíhaly a ani srdce ne. To tlouklo krok od kroku rychleji. Všimla si toho i Jane.

„Neboj má drahá. Za chvíli to budeš mít za sebou.“ Děvčátko hlasitě vzlyklo, ale statečně klusalo s námi.

Za chvíli upír po mé levici otevřel dvoukřídlé dveře. Opět jsem se snažil zvednou hlavu nebo alespoň otevřít oči, prostě to nešlo. Dotáhli mě až k posteli na kterou mnou mrskli až zavrzala. Děvčátko vyděšeno vypísklo. Tváří jsem se zabořil do nadýchaných peřin. V takových jsem nespal už víc jak 15 let, ale jak bych mohl spát, ale ani v této chvíli nespím. Jsem naprosto vzhůru. Avšak se nemůžu pohnout.

Jane vyhnala oba upíry z pokoje a zůstala se mnou a tím vyděšeným děvčátkem. Slyšel jsem jak vytáhla nůž, naprosto jasně. Čepel zazpívala svoji zlověstnou píseň. Ne! Toužil jsem na ni zakřičet, ale ani to nešlo.

Děvčátko vyděšeně vykřiklo, ale nemělo šanci proti síle té proradné upírky. Jane chytila dívenku. Bohužel jsem měl vše jen z druhé ruky. Sloužili mi jen uši a čich.

Uši zaslechli jak čepel zkrátila drobnou vzdálenost mezi dívčinou rukou a lehce nařízla její kůži. V té chvíli převzal otěže čich.

Krev.

Čerstvá krev.

Voňavá čerstvá krev.

Červě prolitá krev.

Krev dítěte.

Nesmím. Nesmím se nechat oblouznit tou lákavou vůní. Než se začnu hýbat bude to delší chvíli trvat. Musím si na tu vůni zvyknout.

Jane se zvesela zasmála odstrčila plačící děvčátko k posteli a sama odešla z pokoje a pečlivě za sebou zamknula.

Děvčátko začalo bezcílně pobíhat po pokoji, hlasitě vzlykalo a trousilo za sebou kapičky voňavé a lákavé krve. Začal se mi pomalu vracet cit do končetin.

„Dost…“ Víc jsem ze sebe nedostal. Trvalo mi více jak deset minut než jsem se pohnul o jediný centimetr. Děvče mi už vážně lezlo na nervy, jak tam stále pobíhalo dokola. Krev mi přestával vonět. Spíše začala zapáchat, nevím ani proč.

„Přestaň.“ Zařval jsem a posadil se na posteli. Děvče strnulo na místě. Byla tak pětiletá. Roztomilá. Blonďaté kudraté vlásky a zelené oči.

Měla zelené oči. Stejně jako Selena. Vztáhnul jsem k ní ruku. Udělala krok zpátky. Vypadala opravdu vyděšeně a srdce mluvilo za své. Zkusil jsem to znovu a pokynul, aby šla blíž. Zakroutila hlavou. Kudrny se jí rozvlnily kolem rudého obličejíku. Nepotlačil jsem úsměv. Všimla si ho. Udělala dva drobné kroky směrem ke mně.

Znovu jsem se usmál.

Další dva krůčky.

Další úsměv.

Opět krůčky.

Poslední úsměv a krůčky.

Stála přede mnou. Prohlížela si mě jako by nikoho jako já neviděla. Položila mi drobné ručičky na ledovou tvář, neucukla. Jenom se jí na tvářičce objevil takový zvláštní výraz.

„Jsi studený.“ Řekla anglicky.

„Protože jsem jiný než ty.“ Pak položila ručičku na místo kde mělo tlouci moje srdce.

„Nebije ti srdíčko.“

„To máš pravdu.“

„Proč?“ V očích se jí objevila ty klasické dětské otázky proč,  jakto?

„Protože jsem jiný než ty. Řekneš mi jak se jmenuješ?“

„Já jsem Lili ty?“

„Já jsem Carlisle a podívám se ti na tu bolavou ručičku.“ Střelila pohledem po ruce, pak na mě. V očích se jí objevili slzy.

„Ne.“ Vykřikla vyděšeně. Odběhla do rohu místnosti. „Tohle řekli i mamince a pak jí dali pusu na krk a už se neprobudila. Taky mi dáte pusu na krk?“ Ptala se vyděšeně.

„Ne. To opravdu ne. Vážně ti nic neudělám. Jenom ti to zavážu, aby ti to nekrvácelo Lili.“ Vztáhnul jsem k ní ruku a usmál se. Přicupitala zpátky. Nechala se ošetřit. Pořád mi něco brebentila. Byla tak roztomilá. Trochu mě bodlo u srdce mohl jsem něco podobného mít doma se Selenou kdyby nepřišli ti lovci.

Lili se na mě podívala.

„Carlisle ty jsi smutný?“ Dala mi pusinku na tvář.

„Ale kdepak Lili. Jen jsem si na něco vzpomněl. Tak a je to ošetřené.“ Zavázal jsem ránu kusem látky odtrhnuté ze své košile.

„A jak jsi tu dlouho Lili?“ Vzal jsem si ji na koleno. Z ničeho nic mě objala. Bylo to zvláštní, ale příjemný pocit.

„Ne moc dlouho, ale ten pán s bílou tváří a černými dlouhými vlasy říkal, že až vyrostu, tak se mnou něco udělá a já zůstanu napořád krásná.“ Vyděšeně jsem se na ni podíval.

„To ti opravdu říkal Lili? Jsi si tím jistá?“

„Ano. Ten pán se jmenuje Aro Vulturi. Dal na mě pozor před tou zlou paní s fialovýma očima.“ Zatřásla se a víc se ke mně přitiskla.

„Co ti ještě říkal Lili. Všechno mi řekni.“ Lehce jsem ji vzal za ramena a zpříma se jí podíval do dětské tváře. Lili chvíli překvapeně koulela očima, ale rozmluvila se.

„Říkal, že jsem moc na…“

Dveře se rozletěli dokořán. V nich stál Aro s Jane a ještě dalším chlapcem, velmi se podobajícím upírce. Skoro jako by byli dvojčata.

Přitiskl jsem si Lili k hrudi.

„Lili je velmi nadaná, Carlisle, že Lili?“

„Aro!“ Vykřiklo děvčátko a vydralo se mi z náruče a běželo k upírovi. Okamžitě jsem byl na nohou, ale raději stál na místě. Jane stála vedla Ara a za ním několik upírů z jeho osobní stráže.

Malá Lili se přitiskla k upírově hábitu.

„Sulpicio postarej se o malou.“ Odnikud se objevila půvabná upírka. Opatrně zvedla blonďatou dívenku ze země a odešla z pokoje.

„Moje družka.“ Ukázal Aro za odcházející upírkou. „Tak Heidi měla pravdu. Opravdu nepiješ lidskou krev. Moje družka mi to vyvracela, abychom nedávali naši malou Lili k tobě do pokoje, ještě k tomu, že ji tady Jane omylem zranila.“ Aro položil ruku Jane na rameno a silně zmáčknul. Upírka s tím bojovala, ale po chvíli se jí v karmínových očích objevila bolest.

„Promiňte,“ špitla.

„Carlisle, chtěl jsem ti ještě představit Aleka, je to dvojče naší milé Jane.“ Ukázal na mladého upíra.

„Co umí on.“ Zeptal jsem se pohotově.

„Je vidět, že se učíš rychle, Carlisle. To ti vysvětlím později. Byl bych velice rád kdys, šel semnou, rád bych si s tebou promluvil mezi čtyřma upíříma očima. Pokud ti to nebude vadit?“ Natáhl mým směrem ruku.

„Tyhle formálnosti bych vynechal.“ Nenávistně jsem hleděl na jeho ruku.

„Jen tak dál milý bratře.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Diamantové slzy - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!