Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Destiny´s Child - 2. kapitola

03.12.2011 (21:00) • KatariEsmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1815×

Bylo už asi devět hodin ráno, když jsem se probudila. Byl krásný den, sluníčko svítilo tak, že mi to hned zvedlo náladu. Šla jsem k oknu a roztáhla závěsy. A z okna se mi naskytl naprosto dokonalý pohled na jeden z nejkrásnějších párů. Heidi a Felix byli na té obrovské zahradě u našeho hradu. A jen tak blbli, ale hrozně se u toho smáli. Vypadali jako ti největší šťastlivci pod sluncem. Možná byli jedni z nich, jelikož jeden druhého si budou užívat ještě hodně dlouho. Tedy pokud jim tahle zamilovanost vydrží. A navíc zářili jako diamanty, já měla jen lehce třpytivou pokožku, takže jsem mohla i za slunečných dnů chodit mezi lidi, aniž by si něčeho všimli. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů, ale nejdřív pár základních ranních věcí. Takže jsem se vydala do koupelny, vyčistila si zuby, učesala vlasy a lehce se namalovala. Poté jsem šla do šatny, tam jsem měla připravené věci od Heidi. Nikdy nepochopím, jak může mít tak skvělý styl, který se i mně líbí a jak se vždycky dokáže dostat do šatny, aniž bych ji zaregistrovala. Vzala jsem si tedy na sebe džíny, tričko se svetříkem a tenisky. A mohla jsem vyrazit do hlavního sálu.

Když jsem tam dorazila, děly se tam divné věci. Aro, Caius, Athenodora a Marcus se o něčem dohadovali. Celá garda jen poslouchala a dívala se na ně. Když jsem byla skoro u nich, nechali všech dohadů. Garda se mi samozřejmě uklonila. Někomu by to přišlo skvělé, když se vám někdo klaní, ale po čtrnácti letech vás to začne štvát. A to bylo hodně mírně řečeno. Došla jsem až před trůny, a jako obvykle jsem se uklonila, vyšla jsem pár schodů a usadila se do „tatíkova" trůnu. Pozorovala jsem, jak se potichu zase dohadují. Asi po pěti minutách se všichni přesunuli na svá místa. Aro přikázal těm, co tam nemuseli být, že mohou odejít. Poté se Aro obrátil na mne.

„Sofí, omlouváme se. Přeji dobré ráno," řekl Aro.
„To nevadí. Tedy pokud mi někdo řeknete, o čem jste se tu celou dobu dohadovali. Jinak přeju taky dobrý ráno všem," dořekla jsem a hodila pohled á la „jsem nejroztomilejší holčička a budu mít, co chci". Kupodivu, zabralo to.
„Dobře, Sofí, řekneme ti to. Vlastně stejně musíme, týká se to hlavně tebe." V tom momentě Caius zavrčel, zřejmě se mu něco nelíbilo. Ale Aro si toho nevšímal a pokračoval.
„A proto budu rád, když se svobodně rozhodneš. Do ničeho tě nutit nebudeme," řekl a já přikývla.
„O co jde?" zeptala jsem se a hodila očima na Caia.
„Fajn, řekněte jí to," zavrčel.
„No, víš tady Victoria," řekl Aro a poukázal na zrzavou upírku, která stála po jeho levici, „přijela dnes v noci a nahlásila nám, že Cullenovi porušili zákon. Totiž, že přeměnili malé dítě v upíra. Ale mně se to moc nechce věřit, protože jsem si jist, že to by Carlisle nikdy neudělal. Ví, jaký trest by ho za to čekal a navíc je to můj dobrý přítel. Proto jsem se rozhodl..." Ale dál jsem pokračovala já.
„Rozhodl ses poslat tam mne, abych je zkontrolovala a podala hlášení, dřív, než bys tam posílal gardu nebo jel osobně," dokončila jsem a Aro přikývnul.
„Tedy samozřejmě pokud budeš chtít a nebude ti to vadit," řekl Marcus.
„Jasně, ráda pojedu, navíc vždy jsem chtěla potkat upíry, co jsou jako já." Narážela jsem na mé stravovací návyky a vyplázla na Ara jazyk. Ten se začal nekontrolovatelně smát a ostatní se k němu přidali.
„Fajn, Sof, ale nejdřív budeš muset přemluvit tady Caia," řekl Aro po tom, co se uklidnil. Já prostě na Caia hodila smutný psí oči a byla jsem si jistá, že dřív nebo později povolí. Samozřejmě, ani jsem se nemusela snažit dlouho.
„Fajn, tak jo. Jeď, ale buď hodná," řekl a zasmál se.
„Jupí," vykřikla jsem a omluvně se hned usmála.
„Letadlo ti letí dnes odpoledne, poletíš z Milana do Londýna, poté z Londýna do New Yorku a nakonec z New Yorku do Seattlu. Tam už bude čekat auto, co tě odveze do domu." řekl ještě Aro.
„Jdu balit," oznámila jsem. „Heidi, Jane, Renato, Sulpicie, Athenodoro, potřebuju pomoct," křičela jsem ještě na celý hrad, když jsem došla do pokoje. Okamžitě byly všechny nastoupené v mém pokoji a mohly jsme začít s balením.

(...)

Když jsem měla sbaleno vše, co jsem potřebovala, což v mém případě znamenalo tři kufry a batoh, tak jsem šla do sálu. Tam byla celá garda, jak jinak.
„Opovažte se uklonit a uvidíte," pohrozila jsem jim, když už chtěli předvést svůj tradiční úklon. Došla jsem k Arovi a objala ho. To samé opakovala i s Jane a Demetrim, kteří se (k mému údivu) drželi za ruce. Poté následovala Heidi, Felix, Renata, Sulpicie, Chelsea, Alec a nedokázala jsem si odpustit obejmout a málem umačkat i Marka. On byl na tom stejně. Poté následovalo dlouhé loučení s Caiem a Athenodorou.
„Holčičko, ani nevíš, jak nerad tě tam pouštím. Ale já Carlisleovi věřím. Alespoň dost na to, abych tě tam pustil," řekl a políbil mne na čelo.
„Tak jo, zlatíčko, ale nezlob tam, jasný? Já se všechno dozvím," promlouvala mi do duše Ath a také mě políbila na čelo. Bylo na čase vyrazit, nakonec se rozhodlo, že se mnou pojedou Demetri a Jane. To bude jízda! Jestli na sebe budou pořád tak koukat jako teď, tak se vybouráme. Naposledy jsem všem zamávala a vyrazili jsme do garáží. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr letiště. Sbohem, Volterro, uvidíme se brzy.

(...)

Když jsem po dlouhých šestnácti hodinách v letadle konečně přiletěla do Seattlu, čekalo tam na mne auto, aby mě odvezlo do Forks. Malého městečka na Olympijském poloostrově. Nevím, kdo byl ten řidič, představil se jako Dan. Byl to člověk, ale možná něco věděl. Ale to spíš ne. Uvidíme, jak to bude probíhat, a co vše se zde stane. Já doufám, že jen to dobré.

No, tak co říkáte na další kapitolu? Líbila se alespoň trochu?

KatariEsmeCullen

Autor: KatariEsmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Destiny´s Child - 2. kapitola: