Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 4. kapitola

gggggggggggg


Dávné proroctví 4. kapitolaDalší den ve škole. Jak se bude chovat Edward? A co nákupy? Tuto kapitolu bych chtěla věnovat své sestřičce, která čte mé výtvory jako první a připomínkuje mi je. Prosím o komentáře, jak se Vám to líbí či nelíbí. Díky Alrobell

4. kapitola

 

Bella

Cestou domů jsem přemýšlela o Edwardovi. Ten kluk byl tak protivný, úplný opak Alice. Ona byla tak veselá a milá. I když jsem se zítřejšího nakupování začala bát po výčtu všech obchodů z úst Alice, přece jen jsem se těšila. Cestou jsem si rekapitulovala dnešní den a všechny zážitky. Nic jsem nerozprskla a ani nic neodhodila, za to jsem si přičetla body k dobru. A pak mé myšlenky sklouzly opět směrem k Alici a jejím sourozencům. Některé věci mě na nich zarážely. Všichni byli tak krásní, bledí, ty stejné oči s barvou tekutého medu, které se z ničeho nic změní barvu na černou. Tak tomu tedy bylo u Edwarda, ale něco mi říkalo, že to takhle bude i ostatních. A pak Alice a její postřeh a síla s jakou mě chytla. Emmetova síla a tělo tvrdé jako skála. Jejich ledový dotek. Na obědě se skoro netkli jídla, jen ho rozhrabávali po talíři. Tyto myšlenky se mi honily hlavou celý den. Věděla jsem, že na tom něco bude a strašně mě zajímalo co. Já mám taky tajemství a to jejich mě velmi lákalo.

Když jsem dojela před dům a dostala se do pokoje, padla na mě únava. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Cítila jsem, jak pomalu upadám do temnoty. Jenom na chvilku…

Stála jsem v lese a někdo na mě volal. Otočila jsem se a tam stáli andělé. Byli tři. Jedna dívka a dva chlapci. Blížili se ke mně. Tolik se podobali Cullenovým, ale z těchto andělů šel strach. Jak se blížili, všimla jsem si, že jejich oči jsou červené a plné zlosti a nepřátelství…¨

S trhnutím jsem se probudila. Rychle jsem vyhledala hodiny a zjistila, že jsem spala asi hodinu. Zakručelo mi v břiše. Sešla jsem do kuchyně a začala chystat večeři, když v tom zazvonil telefon.

„Swanovi. U telefonu Bella.“ Ohlásila jsem se po jeho zvednutí.

„Bello, tady táta. Jak bylo ve škole?“ zeptal se.

„Fajn. S učivem nebudu mít problém, ve Phoenixu jsme byli o něco napřed.“odpověděla jsem.

„A co spolužáci?“ začalo se to podobat výslechu.

„Seznámila jsem se s několika lidmi. A asi nejvíce s Alicí Cullenovou. Je strašně milá. Jo tati, potřebovala bych si koupit nějaké teplejší oblečení a tak Alice navrhla, že si zítra zajedeme do Port Angeles na nákupy. Nebude ti to vadit?“ zeptala jsem se a netrpělivě čekala na odpověď.

„S Alicí Cullenovou? Jen jeď. Jsem rád, že sis tak rychle našla kamarádku. Cullenovi jsou strašně milý. Její otec je chirurg ve zdejší nemocnici. Je to velice slušná rodina. Nikdy jsem na ně neslyšel žádnou stížnost. I když lidi je pomlouvají, málo s kým se baví. A to pojedete sami?“ zeptal se opět.

„Ne pojede s námi i její starší sestra Rosalie...“začala jsem, ale táta mě přerušil.

„Bello musím jít. Zítra jeď a užij si to. Dneska na mě nečekej, přijdu později a najím se venku.“ Dodal a já už slyšela jen obsazovací tón. Položila jsem telefon a vrátila jsem se zpátky k přípravě večeře a tentokrát už jen pro mě. Maso jsem vrátila zpět do mrazáku a připravila si sandwitch. Seděla jsem a v tichosti jedla. Jakmile jsem dožvýkala poslední kousek, zavadila jsem pohledem o jablko, které leželo na druhé straně kuchyně. Rozhodla jsem se, že něco zkusím. Umím věci odhazovat, ale co kdybych si je přitáhla k sobě. Zaměřila jsem se na jablko a myslela jen na to, že ho chci mít u sebe. Najednou jablko vystřelilo mým směrem a než jsem se nadála, praštilo mě do hlavy. „Aua, sakra!“ zaklela jsem a třela si postižené místo. Budu to muset zkoušet s měkčími věcmi, nebo se sama ubiju k smrti. Při té představě jsem se zasmála, zvedla jablko, které teď leželo na stole přede mnou a s chutí se do něj zakousla. Šouravým krokem jsem se vydala po schodech zpět do svého pokoje a zapnula počítač. Do vyhledavače jsem zadal heslo „magie“. Poslední dobou jsem se o toto vcelku zajímala a pročítala stránky na internetu, které se zabývali oklutismem. Během pročítání jsem narazila na stránku o upírech. Ze zvědavosti jsem ji otevřela a zjistila, že už je celkem pozdě. Stránku jsem si uložila do záložek s tím, že se na ni kouknu zítra. Je čas se připravit do školy.

 

Edward

Během lovu a cestou z něj jsem uvažoval o Belle. Možná by bylo nejlepší, kdybych na nějakou chvíli odjel. Třeba do Denali, ale tam je Tanja. No ještě uvidíme. Blížil jsem se k domu a před ním na mě už čekala Alice se založenýma rukama a zlostně podupávala nožkou. Její myšlenky byly plné vzteku.

Edwarde Anthony Masen Cullene, jestli ještě jednou pomyslíš na takovou pitomost, tak ti utrhnu hlavu a zašlapu ji do země. Jak si asi myslíš, že bude Esme a Carlisleovi. Víš, jak se budou trápit? Copak si nepamatuješ, jak to bylo minule? To nemyslíš vážně! Takhle jsem Alici neviděl řádit, ani když jí Emmette naboural její první porsche. Nebo jí ze srandy posprejoval její nové šaty od Armaniho na růžovo. V mysli mi ukázala obrázek Esme a Carlisla, po mém minulém odchodu.

„Alice, ty nevíš jak je to těžké. Ona mě láká. Její krev mě láká. Mám strach, že se neudržím. Vždyť si viděla, co jsem málem udělal v jídelně.“ Řekl jsem zlomeným hlasem.

„Edwarde, to zvládneme. Vím to. Všechno bude v pořádku. Ona je naše štěstí. Všichni ji budeme mít moc rádi. Jen to příjmy.“ Řekla. Náš rozhovor před domem přilákal celou naši rodinu před dům. Esme Carlisle se na nás dívali a čekali na vysvětlení, když viděli Alici, která se ještě teď třepala rozčilením.

Jasper se k ní hned rozběhl a objal ji a začal ji uklidňovat svou mocí. Vděčně se na něj usmála. „Půjdeme dovnitř, vše Vám řeknu.“ Řekl jsem a všichni jsme se vydali do obývacího pokoje. Tam jsem jim pověděl o všem, co se dnes událo. I o tom, že Belle nemůžu číst myšlenky. Esme mne hned šla obejmout se slovy útěchy a Carlisle polemizoval o tom, jak je to možné. Alice prohlásila, že Bella je její kamarádka a že se jí vzdávat nebude. Připojil se k ní i Emmette s tím, že s Bellou je sranda a začal všem popisovat jejich velkolepý příchod do třídy a Bellinu nešikovnost. Jasper, byl samozřejmě na straně Alice, byl šťastný, když byla ona šťastná. Jejich láska byla tak velká, když jsem na to pomyslel, ucítil jsem bolest u mého mrtvého srdce. Rosalie myslela jen na zítřejší nákupy a Bellou se moc nezaobírala. Podle všeho ji nevadila, ale myslela na to, že musíme být opatrní. Přece jen Bella je člověk, křehký člověk. A my jsme upíři. Tím mě překvapila. Skoro vždy myslela jen na sebe.

„Edwarde, nemáš se čeho bát. Budeme obezřetní a navíc já budu vše vědět dříve než ty.“ Řekla, otočila se a zamířila s Jasperem do pokoje. „Mimochodem, za chvíli půjde spát.“ Pronesla ještě na schodech. Chvíli jsem stál, jako opařený a přemýšlel nad tím, jestli se mám za ní vydat. Nakonec mě přemohla zvědavost a já se vydal lesem směrem Bellin dům. Bydlela vedle lesa. Byl jsem po lovu, takže by nemělo hrozit žádné nebezpečí a kdyby se něco mělo stát Alice, by mě už dávno zastavila. Nadechl jsem se a nasál její vůni. Slyšel jsem její pravidelný rytmus srdce a dech. Odrazil jsem se od země a potichoučku jsem přistál v jejím pokoji. Spala a usmívala se. Její vůně byla tak intenzivní, ale já bych ji nemohl ublížit, vlastně mohl, ale nechtěl jsem. Chvíli jsem se na ni díval a najednou se jí srdce rozletělo jako splašené.

„Prosím, ne.“ Zašeptala a začala se třást. Zdálo se jí asi něco opravdu hrozného. Přiblížil jsem se k ní a pohladil ji po paži. Věděl jsem, že hodně riskuji, ale nemohl jsem si pomoc. Jakmile jsem se jí dotkl, jako by se uklidnila. Obličej, který měla ještě před okamžikem stažený strachem, se změnil. Najednou se usmívala. Stál jsem tam a díval se na ni, dokud se nezačalo rozednívat. To jsem se vydal domů.

 

Bella

Když jsem se probudila, byla jsem tak odpočatá. Zdál se mi ten samí sen, jako odpoledne, jen tam, byla drobná změna. Cítila jsem chlad a pak jsem se cítila v bezpečí a věděla, že mi nic nehrozí. Koukla jsem na budík. Nebylo tak brzo jako včera, ale už bylo pozdě na to, abych šla cvičit svou moc. Vydala jsem se do sprchy a pak zamířila do kuchyně. Na stole ležel vzkaz od táty a pod ním tři sta dolarů.

Ahoj Bello,

tady máš nějaké peníze a kup si vše co potřebuješ. Dneska z práce dojedu okolo osmé, tak si popovídáme. Jo a zítra pojedeme do La Push za mým kamarádem Billym a jeho synem. Jak dojedeš s děvčaty do Port Angeles, zavolej mi, ať nemám strach. Užij si nákupy.

Táta

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvonek. Kdo to může být? Otevřela jsem dveře a zůstala koukat. Ve dveřích stála rozesmátá Alice a za ní Rose. Jedna držela kufřík a druhá nějaké oblečení.

„Říkala jsem ti, že je ještě brzo.“řekla Rose směrem k Alici.

„Ne právě naopak, je nejvyšší čas.“ Poznamenala a než jsem se nadála, byly jsme všechny tři u mě v pokoji a Alice mě upravovala a spustila: „Dneska pojedeš do školy s námi. Bude to pak lepší kvůli těm nákupům. Jo donesla jsem ti nějaké oblečení, je teplejší, pak mi ho když tak vrátíš.“

„Alice to nejde…“ odporovala jsem, ale to už mě přerušila se smíchem Rose.

„Bello, nesnaž se ji odporovat, když se Alice pro něco rozhodne, nic s ní nepohne.“ Řekla Rose. Alice si odfrkla a poznamenala něco o tom, že ji nikdo nechápe. Musela jsem se usmát.  Po chvíli sezení jsem se oblékla, konečně podívala do zrcadla.

„Holky vy jste kouzelnice.“ Promluvila jsem a dívala se na krásnou dívku v zrcadle.

„ Jé, měly bychom už jít, jinak přijdeme pozdě.“ Křikla Rose a už jsme upalovali do auta. Cestou jsme si povídali a než jsem se nadála, byly jsme u školy. Vystoupily jsme a šly parkovištěm. Cestou nás provázeli obdivné pohledy kluků a závistivé pohledy dívek. Odněkud se ozval pískot.  Byl to zubící se Emmette.

„Sklidni hormon!“sykla na něj Rose, jakmile jsme k němu došly. Odněkud se vynořil Jasper.

„Teda holky, Vám to sluší. A podle obdivných pohledů to není jen můj názor.“ poznamenal Jasper.

„Nám? Já bych řekla, že všichni koukají na Alici a Rose!“ řekla jsem.

„Tak s tím bych nesouhlasil. Dneska ti to moc sluší. Nic ve zlém, holky.“ozvalo se za mnou a já se tak lekla, že jsem poskočila a upustila batoh, který jsem držela v ruce. Otočila jsem se a tam stál Edward.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat.“ Promluvil znovu a podával mi batoh. Když jsem se otočila nazpět, tak už tam nikdo nestál. Bezva, to jsou zrádci.

„Díky.“ Řekla jsem a chystala se odejít.

„Počkej,“ zastavil mě a chytl mě za ruku. Nepřekvapilo mě, že je studená. Ale jakmile se mě dotkl, jako by mnou projela elektřina, ale vůbec mi to nepřišlo nepříjemné, právě naopak. „Chci se omluvit za včerejšek, já nevím, co to do mě vjelo. Je mi to opravdu moc líto. Já jen doufám, že mi to odpustíš.“

Dívala jsem se mu do obličeje a pak jsem pohledem sjela na ruku, kterou mě držel. Okamžitě pustil a ustoupil o krok zpět. Najednou mi jeho dotyk chyběl. Došlo mi, že čeká na mou odpověď. „To je dobré. Tak si neměl svůj den, to se stává.“ Promluvila jsem konečně.

„Tak to jsem rád. Pojď, půjdeme do třídy. Alice říkala, že máme první hodinu spolu.“řekl a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, jemně mi zatlačil svou rukou na záda a pomalu jsme se rozešli. Viděla jsem nevěřícné pohledy dívek, které byly plné zášti a zloby. Až teď jsem pochopila frázi - zabij pohledem – a byla jsem ráda, že to pravdu nefunguje. Podívala jsem se na Edwarda a zjistila, že mě pozoruje. Cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Zase se dostavil ten zvláštní pocit, jako by mi chtěl nahlédnout do duše.

„Edwarde?“ zeptala jsem se. „ Mol by si na mě takhle přestat zírat? Vím, že je to směšné, ale je to jako by ses mi snažil dostat do hlavy.“ Při mých slovech s sebou trhl a vytřeštil oči. Začala jsem se smát. „Kdyby ses viděl. Takže ke včerejšku. Byla bych pro, abychom na to úplně zapomněli. Jo a mám otázku.“ Odmlčela jsem se. „Alice je asi celkem maniak na nákupy, že?“ zeptala jsem se a v mém hlase, bylo znát, že čekám jinou odpověď než ano.

„No,“ začal Edward, „víš, maniaci, jsou proti Alici břídilové. Jednou, přinutila obsluhu obchoďáku posunout zavírací dobu o hodinu později, protože se nemohla rozhodnout jakou postel koupí. Nakonec vzala obě dvě. Jindy zase vykoupila celý butik a pak měli týden zavřeno.“ Řekl.

„Já věděla, že to tak dopadne, ale tajně jsem doufala…“podívala jsem se na něj a v očích měla prosící výraz. „No…myslíš, že bys mi z toho mohl pomoc? Řekneme, že máme společný projekt, nebo tak něco a já nebudu muset jet…“

Edward mi hned skočil do řeči. „Bello, Bello o to se radši ani nepokoušej. Hlavně jestli se z toho budeš chtít vyvlíknout, Alice se to dozví. A já bych si to u ní nerad rozházel, alespoň ne teď. Ale slibuju, že z příštího nakupování tě dostanu.“

„A ty si myslíš, že bude nějaké příště?“ zeptala jsem se.

„ O tom nepochybuj.“dodal a už jsme vcházeli do třídy.

Celý den ve škole uběhl velmi rychle. Edward byl jako vyměněný. Byl vynikající společník. Všechny hodiny co jsme měli spolu, jsme si povídali. Neustále se mě na něco vyptával, ale na moje otázky skoro neodpovídal. To mě trochu štvalo a dala jsem mu to najevo.

„Dneska se ptám já a zítra zase ty.“řekl Edward a já s tím souhlasila.

Před školou na mě už čekala nedočkavá Alice s Rosalie. „Honem, Bello jinak nestihneme, vše co jsem pro nás naplánovala.“řekla a cpala mě do auta. Než jsem se nadála, už jsme byly za městem a uháněli směr Port Angeles. Alice hned začala brebentit, co vše musíme stihnout. Měla plán. Prvně oblečení pro volný čas a do školy, společenské šaty, boty a nakonec spodní prádlo. Přestala jsem ji poslouchat, jakmile opět začala vyjmenovávat butiky, do kterých musíme určitě jít a podívala se z okna. Krajina se míhala tak rychle, pohledem jsem zavadila o tachometr. Ručička ukazovala 180 km v hodině.

„Zpomal Alice! Chceš nás zabít?“zařvala jsem.

„Ježiši Bello, jestli se nabouráme, tak to bude tvoje vina. Málem jsem měla infarkt.“ Řekla Rosalie.

Alice se jen usmála: „Neboj, mám to pod kontrolou.“ Ale zpomalila. Hned jak jsme zaparkovaly auto, už nás Alice tahala z jednoho obchodu do druhého. Pokaždé mě zavedla do kabinky a pak nosila věci. Pak mě nutila si všechno koupit. Vysvětlovala jsem jí, že toho tolik nepotřebuju. Na chvíli zkoprněla, dívala se do prázdna, pokrčila rameny a vydala se k pokladně. Vzdala to nějak rychle, i Rosalie to udivilo, ale nezabývala jsem se tím. Když jsme se konečně po pěti hodinách ustavičného oblékání a vysvlékání vydaly k autu, byla jsem unavená. Nasedla jsem do auta a ani neslyšela, jak Alice startuje. Probudila jsem se až u nás před domem.

„Bello, je čas vstávat, jsi doma.“ Řekla a pomáhala mi vytahovat tašky z auta. Byla jsem sice rozespalá, ale přišlo mi, že těch tašek mám opravdu hodně, možná i víc než jsem vůbec nesla do auta. Rozhodla jsem se, že to budu řešit později. Charlie nám přišel naproti, a když viděl mě, Alici a Rosalie ověnčené taškami byl hodně udivený.

„Jdete ještě probrat, co jste si koupili děvčata?“ zeptal se.

„Ne, tohle je všechno Belly. My máme naše věci v autě.“ Řekla Alice a začala se smát. Když Charlie vytřeštil oči. „Nebojte, byl velký výprodej. Všechno bylo skoro zadarmo a taky nám každou věc zabalily zvlášť, tak toho vypadá, že je toho tolik.“ Mluvila.

„Tak Bello, měj se pěkně. Nashle pane Swane.“ Pozdravili sborově a už mi mávaly z auta.

„Pojď se najíst. Asi si měla náročný den.“ Řekl Charlie s pohledem upřeným na hory tašek v naší chodbě a vydal se do kuchyně. Až teď jsem si uvědomila, že tam žádný výprodej nebyl a že se úpčet mých tašek nějak znásobil. Já ji přetrhnu!

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!