Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Devil or angel - 1. kapitola

16.09.2009 (15:45) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4928×

1. kapitola

Někde mezi nebem a peklem, ale zem to není

„Proč nechcete přiznat, že je to vaše chyba?“ zeptal se muž ve středních letech, který byl oblečený do černého oblečení. Vlasy měl černé jako uhel, stejně jako oči.

„Protože není!“ odsekl mladík, který byl v bílém a měl blonďaté vlasy. Oči měl bílé. Byl pravý opak muže.

„To děvče nemělo zapsáno žádný hřích… Byla svatá, až to bolí. Patřila vám… A teď umřela a čeká, až si ji vezmete,“ odpověděl muž.

„My si ji nevezmeme! Ona neměla umřít!“

„Teď jste přiznal, že je to vaše chyba,“ usmál se muž.

Blonďák se zamračil. „A co kdyby jste si ji vzali vy?“ zeptal se.

„To děvče nepatří k nám, ale k vám.“

„Však vy se o ni dobře postaráte.“

„Isabella Swanová nepatří k nám! Přece mi nemůžete dát do pekla dívku, která nikdy neukradla ani bonbón v sámošce!“ zakřičel Pekelník.

„Tak se udělá výjimka.“

„Hele, tak už mě začínáte štvát! Co se vám nehodí, dáte nám! Stejně jako upíry a ostatní takové ty podivíny! Copak by se tak hrozného stalo, kdyby jste prostě přiznali chybu?“

„Ale my ji neudělali!“

„Peklo zařizuje smrt jen hříšníkům! To vy moc dobře víte!“

„My jsi ji prostě nevezmeme,“ zavrtěl hlavou blonďák a zkřížil ruce na prsou.

„A pak že v nebi jsou andělé. Houbeles. Jsou v něm srabi!“ vyštěkl Pekelník a ze stolu, za kterým seděl Strážný anděl, vzal jakousi kartu, na které bylo napsáno.

Jméno: Isabella Marie Swanová

Stav: člověk

Narozena: 13. 9. 1987 ve Forks, Washington.

Trvalé bydliště: Phoenix, Arizona se svou matkou Reneé Dwyerovou (člověk). Momentálně bydlí o svého otce Charlie Swana (člověk), náčelník místní policie.

Trestný rejstřík: čistý

Popis: menší drobná postava, hnědé vlasy, čokoládové oči, bledá kůže

Zdravotní stav: fyzicky dobře (!Pozor! Nemotorná!), psychicky špatně. Důvod: opustil ji Edward Cullen (upír)

Příčina smrti: utopení v městečku La Push, nedaleko Forks, při skoku z útesu

Zvláštní (speciální) schopnosti: štít (!velmi neobvyklé!), projevuje se již za lidského života

Služebník:

Jen poslední políčko nebylo vyplněné. Pekelník se musel usmát.

„Vážně si to nerozmyslíte Anděly? O takovou hodnou duši chcete přijít?“ uchechtl se. Anděl se na něj jen však rozzlobeně díval. „Jak chcete,“ pokrčil rameny Pekelník, ze saka vytáhl rudě červený otevírací zapalovač.

Odklopil víčko a ze zapalovače se objevil jasně červený oheň. Přiložil kartu k ohni, která hned chytla.

„Vítej v pekle, Isabello Swanová!“ zašeptal a tajemně se usmál.

Ve stejnou chvíli, kdy karta dohořela se objevila pár pater níž, v kanceláři, která byla rudá a černá. Patřila samotnému vládci pekel.

Karta se objevila uprostřed stolu.

Poslední políčko se vyplnilo samo:

Služebník: pekla, navždy

...

Otevřela jsem oči.

Ležela jsem na břiše na neznámém místě.

Kde to jsem?

Pomalu jsem se posadila a porozhlédla kolem sebe. Všude bylo nekončící se bílo. Na sobě jsem měla jakýsi červený plášť. Byl sametový, lehký a pohodlný.

„Zdravím Isabello,“ řekl kdosi za mnou a já nadskočila úlekem.

Jak ten se tu objevil?

Muž byl ve středních letech, asi tak třicet let, trochu opálený, černé vlasy a oči, černé oblečení.

„Bello,“ opravila jsem muže automaticky. Ten se usmál.

„Neprojdeme se?“ zeptal se.

No skvělý. Jsem kdo ví kde a tenhle muž mě žádá, jestli se neprojdeme. Ale proč ne, že. Třeba mi řekne kde jsem a kdy se odtud dostanu.

Pomalu jsem přikývla a stoupla na nohy.

„Kde to vlastně jsme?“ zeptala jsem se.

„Řekněme, že někdy mezi nebem a peklem, ale zem to není… Tohle je rozcestí, Bello.“

„Mezi peklem a nebem?“ zopakovala jsem a záhadný muž jen přikývl.

Zamyslela jsem se.

Jestli že jsem někde mezi nebem a peklem, nejsem na zemi… A jestli je tohle rozcestí, tak mezi čím?

„Jak jsem se sem dostala?“

„Velmi dobrá otázka, Bello. Pamatuješ si na svou poslední věc, kterou jsi udělala na zemi?“

„Jo, skočila jsem z útesu,“ přikývla jsem.

„Velmi správně… Zapamatuj si jednu věc, má drahá. Nebe neumí připustit své chyby,“ usmál se.

„Asi nechápu,“ zamračila jsem se.

„Jak bych ti to řekl,“ zamyslel se naoko a prsty se chytil pod bradou.

„Ty jsi se omylem utopila, drahá,“ ukázal na mě a já jsem zůstala překvapeně stát.

„Já jsem mrtvá?!“ Ani sama nevím, jestli to byla otázky, nebo holé konstatování. On mi však odpověděl.

„Ano, měla jsi jít do nebe, ale nechtěli přiznat, že ses utopit neměla… A tak jsem si tě pod svou vládu vzal já… Jsem Pekelník, zastupitel samotného vládce pekla,“ usmál se.

Tak to je na mě moc. Chtěla jsem si sednout. Hned, jak jsem na to pomyslela, se za mnou objevila červená sedačka.

Svalila jsem se na ni a schovala tvář do dlaní. Cítila jsem, jak si sedl vedle mě. Koukla jsem se na něj. Seděl ležérně a díval se na mě.

„Co teď se mnou bude?“ zeptala jsem se potichu a koukla se mu do černých očí. Pousmál se.

„Je tu několik variant… Buď se budeš válet pěkně dole v pekle a vypisovat karty hříšníků,“ nabídl, ale já jsem zavrtěla hlavou.

Tohle se mi fakt nechtělo dělat.

„Máš recht, to dáváme jen těm největším hříšníkům, ale ty jsi měla být anděl… Tak co bys řekla lovení hříšníků? Neustále cestování po světě, nekonečné finanční konto, dostaneš i parťáka, co ty na to?“ nabídl další nabídku.

Zamyslela jsem se.

Když už jsem mrtvá, tak ať si to užiji.

„Ok, beru,“ přikývla jsem. Zářivě se usmál.

„Fantastické Bello,“ tlesk dlaněmi a pak ukázal před sebe.

Koukla jsem se, kam ukazoval a spatřila malé červené kolečko.

„Až do toho kruhu vstoupíš, staneš se ďáblem… Budeš nesmrtelná, srdce ti být nebude, nikdo tě nikdy nemůže zabít…

Kdyby si toho lovení měla dost, je možné přestat, ale musíš mít velmi vážný důvod…

Ty se vůbec nezměníš… Budeš žít jako člověk, možná trochu nabereš barvy a vlasy získají černý nebo červený odstín, ale jinak nic. Tvá krása je andělská a tak není co dodělávat…

Jen se tě ptám…

Vážně se chceš stát lovcem hříšníků?

Budeš se mít jak v peřince, leč pamatuj, že odstoupit je pak velmi těžké,“ řekl melodickým hlasem.

Na to, že je Pekelník má hlas velmi hezký a je velmi milý.

Na žádné slovo jsem se nezmohla a tak jsem jen přikývla.

„Dobře tedy… Jen dodávám, budeš mít schopnosti, který člověk normálně nemá… už tak jednu máš, kterou nemá nikdo jiný, jen ty… Jsi štít, ale to vše ti pak řeknu, až budeme dole.“

Jen jsem přikývla. Vůbec jsem neuvažovala nad tím, co mi říkal. K mozku to prostě nedošlo. Všimla jsem si, že se kruh zvětšoval a přibližoval.

„Ten kruh narazí do tebe, vsákneš se do něj… Zavři pevně oči a zadrž dech, bude to tak lepší,“ poradil mi.

Přikývla jsem, zadržela dech a zavřela oči.

Uslyšela jsem lusknutí.

Po pár vteřinách jsem ucítila hrozný tlak na svoje tělo.

Ten tlak byl přímo nesnesitelný.

Ale k mé úlevě netrval dlouho.

Než jsem se nadála, vyplivlo mě to a já se rozplácla na měkkém vlněném koberci.

Vydechla jsem, ale oči nechala stále zavřené.

Chvíli bylo ticho, který přerušil Pekelník:

„Vítej, v části Pekelné údolí, má drahá Bello Swanová!“

Tak co, líbila se kapitola? Jád oufám, že ano!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Devil or angel - 1. kapitola: