Belliny myšlenkové pohody. Konečně si danou situaci srovná v hlavě a vezme to pevně do svých rukou. Rozhodne se být dospělá, zodpovědná, a rozmotat to zamotané klubko. Podaří se jí to?
24.03.2012 (08:30) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1581×
Jakmile jsem tu zprávu Jakeovi odeslala, tak jsem toho litovala. Věděla jsem, že jsem neudělala dobře. Ale už to nešlo vzít zpět. Stalo se to. Já to vlastně ale ani nechtěla vzít zpět. Cítila jsem se rozpolcená – jedna má část chtěla Edwarda, chtěla, aby to vše bylo dobré, kdežto má druhá část chtěla Jacoba. Nemohla si pomoct a dělala vše pro to, aby s ním mohla trávit chvilky.
Chtěla jsem se pomstít Edwardovi. Chtěla jsem, aby trpěl stejně, jako trpím já. Chtěla jsem, aby věděl, aby cítil, jaké to je, když vás milovaný člověk zradí. A on mě zrazoval pořád, neustále. Podváděl mě se svou prací. Co bylo horší? To, že já se scházím s Jacobem, který mi dává to, co potřebuju – lásku, něhu, oporu, blízkost – anebo bylo horší to, co mi dělal Edward? V hloubi duše jsem věděla, která odpověď je správná. To já byla ta špatná. Ale mohl by se mi někdo divit? Každý člověk, který si zakusil to samé co já, by mi jistě dal za pravdu. Samota je ten nejhorší nepřítel. Ano, jistě, Edward mě miloval, ale připadalo mi to jako prázdná slova. Čím mi svou lásku dokazoval? Tím, že celé dny trávil v práci, na kontě jsme měli statisíce, ale to bylo tak všechno... Chyběl mi, chybělo mi jeho pohlazení, jeho hlas, jeho objetí. A nic z toho se mi nedostávalo. Byla jsem pořád tak sama. Někomu to může připadat jako malichernost, ale nikdo, kdo si to nezažil, to nepochopí.
A právě v tuhle chvíli nastoupil Jacob. Dával mi to, co mi tak moc chybělo. Zahrnoval mě tím vším plnými doušky. Bylo mi s ním báječně. Dokazoval mi, že o mě stojí, že ho zajímám jen já, a v těch chvílích, kdy jsme byli spolu, jsem byla středobodem jeho vesmíru. To mi u Edwarda tolik chybělo. Jistě, milovala jsem ho, ale jen láska nestačí...
Vztah je jako květina. Pokud se nezalévá a člověk o něj nepečuje, tak chřadne. A to se právě dělo i s naším vztahem.
Od oné události, co se udála při výběru jména pro našeho broučka, uplynul už skoro měsíc. Víceméně jsem s Edwardem nemluvila. Vídala jsem se s Jacobem a vše bylo ve „starých“ kolejích. Edward se snažil, ale marně. Každá jeho snaha vyšla naprázdno, protože ve chvíli, kdy už jsem mu začínala zase věřit, otevírat se mu, tak většinou musel do práce. Nikdy pro mě neměl dost času. Neznala jsem, co jsou to víkendy, volná odpoledne. Pokud někdy urval více času, tak to nikdy nebylo víc, než pár hodin. Nepracoval jako normální člověk. Kdyby nebyl upír, nemohl by tohle pracovní tempo vydržet. Ale mu to problém nedělalo. Když jsem spala, pracoval. Když jsem vstala, už byl v kanceláři. Každé odpoledne jsem ho vyhlížela, ale marně. Pokud se někdy objevil dřív doma, stejně se navečer zase zavřel v kanceláři a řešil pracovní věci. Žili jsme sice spolu, v jednom bytě, ale připadalo mi, že vedle sebe žijeme jako cizí lidé. Sdíleli jsme spolu byt, ale nazývat to domovem bylo příliš silné slovo. Každý jsme si žili svým životem. A to nebylo dobré. Měla bych být šťastná, radovat se, užívat si těhotenství a těšit se spolu se svým partnerem, ale nebylo tomu tak. Edward se sice choval docela hezky, ale to nestačilo. Byla jsem na něj naštvaná. Nechtěla jsem být už tak sama. Radši budu živořit a mít ho doma, než tohle. Věděla jsem, že v tuhle chvíli máme dvě možnosti.
Buď se budeme snažit, zkusíme náš vztah slepit, dát vše do pořádku, anebo se dáme každý svou cestou. Tohle zjištění pro mě bylo bolestivé, protože jsem ho opravdu vážně milovala, ale nedalo se nic jiného dělat. Buď se vzpamatujeme a začneme žít jako rodina, nebo na to všechno bud radši sama, než se takhle trápit jeho nezájmem a věčně na něj čekat. Uvědomit si to a dospět k takovému rozhodnutí mě stálo hodně sil. Ale když jsem si to takhle vnitřně srovnala, spadl mi kámen ze srdce. Ulevilo se mi. Bylo už jen otázkou času, jak tohle skončí. A kdy a jak to skončí, bylo už pouze na mně. Stačilo, abych našla odvahu se s Edwardem pobavit na toto téma. No, vlastně jsem byla na jeho reakci i docela zvědavá. Chtěla jsem vědět, co je pro něj důležitější. Zajímalo mě, jestli jsem se v něm nespletla. Jestli je opravdu takový, jak jsem si celou dobu myslela. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, že zjistím, že jsem vlastně celou dobu žila s člověkem, kterého neznám. Jeho reakci jsem předpokládala, doufala jsem v ni, ale obávala jsem se, že bych se mohla zmýlit. Teď už jen najít tu odvahu…
Jakmile jsem si to v hlavě jakž takž ujasnila, uklidnila jsem se. Přece se furt nebudu něčím stresovat, ne? Teď bych si mohla něčím zlepšit náladu, rozhodla jsem se.
Zamířila jsem do koupelny, napustila jsem si vanu, přidala pěnu do koupele a naložila se do horké vody. Čekala mě ještě jedna míň příjemná věc. Říct Jakeovi, že jsem těhotná. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat. Nedokázala jsem odhadnout, jak na tuhle situaci zareaguje. Buď mě pošle do háje a už nikdy ho neuvidím, anebo mu to nebude vadit a bude se se mnou chtít vídat dál. Nechtěla jsem si to přiznat, ale bála jsem se, jak to dopadne. Nechtěla jsem o něj přijít. Za těch pár posledních dní se stal důležitou součástí mého života. Pomohl mi ve chvílích, kdy jsem to nejvíc potřebovala, a toho jsem si cenila. Nevykašlal se na mě, i když na to měl plné právo. Zasloužila bych si to za to, co jsem mu za celou tu dobu provedla. Za to, jak jsem ho vždy vymazala ze svého života, když se mi tam nehodil. Ale on se ke mně takhle nikdy nezachoval. Vždy tu byl pro mě. Byl mi přítelem, milencem. Byl důležitou osobou v mém životě. A to mě docela děsilo…
Uvědomila jsem si, že vana je už úplně studená. Vylezla jsem, zabalila se do županu a zamířila do obýváku. Byl čas, abych něco udělala se svým životem. Abych to všechno rozlouskla a rozhodla se, jak to teda bude.
Popadla jsem telefon a napsala sms Jacobovi: Musíme se co nejdříve vidět. Jak budeš mít, čas, tak se ozvi.
Netrvalo dlouho a přišla mi od něj odpověď: V jednu tě budu čekat na mýtince v parku.
V klidu jsem se tedy naobědvala, oblekla se a zamířila do města. Prošla jsem pár obchodů a vydala se na mýtinku. Už z dálky jsem ho viděla. Nevěděla jsem, jak to dělá, ale vždy byl na našich schůzkách dřív, než já. Jakmile mě uviděl, celý se rozzářil. Bylo mi to líto. Těšil se na mě, a já mu musím říct takovou jobovku.
„Ahoj, Bells, děje se něco? Nebo jsem ti jen chyběl?“ Usmál se lišácky a vtiskl mi pusu na tvář.
„No, musím s tebou mluvit, Jakeu. Potřebuju ti něco říct.“
Nechápavě se na mě podíval. „Pojď se prosím posadit,“ řekla jsem. Vypadal zmateně. Smutně jsem se na něj usmála, nadechla se, a začala: „Víš, měla bych ti něco říct. Myslím, že máš právo to vědět. Pokud se už se mnou nebudeš chtít vídat, pochopím to, protože na to máš plné právo.“
„Bells, tak co je?“ přerušil mě netrpělivě.
„Jacobe, jsem těhotná.“
„Cože? Ty jsi těhotná?“ zeptal se zmateně. „Vždyť… já… dával jsem si pozor…“
„Jakeu, jsem těhotná. Čekám Edwardovo dítě,“ zašeptala jsem. Mluvit dál pro mě bylo čím dál těžší.
