Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dědička trůnu - 19. kapitola

04.02.2012 (17:00) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1356×

Dědička trůnu - 19. kapitola

*Isabella*

„Já jsem byla mimo sedm měsíců?!" zašeptala jsem bolestně. Alex se na mě smutně podívala a pomalu přikývla.

„Měla jsi moc vážné zranění, Bell. Nebylo vůbec jisté, zda přežiješ. Někteří už se smířili s tvou smrtí."

Na posledním slově se jí zlomil hlas. Oni se smířili s mou smrtí? Bože! Vždyť já mám být mrtvá. Najednou se mi před očima zjevily vzpomínky na dobu před sedmi měsíci. Pamatovala jsem si svatbu a taky obrovskou bolest, slzy a… tmu.

Zuřivě jsem zatřepala hlavou a chytla Alex za ruce. Ta zvedla hlavu a koukla na mě uslzenýma očima. Rychlým pohybem jsem jí setřela slzy a usmála se.

„Musíme okamžitě všem oznámit, že zase žiju a žít hodlám ještě delší dobu," řekla jsem. Ona jen němě přikývla a postavila se.

Položila jsem nohy na zem a zaúpěla. Projela mnou ostrá bolest.  Byla jsem celá ztuhlá a pohyb mi dělal problém. Alex se mě snažila zezadu podpírat, ale já se potřebovala vrátit zpět. Po chvíli bolest ustala a já se vydala šoupavými kroky do koupelny. Posadila jsem se na židli a nechala Al, ať napustí vodu.

„To je dobrý, můžeš jít. Umýt se snad dokážu," řekla jsem s úsměvem.

„Ne, Bell, byla jsi mimo sedm měsíců. Svaly máš ztuhlé. Teplá koupel pomůže, ale budu tu s tebou. A žádné protesty," prohlásila a kývala hlavou na důkaz, že ona má pravdu a já nemám odmlouvat.

Svlékla jsem se a vlezla si do vany. Zavzdychala jsem blahem. Po chvíli sestra odběhla s tím, že mi připraví šaty. Já se mezitím umyla a pořádně prohýbala nohy. Nakonec jsem vstala a zabalila se do ručníku. Nohy už mě naštěstí nebolely.

Utřela jsem se a zabalená v ručníku jsem přešla do šatny. Al už tam měla připraveny nádherné šaty a k tomu šperky. (náušnice, náhrdelník, náramek, prsten)

„Bell, ten prsten ti tu nechal Alec. Možná tím něco myslel. Nejsem si ale jistá," řekla a mile se usmála. Já jsem jen překvapeně koukala. Že by si mě chtěl vzít? Pak jsem ztuhla. Já se vlastně ještě ani neomluvila!

„Alex, já se hrozně omlouvám za to, co jsem udělala tenkrát. Promiň, že jsem Edwarda rovnou nevyhodila." Chtěla jsem pokračovat, ale zarazila mě.

„Ne, Bello. Edward je idiot. Pochopila jsem, že jsi ho nikdy nemilovala, ale on tebe jo. Je mi líto, že sis kvůli tomu musela prožít plno hrozný věcí," řekla a sklopila hlavu. Přistoupila jsem k ní a chytla ji za ruce.

„Slib mi, že už nás nikdo nerozdělí," zašeptala jsem.

„Slibuju, sestřičko!" vykřikla a obě jsme se objaly. Po chvíli se ode mě odtáhla.

„Teď rychle. Za chvíli mě budou hledat a našli by prázdnou postel a to by už nebylo překvápko pro ostatní."

Oblékla jsem se a vzala si šperky. Prsten jsem si nevzala, ale dala jsem ho do krabičky, ve které byl předtím. Nakonec mě Al posadila za toaletní stolek a začala mě upravovat.

Zrovna jsem se prohlížela v zrcadle, když jsem uslyšela kroky, které mířily k tomuto pokoji. Tipovala bych to na Caia, mého strýčka. Mrkla jsem na Alex a v rychlosti se přemístila na postel, kde jsem si nehybně lehla. Al si sedla na židli vedle a dala hlavu do dlaní.

Po pár vteřinách dveře zavrzaly a do pokoje zavál chladný vzduch. Byla jsem si stoprocentně jistá, že je to Caius, jelikož jsem už od mala znala jeho vůni. Dveře se s bouchnutím zavřely a postel se prohnula, jak si strýc sedl k mým nohám.

„Alex, možná bys ji měla nechat jít," promluvil Caius konejšivým hlasem.

„Nemyslím si, že by chtěla odejít," zašeptala Alex, zvedla se a já se prudce narovnala.

„Baf!" zařvala jsem.

Caius vydal zvuk podobný pištění střelené barbie a na chvíli ztratil rovnováhu. Zamával rukama, jako by se snažil narovnat, a pak už byla pouze slyšet rána, jak dopadl na zem. Sykla jsem a přivřela jedno oko. Au…

Strýček byl však okamžitě na nohou a zíral na mě s otevřenou pusou.

„Ahoj," špitla jsem a naznačila mu, ať zavře pusu.

Najednou seděl u mě a tisknul mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vdechovala jsem jeho vůni. Po chvíli nás Alex napomenula, že prý její práce přijde vniveč a bude mě muset opět nalíčit. Se smíchem jsem se od strýčka odtáhla.

„Kdy ses probudila, Isabell?"

„Asi před hodinou a půl," tipla jsem.

„A to jste nikoho z nás nemohli zavolat?!" vykřikl překvapeně. Já jsem jen s úsměvem zakroutila hlavou.

„Nemohli, strejdo, byla jsem totálně mimo. Dokonce se mi zezačátku nedařilo chodit," řekla jsem a výmluvně pokrčila rameny. Celou mě sjel pohledem, nakonec se zahleděl do mých očí.

„Už jsi v pořádku?"

„Jsem v pohodě. Nohy jsem rozhýbala a myslím, že zapůsobila i regenerace," řekla jsem a postavila se na nohy, přičemž jsem si narovnala šaty. Alex se taky postavila a chytla mě za ruku. Jemně jsem jí ji stiskla. Prošly jsme dveřmi s Caiusem za zády a mířili si to rovnou do hlavního sálu. Tam bude teďka nejvíce lidí, tedy upírů. Došli jsme k zadním dveřím, kterými přicházeli jen hlavní Volturiovi a garda. Škodolibě jsem se ušklíbla a rozrazila jsem dveře. Vysmekla jsem se Alex a vešla rovnou dovnitř.

„Tak vy se tady válíte a já chudák trpím sedm měsíců hladem?!" zařvala jsem a sjela je pohledem. Táta s Marcusem rozvaleni na trůnech. Na schodech seděla Jane a Dimitri, kteří zrovna o něčem zaujatě diskutovali, a o kousek dál měla Sara položenou hlavu v… Felixově klíně?! Bože, co já všechno nevím?! Všichni na mě ztuhle zírali. Nevinně jsem se usmála a zamávala jim.

„Zdravím."

„Isabell,“ zašeptal táta a já si byla jistá, že kdyby mohl brečet, plakal by. „Jsi to ty?“

„V celé své kráse,“ usmála jsem se.

Najednou mě drtil ve svém objetí. Pak ke mně přistoupila mamka, nejspíš mě slyšela zařvat, tak přišla. Pak jsem pokračovala z náruče do náruče. Naštěstí neměli moc otázek a tak jsme si jen sedli a oni mi vyprávěli, co se stalo za dobu, co jsem byla mimo. Nakonec jsem se ale zeptala na to, co mě už delší dobu tížilo.

„Kde je Alec?"

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dědička trůnu - 19. kapitola: