Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Devil in Heaven - The second chapter

3.wendy-Louka


Devil in Heaven - The second chapterSvěte div se, tahle povídka mě tak chytla, že jsem tu už s novou kapitolou, v níž se nám Isabella de la Rosa setká s rodinou Cullenových. Přeji příjemné čtení. Lar :)

The second chapter – Lež má krátké nohy, ale dlouhé ruce

Ten kdo řekl, že jednou musí vyjít slunce a s nocí odejít i neštěstí, byl pěkný blbec, a kdybych věděla, kdo to byl, narvala bych mu slunce do zadku, aby viděl, že i tam se může rozednít. Smůla u mě přetrvává už velice dlouhých tři sta šedesát sedm let, co mi jeden vůl řekl, abych se otočila, že je vidět krásně na moře. Kdybych věděla, že si chtěl jen pošmáknout, mohla jsem si rozdrásat hrdlo pilníkem a nemusel mi do hlavy cpát hlouposti, kterým by neuvěřila ani naivní panička se špatným smyslem pro humor. Tehdy si všichni chlapíci mysleli, že stačí hodit očkem a každá za nimi bude cupitat jako směšná baletka na špičkách. Jenomže to se spletli. No, sice jsem přesně to udělala, ale teď kdyby se mi ten parchant dostal do rukou, ukázala bych mu, kterým směrem se Země otáčí.

Port Angeles mě nudilo. Nikde nebyla žádná zábava. Všichni chodili cíleně, nikde se nezastavovali a akorát mi lezli na nervy svojí lhostejností a klidem. Znuděně jsem bloumala po malém městě, kde neměli ani pořádné kasíno nebo McDonald, kde bych mohla pokoušet obsluhu. Jak dlouho se takového stvoření jako já může držet rozmrzelost? Pro dobro všech v téhle oblasti by mě měla špatná nálada opustit co nejdříve. Co kdybych se rozzuřila? Nemám ráda nudu a tady je jí spousta. Prošla jsem kolem obchodu s oblečením, kde jsem ucítila zajímavou sladkou vůni, která patřila jedinci stejného druhu. Znovu jsem natáhla vzduch do plic. Potutelně jsem se zasmála.

Miluju zábavu a ta je směrem, kam vede ten pach. Dlouho mě něco tak nezajímalo, tak proč se nepodívat ke zdroji a trochu si nepohrát? Vydala jsem se tedy po stopě lahodné vůně. Všude bylo zeleno, ale jak je vidět, tohle je oblast, kde slunce moc často nesvítí. Jakmile mi hlavou prolétla tahle myšlenka, začalo poprchávat.

Super. Teď budu mít na hlavě místo vlasů slámu. A já se chtěla u toho upíra dobře uvést, aby si nemyslel, že jsem nějaký upíří bezdomovec nebo co. Naopak já jsem slečna na úrovni. Umím se chovat ve společnosti. Když chci, umím se dokonce chovat i slušně a nikoho v tu chvíli nezabít. Jen nesmí být nuda. Jakmile se mi chce zívnout – jak ironické, že? – je se všemi zle. Vlasy se mi začaly slepovat do dlouhých provázků, které se mi lepily na zeď. Oblečení mi promoklo. Tedy ne, že by mi byla zima. Pouze jsem ráda upravená a nemám ráda špatnou módu.

Déšť bubnoval do prázdné silnice, která vypadala ošuntěle a to na ní přitom asi moc aut neprojede. Pach docela dost slábnul tím, jak ho déšť smíval. Zaúpěla jsem, protože se mi zrovna nechtělo běžet, ale co se dalo dělat. Stopa už byla opravdu slabá, ale stále šla podél silnice. Po nějakých pěti minutách běhu se stopa odklonila ze silnice. Procházel těžko viditelnou cestou do lesa. Slyšela jsem zurčení řeky.  Po nepatrné chvíli se stromy rozevřely a já čučela na obří vilu jako bacil do lékárny. Páni. Tady asi žádný drákula nežije. Tohle sídlo králů zrovna nevypadá jako doupě upírů. Uslyšela jsem uvnitř drobný pohyb. Za záclonou se něco pohnulo. Tomu jsem se zasmála. Miluju hru na schovávanou!

Vykročila jsem si k domu jako by se nechumelilo nebo spíš jako by vůbec nelilo jako z konve. Ten nahoře mě vážně trestá a přitom jsem mu zakousla jen pár oveček. Na světě mu pobíhá ještě veliké stádo, tak nevím, co mu vadí na pár stovek litrů krve týdně. Stejně se pořád rodí další a další. Když to vlastně vezmu z druhé stránky, jsem něco jako hrdina. Jen zbavuju svět přebytečných lidí. Utopená ve svých myšlenkách jsem přistoupila k bílým dvoukřídlým dveřím do domu a bez dalších okolků jsem zaklepala. Za dveřmi se cosi pohnulo, tak jsem nasadila co nejmilejší úsměv. Jakmile se dveře otevřely, viděla jsem nějakého upíra. Byl urostlý s blond na krátko střiženými vlasy a oči měl jako by si do nich nalil lžíci medu. Ale jeho pach byl jiný než ten v Port Angeles. Miluju záhady.

„Dobrý den. Co si přejete?“ promluvil s nezájmem a přitom mě rentgenoval tím zlatým pohledem.

„Hola. Byla jsem zvědavá, prohlížela jsem si okolí a narazila na upíří pach. Říkala jsem si, že bych se mohla stavit a poznat zdejší komunitu,“ řekla jsem mile, což se mi hnusilo. Nemám ráda ostatní upíry. Většinou jsou ke mně nepřátelští. Vlastně vždycky se mě pokusí zabít. V duchu jsem se uchechtla. Ani já jsem jim nezůstala nic dlužná. Pokud je váš sen opalovat se na ohýnku, připleťte se mi do cesty. Sirky mám ráda. Je s nimi legrace. A co teprve benzín. Zasnila jsem se nad mými oblíbenými hračkami. To je lepší než pět Porsche, se kterými mě baví žonglovat.

Blonďák se za sebe ohlídl a s někým si vyměnil pár slov.

„Pojďte dál. Je nám ctí poznat nové přátele,“ řekl najednou mile a s úctou. Pozor, tady něco nehraje. Že by na mě za pár vteřin vyrazili s plamenometem, se kterým mi budou chtít podpálit lýtka, aby se přesvědčili zda-li opravdu upír hoří? Dům byl uvnitř moderně vybavený a laděný do bílé barvy. Švihla jsem pohledem po dalších osobách v místnosti. Napočítala jsem jich sedm. Au. To je velká převaha. Doufám, že mě nebudou chtít svázat a ulechtat k smrti, protože to bych je potom mohla k smrti uhladit.

„Máte moc krásný dům,“ lhala jsem s úsměvem. Bílá barva mi moc připomínala bydlo toho maníka nahoře. Už jen stačily malé obláčky s mrňavými poletujícími andílky, kteří by zpívali přihlouplou ódu na život. V tom případě bych mile ráda vzala nohy na ramena a radši si vydloubla oči propiskou, abych to místo už nikdy nemusela vidět.

„Děkujeme,“ řekl slušně. „Já jsem Carlisle Cullen. Tohle je moje žena Esmé a naše děti Rosalie, Emmett, Alice, Jasper…“ Na každého z nich ukázal. Stáli vedle sebe jako poslušná dítka z aristokratické rodiny. Byli vyrovnaní a klidní. Ihned z kraje jmenoval Rosalie, která je dlouhovlasá blondýna s těma samýma očima. Vypadala povrchně, ale přišla mi jako moc velká slaboška. Vedle ní stál ohromný tmavovlasý Emmett, jehož tělo bylo pokryto provazci svalů, které se s každým pohybem zatínaly.  Vedle něj stála vtipně mrňavá černovláska. Vedle něj vypadala jako trpaslík. Vzhledem ale spíš připomínala elfa. Další pohádková postava. Nad Alice se tyčil divně se tvářící blondýn. Vypadal jako vydepresovaná třicítka. Tomu jsem se musela zasmát. Otočila jsem se zpátky ke Carlisleovi, abych si prohlédla jeho manželku. Byla taková tuctová. Nic moc hezká, obličej ve tvaru srdce a měla laskavý výraz, z čehož mi bylo blivno. „A tamhle je Edward,“ ukázal na schody, po nichž scházel středně vysoký kluk s nazrzle bronzovými vlasy. Jeho výraz byl podivně frustrovaný a přitom divně nepřístupný. Násilím jsem odtrhla oči od toho slaďouše.

„Já jsem Isabella de la Rosa a jsem ze Španělska,“ představila jsem se, ač nerada.

„Na Španělku nevypadáš moc opáleně,“ zachechtal se vysoký brunet – Emmett.

„Taky nevypadáš zrovna k světu, svalovče. Kdy naposledy ses vyspal?“ vrátila jsem mu smeč. Znovu se zasmál.

„No nějakej ten pátek to bude. Rose mě nikdy nenechá si schrupnout,“ řekl s dalším řehotem. Blondýna vedle něj ho šťouchla do břicha.

„Nechceš se posadit, Bello?“ zeptala se Esmé mile. Měla jsem namále, abych po ní nevyjela. Prý: Bello. To mě vždycky pekelný na nože berou, když slyším tuhle zkomoleninu, kterou mi říkal jeden zatraceníhodný blb.

„Ráda, paní Cullenová,“ řekla jsem co nejvíce upřímně. Br! Dělalo se mi špatně ze všech těch debilně milých obličejů. Jak by se jim v tomhle roztomilým království vyjímal malý ohýnek?


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Devil in Heaven - The second chapter:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!