Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 14. kapitola

10.12.2009 (12:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5951×

14. kapitola - Párty

Byl to už měsíc a já si pořád přála toho starého Edwarda a já abych byla ta stará Bell. Ale nic takového se nedělo. Parta se se mnou bavila dál, tedy krom Daniho. Ten jen zkoumal každý můj a Edwardův pohyb.

Pozvali mě na Jessičinu narozeninovou párty s tím, že bych u ní pak přespala. Neviděla jsem v tom problém, jelikož si Dani před lidmi nic nedovolí. Bez hádky jsem přemluvila i Edwarda, to byl tedy můj nadlidský výkon. Nepohádali jsme se a já to brala jako vítězství nad hádkami. Chtěla jsem, aby šel se mnou, ale odmítl.

Byla sobota večer a Alice mě odvezla k Jessice domů. Její rodiče odjeli na víkend pryč.

Se všemi jsem se bavila a užívala si to tam. Tancovala jsem skoro se všemi kluky, kteří tam byli, kromě Daniho. Tomu jsem se vyhýbala celý večer.

Už bylo pozdě a já byla unavená. Šla jsem si k Jessice do pokoje lehnout Celé jsem si to užívala, ale někdo mi tu chyběl. Někdo, kdo by mě držel v objetí a láskyplně se na mě díval, šeptal do ucha krásná slůvka, u koho bych se cítila v bezpečí. Přemýšlela jsem, jestli je taková osoba v mém okolí. Když v tom se mě někdo dotknul. Podívala jsem se a uviděla Daniho. Byl nade mnou a v očích mu létaly jiskřičky.

„Já říkal, že se nevzdám a konečně nemáš u sebe tu pijavici,“ řekl a hrubě mě políbil. Pokoušela jsem se ho setřást, ale byl silnější.

„Konečně budeš jenom má,“ zašeptal mi do ucha a poté začal líbat na krk. Jednou rukou mi držel moje ruce nad hlavou a druhou mě začal osahávat. Bránila jsem se, ale bylo mi to houby platné. Byl silnější. Když jsem už neměla sílu, pevně jsem zavřela oči.

Dotýkal se mě a líbal, přišlo mi to bylo odporné. Přála jsem si, aby se mě takhle dotýkaly ledové ruce, něžně, opatrně a s láskou, ne jenom s chtíčem. Chtěla jsem, aby mě líbaly studené rty.

Strhl ze mě triko a začal mě líbat na těle. Z očí mi začaly téct slzy a já si pořád představovala místo Daniho někoho, od koho bych chtěla, aby se mě dotýkal – Edwarda.

Ano, Edward je ta osoba. Ten, kdo se na mě dívá s láskou, koho chci mít u sebe a kdo mi tu chybí.

Dveře se s třískotem otevřely a tam stála Jessica a Mick. Dani se na ně otočil a já toho využila. Vytrhla jsem se mu ze sevření a běžela pryč. Stoupla jsem si za Mikca.

„Už nikdy na mě nešahej, jinak uvidíš, co umí ta moje pijavice,“ vykřikla jsem a poté utíkala pryč.

Vyběhla jsem ven a běžela do lesa. I když už byla černo černá tma, já se nebála. Les byl můj domov. Vždy jsem tam byla v bezpečí a teď tu můžu potkat maximálně někoho z rodiny.

Když jsem byla dost hluboko, sedla jsem si ke stromu a opřela se o něj. Nohy jsem si přitiskla k hrudi, hlavu opřela o kolena a začala brečet. Stálo jsem byla bez trika.

Já věděla, proč jsme ho tu chtěla. Kdyby mě tak jednou poslechl, nestalo by se to. Ale nedokázala jsem se na něj teď zlobit, jelikož mi právě došly moje vlastní myšlenky. Já ho miluju. Ano, to je ono. Proto ho vždy chci mít u sebe. Proto mě to vše bolelo víc, než kdybych se pohádala s Jasperem. Já ho miluju. Ale co on? Přemýšlela jsem nad tím vším, když v tom…

Uslyšela jsem prskot větví a doufala, že to je někdo z rodiny.

Přede mnou se objevil muž. Měl blednou pleť, byl krásný, vysoký s dlouhými blond vlasy.  I přesto, že byla tma, viděla jsem mu do obličeje. Oči měl karmínově rudé, a tu tvář, poznala jsem ji, až mi z toho naskočila husí kůže. To byl on. Byl to ten upír, který mi před čtrnácti lety zabil rodiče.

„Ahoj. Rád tě zase vidím. Ani nevíš, co mi dalo práce tě najít,“ řekl a přiblížil se ke mně blíž. Dostala jsem strach a srdce se mi rozbušilo jako o závod.

„Co chceš, kdo jsi?“ zeptala jsem se a v mém hlase byla bojovnost, což mě překvapilo.

„Jsem James a chci tebe Bello,“ řekl se smíchem.

„Proč?“

„Já vždy dostanu svou kořist. Tvé rodiče jsem zabil, ale tebe ne, protože přišel ten upír a nehnul se od tebe, což mi komplikovalo situaci. Tak jsem čekal a sledoval tě. A teď konečně mám příležitost dokončit, co jsem tehdy začal,“ řekl a přiblížil se ještě blíž.

Sehnul se ke mně a obličej měl blízko toho mého.

„I když, proč si neužít?“ prohlásil a hrubě a nechutně mě políbil. Bylo mi na zvracení.

Shodil mě na zem a strhl ze mě kalhoty. ´Proč mě chtějí všichni znásilnit?´ ptala jsem se sama sebe. Bránila jsem se, ale opět mi to bylo prd platné. ´A proč jsou vždy silnější?´

Hrubě mě líbal a mě se chtělo zvracet. Sice se mě dotýkaly studené ruce, ale nebyly to ty,  které jsem chtěla, nebyly to ty něžné. Jeho stisk bolel a z očí mi tekli slzy.

Sebrala jsem poslední zbytky sil.

„Edwarde,“zakřičela jsem, co mi síly stačily, na celý les.

„Ten ti nepomůže,“ řekl se smíchem. A poté jsem vyčerpáním upadla do temnoty.

Když jsem, se konečně probrala, dotýkali se mě opět studené ruce, tentokrát ale něžně. Byli to konečně ty ruce, které jsem chtěla.

„Belli, už je dobře, jsi v bezpečí,“ zašeptal mi do ucha a pevně mě objal. Schoulila jsem se mu v náruči a začala brečet. Bylo mi jedno, že mám na sobě jen kalhotky a podprsenku.

„Pšš…jsem tu. Už se ti nic nestane,“ šeptal dál a  já věděla, že je to pravda. Slzy ale nechtěly přestat téct. Sundal si mikinu a oblékl mi ji.

„Vezmu tě domu,“ řekl mi, ale to já nechtěla. Nechtěla jsem domů. Ne.

„Nechci domů,“ řekla jsem rozhodně, i když se mi třásl hlas.

„Carlisle tě musí prohlédnou a musíš do tepla,“ přesvědčovat mě, ale já chtěla být jen s ním. Sama.

„Nechci domů, nic mi není,“ oponovala jsem. Slyšela jsem povzdechnutí a poté jak si mě bere do náruče a běží pryč. Pevně jsem ho objímala kolem krku a odmítala pustit.

Hlavu jsem si položila na jeho rameno. Bylo mi s ním příjemně i po tom všem. On byl můj lék na vše. Zavřela jsem oči a vdechovala jeho vůni.

Když se zatavil, otevřela jsem oči a podívala se okolo. Stáli jsme v nějaké chatce. Byl tam krb a postel, jinak nic. Posadil mě na postel a zmizel. Když se vrátil, nesl dřevo a začal rozdělávat oheň v krbu. Nemluvil, ani se na mě nepodíval. Když už oheň hořel, sedl si před krb do tureckého sedu a zíral do ohně. Asi se bál mluvit a tak jsem začala.

„Jak?“ Věděla jsem, že pochopí. Zhluboka se nadechl a začal. Stále se na mě ale nepodíval.

„Byl jsem běhat, jako každý večer. Narazil jsem na jeho pach. Nedá se zapomenout. Věděl jsem, že jde po tobě a tak jsem se rozeběhl po jeho stopě. Když jsi zakřičela moje jméno, bylo mi to jasné a já vystřelil,“ řekl krátce. Zvedla jsem se a šla k němu. Bez váhání jsem si mu sedla do klína a stulila se mu v náručí. Pevně mě objal.

Po chvíli nejistě promluvil. „Kde máš triko? Nikde tam nebylo.“ Tohle mě zaskočilo.

„No, to je na dlouho,“ vykroutila jsem se, ale pak mi to došlo.

„Já mám celou věčnost,“ řekl klidně.

„Nechala jsem ho u Jessicy.“ Zmateně se na mě podíval. „Proč jsi šla polonahá do lesa?“ skoro vrčel.

„No… já nešla, ale běžela. No… Dani se o něco pokusil a tak ho ze mě strhl. Naštěstí tam přišla Jess a Mick a já utekla pryč. Sedla jsem si ke stromu a začala brečet, než přišel James a nepokusil se o to samé. Měla jsem dnes kliku,“ ušklíbla jsem se a Edward vrčel a tiskl mě k sobě blíž.

Už jsem, nemluvily, a já pomalu usnula. V klidu a v bezpečí náruče toho, koho jsem potřebovala.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 14. kapitola: