Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dej si na mě bacha, Edí! - 12. kapitola

10.08.2011 (08:15) • VampE4B • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 1889×

Z minula:

„Bello, rozejdeme se,“ konstatoval mi naprosto lhostejně…

Pohled Belly:

„Edwarde, proč, ne, prosím, víš, co jsme si slíbili… Spolu - navždy! Co se změnilo?“ ptala jsem se ho v záchvatu hysterie. Ne, to mi nemůže udělat, příliš ho miluji.

„Bude to tak lepší… J–já tě už ne…“ Zlomil se mu hlas.

Zhluboka se nadechl a podíval se mi do očí. Po jeho tváři se mihla bolest, bolest tak hluboká, že i ta největší propast je proti ní rovná cesta.

„Já už tě nemiluji, Bello. Navíc to bude pro o-, pro tebe lepší, když už se nebudeme scházet,“ prozradil mi. Tak nehoráznou blbost jsem ještě nikdy neslyšela.

„Edwarde, to není z tvé hlavy,“ řekla jsem mu. Edward se znovu zhluboka nadechl a podíval se mi do očí.

„Bello, pochop to. Je konec. Už mě nezajímáš, nechci tě. Chápeš to? Jen jsem tě využil. Už mě nech na pokoji, nechci s tebou mít nic společného,“ šeptal. Tohle mě ranilo. I když jsem věděla, že to z jeho hlavy není, nemůže být, zasáhlo mě to. Velice to bolelo. Ještě před chvílí bych dala krk na to, že mě miluje, i když nechápu proč, ale miluje. Ale teď? Tohle byla rána přímo doprostřed mého mrtvého srdce.

Když jsem mu mé srdce dávala, doufala jsem, že s ním bude nakládat moudřeji, něžněji… Ne že ho bude bolestivě zasahovat, zas a znova.

„Edwarde -“ Zlomil se mi hlas, ale dala jsem všechny síly do toho, abych tu větu dopověděla.

„To bolelo,“ řekla jsem s hlasem, který byl nasáklý tak silnou bolestí, že by na ni každý pravděpodobně zemřel.

„To mi neříkej, mně je to jedno,“ řekl, v hlase zase ten lhostejný tón, který mi drásal srdce.

Tentokrát jsem to byla já, kdo se musel zhluboka nadechnout. Když jsem tak ale učinila, ucítila jsem pach. Davidův pach. Střelila jsem pohledem po Edwardovi, který se tvářil nechápavě. On mi nic neřekne, to jsem dobře věděla. Pokud chci zjistit pravdu, budu muset použít jednu ze svých schopností; přenést se do minulosti.

Věděla jsem ale, že pokud bych ji eventuálně chtěla použít, přivodím své lásce velmi vysokou bolest. Ale ani ta by se nemohla rovnat s bolestí, kterou jsem díky jeho slovům prožila já. Nikdy jsem Edwardovi nechtěla ublížit a doufám, že až zjistím pravdu, zůstane se mnou a nebude se mě bát.

S tímhle odhodláním jsem se rozběhla naproti Edwardovi, udělala se nehmotnou a skočila do jeho mysli. Poslední, co jsem slyšela, byl Edwardův bolestný křik. Mé srdce se znovu trhalo na kousky. Musela jsem ale jednat rychle, aby moje láska dlouho netrpěla.

Slyšela jsem každou jeho vzpomínku, udivilo mě, že většinou myslel jen na mne. To zjištění mě hřálo na srdci, jen ať si říká, co chce, nyní vím, že mu nejsem lhostejná.

Musela jsem si připomenout, proč tu jsem. Rychle jsem vyhledala jeho nejnovější vzpomínku a ponořila jsem se do děje. Přede mnou se začal promítat děj v 3D kvalitě.

(…)

Když vzpomínka doběhla, nemohla jsem tomu uvěřit… Za všechno může ten malej, mizernej prevít. Davide, já tě zabiju. Roztrhám tě na kousky a spálím. Ne, to je pro tebe moc lehká smrt. Ne, ty musíš trpět.

Uvažovala bych o odplatě klidně dál, ale vzpomněla jsem si na trpícího Edwarda a rychle vystoupila z jeho mysli.

Když jsem viděla, jak se bolestně drží za spánky a je na kolenou, okamžitě jsem k němu padla i já. Pohladila ho po vlasech, používajíc svůj dar léčit se záminkou, že mu to alespoň nějak pomůže. Po asi půl hodině se přestal tak křečovitě držet za spánky, ulevilo se mu.

„Vím to, Edwarde. A to, co ti řekl David, není pravda. Nestojím o vládu, ani o dítě. Pravda, rodina mi bude chybět, ale mám tebe a tvoji rodinu, kterou miluji. Vážím si toho, co jsi mi chtěl dopřát, ale pamatuj si, Edwarde. Miluji jen tebe. Nenávidím Davida, za to, co ti udělal, za to, že nás chtěl rozdělit. A věř tomu, že si ho poddám. A už mám i plán. Edwarde, omlouvám se ti za tu bolest, kterou jsem ti způsobila, ale ty bys mi to asi neřekl,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Přesto je to pravda. Beze mě by ti bylo líp,“ řekl rozhodně. Byl si jistý, přitom byl na omylu.

„Edwarde, bez tebe by mi bylo hůř. Když nejsem s tebou, cítím se rozpolcená, chybí mi půlka mého já, copak to nechápeš? Ty necítíš tu touhu, mít svoji lásku poblíž, nejlépe u sebe v náručí?“ zeptala jsem se ho pochybovačně. Všechno jsem vsázela na jednu kartu.

Edward se odmlčel a jeho zorničky se rozostřily.

Chvíli byl jakoby mimo, ale když se jeho zrak znovu zaostřil, vášnivě se po mně vrhl. V té chvíli mi bylo naprosto jedno, kde jsme, nebo to, že sem může kdykoli kdokoli přijít. Nyní pro mne existoval jen Edward a jeho laskající náruč. V momentě se naše těla spojila do jediného a my si začali znovu užívat tu neskutečnou slast…

(…)

Nyní jsme už kráčeli - ruku v ruce - zpátky k jeho, k naší rodině. Cestou jsem Edwardovi vysvětlila svůj plán, a on s nadšením souhlasil. Po cestě jsme ještě dolaďovali detaily.

Když jsme už docházeli k jeho rodině, všichni už byli nanejvýš netrpěliví, jen Alice se usmívala. No samozřejmě, jak jinak, že?

„Kluci?“ zavolala jsem na Emma s Jazzem.

„Ano?“ optali se nazpátek s dost nabručeným tónem.

„Chtěli jste se prát, že? Tak tady máte příležitost. Můžete se po mém boku poprat v aréně se čtyřmi Ser Inmortali, samozřejmě že až po dokonalém výcviku se mnou jako učitelem,“ řekla jsem hrdě se špetkou nechuti. Zajímavá kombinace, že?

Omlouvám se, že přidání nové kapitoly  trvalo tak dlouho.  Dále mě velice zamrzel počet komentářů u minulé kapči. Nechtěla jsem být taková, ale mám pocit, jakoby vás povídka už nebavila. Pokud to tak doopravdy je, řekněte, v čem dělám chyby, zkusím se polepšit.

Jinak přibude další kapitolka, až zde bude nejméně sedmnáct komentů... Omlouvám se za takové vydírání, nikdy jsem ho neměla v plánu, ale píše se mi hůř, když nikdo skoro nekomentuje, mrzí mě to pak... :(

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dej si na mě bacha, Edí! - 12. kapitola: