Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 9. kapitola

Stephenie Meyer


Dávné proroctví 9. kapitolaTak kdopak stojí za dveřmi a jak Bella zareaguje? Krásné čtení...

9. kapitola

Bella

Nedalo mi to a já se začala přibližovat ke dveřím. Tohle si asi vypiju, řekla jsem si. Zvědavost byla ovšem silnější než já. Když jsem slyšela větší hluk, s trhnutím jsem otevřela dveře a zůstala v šoku. Stáli tam…

…tři velcí vlci. Co velcí, ohromní. Před nimi stál kluk, jehož tělo mělo zlatou barvu. Měl havraní krátké vlasy a vypracované tělo. Šokovaně jsem zalapala po dechu. Edward po mě střelil pohledem.

„Měla jsi zůstat uvnitř. Ty si tak tvrdohlavá.“ Řekl a jeho hlas byl smutný. Co se tady dělo?

„Vlkodlaci…“ zašeptala jsem.

„Jacobe?“ řekl ten opálený kluk. Hnědý vlk se otočil a zmizel v houští, ze kterého za okamžik vylezl Jacob. To si ze mě dělá srandu!

„Bello, pojď sem.“ Promluvil Jacob a pokynul mi rukou. Edward mě okamžitě strčil za sebe a zaujal útočný postoj. Položila jsem dlaň na jeho rameno, usmála se a pohlédla na Jacoba. Všechno ve mně vřelo. Tak on mi tvrdil, že jsou Cullenovi nebezpeční a on je vlkodlak? Já ho zabiju! Měla jsem tolik výčitek vůči němu. A on mi lhal. V mysli jsem si přehrávala náš poslední hovor.

„Ahoj Jacobe, nesu ti tu knihu. Díky.“ Usmála jsem se.

„Pochopila jsi?“ zeptal se.

„Víc než myslíš.“ Odpověděla jsem.

„A?“

„Co a? Jsou to mí přátelé. Nikdy mi neublížili a…“ začala jsem.

„To snad nemyslíš vážně! Bello, oni jsou nebezpeční!“ křičel na mě a začal se třást.

„Jacobe, já se nepřišla hádat. Já se o sebe umím postarat!“ řekla jsem a chystala se k odchodu. Tvrdě mě chytil za paži a přitáhl si mě k sobě. Bolelo to. Budu mít určitě modřinu.

„Bolí to, Jacobe.“ Zašeptala jsem, okamžitě mě pustil a ustoupil o krok vzad.

„Nemůžeš mi zakázat být s nimi.“ Řekla jsem a odešla.

„Ještě jsme spolu neskončili. Nenechám je, aby ti zničili život.“ Křičel a mnou. Poté jsem mu párkrát zkoušela volat, ale telefon mi nikdy nezvedl.

Rychle jsem se vrátila do reality. Otřásla jsem se a Edward si to vyložil, jako můj strach a ochranitelsky mě objal.

„Pust ji ty pijavice jedna!“ zařval Jacob.

„Uklidni se, Jacobe.“ Řekl ten kluk.

„Same, nevidíš…“ začal Jacob. Takže to je Sam.

„To by stačilo.“ Přerušila jsem je. Vymanila jsem se s Edwardova objetí a šla směrem k Jacobovi.

„Bello…“ řekl zkoušeně Edward. Alice se najednou začala smát a Edwardovi cukal koutek. Všichni mě sledovali.

„Ty jeden zmetku!“ začala jsem řvát na Jacoba. „Ty mi budeš vykládat, že je pro mě Edward a jeho rodina nebezpečný? Ty?!“ můj hlas začal nabývat na histerii. „Ty, proti kterému je Grizzly mrně! To nemyslíš vážně, Jacobe! Ukážeš se tady v prašivém kožichu, mám z tebe málem infarkt a řekneš, že oni“ ukázala jsem směrem ke Cullenům, „nejsou pro mě vhodná společnost.“

„Bello, já ti to vysvětlím…“ začal.

„Co my chceš vysvětlovat? Tvé zamlčování? Jsi pokrytec!“ řvala jsem a naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe.

„Já tě tady nenechám.“ Řekl a chytl mě pevně za ruku.

„Okamžitě mě pust!“ ta slova jsem cedila skrz zuby. Věděla jsem, že pokud mě okamžitě nepustí, Edward zasáhne. To jsem nemohla připustit. I když jsem byla na Jacoba hodně naštvaná, nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. Jacob mě pustil a ustoupil o krok dozadu.

„To tu chceš zůstat s těmi pijavicemi!?“ zatvářil se nevěřícně.

„Už jim nikdy, tak v mé přítomnosti neříkej! Nikdy!“ zahrozila jsem mu.

„Jsou to pijavice a ty s tím musíš smířit! Jsou to oživlé mrtvoly…“ řval na mě Jacob a v tu ránu letěl vzduchem několik metrů. Proletěl kolem stromů a končil v houští. Vyškrábal se z něj a nekontrolovatelně se třásl. Edward byl hned u mě, popadl mě do náruče a já se okamžitě ocitla na verandě, za všemi Cullenovými.

„Jacobe, uklidni se.“ Řval na něj Sam. „Kdo z Vás ho napadl?“ řval směrem k nám.

„To já.“ Pípla jsem. „Omlouvá se.“

„Teda Bello, ty si číslo.“ Smál se Emmette na celé kolo.

„Ticho.“ Sykla na něj Rose a šťouchla ho do žeber.

„Jak?“ zeptal se Sam. A já mu vše začala ukazovat. Všichni včetně Jacoba na mě hleděli. Po ukázce toho co umím, Sam opět promluvil. „Chci se vrátit k tomu co se dneska dělo. Nějací upíři překročili hranici.“

Slova se ujal Edward: „Ano víme. Byli tři, napadli Bellu v lese a mi ji zachránili. O dva z nich jsme se postarali, ale ta žena, Victoria, utekla. Myslíme, že se vrátí. Zabili jsme jí druha. Bude se chtít pomstít.“ Jacob s sebou trhl.

„Díky nim, tě málem zabili.“ Vyštěkl.

„Díky nim, jsem na živu.“ Odsekla jsem.

„Nechte toho! Máme tady jiné věci na práci. My budeme hlídkovat na až k naší hranici. Vy se musíte postarat o ten zbytek. Smlouva nebyla nikým porušena. Budeme se navzájem informovat.“ Řekl Sam. Edward kývl a Sam se otáčel k odchodu.

„Nenechám ji tady s těma… upírama!“ zařval Jacob.

„Bello,“ oslovil mě Sam a já se na něj podívala, „chceš tady zůstat?“

„Ano,“ řekla jsem rozhodně, „máme v plánu udělat si hezký víkend.“

„To nemyslíš vážně!“ začal Jacob, ale Sam ho utnul.

„Vybrala si sama. Jdeme.“ Zavelel. Jacob sklonil hlavu a pomalým krokem se vydal za Samem a ostatníma. Než se otočil, viděla jsem v jeho očích tolik bolesti.

„Jacobe…“ zašeptala jsem, ale on se rozběhl pryč a pak už bylo slyšet jen srdceryvné vytí. Stála jsem tam a do očí se mi hnali slzy, až teď jsem si uvědomila, že jsem napadla svého kamaráda. Chtěla jsem mu ublížit. Začala jsem se třást. Objali mě studné paže, Edwardovi paže. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudníku a poddala se vzlykům.

„Šššš… to bude v pořádku. My tě ochráníme.“ Řekl. Myslel si, že jsem vyděšená.

„Já, to není kvůli tomu. Já jsem špatná. Mohla jsem mu ublížit. Já to nechtěla udělat, ale najednou se to stalo.“ Šeptala jsem mezi vzlyky. Edward si mě víc přimáčkl k sobě. Hladil mě po vlasech. Vyzvedl mě do náruče a odnesl do domu. Nemohla jsem přestat brečet. Nešlo to. Síla mě opouštěla. Teď už mi jen tekly slzy. Dívala jsem se do prázdna, neschopna slova. Mohla jsem ho zabít. To byla věta, která mi pořád zněla v hlavě. Edward seděl vedle mě a držel mě za ruku. Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale najednou Carlisle řekl něco, co mě vrátilo zpět do reality.

„Bello, vím, že se teď cítíš mizerně. My ti pomůžeme. Budeš cvičit a dostaneš svou moc plně pod svou kontrolu.“

„Jak?“ zeptala jsem se.

„Jednoduché to nebude. Budeš muset hodně cvičit. Podívám se do knih, jestli tam něco nenajdu o někom jako si ty. A s tvým dovolením zavolám svého přítele Eleazara. Mohl by nám pomoci s tréninkem.“ Pokračoval Carlisle.

„Co když někomu z Vás ublížím?“ zeptala jsem se.

„Neboj, to se nestane. My jsme odolnější. A taky si myslím, že se někteří z nás těší, až se trochu proletí, nemám pravdu?“ zeptal se a otočil se na Emmetta, kterému se rozzářili oči.

„To bude sranda!“ zahalekal Emmette.

„Začneme hned?“ zeptala jsem se.

„Prvně se najíš. Esme už vaří.“ Řekl Edward. Otočila jsem se na něj.

„Vy nakupujete jídlo?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„No bylo by to divné, kdybychom nikdy nešli nakoupit, je to kamufláž.“ Zatrylkovala Alice. Brzy mě Esme zavolala a já šla jíst. Jídlo bylo znamenité. Po jídle mě vzali na louku vedle domu. Carlisle mi vysvětlil, jak to bude probíhat. Chtěl, abych svou moc, tedy jen odhazování věcí používala střídavě na Emmetta a Jaspera.

„Ne.“ Zavrtěla jsem rázně hlavou. „To nepřipadá v úvahu.“

„Bello, vím, že máš strach, dívej.“ Řekl Emmette a kývla na Jaspera. Ten se jako na povel rozběhl proti němu. Když byl Jasper u něj Emmette ho chytl, zatočil s ním ve vzduchu a odhodil ho pár metrů od nás. Jasper bez problému dopadl na nohy. „Vidíš?“ zeptal se. „Nic se nám nestane.

„Dobře.“ Řekla jsem. Rozestavěli jsme se po louce. Já Edward a Rosalie jsme stáli v trojúhelníku. Edward a Rosalie stáli přede mnou, kdybych nestihla reagovat. Emmette a Jasper byli kousek od nás a bylo vidět, že se na přicházející cvičení těší. Alice, Esme a Carlisle nás pozorovali z povzdálí.

„Připravena?“ zeptal se Edward. Kývla jsem a začali jsme. První se rozběhl Emmette, bez sebe menší námahy jsem ho odhodila asi deset metrů daleko. Během svého letu se smál a bez problémů dopadl na nohy. Pak Jasper, tohle se opakovalo několikrát. Zatím se mi to pokaždé podařilo a Edward s Rosalie nemuseli zasahovat.

„Dobře Bello, teď to zkusíme jinak.“přerušil naše cvičení Carlisle. „Emmette, Jaspere teď zkusíte zaútočit hned po sobě, aby Bella musela použít svou schopnost hned dvakrát po sobě.“

„To nemyslíš vážně.“ Řekla jsem.

„Neboj Bello, Edward a Rose když tak zasáhnou.“ Řekl Carlisle. Podívala jsem se na Rose a ta se na mě povzbudivě usmála. Pak jsem pohlédla na Edwarda, byl napjatý, měl o mě strach.

„Jsem připravená.“ A začali jsme. Emmette se rozběhl a vzápětí se dal do pohybu i Jasper. Vyskočili téměř najednou. Soustředila jsem se na to, že to musím zvládnout. Emmett najednou změnil během skoku směr a letěl od nás daleko rychleji a dál než kdykoliv před tím. Jasper se však přibližoval nebezpečně ke mně a já jsem se nezmohla na nic. Hučelo mi v uších. Nic jsem nedokázala vnímat. Edward skočil směrem na Jaspera a mrštil s ním o zem. Klesla jsem na kolena. Tohle mě stálo o mnoho více sil, než celé předchozí cvičení. Všichni se seběhli okolo mě a já jsem se ocitla v Edwardově náručí.

„Bello…“ zatřepal se mnou jemně.

„Emmette…“ zašeptala jsem.

„Jsem v pohodě. Jen si mi trochu pocuchala účes.“ Zazubil se. Podívala jsem se na něj. „To byla jízda. Vletěl jsem až do lesa a tam se zastavil se až o strom. Slyšeli jste tu pecku?“ Hledala jsem Japspera. Stál dva kroky ode mě a po boku měl Alici. Vycítil mé výčitky. Výčitky nad tím, že musel zasáhnout Edward. Jen kývl a usmál se.

„Pro dnešek by to stačilo. Pokračovat budeme zítra. Vy si zajděte na lov a já s Bellu a Esme půjdeme do domu. Musíme připravit večeři.“ Řekl Carlisle.

„Všichni.“ Dodal, když viděl, že se Edward ode mě nechce hnout.

„Jen běž.“ Podívala jsem se na Edwarda a pohladila ho po tváři, Bylo mi o něco lépe: „Jsem v pořádku.“ Během cesty do domu nikdo nemluvil.

„Bello,“ začal Carlisle. „to poslední cvičení bylo jiné. Bála ses, že? Musíš, se do toho pořádně opřít, jinak to nikdy neovládneš. Musíš přijmout svou moc. Edward asi nebude chtít, abychom pokračovali. Potom co se stalo.“

„Já to zvládnu. Musím.“ Řekla jsem.

„Já vím, že ano. Dneska ti to šlo. Ale vyčerpává tě to. Musíme přijít na to proč tomu tak je. Podle mě je to kvůli tomu, že se bráníš použít své schopnosti naplno. To tě vyčerpává.“ Podíval se na mě.

„Carlisle, mám strach. Co když někomu ublížím. Nechci, aby se někomu z vás něco stalo.“ Vrtěla jsem hlavou.

„Bello, my jsme téměř nezničitelní. Jediné, co nás může zabít je to, když nás roztrhají na kusy a spálí nás. Nemusíš se bát.“ Usmál se.

„Pojď, něco ti ukážu.“ Šli jsme do pracovny. Vešli jsme, podél všech stěn, byly knihy. Podívala jsem se na Carlislela.

„Nespíme a tak si nějak musím krátit věčnost.“ Pokrčil rameny. Procházela jsem se po pracovně a zastavila se u jedné z knihoven. Rukama jsem opatrně hladila hřbety starých knih.

„Miluju vůni starých knih.“ Řekla jsem.

„Dobrá volba. Můžeš si půjčit cokoliv.“ Řekl. Přikývla jsem. Odpočiň si. Zavolám, tě až bude večeře.“ Večeře? To jsme cvičili tak dlouho? Měla bych zavolat Charliemu, že jsem v pořádku. Po telefonátu s Charliem jsem si vybrala knihu a sedla si do pohodlného koženého křesla. Nepřečetla jsem si ani první stránku a začali se mi klížit víčka. Jen na chvilku zavřu oči. A pak jsem upadala do říše snů. Cítila jsem, jak mě opatrně berou pevné ruce do náruče a pak jak mě někdo pokládá na postel. Slyšela jsem smích. A pak už nic.

Stála jsem naproti dívce. Měla blond dlouhé vlasy. Ve tváři se ji značilo nepřátelství. Slyšela jsem Edwarda, jak na mě volá. Věděla jsem, že něco není v pořádku. Najednou dívka vymrštila Edwarda do vzduchu a on se rozprskl.

„Néééé!“ křičela jsem.

Blond dívka se na mě podívala a řekla: „Teď si na řadě ty. To ti nikdo neřekl, že se nemáš zahazovat s upíry?“

„Néééééé!“ křičela jsem. Někdo mě objímal. Rychle jsem otevřela oči.

„Byl to jen sen, jen sen. Všechno je v pořádku.“ Slyšela jsem říkat Edwarda. Po tvářích se mi kutálely slzy. Přimáčkla jsem se k němu a cítila, jak mě políbil do vlasů. Zvedla jsem hlavu a naše rty se setkaly. Nechtěla jsem myslet na sen a jen on mi může pomoc zapomenout. Jeho jazyk něžně pronikl do mých úst. Zasténala jsem. Můj dech i srdce se zrychlili, mé prsty jsem mu zabořila do vlasů a jeho ruce putovali něžně po mých zádech k mému zadečku. Přitáhl si mě ještě těsněji a pokračoval v polibku. Bylo to tak opojné, že jsem zapomněla dýchat. V uších mi hučelo, slyšela jsem jen bušení svého srdce. Edward jemně ukončil náš polibek a já nesouhlasně zasténala. Zasmál se.

„Miluji tě.“ Zašeptal. Srdce mi poskočilo. Byla jsem tak šťastná.

„Miluji tě.“ Zašeptala jsem. Naklonila jsem se směrem k němu a opět spojila naše rty.

....................................................................................................................................

Tak já doufám, že se Vám kapitola líbila, prosím vyjádřete se komentářem. Ti co píší moc dobře ví, že komentáře motivují k dalšímu psaní. Nečekám jen chválu, napište také také to, co by se Vám v povídce líbilo a já to tam zkusím zapracovat.

Vaše Alrobell



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 9. kapitola:

 1
2. Anys109
11.03.2012 [2:47]

Nejlepší bylo když Bella vypěnila Emoticon.Byla jsem fakt ráda,šak nemá je co urážet Emoticon.Šak to znáte ne...taková škodolibá radost Emoticon Emoticon .Tuhle povídku fakt zbožňuju a děsím se toho že někdy skončí Emoticon

1. KadzivaCullenová
02.09.2011 [21:18]

Super Super Supéér..!! wáu normalne nenormalne ale zaujíímave..bohové :) :* Len tak dalej ! chcem dalsie Prííbehy :) :* Zboznujem to :) :* Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!