„Aha,“ řekl. Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Čekala jsem, že na mě bude křičet, že mi řekne, že už mě nechce nikdy vidět, odejde, nebo se na mě naštve, ale tohle jsem nečekala. Vypadal… zklamaně. A to mě vyděsilo. Myslel, že je to jeho dítě. A bylo vidět, že mu je líto, že jeho není…
Moc a moc vám všem děkuji za komentáře. Za tak rychlou kapitolku vděčíte právě jim. Děkuji vám všem za názory ohledně jména, budu na ně brát ohled. Tuhle kapitolu věnuji všem komentujícím - moc vám děkuju, děláte mi svými komentáři neskutečnou radost.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Delusion of love - 13. kapitola:
Jej...ale myslim si že to dítě je Jacobovo... a chudák Jake.. :/ soucítím s tebou :) 
BellaSwanCullen8: Díky!
Eliz5: Mockrát děkuju za komentář. Uvidíme, co Edward...
VerCullen: Ciel, zlato moje, máš pravdu. Jacob se zachoval zvláštně. Ale neboj, jeho chování bude v další kapitolce alespoň trochu vysvětleno. Edward... Je prostě Edward. Pořád mu to nějak nedochází, že Bella prostě strádá a není šťastná. Děkuju ti!
KacenQaCullen: Kači, vůbec mi nevadí, že čteš povídku, až máš čas, protože jsem strašně ráda, že ji vůbec čteš a namáháš se s komentáři, které mě nesmírně těší!!! Edward... On se prostě fakt bojí. Nechce jí ublížit. Nezapomeň, že je upír, a má prostě strach, aby Belle a dítěti něco neudělal - holt - tvrdohlavý chlap, no. Neprokoukl nic, v téhle chvíli je úplně slepý. Belle naprosto a bezmezně věří, že na něj čeká doma a neuvědomuje si, že ona taky čekat nemusí. Dělá vše pro ni a pro jejich dítě, chce, aby se měli dobře, a neuvědomuje si, že tím si spíš kope vlastní "hrobeček". Ale uvidíme, jestli si to vůbec uvědomí...
A já ti moc a moc děkuju!!!
Sabienna: To jsem ráda, že Jacob překvapil. On je tak trochu chudák, no. Má nezáviděníhodné postavení. Děkuji ti moc za komentář!!!
Kačka: Děkuji za komentář - vysvětlivku ohledně tvého dotazu jsem vsunula pod další kapitolu.
eivliS: Silvi, hecla se, ale stejně jí to bude naprd. :D Děkuju ti za komentář!
NatyCullen: Naty, zlato, nepřipadej si trapně, trapné to není. Já jsem ráda, že vůbec s touhle povídkou ztrácíš čas, a i kdyby si mi poslala jen jednoho smajlíka, i za to budu moc ráda!!! Děkuju ti, moc!
Zase si budu připadat trapně s mým skromným a k tomu ještě opožděným komentářem, ale lepší něco než nic, ne? 
Kapitola se mi - nečekaně 
- líbila. Bella se do toho pořádně obula a rozhodla se to řešit. Edward by se měl konečně vzpamatovat a uvědomit si, že má doma těhotnou ženu a práci by měl na čas poslat k ledu. 
Jacob dává najevo své pravé city...
Jsem teda sakra zvědavá, jak tohle může dopadnout, obávám se, že ten, kdo bude trpět nejvíc, bude Bella... 
Zlato, nádherná kapitola, jen tak dál. 
Tak to teda čumím, že se Bella tak hecla a rozhodla se to rozříznout. Ale stejně nevěřím tomu, že by to měl být konec a Jake by měl s klidem odkráčet ze scény. Stejně to praskne...BUDE VÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉLKÁ ZÁPLETKA.
A mimochodem - báječný popis Belliných pocitů.
Fantastická kapitola Napadlo mě ještě,pokud by byl Jake vlkodlak, tak by to Edward (jako upír) z Belly po čichu poznal, že ho podvádí, né? Moc se těším na další kapitolu 
Jacob teda překvapil, a velmi příjemně... Dokonce mi ho bylo líto, protože chtěl, aby to dítě bylo jeho a já věřím, že kdyby jo, teprve potom by Bella řádně poznala, jak je pro něj důležitá... 
Edward by měl taky přehodnotit svoje priority... Má doma přítelkyni, která čeká jeho dítě a i tak upřednostňuje práci a ty dva nehorázně zanedábává 
Proto Bellu chápu, že hledá oporu právě u Jacoba, který ji nikdy nezklamal a vždycky při ní stál... Taky si myslím, že by Bella s Edwardem měli jejich vztah probrat, protože tohle není zrovna ideální 
Bella je sice v dost prekérní situaci, ale předně si za ní může sama a taky je to vůči oběma mužům dost nefér... Cítím velkej průšvih a vůbec se na něj netěším, ale třeba nás ho ušetříš 
Vážně úžasná povídka a já jsem ráda, že ji můžu číst
Já jsem konečně stihla kapitolu ve chvíli, kdy jsem měla, což mě celkem těší. Opravdu jsem ráda, že je kapitola tak brzy a můžu ti říct, že to uteklo tak rychle od té sedmé kapitoly, že ani nevím jak. 
Ale asi bych ti měla říct, že mi je Jakea tak nějak líto. Já vím, nejdříve na něho nadávám a pak tohle, ale to je spíše averze vůči Bella. Tady jde hlavně o to, jak to cítí Jake. Vždyť on je sám, nemá oporu, přítelkyni sice má, ale stále jej rozptyluje láska - ano, Bellu miluje a jen si to podle mě namlouvá.
Zdá se mi to, anebo prostě Edward prokoukl její rafinovanost? Neříkej mi, že je tak tvrdohlavý, několikrát jim doktorka musela říct, že sex je v těhotenství normální - Bella se určitě ptát musela -, a tak mi nejde do hlavy, co s ním je. Jestli ale něco tuší, tak se musí vnitřně ničit, a tohle bych žádnému muži nepřála. Je mi ho ale líto... opravdu mi je líto toho, jak dělá Bella rezervu píchnutého kola.
Ke konci bych ti chtěla poděkovat za to, že tady taková povídka je. Tady se člověk může podívat na to, jak to asi vnímá podstatně důležitá osoba v zamilovaném trojúhelníku. Nepředpokládám, že by se jim nakonec narodila holčička a Jake se do ní otiskl (ani nevím, jestli je to vlk, to jsem nějak nezaznamenala ), ale Mishell by mohla být těhotná.
Díky za krásnou kapitolu a omlouvám se za to, že jsem si to přečetla tak pozdě, ale hlavní je, že jsem dočetla. 
Co?! 
Edward je člověk? Tam někde bylo napsáno, že je člověk, či co. "Že jsem vlastně celou dobu žila s člověkem, kterého neznám" - to byla ta část věty o člověku! Ale taky tam bylo napsáno, že normální člověk by nevydržel takové pracovní nasazení, on je upír, tak to zvládne. 
P.S.: Ano, já si vždycky něco najdu.
Ale Bella má vlastně pravdu. Komu by se líbilo, kdyby ho Edward ignoroval? No, mně by se to nelíbilo. 
Na druhou stranu chápu aj Edwarda. Prašulky jsou fajn. Ale už to opravdu přehání.
Jacob se zachoval... zvláštně. 
Já myslela, že bude řádit, nebo že si ho Bella přehodí přes rameno a někam utečou. Ne, plácám. Co chci říct/napsat (snad to tedy řeknu/napíšu, moc se mi totiž nedaří najít vhodné vyjadřovací prostředky a to by mohl být nepatrný problém): Jacob se zachoval hezky. Čekala jsem, že bude jančit, křičet, řádit a kopat (to dělá mamka po výzu :D), ale že řekne "aha", jsem fakticky nečekala. "Aha" řeknu já, když mi učitelka poví, že v písemce jsem udělala chybu, páč 5+5 není 12 (pak se mám divit, proč mamka tak řádí kvůli výzu 
), ale neřeknu to, když mi někdo oznámí, že čeká dítě a navíc ne se mnou! 
Teď odbočím... Ten Ed... Snad zmoudří, protože Bella si nezaslouží Jacoba. Ne, obráceně. Jacob si nezaslouží Bellu, páč zapáchá. Mno, nic. Ve zkratce: Bella musí porodit Sammyho a být šťastnou manželkou Edwarda Cullena - boha. 
Pokud se jim famílie rozpadne, bude to vypadti takto: Jacob (je to vlkodlak?) a Bella (člověk) se vezmou a budou mít sto dalších malých parchantíků + Bella bude mít Sama - napůl člověk, napůl upír.
Zrekapitulujeme si to: Bella za všechno může!
Moc se těším na další, tak piš, piš, piš, páč mám nervy v kýblu!
P.P.S.: Tento koment má víc slov než drabble o 200 slovech, takže ho trošku zkrátím a pak vydám jako double.
Krásne, som hrozne zvedavá, ako sa k Bellsešte zachová aj Edward, prosím, rýchlo ďalšiu kapču 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!