Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 25. kapitola

walbyjasmina


Dětská láska je nejsilnější –  25. kapitolaJe tu další jak jsem slíbila. A taky je delší tak doufám že se bude líbit. Co se týče chování Edwarda, jak psala Ree musíte si počkat v knížce taky hned nemáte proč se jaké postava jak chová i když tohle není knížka musíte si počkat. Jsem jinak ráda že se vám to líbí a těším se na další vaše komentáře.

25. kapitola - Domov a vzpomínky

Let byl krátký a já se těšila. Sice mi tam zemřeli rodiče, ale tehdy mi začal nový život. A já ho teď nechtěně pohřbila.

Z letiště jsem si vzala taxi a to mě dovezlo až k našemu starému domu.

Byl takový, jaký jsme ho nechali. Nic se nezměnilo, jen na všem byly bílé hadry a prach.

Celý dům jsem prošla a nakonec si sedla k Edwardovi do pokoje, vytáhla si z batohu Edu a rozhlížela se okolo. Tady se začala psát nová kapitola mého života a já jsem za to ráda. Neumím si představit svůj život bez mé rodiny. Nikdo by je nemohl nahradit. Možná ani mí skuteční rodiče. Hlavně nikdo nemůže nahradit Edwarda. Ne, je nemožné ho nahradit, on ovládá můj život. On i celá rodina jsou to nejlepší, co mě potkalo.

Zavřela jsem oči a vzpomínala. Když jsem se Edwardovi schovávala, nebo před ním utíkala. Když mě poprvé uspával a já mu dala první pusu, sice dětskou, ale byla první. Když mi koupil Edu. Vzpomněla jsem si na hodně věcí. A hlavně na něj, když jsem ho poprvé uviděla. Okamžitě jsem mu věřila. Neuvěřitelně mi chybí. I když ho vidím, vlastně ho nevidím. Je v mé blízkosti, ale ve skutečnosti je na míle daleko.

Začaly mi téct slzy a já si přála, aby tu byl. Přála jsem si být zase v jeho náruči a už ho nepustit, protože jen tam se cítím nejbezpečněji.

Teď jsem nemusela hlídat své emoce, nemusela jsem si dávat pozor, aby nebylo slyšet, že brečím. Naplno jsem se poddala mým pocitům beznaděje a nakonec usnula na jeho pohovce.

Probudila jsem se až ráno. Neřešila jsem to a zamířila přes les do domu rodičů.

Byl opuštěný a vše bylo stejné, jako když jsem tady byla naposledy. Bylo mi tu smutno. Nevím, co jsem od toho čekala, ale já to tu potřebovala vidět. Strávila jsem tady celý den a

večer jsem letěla zpátky. Za celou dobu jsem si nezapla telefon, takže to bude doma zábavné.

Volvo bylo pořád na parkovišti, tak jsem do něj nasedla a jela domů. Už bylo hodně pozdě a k tomu druhý den poté, co jsem odjela. To mě sprdnou.

Zaparkovala jsem v garáži a normálně šla do obýváku. V ruce jsem svírala celou dobu Edu. Byli tam všichni a mlčeli. Dívali se na mě a Tanya měla v očích jiskřičky. Už se těší, až mě seřvou.

„Isabello, kde jsi byla?“ zeptal se v klidu Carlisle. Edward se opíral o zeď a měl ruce v pěst.

„Venku, musela jsem si něco promyslet. Trochu jsem se zdržela. Promiň, tati,“ řekla jsem v pohodě. Všichni věděli, že jim lžu. Alice jim to řekla, protože se na mě omluvně dívala. Carlisle chtěl pokračovat v klidu, ale Edward to nevydržel.

„Isabello, co si myslíš? My nejsme blbí. Kde jsi byla?“ křičel. Tanya se potutelně usmála a všichni ostatní zaraženě koukali. A teď jsem pochopila, že jim neřekla vše.

„Doma,“ křikla jsme na něj. Všichni vykulili oči, nechápali to.

„Kde?“ zeptali se sborově.

„Doma. Tam, kde začal můj život. Tam, kde jsem se na lidi, které potřebuju, mohla spolehnou a neutíkali pořád do lesa.“ Tu druhou větu jsem křičela směrem k Edwardovi. Bylo to tady zase. Zase se hádáme.

„Taky místo, kde jsi byla ještě normální,“ křikl na mě zpátky.

„Za všechno můžeš ty. Ty se mi vyhýbáš. Proč myslíš, že dělám ty blbosti? Aby jsi se mnou mluvil,“ křikla jsem mu zpátky.

„Přestaň se mi vyhýbat. Vím, že jsem udělala věci, kvůli kterým to děláš. Ale to, že se mi vyhýbáš nezmění nic na tom, že chci být upír. A že jím budu, jelikož mě táta přemění.“ Zůstal na mě zírat a poté zíral na Carlisleho.

„To nemůžeš,“ křikl na něho.

„Může. Je to moje rozhodnutí, takže se s tím smiř. A tím končím snahy, aby náš vztah byl jako dřív. Když ty to nechceš, tak si trhni,“ křičela jsem. Zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila, ale úsměv Tanyi mi moc nepomáhal.

„A ty se přestaň smát, jinak ti ten úsměv rozbiju. A to, že nejsem upír, mi v tom nijak nezabrání. To mi věř,“ křikla jsem na ni a ona jen zůstala zírat.

„Co si o sobě myslíš, že všem rozkazuješ? Jsi jenom člověk. Konečně to došlo i Edwardovi,“ křičela na mě. „Tak se koukej smířit s tím, že už nejsi jeho oblíbenkyně a nech místo jinejm.“

„Já se s tím smířím, ale ty to místo mít nikdy nebudeš. Ty nikdy nebudeš pro Edwarda ani zlomkem toho, co jsem pro něj byla já. Otevři oči. Jsi jenom nána, kterou on nepotřebuje. Možná jsi upír a krásná, ale to ti nestačí u něj. On nechce barbie, ale normální myslící holku a to ty nejsi,“ křičela jsem na ni zpátky a všichni jen zírali, hlavně Edward.

„Ale copak, Belinka nám žárlí?“ řekla tónem, jako na mimino.

„Na tebe? Nikdy. Je mi jedno s kým co bude mít, nebo má, ale ty ho přestaň otravovat, jelikož ty to nikdy nebudeš. Nech mojí rodinu na pokoji“ řekla jsem sebejistě a dívala se jí do očí. Došly jí slova.

„Bell, proč nechceš žít svůj normální život?“ zeptal se najedou Edward. Nahrnuly se mi slzy do očí a pomalu začaly stékat po tvářích.

„Nejde to, Edwarde. Nedokážu jen tak zahodit lidi, které miluju, za hlavu. Já už si nedokážu představit život bez tebe, táty, mámy, Alice, Rose, Jaspera anebo Emmeta. Ne, vy všichni jste pro mě důležitější, než nějaký lidský život. Ano, dal jsi mi šanci ho žít, ale já ho bez vás nechci,“ řekla jsem a dívala se na svou rodinu.

„Proč chceš zahodit šanci mít milujícího manžela a děti?“  Věděla jsem několik důvodů, ale já se rozhodla říct jen jeden, který je pro něj asi dostačující.

„Ani kdybych chtěla, tak nemůžu. Edwarde, všechny tvoje snahy byly zbytečné,“ podívala jsem se mu do očí. „Já umírám. Mám rakovinu krve.“  Slyšela jsem jak ostatní zalapali po dechu a Edward se na mě vyděšeně díval.

„Proto jsem jela s Angelou k doktorovi. Všimla si změn. Proto jsem byla divná a nechtěla ti to říct. Proto jsem chtěla mluvit o samotě s tátou. Aby mi slíbil, že mě přemění. Omlouvám se, měla jsem vám to říct, ale já nevěděla jak a bála se,“ řekla jsem a slzy mi brázdily obličej. Nečekala jsem na jejich další reakci a rozeběhla se do pokoje.

Hlasitě jsem práskla dveřmi a začala brečet. Už mi bylo fuk, že mě uslyší. Lehla jsem si na postel, stočila se do klubíčka a dál brečela. Bylo toho na mě moc. Cítila jsem, že mám v hrudi díru a že se mi srdce rozpadlo na tisíc kousků. Strašně to bolelo.

„Bello, prosím,“ křičel zoufale a bolestivě Jasper.

„Promiň,“ opakovala jsem dokola.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 25. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!