Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dědička trůnu - 15. kapitola

Official poster - La Push werewolfs


Dědička trůnu - 15. kapitolaBože... Další kapitola po X letech na tomto serveru. Na svém blogu popravdě už ukončuji tuto povídku. Nevadí ale! Tak vám ji sem dám, že?
Tento dílek navazuje na ten minulý (to by blbý neřekl)a odehrává se ve chvíli, kdy se Isabella probudí. Kde je? Co se stalo? Už v této kapitole znovuzrozené povídky Dědička trůnu! Rosette

Pohled Isabelly

Pomalu jsem otevřela oči. Díky ostrým paprskům jsem musela zamrkat, ale nakonec jsem se rozhlédla. Ležela jsem v honosném pokoji, který byl sladěn do zlaté barvy. Vypadal… kouzelně.

Počkat… Kde to jsem? Poslední, co si pamatuji je, jak po mě skáče jeden vlkodlak. Co se tedy stalo? Jak to, že žiju?

Zoufale jsem zavrtěla hlavou. Nic. Žádná vzpomínka. Jen temno. Proč si zatraceně nemůžu na nic vzpomenout?

Vstala jsem z postele a až teď jsem si uvědomila, že mám na sobě lehkou saténovou košili sotva nad kolena. Vlasy jsem měla volně rozpuštěné a nejspíše jsem byla i odlíčená. Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Vstupte,“ vyzvala jsem nově příchozího. Vstoupila mladá dívka, mohlo jí být kolem patnácti. Jednoznačně upírka.

„Dobrý den, paní, jsem tu, abych vás přivítala na hradě mocného hraběte De Casty. Pán vám posílá tyto šaty a byl by velmi rád, kdybyste ho poctila svou přítomností v jeho komnatách,“ řekla.

De Casta? V jeho komnatách?! Neví snad, kdo já sem?! řval můj vnitřní hlas, pak ho však přehlušil jiný.

Třeba tě chce jen uvítat a vysvětlit co se stalo. Vždyť žiješ! Raduj se. A kdyby něco, jsi přeci mocná, dokážeš ho zastavit.

Pokývla jsem hlavou.

„Jistě, půjdu."

Dívka mi položila na postel šaty. Byly černošedé. Usmála jsem se. Moc se mi líbily. Rychle jsem si stáhla košilku a navlékla se do šatů. Vlasy jsem si projela hřebenem, pohodila je všechny směr pravé rameno a na levé straně hlavy si připnula ozdobnou sponu. Nakonec jsem si na oči nanesla kouřové stíny a rty si přetáhla rudou rtěnkou. K tomu jsem si vzala boty, které mi padli jako ulité. Krása.

Odraz v zrcadle mi dokazoval, že mi to sluší. Usmála jsem se. Najednou jsem si, ale vzpomněla na události posledních dní. Alex, Edward, útěk… Musejí se po mě shánět. Zakroutila jsem hlavou, ale v tu chvíli vešla do dveří dívka, která pokývla hlavou, ať jdu za ní.

Šli jsme temnými chodbami, které osvětlovali jen zapálené pochodně. Vypadalo to přesně jako ve Volturijských sklepeních. Ušklíbla jsem se. Tohle je obytná část tohoto hradu a pro nás to bylo spíše jako sklepení. Vážně asi neznají moderní techniku, například lampy.

Nakonec jsme se zastavili u mohutných ebenových dveří. Byly v nich vyryty nejrůznější ornamenty a klika byla ze zlata. Po stranách dveří byly dvě pochodně. Dívka se uklonila a odešla do postranní chodby. Došlo mi, že jsme na místě. Zaklepala jsem.

„Dále,“ ozvalo se a já vstoupila.

Ocitla jsem se v prostorné místnosti, sloužící nejspíš jako přijímací salonek. Na křesle proti mně seděl muž. Měl černé místy už prošedivělé vlasy a na tváři se mu zračil úlisný úsměv.

Potlačila jsem touhu se otřást. Byl obtloustlé postavy, a i když seděl, poznala jsem, že není moc velkého vzrůstu. Chtěla jsem okamžitě odejít, ale nemohla jsem. On mi nejspíše zachránil život. Musím zachovat diplomacii Volturiů a chovat se jako jedna z nich. Vždyť já jsem jedna z nich.

„Dobrý den, hrabě,“ řekla jsem s úsměvem.

„Zdravím princezno, vítejte na mém hradě. Posaďte se. Musíte mít plno otázek a já vám na ně, pokud budu moci, rád odpovím,“ řekl a měřil se mě zvědavým pohledem. Pohodlně jsem se usadila naproti němu a čekala. Věděla jsem, že chce ještě něco říct.

„Jsem rád, že jste si oblékla tyto šaty. Pokud mohu říct svůj názor, opravdu vám sluší.“

„Děkuji, hrabě. Je pro mě čest být ve vašem sídle, avšak paměť mě klame. Nevím, jak jsem se sem dostala, a proto vás žádám odpověď.“

„Ale jistě. Skupina mých poddaných byla zrovna na obhlídce okolí a narazila na pach vlkodlaků. Když je nalezli, byla jste jimi obklíčena a oni se vás chystali zabít. Pak jste však omdlela a moji sluhové vás přinesli sem na hrad. Doufám, že pro vás nebyl moc velký šok, probudit se na neznámém místě,“ řekl a do hlasu se mu vložil zkoumavý podtón.

„Přirozeně, byla jsem lehce vyděšena, ale to však smazává má vděčnost za vaši pohostinnost. Vím, že vás zajímá, kdo jsem, a tak vám to narovinu povím. Jsem dcera Ara Volturiho. V těchto končinách jsem se ocitla náhodou, ale myslím, že bych se měla vrátit domů,“ řekla jsem stále s úsměvem, doopravdy jsem se však chtěla co nejrychleji vytratit.

„Myslím, že to nebude možné,“ opáčil najednou tónem, který se mi ani zdaleka nezamlouval. Zamračila jsem se.

Chystá se mi snad odporovat?

„A smím se zeptat proč?“

„Ale jistě, slečno Isabello, smíte, a já vám dám lehkou odpověď. Nejsem zrovna podpůrce vlády Volturiových a vy jste v mém plánu součástka k jejich svrhnutí,“ řekl a já ztuhla.

On chce svrhnout otce a strýce? Cože? Co se mnou udělá?

„Jak do vašeho plánu zapadám?“ zeptala jsem se nevrle.

„Jste hlavní bod. Vy budete osoba, která se přidala na mou stranu,“ řekl a vítězně se usmál. Ztuhla jsem. Z toho budou problémy.

„Co mám dělat?!“ zašeptala jsem zděšeně a on vyřkl to, co mělo změnit můj osud.

„Stanete se mou ženou!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dědička trůnu - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!