Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 34. kapitola

Edward on the tree


Dětská láska je nejsilnější –  34. kapitolaJak jsem slíbila je tu další a dlouhý dílek. Věřím že se bude líbit. No ohledně písničky žádná jiná se mi tam nehodila a navíc tuhle už několik dní pořád poslouchám můžete si jí pustit a nemusíte je to na vás.

34. kapitola - Svatba

 

Tak a je to tu. Dlouho očekávaný den. Dnes je 26.6, nebo-li den mé svatby. Dnes se vdávám za muže, kterého miluju a hodlám s ním být po zbytek věčnosti. Jenže v tuhle chvíli se mi hrozně stýská. Už dva dny jsem totiž Edwarda neviděla. A to díky Alice, jelikož jeho i ostatní kluky, krom Carlisleho, vyslala pryč.

Alice říkala, že ho uvidím až u oltáře. Jenže já už teď cítila ohromnou trému a strach. Co když si to rozmyslel?

Pokoušela jsme se nedat na sobě nic znát, ale marně. Byla jsem ještě nešikovnější, než kdy jindy. Ruce se mi klepaly a Alice s Rose se mi smály. Mě do smíchu sle vážně nebylo. Stát se může všechno.

Dnes byl docela hezký den na to, že žijeme ve Forks. Sice bylo zataženo, ale nepršelo a bylo teplo. Celou noc jsem nemohla spát a mohlo za to několik věcí. Jako třeba, že už zase nedokážu usnout bez Edwarda. A pak tu byla ta nervozita a strach z dnešního dne, i když se těším.

Vůbec nevím, co se bude dít a jak to dole vypadá, nebo kdo všechno byl pozván, protože vše zařizovala Alice a Esme. A hlavně nevím, jak to dopadne.

Alice mě posadila na křeslo a začala mě líčit. Zavřela jsem oči a vzpomínala.

Vzpomněla jsme si na to, jak všichni koukali a nevěřili tomu, když se rozneslo, že se budu vdávat za Edwarda. I to, jak zíral ředitel. Měla jsem co dělat, abych se mu nesmála. Ano, já vím, je nezvyk se vdávat v mém věku, ale kdyby věděli kolik je ve skutečnost Edwardovi, tak by se nedivili. On na mě čekal přes sto let a ještě si mě musel vychovat. Jo, to je taky vtipný. Ale dobrá zpráva je, že mě neviděl jako batole a nepřebaloval mě. Asi bych se styděla ještě víc než teď. Už takhle je to dost potupný, když mě viděl ve všech fázích dospívání.

 

Nevnímala jsem čas, jak jsem byla ponořena do svých myšlenek a vzpomínek a proto jsem byla dost překvapená, když se Alice radovala, že je to hotovo.

Nedovolila mi podívat se do zrcadla a táhla mě do její šatny, kde čekaly moje šaty. Tohle se Alice vážně povedlo. Byl to snad nejlepší nápad, jaký kdy měla. Šaty mi totiž nechala udělat ve stylu, kdy Edward žil. Vždy se mi ta doba líbila a  tohle bylo vážně skvělé. Určitě se mu to bude líbit. Jestli přijde! ´Sakra, nemysli na to. On přijde,´ okřikla jsem se. Alice mi zatím opatrně oblékala šaty.

Když jsem byla hotová, dovolili mi se konečně podívat do zrcadla. Přešla jsem k němu a zůstala stát a zírat na cizí krásku v bílých šatech, ty jediné jsem poznala.

Kráska měla nádhernou, zdravou pleť a ne bledou, jako mám já. Oči měla rozšířené vzrušením a kaštanově hnědé vlasy svázané do úhledného drdolu. To, že jsme to já, jsem poznala podle šatů a mých očí. A také, že odraz dělal ty samé pohyby. Vážně bych řekla, že je to někdo cizí. Opravdu mi to slušelo. Už bych se mohla alespoň trochu přibližovat ke kráse upírů. Opatrně jsme objala Alici a Rose, které za tohle dílo mohly. Až teď jsem si všimla, že jsou převlečené a přichystané.

Na dveře někdo zaklepal a pak vešel. Byla to Esme a Carlisle a oba zůstali zaraženě stát.

„Jsi krásná,“ řekli najednou a já se s holkami rozesmála. Esme ke mně přišla, pevně mě objala, dala mi pusu na čelo a pak i s Rose odešly. Alice mě táhla ke schodům, protože to vše mělo za chvíli začít.

„Jsi nádherná, Bell. Edward bude čumět,“ řekl Carlisle. Musela jsem se usmát a poté jsem ho pevně objala.

„Díky, tati. Hlavně mě pevně drž,“ zašeptala jsem mu do ucha a tomu se usmál on.

„Víš, že mi splníš sen každého otce?“ zeptal se. Zmateně jsme se na něj dívala.

„No, vdáš se a přesto tu zůstaneš a já tě budu mít pod dozorem,“ vysvětlil a přitom se usmíval Tak tohle mě vážně dostalo.

Rozezněl se klavír a Alice vyšla. Najednou jsem znovu ucítila ten strach a trému.

Carlisle mi nabídl rámě a já se ho pevně chytla. Zhluboka jsem se nadechla a společně s ním se vydala dolu. Už shora jsem viděla tu spoustu lidí, ale ta hlavní osobu tam nebyla.

Výzdoba byla fantastická, prostě Alice, ale já se musela soustředit na schody a na to, že mám podpatky.

Když jsme sešli schody, podívala jsem se před sebe a konečně ho uviděla, v celé jeho naprosté dokonalosti. Stál u oltáře v černém obleku, který mu perfektně padl, na tváři měl krásný úsměv a v očích jiskřičky. Jakmile jsem se mu do nich zahleděla, vše okolo mě zmizelo a byl jen on.

´Jak jsem jen mohla pochybovat o Edwardovi?´ ptala jsem se sama sebe nevěřícně. Pravda byla, že já pochybovala o sobě. Jestli jsem pro něj dobrá, ale potom jsem se tou myšlenkou rozhodla nezabývat. Rozhodně ne dnes.

Pomalu jsem šla k němu a cítila, jak se každým krokem zrychluje můj srdeční rytmus a Edward se víc a víc usmívá.

Konečně jsme došli až k němu, Carlisle symbolicky položil mou ruku do Edwardovy rozevřené dlaně a ten ještě přikývl. Jasně mu něco říkal v myšlenkách.

Farář začal svou řeč, ale já ho vnímala jen okrajově. Moje pozornost patřila jen Edwardovi. Jak jinak?

„Ano,“ řekla jsem s úsměvem a podívala se na Edwarda, který se také usmíval.

„Ano, beru. Navždy,“ řekl hrdě Edward a díval se mi do očí. To poslední ale zašeptal tak potichu, že jsme to mohla slyšet jen já a upíří obecenstvo.

Vyměnili jsme si prstýnky a následovalo to, na co jsem se celé dva dny těšila, když jsem ho nesměla vidět - polibek a rovnou první manželský.

Zvedla jsem hlavu a vpila se mu do očí. Edward se ke mně sklonil a přitiskl svá ledová ústa na moje nedočkavé rty. Jeho ruce byly kolem mého pasu a moje ruka, ve které jsem neměla kytici, byla v jeho vlasech. Jako vždy, když jsme se líbali, jsem nechtěla přestat. Ani teď. Ale přerušil nás smích a to nikoho jiného, než Emmetta. Odtáhli jsme se od sebe a naštvaně se na něj podívali.

Všichni nám gratulovali. Byla tu celá škola a Denalijští, což mě překvapilo. Hlavně usměvavá Tanya.

Všichni se přesunuli ven, kde nás čekal slavnostní oběd. Bylo to docela zábavné pozorovat Emmetta, jak nenápadně hází jídlo pod stůl nebo do květináče. Hlavně jsem pozorovala Edwarda, jak statečně a s úsměvem polyká svůj podíl jídla. Tak to byla chvilka mučení upírů a pak nastalo moje mučení. Mučení v podobě tance.

I přesto, že tančení s Edwardem je snadné, vždycky jsem se ho bála. A hlavně dnes, se svými obřími podpatky, které jsem měla, abych nebyla tak malá.

Edward se jen usmíval a vedl mě na parket, kde si mě k sobě co nejblíže přitiskl. Pevně mě chytil a mohli jsme začít tančit. Po chvíli klidného tance přerušil ticho.

„Jak se máte, paní Cullenová?“ zeptal se. Překvapilo mě to. Vždy jsem chtěla být Cullenová, ale nechávali mi moje příjmení. A dnes už vím proč. Zadívala jsem se do jeho zlatých očí plných lásky.

„Tak skvěle, že to ani nejde popsat. A vy, pane Cullene?“ řekla jsem s úsměvem.

„Nápodobně,“ špitl a políbil mě.

Tancovala jsme snad ze všemi, ale vždy jsem byla nejraději, když jsem se objevila v Edwardově objetí.

A po dlouhé chvíli jsem se konečně mohla celá utahaná posadit na židli. Akorát se začalo stmívat, Alice mě odvedla k ní do pokoje a převlíkla do letních modrých šatů. Rozpustila mi vlasy a zase mě táhla dolů. Byla jsem docela nervózni, jelikož jsem nevěděla, kam jedeme. Nikdo mi to nechtěl říct.

Dole byla celá rodina, Denalijští a hlavně Edward. Měl na sobě obyčejné černé džíny a modrou košili, stejného odstínu jako moje šaty. No jo, Alice.

Se všemi jsme se rozloučili a pak mě můj manžel - jak hezky to znělo - vzal do náruče a odnesl k autu. Jeli jsme na letiště a letěli do Brazílie, podle Edwarda jen menší zastávka. Alespoň jsem si v letadle mohla odpočinout.

Když jsme přistáli, Edward mě táhl pryč z letiště. Nic jsem nechápala.

Nasedli jsme do taxíku a jeli někam pryč.

Vystoupili jsme v přístavu. Zmateně jsem se dívala na Edwarda a ten se usmíval. Vždy ho bavilo mě vidět nechápavou a mimo. Odvedl mě k jedné lodi, na kterou mi pomohl nastoupit, přichystal vše potřebné a vypluli jsme.

Pořád jsem nic nechápala, ani když se před námi objevil obrys ostrova.

„Co je to?“ zeptala jsem se.

„Tvůj ostrov,“ odpověděl v klidu. Vytřeštila jsem oči. Já špatně slyším? Otočila jsme se na něj.

„Cože? A já si myslela, že tím trpí jen táta, kupovat ostrovy,“ řekla jsem nevěřícně a naštvaně. Krásně se na mě usmál.

„Taky že ho koupil on, jako svatební dar.“ ´Tahle rodina vážně není normální,´ znělo mi v hlavě.

Edward zakotvil u mola, vzal mě do náruče a šel tmou noci. Až jsme byli u velkého domu, který byl podobným všem domům, ve kterých jsme bydleli, zpomalil. Tohle byl typický styl Esme.

Edward mě s úsměvem a upřeným pohledem přenesl přes práh a pronášel mě domem.

Byl kouzelný, jako všechny a zařízený do posledního detailu.

Nakonec došel do ložnice, sladěné do modra. Opatrně mě položil na zem a já konečně skopla ty hrozné boty na podpatku.

„Udělej si pohodlí, dojdu pro kufry,“ řekl a zmizel.

OK, můj kufr tu už byl.

Otevřela jsem ho a nahoře byla moje taštička s hygienickými potřebami a také modrá košilka. Bylo vidět, že mi balila Alice. Teď se mi to však bude hodit.

Zalezla jsem si po cestování pod sprchu. Byla jsem rychlá jako blesk a vzala si na sebe tu košilku. Raději jsem se ani nedívala do zrcadla a vrátila se do ložnice. Ještě tu nebyl. Sedla jsem si na postel.

Byl to celkem těžký úkol, vyšplhat se na ni. Měla jsem ji totiž až nad pás. Sedla jsem si na kraj a nohy nechala viset dolů. Potom se otevřely dveře…

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 34. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!