Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 19. kapitola

jazz a alice


Dávné proroctví 19. kapitolaJak Bella příjme, co vlastně je? A kdo je tajemná dívka ze snu? Myslíte, že poslední den u Cullenů, proběhne v klidu? Já bych si tak jistá nebyla... :-)) Krásné čtení Alrobell

19. kapitola

 

„Bello, myslím, že jsme s Carlislem přišli na to, co jsi.“

„A co jsem?“

„Všichni znáte legendu o dávném proroctví ženy ze skal.“ Začal Carlisle a já cítila, jak Edward ztuhl. Tak to bude pecka. Podívala jsem se po všech z místnosti, všichni do jednoho kývali hlavami, jako oslíci. „Myslíme si, že dulcinée.“

„Du… co?“ zeptala jsem se zmateně.

„Dulcinée, vyvolená dívka, která bude mít jednou opravdu velkou moc. A její děti budou nejmocnější bytosti na Zemi.“ Vysvětlil Eleazar. No jasně, tak teď je mi to jasnější.

„Ok! Myslím, že je toho na mě moc. Rose, kde je ta flaška ze včerejška? Myslím, že potřebuju panáka.“

„Myslím, že to není rozumné.“ Začal Edward.

„Hele, dneska mě málem zabila upírka, která je do tebe fanaticky zamilovaná. A pak se dozvím, že jsem ducosi a mám mít děti? Tohle chce panáka! A pořádného!“ můj hlas začínal být mírně řečeno hysterický a nabíral na intenzitě. „Musím si sednout.“ A šla jsem do obýváku, kde jsem si sedla do křesla. Ve vteřině u mě byl Emmette a nalíval mi do sklenice nějakou tekutinu. V mžiku jsem ji měla v ruce. Čichla jsem si. Fůůůj to smrdí.

„Co to je?“ zeptala jsem se.

„Píše se tu. Vodka, podávejte chlazené. Vhodná do koktejlů.“ Odpověděl Emmette. Pokrčila jsem rameny a obrátila celý obsah sklenice do sebe. Dítě? Já a dítě? To je fór. Vždyť mě chcípl i kaktus, protože jsem se o něj nestarala a já mám mít podle nějakého dávného proroctví dítě? A dokonce dvě? Emmette se mi chystal znovu nalít a já zavrtěla hlavou. Zklamaně položil láhev na stůl. Ten zmetek mě chce zase opít! Dítě, tedy dvě děti objevilo se zase v mé mysli. Edwardovi a mé děti, najednou to nebylo tak děsivé. Ale upíři nemohou mít děti, to je blbost. Takže děti mít prostě nebudu a basta! A ta ducosi ať se jde zahrabat. Vyřešeno, podtrženo, konec.

„Protože upíři nemohou mít děti, tak u mě žádné nehrozí. A já nehodlám být s nikým jiným, než s Edwardem.“ Řekla jsem rozhodně.

„Ale dávné proroctví říká…“ začal Eleazar.¨

„Mě nezajímá, co řekla nějaká pomatená ženská, co bydlela ve skále. Prostě děti nebudou a šlus. Omluvte mě, jdu spát.“ Zakončila jsem svou řeč a vstala. Edward se vydal hned za mnou. Později, když jsem ležela zabalená do peřiny v jeho náručí, jsem špitla. „Asi jsem byla příkrá, tam dole, že?“ zeptala jsem se.

„Chápou to, je to šok. Ne každý den se dozvíš, že jsi dívka, která je mocnější, než kterýkoliv upír.“ Odpověděl a pohladil mě po vlasech.

„Omlouvám se za své chování.“ Řekla jsem nahlas a věděla jsem, že mě všichni slyšeli. Slyšela jsem jásot Emmette a podívala se na Edwarda.

„Vsadil se s Jasperem, že se omluvíš, ještě dnes. Jasper tvrdil, že až ráno. Teď mu musí říct, kde schoval motorku.“ Zasmál se Edward a já se přidala. Ti kluci jsou opravdu nenapravitelní. Začali se mi klížit víčka. Cítila jsem, jak mě Edward hladí po tváři. Jeho dotek mě uklidňoval. Zítra, už přijede Charlie, napadlo mě. A vše se vrátí do starých kolejí, doufám.

Dívka se krčila v koutě v tmavé místnosti. Bála se. Kolena měla přitažené k tělu a objímala je svými pažemi. Houpala se sem, tam, sem, tam a pořád si opakovala: „je to jen sen, je to jen sen…“

Znenadání vzhlédla. Jako by se dívala na mě. „Pomoz mi prosím…“ zašeptala. Rozrazily se dveře a v nich stáli tři muži. Dívka se roztřásla, jako osika.

„Stephanie, jdeme cvičit tvou moc.“ Promluvil muž.

„Jsem unavená.“

„Musíme objevit další tvou moc. Jen odhazování věci nestačí.“promluvil muž a já se mu pořádně zadívala do tváře. Měl karmínové oči. Tu dívku měli upíři? Najednou se muž podíval mým směrem.

„Co se děje Aro?“ zeptal se muž stojící vedle něj.

„Jako by tady byl i někdo jiný…“

… s trhnutím jsem se probudila. Edward se na mě díval s nevěřícným výrazem ve tváři.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se a přemýšlela o snu.

„Viděl jsem, co se ti zdálo.“ Řekl opatrně.

„Cože? Jak je to možné?“ zeptala jsem se.

„Nevím.“

„Kdo je Aro?“ zeptala jsem se opatrně a viděla, jak zkameněl.

„Aro je společně s Marcusem a Caiem – ti druzí co tam stáli – upíří králové, dohlížejí na dodržování zákonů.“

„Hmmm.“ Odpověděla jsem. Očima jsem střelila po budíku a zjistila, že je deset dopoledně. Protáhla jsem se a v žaludku mi zakručelo. Edward mě vyštrachal z deky a políbil.

„Měla by ses najíst. Pak si o tom promluvíme s Eleazarem a Carlislem.“ Kývla jsem a šla se obléci. Scházeli jsme dolů a z kuchyně vycházel zvláštní pach. Ne takový, jako když vařila Esme. Pohlédla jsem na Edwarda a tomu zacukali koutky.

„Emmette pro tebe chystá snídani. Je to úplatek, chce si zalítat.“ Řekl a vydali jsme se do jídelny. Sedla jsem si a čekala. Z kuchyně se vyřítil Emmette v zástěře a kuchařské čepici. Začala jsem se smát. Emmette si toho nevšímal a postavil přede mě talíř, příbor a kávu. Napila jsem se, musím uznat, že chutnala dobře.

„Tu jsem vařila já.“ Promluvila Rose a přisedla si k nám.

„Je moc dobrá.“ Pochválila jsem ji. To už k nám míří Emmette a v rukách nesl hrnec, z něhož se valil kouř. Naběračkou hrábl do hrnce a s plesknutím mi na talíři přistála neidentifikovatelná hmota nevábné vůně.

„Co to je Emmette?“ zeptala jsem se opatrně.

„To jsou zapečené brambory se zeleninou.“ Pronesl hrdě. Zapečené brambory na snídani? Edward se na mě podíval a pronesl.

„Nemusíš to jíst. Krom toho to strašně smrdí. A nemyslím si Emmette, že se takové jídlo hodí na snídani.“ Emmettův obličej pohasínal a vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí.

„Brambory jsem sice na snídani neměla, ale všechno je jednou poprvé. A krom toho od kdy jsi přeborník na lidskou stravu?“ zeptala jsem se Edwarda vesele. Emmette s Rose se zasmáli a čekali, až ochutnám. Statečně jsem uchopila vidličku a snažila se jí ponořit do té hmoty. Šlo to ztuha. Nabrala jsem si na vidličku a vložila její obsah do úst. Ježiši kriste, co to je za blivajs? Šlichta pro prasata? Vždyť to chutná, jako bláto. Statečně jsem žvýkala a rychle sahala po hrnku s kafem, abych to mohla polknout a tu pachuť vymazat ze svých úst. I když si myslím, že tam zůstane na věky. Celou jsem držela úsměv na tváři, který byl tak křečovitý, že mě už bolely tváře.

„No?“ čekal verdikt.

„Tak originální chuť, jsem ještě nezažila.“ Prohlásila jsem. Ani jsem nelhala.

„Říkal jsem, že jí to bude chutnat.“ Prohlásil vítězoslavně směrem k Rose. „Víš Bello, já vím, že včerejšek byl náročný, ale nechtěla by sis dneska procvičit svou moc?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Jistě.“ Přitakala jsem.

„Supééér!“ a vyřítil se z místnosti.

„Je to hnus, že?“ zeptala se Rose a já přikývla. Edward s Rose se začali smát.

„ Chutná to hůř, než to vypadá. Ne, že mu to řeknete! Má takovou radost.“ Upozornila jsem je a to je rozesmálo ještě víc.

„Nejez to, vyhodíme to.“ Řekla právě přicházející Alice a talíř vystřídala tabulka čokolády. Mňam jogurtová. Vděčně jsem se na Alici usmála, rozbalila ji a nasoukala si do pusy jednu řadu.

„Jak výživné.“ Poznamenal Edward s pozvednutým obočím.

„Opakuji otázku, Edwarde. Odkdy jsi expert na výživu? Co si dáš k snídani ty? Veverku?“ zeptala jsem se a Alice s Rose se začali smát. Edward mou poznámku přešel pouze s pozvednutým obočím. Jakmile jsem byla totálně přeslazená z čokolády a měla dopité kafe, vydali jsme se za Eleazerem a Carlislelem.

„Ahoj mládeži.“ Pozdravil nás Carlisle. Usadili jsme se a začali vyprávět, co se stalo.

„Když jsem dnes v noci spala, Edward viděl můj sen v myšlenkách. Nevíme, jak to máme vysvětlit. Nikdy před tím, se mu to nepovedlo.“ Ujala jsem se slova. Eleazara i Carlislela moje slova zaskočila.

„Edwarde, bylo to opravdu poprvé?“ zeptal se Eleazar a já se zvědavě podívala na Edwarda.

„Ano, úplně poprvé.“

„Vyprávějte nám o tom snu.“ Pobídl nás Carlisle. Začala jsem sen popisovat a Edward mě doplňoval.

„Ta dívka,“ začal Carlisle.

„Stephanie.“ Opravila jsem ho.

„Stephanie, je s tebou nějakým způsobem spojená. Říkal si, že Aro, mluvil o odhazování věcí?“

„Ano, vypadá to, že má zatím pouze tuto moc. Znamená to, že ona je to duněco?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„To nevíme Bello, ale pokusíme se to zjistit.“ Odpověděl Eleazar. „Budeš dneska cvičit?“

„Ano, Emmette si chce zalítat.“ Usmála jsem se.

 

Odpoledne po cvičení moci, jsem se chystala zpátky domů. Alice předpověděla, že Charlie přijede okolo čtvrté. Teď jsem už sledovala mihotající se krajinu z okna auta, které svižně rázovalo po silnici. Jeli jsme mlčky, nebylo třeba slov. Obou nám bylo líto, že to tak rychle uteklo, i když některé zážitky bychom si odpustili. Auto zpomalilo a vjeli jsme na příjezdovou cestu. Otočila jsem se na Edwarda. Pohladil mě po tváři.

„Ani si nevšimneš, že tady nejsem. Večer za tebou přijdu.“ Řekl něžně a cvrnknul mi do nosu. Přitáhla jsem si jeho rty na své. Chvíli jsme se líbali a pak se odtáhl. „Už by si měla jít. Charlie čeká.“ Kývla jsem, ještě jednou jsem ho políbila a pak už vystupovala z auta.

„Ahoj tati, jak si se měl?“ volala jsem, jakmile jsem vcházela do domu.

„Dobře a co ty? Nějaký nový zážitek?“ zeptal se. V mysli mi proběhli události předešlých dnů. Objevení nové moci, nechtěné přenosy, bujarý večírek s Alice a Rose plus mé extempore s Tequillou no a v neposlední řadě také útok Tanyi, která se mě snažila zabít.

„Celkem nuda, co by se tady taky dělo.“ Odpověděla jsem. Chvíli jsme si povídali a pak začali koukat na film, děj jsem moc nevnímala a tak jsem se zvedla s tím, že jdu dělat večeři. Za chvíli jsem smažila cibulku na pánvi a chystala jsem do ní přidat maso.

„Bello! Musím na stanici, právě mi volali!“ křičel táta.

„Dobře, dodělám to, jak přijdeš.“ Houkla jsem nazpět. Slyšela jsem bouchnutí dveří. Vypnula jsem pánev, slyšela jsem bouchání na dveře.

„Zapomněl sis něco, tati?“ volala jsem a rozrazila dveře. Nikdo tam nestál, divné. Už byla skoro tma, ještě jsem víc vykoukla. Najednou mě popadli pevné ruce a někdo mi zacpal pusu. Co to sakra je? Slyšela jsem dech na své šíji a pak bolest, která mi projela zraněnou rukou…

---------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoja, tak mi tedy písněte, jak se Vám to líbí... Teď budu mít honičku, tak nevím, kdy se pustím do další kapitolky...

Alrobell

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!