Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 36. kapitola

Cullenovi - Lego


Dávné proroctví 36. kapitolaDoplesala jsem a napsala další díleček...

Bella si vzpoměla, Emmette opět prudí...
A to nejdůležitější je....
To si musíte přečíst...
Velikánské poděkování EdBeJe, které kapitolku věnuji...
Krásné čtení
Alrobell

36. kapitola

„Edwarde,“ zašeptala jsem a přitáhla jeho rty na své. Překvapeně se nadechl, ale můj polibek opětoval.

„Bello,“ podíval se na mě, když jsme se od sebe konečně odtrhli. Jen jsem kývla, nebylo třeba dodávat slov. Věděl, co myslím. Nevím, co to způsobilo. Zda jeho vyprávění, otevřená rána smutku nad smrtí mých rodičů nebo miminka… opravdu nevím a abych řekla pravdu, v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla jsem zpět a se mnou i mé vzpomínky. Věděla jsem, kam patřím - věděla jsem, koho miluji a věděla jsem, kdo je moje rodina.

Edward se na mě díval a v jeho očích jsem konečně zahlédla jiskřičky štěstí. Ty mi tolik chyběly. Jeho nádherné oči, které se na vás dívají s takovou láskou, že sami uvěříte, že jste ta nejšťastnější osoba na světě.

Naše těla byla v těsném objetí. S přivřenýma očima jsem mu začala rozepínat knoflíčky jeho košile, nebránil se. Asi proto ležela brzy na zemi vedle postele. Nebo jsem byla tak nedočkavá? Hladila jsem ho po jeho pevném hrudníku a zasypávala ho polibky. Edward také nezůstával pozadu.  Jeho ruce putovaly po mých zádech směrem k zadečku. Pak si mě přitáhl ještě blíž. Trochu jsem se zarazila a v myšlenkách mu poslala jednu velice prostou otázku – Kde jsou všichni?

Ze široka se na mě usmál, tento úsměv mi vždy rozbušil srdce a dnes tomu nebylo jinak. Na lovu – odpověděl mi v mysli a opět spojil naše rty ve vášnivém polibku. Noc teprve začínala, ale její příslib byl velký…

 

Ráno mě budily studené polibky na mém krku. Spokojeně jsem zamručela. Slyšela jsem, jak se Edward zasmál a pokračoval níže. To mě dokonale probudilo a začala jsem spolupracovat.  V tu chvíli mě ale něco zastavilo. Edward se na mě překvapeně podíval.

Poslouchej – poslala jsem mu v myšlenkách. Naše děti nám přehrávaly události předešlých dní. To ony mohly za výpadek mé paměti, ony mi spoutaly moc a dovolily mi ji použít až ve chvíli, kdy jsem ji nejvíce potřebovala. Ony mi pomohly s návratem domů.

S Edwardem jsme pozorovali moje bříško. Rukou jsem ho začala hladit a Edward se přidal. Přitiskl rty na mé bříško, položil na něj hlavu a zašeptal:

„Tak vy jste mi maminku vrátily domů, to jsem zvědavý, jaké lumpárny budete vyvádět, až budete mezi námi.“ Chvíli jsme tam leželi a užívali si jeden druhého, když v tom se rozrazily dveře a dovnitř jak tajfun vlítla Alice s úsměvem od ucha k uchu. Rychle jsem si položila ukazováček na rty a naznačila, aby nikomu nic neříkala. Alice se zahleděla do dálky a pak se začala smát a Edward spolu s ní. Rychle jsem se napojila na jeho myšlení a zahlédla jen záblesk Emmetta, jak se sbírá ze země.

„Ježiši, to bude zase sranda!“ vykřikla Alice a vyběhla pryč. Otočila jsem se na Edwarda, který mě zřejmě do této situace nehodlal zasvětit, ale křenil se jak měsíček nad hnojem. No co, tak ať si to nechají.

„Jdu si vzít něco k snědku,“ zamumlala jsem.

„Jen zavolám Davidovi a hned jsem u tebe miláčku,“ volal za mnou Edward. Pokrčila jsem rameny, mé myšlenky honící se mou hlavou nepřestaly, ani když jsem si připravovala ranní kafe. S hrnkem kouřící kávy a zaraženou hlavou v lednici, jsem hledala trochu mléka do svého kafíčka. Když jsem ho konečně našla, s pocitem dokonalého uspokojení jsem zavřela ledničku a málem mě trefil šlak.

Emmette stál za dveřmi lednice a rentgenoval můj hrnek kávy. Ale nééé, už je to tady zase. Ale on vlastně neví, že jsem si vzpomněla. V té mojí du-cosi hlavince se rozblikaly žárovičky, jak v novém otevřeném Las Vegaském casinu.

„Přeješ si něco, Emmette? Jmenuješ se tak, že jo?“ zamrkala jsem řasami, jak to dělá Rose.

„Ehm… Bello, ty nepiješ kávu… nikdy,“ pronesl přesvědčivě Emmette. To je ale zmetek – proběhlo mi hlavou.

„Opravdu? Víš, jak sis asi všiml, mám teď trochu problémy s pamětí,“ můj hlas zněl opravdu zkroušeně.

„A co kdybys mi dala ten hrnek a já ti udělám bylinkový čaj. Ten jsi pila každé ráno.“ Takhle lhát a připravit mě o denní dávku kofeinu. Měla jsem chuť mu zakroutit krkem nebo mu utrhnout hlavu anebo…

„Víš, Emmette,“ pohodila jsem vlasy, „myslím si, že mezi námi bylo něco víc, než jen vztah bratra a sestry,“ položila jsem hrnek s kafem na linku a pomalu udělala první krok k němu. „Cítím se v tvojí přítomnosti, jak to jen popsat,“ zamrkala jsem na opařeného Emmetta s pusou do kořán a odhrnula si z ramene župan.

„Bello,“ couval přede mnou Emmette.

„Ano, Emmette?“ vzdychla jsem.

„Jsi zmatená…“ vyhrkl a ruce dal do polohy, vzdávám se.

„Ne, já jsem blázen,“ odpověděla jsem a sesunula si župan i s druhého ramene.

„No, to očividně jsi,“ vykoktal.

„Ale do tebe,“ zavrkala jsem a objala ho. Emmette ztuhl a já jsem měla co dělat, abych se nerozesmála. „Víš, když jsem tě uviděla, bylo mi hned jasné, že jsi on – mého srdce šampion,“ řekla jsem teatrálně.

„Bello,“ špitl.

„Ano?“

„A co Edward?“ kuňkl.

„Jaký Edward?“ zeptala jsem se nevinně a poodstoupila. To už bylo na chudáčka Emmetta velké citové vypětí a já byla svědkem něčeho, co se prý stává jen ve velice výjimečných případech. Emmette se skácel na zem v mdlobách.

„Tak jo,“ dívala jsem se na upíra v bezvědomí a šla si pro hrnek. S úsměvem jsem si dala šálek k puse a zhluboka se napila. „Jo, to za to stálo,“ smála jsem se. Zpoza dveří se ozýval smích Alice a Edwarda. Celí vysmátí vpadli do kuchyně.

„Teda Bello, nevěděla jsem, že jsi taková herečka,“ křenila se Alice a ladným krokem překročila Emmetta, jako by to byla předložka před krbem.

„Cože? Ty jsi to hrála?“ zařval vcelku probraný Emmette.

„Lhal jsi mi a chtěl jsi do mě lít bylinkový žbrindy!“ oplatila jsem mu. „Několikrát jsem ti říkala, že mi na ranní kafe šahat nebudeš!“

„Ty sis vzpomněla? Kdy?“ zeptal se.

„Včera v noci, když jste byli na lovu…“ podívala jsem se na Edwarda a cítila jsem, jak rudnu.

„Teda brácha, ty jsi kanec.“ Poplácal Emmette Edwarda po zádech. „Bello, chtěl jsem ti něco ukázat už v Denali, ale teď je vhodnější příležitost. Pojďte všichni do obýváku,“ zavelel Emmette tak hlasitě, že ho museli slyšet upíři nejméně v okolí dvaceti kilometrů.

„Kdy přijede David?“ zeptala jsem se při našem nuceném přechodu do obýváku.

„Dnes večer. Myslel si, že jsem se zbláznil, když jsem mu volal, že jsi v pořádku a zrovna se hádáš s Emmettem kvůli kávě,“ zasmál se Edward a políbil mě do vlasů.

„Drahoušku, jsem ráda, že sis vzpomněla,“ hrnula se ke mně Esme s Carlislem. „Přinesu ti snídani,“ zatrylkovala a zmizela. Posadili jsme se v obýváku a čekali, co si zase Emmette vymyslel.

„Musíme počkat na Esme,“ pronesl vážně a pak se obrátil na mě – v tu chvíli se Edward zarazil. „Bello, co větry, trpíš na to?“ zeptal se Emmette. Vyvalila jsem oči a zalapala po dechu, si ze mě dělá srandu! Když viděl můj šokovaný výraz, začal se okamžitě obhajovat: „Já jen, že jsem četl, že těhotné na to trpí,“ rozhazoval rukama s omluvným výrazem na tváři. V tu chvíli přiběhla Esme s tousty, které mi voněly pod nosem a ty mě přiměly odložit vraždu Emmeta na později.


Emmette

Když jsem se Belly zeptal na větry, viděl jsem jí na očích, že mně má chuť utrhnout hlavu a zadupat ji do země. Nevím, proč tak vyvádí. Jasně, prdění není při společenské konverzaci téma číslo jedna, ale u těhotných je to normální… Ještě jsem zahlídl, jak moje milovaná křepelička Rose jen nesouhlasně zavrtěla hlavou, ale to už přiklusala Esme s tousty a Bella se do nich pustila.

„Milá rodino,“ začal jsem, „jak víte, brzy se rozrosteme o další dva členy. Je proto důležité, abychom se důkladně připravili na ten nejdůležitější zážitek – porod.“ Všichni se na mě podívali, jako by mi z hlavy trčely anténky. Podíval jsem se do okna a zjistil, že tomu tak není a proto jsem pokračoval ve svém naučeném proslovu. „Jak víte, nebude to obyčejný porod a taky přesně nevíme, kdy ta krásná chvilka přijde. Proto bychom měli být všichni připraveni. Carlisle má samozřejmě zkušenosti jako doktor, ale co když se stane, že tady zrovna nebude?“ rozhodil jsem rukama v gestu – to by byl pěknej průser – a pokračoval. „Proto jsem připravil tuto projekci. Tady máte sešity a tužky a pište si poznámky. Bella si samozřejmě zapisovat nemusí, pro tu mám připravené dechové cvičení.“ Podíval jsem se jejím směrem. Zrovna do sebe rvala další toust. Když si všimla, že se na ni dívám, s plnou pusou se mě zeptala:

„Ho hi hikal?“ Teda jestli se takhle nepřestane cpát – přemýšlel jsem, ale pak se zarazil – však co, aspoň budou špuntíci cvaldové.

„Nic Bello, pěkně hamkej a koukej se na video.“ Rozdal jsem tužky a bločky, vzal ovladač a zmáčkl tlačítko play. Místností se rozlehl křik rodící ženy. Belle okamžitě vypadl toust z pusy a s pusou dokořán hleděla na obrazovku. Trošku zezelenala nebo se mi to jenom zdálo?

Všichni koukali na video, kde žena neustále křičela a proklínala svého muže, který se jí snažil povzbudit. Ona mu na oplátku vyhrožovala, co všechno udělá s jeho pimpáskem – padlo tam i něco o pánvi, umlácení a že se mu už nikdy nezvedne. Nevím, co dělá – hysterka jedna. Vždyť je to tak krásné, přivést na svět nový život. Hodně mě mrzelo, že s Rose nemůžeme mít děti, ale Bella do našeho života přinese i štěstí, ve které jsme nedoufali.

Asi po půl hodině se na svět prodral rodidly té uječené ženské nový človíček a já to vypnul. Podíval jsem se na rodinu. Rose si poctivě ještě něco dopisovala, Edward byl zaražený. Carlisle ještě vysvětloval Esme něco ohledně poslední fáze porodu a Alice cukaly koutky. Jasper měl zase vyvalené oči a ve tváři vyděšený výraz, jako by měl rodit on.

Podíval jsem se na Bellu. Seděla jako opařená na pohovce a její čelist byla v hodně velkém poklesu. Asi jí prdla guma u spoďárů - nemá se ládovat nezdravými věcmi. Popošel jsem před ni.

„Bello?“ zamával jsem jí rukou před vytřeštěným ksichtíkem. Nic. „Bello?“ zkusil jsem to znovu.

„Odmítám tohle podstoupit!“ zaječela Bella z ničeho nic a rozhodila ruce směrem k televizi. Bylo to tak nečekané, že jsem z toho měl málem infarkt.

„Já rodit nebudu! Ne potom, co jsem viděla tohle! Udělejte to, jak chcete, ale do tohohle mě nedonutíte!“ pištěla už vysokofrekvenčním zvukem. Musím ji nějak uklidnit.

„Neboj se Bello, udělal jsem si zdravotnický kurz po internetu. Porodním asistentem za 30 dní. Přijde mi i diplom,“ dodal jsem hrdě.

„A to mě má jako uklidnit?“ zařvala a já jen tak tak uhnul talíři letícímu na mou hlavu.

„Těhotenské hormony…“ zašeptal jsem, ale asi mě slyšela, protože z jejích očí sršely blesky a já se v mžiku ocitl ve vzduchu. Proletěl jsem velkým, podotýkám zavřeným oknem a letěl několik desítek metrů. Zastavil jsem se až o stromy. Ach jo, to mám za tu svoji starost.

 


Téhož dne večer


Bella

Po dnešním ránu a Emmettovým neplánovaným letem směr les, ho ode mě drželi v dostatečné vzdálenosti. Neustále jsem se omlouvala za rozbité okno, ale všichni mě ujišťovali, že pokud bych to neudělala já, postarali by se o jeho vysklení oni. Jediné, na co jsem se dneska těšila, byl příjezd Davida. Po obědě jsem si schrupla a měla jsem velmi zvláštní sen.


Byla jsem opět ve Volteře a hledala Stephanii. Byla jsem v jejím pokoji, na hodinách právě odbývalo sedm hodin. Stephanii se na mě dívala, rychle přešla k šperkovnici a po chvilce štrachání vytáhla náhrdelník. Vzala jsem ji za ruku, když v tom se otevřely dveře a v nich stál upír zahalený v plášti gardy…

 

… s trhnutím jsem se probudila, mé srdce bilo jako splašené. Edward se na mě podíval a začal mě uklidňovat. Od té chvíle jsem měla zvláštní pocit. Teď se den chýlil ke konci a my čekali naši návštěvu.

„Je tady!“ volala Alice z útrob domu a já jsem slyšela brzdy auta před domem. Poprvé od dnešního incidentu jsem se odhodlala jít dolů. Zhluboka jsem dýchala a snažila se najít alespoň tři důvody, proč nezabít Emmetta.

„Bello!“ drtily mě silné paže Davida, jakmile mě uviděl.

„Jsem v pořádku,“ usmála jsem se.

„Musíte mi všechno říct,“ odtáhl se a vedl mě do obýváku. Všichni nás následovali. Můj pohled zavadil o televizi a udělalo se mi trochu mdlo. Začala jsem opět zhluboka dýchat a okem střelila po Emmettovi, který se zrovna snažil splynout s lampou.

Sedli jsme si a Edward začal vyprávět. Moc jsem ho neposlouchala, protože jsem musela pořád přemýšlet o Stephanii a mém snu. Zamrkala jsem a rozhlédla se po ostatních, kteří mě s úsměvem pozorovali.

„Alice, myslíš, že by ses mohla podívat na budoucnost Stephanii?“ zeptala jsem se.

„Můžu to zkusit,“ odpověděla a její oči se okamžitě zahleděly do dáli. Chvíli bylo ticho, které přerušilo Edwardovo zalapání po dechu. Alice se vrátila do přítomnosti a pronesla: „Stephanii čeká dítě a Aro ji chce zítra proměnit. Chce její pomoc, protože Rumuni se dozvěděli, že má dulcinée a začali útočit.“

„To nesmí! Musíme jí pomoc!“ zakřičela jsem.

„Nestihneme se tam dostat,“ řekl Edward.

„Vy ne, ale já ano,“ vstala jsem a začala rázovat po pokoji sem a tam.

„To nesmíš!“ Edwardův hlas byl plný hněvu a strachu.

„To ji mám nechat být?“ zeptala jsem se.

„Zkus ji přenést odtud,“ navrhl Carlisle. Začala jsem se soustředit, slabé šumění se mi v uších ozvalo, ale nepovedlo se mi to.

„Nejde to,“ řekla jsem plačtivě. Věděla jsem, co musím udělat a věděla jsem, že se to nebude nikomu líbit. Začala jsem se soustředit a známé šumění v uších mě pohltilo. Slyšela jsem Edwardův zkroušený výkřik a pak ticho. Přenesla jsem se směrem Volterra a nevěděla, co se tam bude dít. Jediné, čím jsem si byla jistá, že tam Stephanii nenechám…

---------------------------------------------------------------------------------------

Komentáře se píší do toho bílého políčka dole... vynadat a hrozit smrtí tam můžete taky... jinak doufám, že se Vám to líbilo.

Vaše Alrobell



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 36. kapitola:

 1
12.02.2012 [20:53]

tak teda to byl mazec... nejdřív Emmetovo instruktážní školení a na konci zase takovej šok.... honem letím na další kapitolku

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!