Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - 14. kapitola

14.08.2011 (12:15) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 1622×

Z minula:

„Dobře, pro dnešek to stačí. Sejdeme se zítra, přesně o půl šesté ráno, před touto místností. Teď rozchod!“ křikla. Zdála se mi, ale myslí, mimo své tělo.

Začali jsme se oblékat, kluci si trénink vychvalovali a říkali, že Bella je skvělá učitelka. Ačkoli mě to potěšilo, byl jsem nechápavý z chování mé Belly. Co to s ní ke konci bylo?

Pohled Edwarda:

Rychle jsem se omluvil klukům a šel hledat Bellu. Musím zjistit, co to s ní bylo! Našel jsem ji, jak sedí pod velkým stromem a zničeně pozoruje kopretinu, která kvetla před ní.

„Bello? Co se to s tebou ke konci stalo?“ zeptal jsem se jí. Podívala se na mne svýma uplakanýma očima a zoufale si vzdychla.

„Asi by bylo lepší, kdyby se ten boj zrušil,“ pravila. Čekal jsem, že na mě zase lišácky mrkne, jako předtím, ale ono nic. Myslela to vážně…

„Proč, Bello, proč?“ zoufale jsem se jí ptal. Pravda, ještě asi nejsme nejlepší bojovníci, ale že bychom byli úplně na nic? To ne!

„David se nějak dozvěděl o tom, že ho budeme chtít vyzvat na souboj. Připravil se na to, má ty nejlepší muže. To nemůžeme vyhrát, prohrajeme! Možná i někdo zemře, pokud nebudou mít smilování… To já nikdy nedovolím, chápeš to, Edwarde? Tvá rodina může být ohrožena! To já nemůžu riskovat!“ šeptala zničeně.

„Dobře, tak to vzdáme, to ještě není důvod k pláči,“ byl jsem stále nechápavý.

„Ne! David je schopný vás napadnout mimo arénu, ne!“ řekla rozhodně.

Aha, tak to je dilema, ale když budeme bojovat v aréně, nebudou mít žádný důvod napadat i ostatní. Už jsem to chtěl navrhnout, ale Bella mě předběhla.

„Možná by bylo lepší, kdybych bojovala sama. Vám by se nic nestalo, možná bych tam zemřela, ale co. Můj život pro mě není nijak moc důležitý. Hlavní pro mne je, abyste byli v bezpečí vy. Zvlášť ty, Edwarde!“ dumala.

Tak to nepadá v úvahu. Toto je teda pěkně debilní plán.

„Ne,“ procedil jsem naštvaně skrz zuby. Bella mě pohladila po líci.

„Je tu ještě jedna možnost,“ pověděla zničeně.

„Jaká?“ zeptal jsem se nedočkavě.

„Oběť. Vrátila bych se k Davidovi. Vy byste odjeli z této země. Možná bych vám mohla vymazat vzpomínky na mne. Bylo by to, jako byste mě nikdy nepotkali. Žili byste dál svůj život, jako předtím, beze mne. Možná, že by to bylo tak lepší. Nikdo by vám neohrožoval život. Po čase by sis i ty někoho určitě našel. Možná, že jsi měl pravdu. Bylo by lepší se rozejít,“ zašeptala bolestivě. Pohledem propalovala tkaničky od bot.

„Bello! Na to ani nesmíš myslet. To ne, všechno, jen tohle ne. Já… to, co jsem tehdy říkal, byla blbost, my patříme k sobě. Prosím, slib mi, že mě nikdy nezbavíš vzpomínek na tebe! Budeme navždy spolu! Bells, miláčku, zlato, prosím, slib mi to!“ Doslova jsem se před ní plazil na kolenou.

„Edwarde,“ zlomil se jí hlas. „Slibuji,“ zašeptala po chvíli.

„Dobře,“ ulevilo se mi. Jak ji mohlo napadnout, že bez ní by mi bylo lépe? Že by nějakým kouzlem mohla zlomit mou lásku k ní? Věděl jsem, že její moc je velká, ale na naši lásku nestačí. Prostě ne!

Objal jsem Bellu kolem pasu a přitáhl si ji na klín. Bella se mi spokojeně opřela o hruď, a co pět vteřin mi na ni dávala motýlí polibky. Tuhle chvilku nám nic nemohlo pokazit, teda myslel jsem si to.

„Ale, ale, kohopak to tu máme? Není to ten Edward s mou Bellou? Edwarde, ty jsi mě snad předtím neslyšel?“ zeptal se povýšeně David.

„Nech nás na pokoji,“ zavrčela Bella.

„Ale no tak, Bello… Ty víš, že patříme k sobě. Nech tu nicku už na pokoji, pojď, ukážu ti náš pokoj. Je nádherný, pamatuješ si? Pořád platí ta nabídka, že mi dáš svou cudnost?“ optal se jí slizce.

V tu chvíli Bella vystřelila a vrhla se po Davidovi.

David byl možná dobrý bojovník, ale proti Belle neměl šanci. Sledoval jsem svou lásku a neskutečně se o ni bál. I když jsem věděl, že není proč. Ona si ve svém počínání byla naprosto jistá. Pár chvatů, co prováděli, mi byly už známé, ale většinu z nich jsem neznal. Po minutovém boji ležel David na zemi. Bella mu šikovně seděla na klíně - k mému velikému nespokojení - a svými nohami držela ty jeho ve velmi, pro člověka, bolestivé poloze. Jeho ruce držela nad hlavou, ale k mému překvapení se David usmíval.

„Bello, ano, to je ono. Ještě víc se o něj otři… Aaaaach,“ šeptal jí do ouška. V ten moment jsem si myslel, že vyletím z kůže, k mému překvapení se ale Bella tvářila spokojeně. To snad…

„Pro tvou informaci, už dávno pannou nejsem,“ zavrněla.

„Nevadí, alespoň už máš praxi,“ odvětil. Prsty jsem zaryl do hlíny, abych po něm nevystartoval.

„Myslíš? Ach, pořád tak naivní. Už to konečně pochop, já s tebou nic mít už nikdy nebudu,“ zavrčela nesmlouvavě.

„Ty si snad nepamatuješ na mou schopnost? Mám ještě jednu. Controle passado. Ano, slyšíš dobře,“ zašeptal ji. Bella se od něj odtrhla. Z mých znalostí jazyka jsem si to byl schopen přeložit. Ale nerozuměl jsem tomu. Ovládání minulosti? Co to zatraceně je?

„Já tu schopnost mám ale taky,“ odpověděla mu zaraženě Bella.

„Ano, ale nejsi proti ní imunní, takže, stačí nás vrátit do minulosti, být hodný kluk, nedělat ty stejné chyby a jsi moje. Nikdy nepotkáš Edwarda, nikdy se do sebe nezamilujete, bude dál žít svůj život. A my budeme spolu, navěky! Dobrý plán, že?“ optal se povýšeně! „Nezapomeň, po bitvě v aréně ji použiji! A pak budeme navždycky spolu!“ dopověděl.

Z mé hrudi se ozvalo zavrčení, pokud jsem dobře pochopil, jestli v aréně nevyhrajeme, už nikdy nebudu mít šanci být s Bellou. To ne! Bella ho opatrně pustila a postavila se ke mně. Nenávistně sledovala očima Davida a přitom zatínala ruce do pěstí. Věděl jsem, že dává všechny sílu, aby se na něj zase nevrhla.

David se na mne ještě jednou pohrdavě podíval, usmál se na Bellu a zmizel. Rychle jsem pro jistotu Bellu objal. Jen myšlenky na to, že bych ji mohl ztratit, mi naháněla husí kůži. A to jsem, prosím, upír!

„Edwarde, musíme vyhrát. Nechci tě ztratit. Musíme bojovat, vycvičit se. Naučím vás naprosto všechno! Musím Davida v aréně zabít,“ mumlala vyrovnaně. Ačkoli jsem věděl, že ho Bella nemiluje, tak jsem také stejně dobře věděl, že myšlenka na to, že by ho měla zabít, ji ničila.

„Jdu pro kluky, sejdeme se před tou místností,“ řekl jsem Belle. Už jsem ji pouštěl, že odejdu, ale Bella se po mně natáhla, chytila mě za lem košile a tvrdě si mě přitáhla ke svým rtům. Začala mě vášnivě a dychtivě líbat, jako by nám už nezbýval žádný čas. Začal jsem jí polibky oplácet stejnou mincí. Bohužel jsem se musel od ní odtrhnout, musí nás naučit bojovat.

Ještě jednou jsem ji pohladil a zmizel, šel jsem pro Emma s Jasperem.

Kluci nadšeně souhlasili a my se ještě ten den začali učit bojovat. Bella se ale chovala jinak, řekl bych přísněji. Všichni jsme její počínání chápali. Proto jsme se snažili nic nevyvádět. Dokonce i Emm. Jednou si z ní udělal srandu a no… Nechtějte vědět, co s ním pak udělala. Takový masakr jsem již dlouho neviděl. Z té místnosti jsme vyšli pouze jednou! A to když jsme potřebovali na lov. Jinak nám to Bella zakazovala.

***

Konečně nadešel ten čas. Dneska je poslední den tréninku a zítra už půjdeme bojovat. Všichni byli nervózní, ale Bella nejvíce. Jednou si s námi zkusila dát i zápas. Teda jen s kluky, se mnou odmítala, ale důvod mi neprozradila.

Uznala, že už se nás hůř porazí. Přesněji řečeno, že ona nás hůř porazí. Tudíž bychom na ty Ser inmortáli mohli stačit. Možná i zvítězit, z téhle myšlenky se mi vždy na tváři vykouzlil úsměv naděje. Dneska se konala závěrečná porada.

„Takže… Jsem na vás pyšná! Za týden jste se naučili to, co ostatním trvá celý život, vážně paráda! Chtělo by to ale nějaký plán. Má někdo návrh?“ zeptala se, v očích záře štěstí. Všichni začali usilovně přemýšlet. Jazz se najednou zatvářil vědomě, ale pak, jakoby si něco uvědomil, začal zase dál přemýšlet.

„No… Nevadí. Zkusíme třeba toto. Emm s Jazzem na ně zaútočí zepředu, chvíli budou bojovat, Edward pak na ně zaútočí zezadu. Budou překvapení. Možná by bylo lepší, kdyby jeden zepředu a dva ze zadu, ale nechci nic riskovat. Já si beru na starost Davida. Zemře za to, co nám chtěl provést, já ho zabiji. Zápas by měl být vyrovnaný, ale vážně vás varuji. Rozmyslete si každý váš krok, než ho provedete. Ser inmortálové jsou nebezpeční, mají obrovskou sílu a jsou nevyzpytatelní.

Vpravo arény bude rozdělán veliký oheň, kdyby se vám podařilo něco z nich utrhnout, okamžitě to do něj hoďte.

Tahle hra není fér, nemůžete si zažádat o pauzu, když jednou začnete, není cesty ven. Chcete do toho jít?“ zeptala se na závěr.

Všichni přikývli.

„Dobře… Na řadě jsme druzí, před námi je ještě jeden zápas, jeden na jednoho. Můžete se přijít podívat. Teď běžte na lov, zítra je velký den,“ dopověděla.

Já šel taky na lov, i když jsem původně měl kapku jiné plány… S Bellou…

Ahoj, já to prostě nechápu. Jednou je zde 21 komentářů a já jsem na vrcholu štěstí, přidám co nejrychleji další kapču, ale u té počet komentářů zase klesne… :(

Jinak, co říkáte na Davida?

A ještě… Chtěli byste Happy end? Nebo Sad end?

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - 14. kapitola: