Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dětská láska je nejsilnější – 13. kapitola

honeymoon


Dětská láska je nejsilnější –  13. kapitolaJe tu další díek náhrada za předešlé dny.

13. kapitola – Vlkodlak

„Vybrala jsi si pijavici, dobře, ale já se nevzdám,“ řekl, pustil mě a odešel. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ale zazvonilo a tak jsme pospíchali na hodiny. Edward celou dobu mlčel.

Když nastal čas oběda, nešla jsem do jídelny, ale na lavičku za školu. Dívala jsem se na nebe a pokoušela se to celé pochopit.

„Ty sis nevšimla že je jiný?“ zeptal se Edward, který seděl vedle mě. Poplašeně jsem se na něj podívala a potom záporně kývla.

„Dani je sice bílý a bydlí ve Forks, ale jeho otec je z La Plush. Neví se přesně koho z rady a nikdo to ani nezkoumá. Zjistili to jenom díky tomu, že se začal přeměňovat. A za to můžeme vlastně my, protože jsme se vrátili. Oni se ale přeměnili už dřív, když tu bylo pár upírů. Dani se umí ovládat a jelikož přímo nepatří do La Plush, chodí sem do školy a teď nás vlastně hlídá.

Dostal za úkol zjistit proč s námi žiješ. A taky tě chránit.“ Na to jsem se jen ušklíbla. Já už svého ochránce přece mám.

„Co mělo znamenat ´Já se nevzdám´?“ Smutně si povzdechl a zadíval se do dálky.

„No víš, on se do tebe otiskl.“ Jenom jsem na něj zírala. „Víš, co znamená-“ začal, ale já ho přerušila.

„Vím, co to znamená, ale jak to, proč já?“ nechápala jsem to.

„To nikdo neví. Vlkodlaci nikdy nevědí do koho se otisknou. Vše je moje vina. Kdybych tehdy netrval na tom abys byla u nás, nemuselo se to stát.“ Zase si vše začal vyčítat.

„Ne, není to tvoje vina. Já jsem ráda, že jsi na tom trval. Nikdy vás nemohl nikdo nahradit. Ale trápí mě jedna věc. Co vím, tak u otisku by to mělo být oboustranné, ne?“ Přikývl.

„Ale já k němu nic necítím. Tedy teď jo – nenávist,“ řekla jsem. Zkoumavě se na mě podíval.

„Jsi si jistá?“

„Jo! Naprosto nic k němu necítím. Ani v tom polibku nebyla špetka citu. Víc citu jsem dala do pusy, kterou jsem dávala tobě, když jsem byla malá,“ odpověděla jsem. Tomu jsem se oba usmáli.

„Takže, jestli to dobře chápu, začínají nám problémy? Jelikož se otiskl, ale já jeho lásku neopětuji?“

„Dalo by se to tak říct.“ Povzdechla jsem si a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem. Objal mě okolo ramen a víc si mě k sobě přitiskl. Cítila jsem se naprosto v bezpečí a chráněná, jako vždy, když jsem s ním.

„Omlouvám se, neměl jsem na tebe křičet. Mohlo mě napadnou, že budeš chtít být jako my, ale já to nemůžu dovolit. Pochop,“ zašeptal.

„Teď se o tom nebudeme bavit. Omlouvám se za to, co jsem ti řekla. Nemyslela jsem nic z toho vážně. Jenom jsem byla naštvaná.“ Trochu jsem se odstrčila a podívala se mu do očí.

„Edwarde, chci, aby jsi věděl, že to, jak jsem řekla, že pro mně nejsi nic, není pravda. Jsi pro mě hodně. V mém životě hraješ hodně velkou roli. Tak velkou, že to ani já sama nevím. Mam tě hodně ráda. Jsi pro mě důležitý,“ řekla jsem, dala jsem mu pusu na tvář a poté ho silně objala. Taky mě objal a já se zase cítila spokojená a v bezpečí.

„Taky tě mam rád, Belli. Jsi můj život.“ Věděla jsem, že teď začíná něco jiného, protože mezi mnou a Edwardem to už nikdy nebude stejné. Ale to pouto zůstane. Navždy ho budu potřebovat. Navždy bude u mě na prvním místě. Navždy to bude můj Edward, kterého nechci a nesmím ztratit, protože to bych nepřežila. A já se postarám, abychom navždy byli spolu.

 

Teď jsem se vyhýbala partě kvůli Danimu. Edward se ode mně nehnul, takže když se mnou chtěl někdo mluvit, musel to přenést. Dani se o to raději ani nepokoušel.

Jak jsem si myslela, vše bylo jiné a přitom stejné. Doma to bylo zase normální. Zase jako dřív. Ale já a Edward… no, bylo to jiné. Nevěděli jsme, co si můžeme k tomu druhému dovolit, takže to bylo celé divné. Normálně jsem se bavili, ale jinak nic. Žádné čtení před spaním, hraní na klavír, procházky v lese, svěřování se, nic takového a to mě mrzelo.

Alice a ostatní mě často zabavovali a Edward byl venku a běhal.

Přála bych si být s ním, aby mě měl na zádech a běžel se mnou lesem. Bylo to neuvěřitelné. Vždy bylo vidět, jak mu věřím, že se mi nic nestane.

Potkávali jsme se málo a když už, tak jsme si povídali úplně obyčejně. Jako by to byl Emmet nebo Jasper, ale to jsem nechtěla. Já chtěla zase chování mého Edwarda.

Ve škole to bylo jiné. Byl se mnou pořád.

Bylo mi jasné, že se mi vyhýbá a ve škole jsem s ním nemohla mluvit, jako kdybychom byli doma. Tam mě hlídal. Možná se chtěl vyhnout tématu ´Já chci být upír´. Možná se chtěl vyhnout mě. Nevím…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dětská láska je nejsilnější – 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!