Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 18. kapitola

04.01.2010 (09:30) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6636×

18. kapitola

Edward

Stál jsem na louce a pozoroval Bellu, jakmile Eleazar řekl, že by chtěl vidět, její přenášení, zmizela. Najednou začala Alice křičet.

„Edwarde! Bella!“ A já viděl v její vizi, jak na ní Tanya útočí. Rychle jsem běžel do domu a slyšel jsem zvuk tříštícího se skla a pak myšlenky Tanyi… Její krev, tak krásně voní… zabiju ji…

… Vběhl jsem do domu a slyšel jsem Bellino rychle bijící srdce. Rozrazil jsem dveře pokoje a zůstal stát jako zmrazený…

Bella

„Ty mrcho!“ Zakřičela Tanya a nakrčila se ke skoku. Projela mnou taková zlost. Než stihla Tanya vyskočit odmrštila jsem ji přes celou místnost na skleněnou vitrínu. Ta se s třeskotem rozletěla. Trochu jsem s sebou škubla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Silou vůle jsem držela Tanyu přikovanou ke zdi. Cítila jsem, jak mi něco teplého stéká po paži a zároveň mě do nosu udeřila vůně krve, mojí krve. Kus střepu mi čněl z paže, kterou okamžitě projela bolest. Stačila chvilka a moje moc byla oslabena. Podívala jsem se Tanye do očí, byly černé a žíznivé. Zmítala se v mém neviditelném objetí a já cítila, jak mě pomalu opouštějí síly. To není dobré. Bolest se drala napovrch, snažila jsem se jí potlačit a soustředit se na moc. Nešlo to. Byla jsem vyčerpaná, prvně ukázky mé moci a teď tohle. Síla ubývala rychle, moc rychle. Viděla jsem, jak se Tanye na tváři objevil úsměv. Klesla jsem na kolena a snažila se ještě chvíli udržet, modlila jsem se, aby se někdo objevil. Z krve se mi začínalo dělat mdlo. V tom se rozrazily dveře a v nich stál Edward. Pohledem hodnotil situaci.

„Bella je raněná! Carlisle!“ Volal do útrob domu. Musel cítit moji krev. Zbytky sil mě pomalu opouštěli. Do místnosti se nahrnulo více lidí, ale já jim nevěnovala pozornost. Jediné co mě zajímalo, bylo to, abych nepropadla temnotě, která se mě začala zmocňovat. Snažila jsem se dýchat pusou a soustředit se jeden pevný bod. Edwarda. Vše kolem mě se dělo rychle. Viděla jsem zmítající se Tanyu, kterou vlekly z pokoje. Pak Carlislela, který u mě klečel, ale nejvíce mě zajímal Edward. V jeho pohledu bylo něco jiného. Nedbaje slabosti a mlhy, jsem se chtěla postavit. Carlisle mě chtěl zadržet, ale jakmile viděl můj rozhodný pohled, vzdal to.

„Jsem v pořádku.“ Řekla jsem a snažila se usmát, ale v tom mě pohltila temnota.

Edward

Díval jsem se na Bellu, její oči byly rozšířené strachem. Poraněnou ruku si držela u těla a dívala se na mě. Neochránil jsem ji. Slíbil jsem to a nedodržel. Vystavil jsem jí nebezpečí. Už se to nikdy nesmí opakovat. Budu ji chránit, nikdo už jí nesmí ublížit. Bella se na mě dívala a pak rychle zamrkala. Snažila se postavit a Carlisle se jí v tom chtěl zabránit. Něco v jejím pohledu ho ale zadrželo.

„Jsem v pořádku“ promluvila, ale její hlas zněl, slabě. Snažila se usmát. Slyšel jsem její srdce, už nebilo jako splašené. Najednou, jako by se zadrhlo a Bella začala padat k zemi. Carlisle ji rychle chytil a já byl okamžitě u ní. Vzal jsem ji z jeho náruče do své, upíří rychlostí jsme zamířili do Carlislelovi pracovny, kde jsem ji položil na lehátko. Jediné co mě udržovalo v příčetnosti, byl její mělký dech a tlukot jejího srdce. Carlisle mi v myšlenkách neustále opakoval, že je jen vyčerpaná.

„Musíme jí vyndat ten střep.“ Řekl a začal chystat chirurgické nástroje. „Běž, Edwarde, já to zvládnu.“

„Ne, nenechám ji samotnou.“ Oponoval jsem. Carlisle jen zavrtěl hlavou a začal Bellu ošetřovat. Když vytahoval střep, Bella s sebou škubla a zaskučela, ale oči neotevřela. Carlisle rychle ránu vyčistil a zašil. Ze spodu se ozývala hádka. Tanya se hádala se všemi. Měl jsem chuť jí zabít, ale tyto myšlenky měli i ostatní z mé rodiny. Dokonce i Carlisle s Esme. Tohle budu řešit později, teď je pro mě nejdůležitější ona.

„Potřebuje si odpočinout. Bude v pořádku. Je jen vysílená.“ Řekl Carlisle nahlas, tato slova nebyla určena jen mě, ale i ostatním v domě, kteří je díky svému upířímu sluchu také slyšeli. Seděl jsem vedle Belly asi hodinu, když se jí konečně začaly chvět víčka. Párkrát stiskla víčka pevně k sobě a nakonec otevřela oči.

„Ahoj.“ Zašeptala chraplavě. Do místnosti vrazila Alice se sklenicí vody a okamžitě zase zmizela. Podal jsem Belle sklenici a ta se hltavě napila. Vděčně se usmála.

„Myslím, že si můžu odškrtnout další položku ze svého seznamu.“ Řekla a já na ni nechápavě hleděl.

Bella

Temnota, začala pomalu ustupovat a já cítila, jak mi v paži tepe. Začalo se mi vracet vše, co se stalo. Věděla jsem, že Edward sedí vedle mě. Cítila jsem jeho přítomnost. Pevně jsem sevřela několikrát víčka a nakonec otevřela oči.

„Ahoj,“ nic jiného mě nenapadlo, můj hlas byl chraplavý. Potřebovala bych se napít. Malý problém vyřešila Alice, když vešla do pokoje se sklenicí s vodou, předala ji Edwardovi a zase odtančila pryč. Jakmile mi Edward sklenici podal, hltavě jsem se napila a usmála se na něj.

„Myslím, že si můžu odškrtnout další položku ze svého seznamu.“ Řekla jsem. Díval se na mě s povytaženým obočím.

„Jaký seznam?“

„Jé, já ti to neřekla?“ zeptala jsem se.

„Asi si zapomněla.“

„No mám takový seznam věcí, které bych chtěla zažít. Každý rok se snažím odškrtnout si alespoň jednu věc, ale za poslední dny odškrtávám daleko rychleji.“

„Co všechno sis odškrtla?“

„Být v něčem výjimečná, získat nové kamarády, opít se a pěkně se ztrapnit, natočit zábavné video, poprat se jinou holkou o kluka a to nejdůležitější – zamilovat se a být šťastná.“

„Bello…“ Začal.

„Nemůžeš za to.“ Vypálila jsem ze sebe. „Nemůžeš, za to, že si tak krásný a úžasný a že se do tebe ta potřeštěná upírka zamilovala. Taky jsem ji mohla odhodit vedle a nic by se nestalo.“ Edward trochu strnul a pak promluvil.

„Měly bychom jít dolů, jestli se na to cítíš. Tanya se chce omluvit.“

„A jak se přijímá omluva od někoho, kdo tě chtěl zabít?“ zeptala jsem se a když jsem viděla jeho výraz začala jsem se smát. „Tak pojď, jdeme, jsem zvědavá, jak taková omluva vůbec vypadá.“ Začala jsem vstávat z postele, ale Edward se nehnul. Natáhla jsem k němu ruku, pohladila ho po tváři a pak políbila na rty. „Vše je v pořádku. Je mi dobře.“ Šeptala jsem mezi polibky. „A teď pojď.“ Beze slova jsme scházeli ze schodiště, pod kterým nás čekalo celé osazenstvo.

„Bello, zlatíčko, jak se cítíš?“ zeptala se Esme a hrnula se ke mně. Drtila mě ve svém objetí a rukou zavadila o ránu, která o sobě okamžitě dala vědět. Sykla jsem. „Omlouvám se.“ Řekla a střelila rozzlobeným pohledem k Tanye a nebyla jediná.

„Tanyo!“ zahřměl hlas Eleazara. Vypadal opravdu hrůzostrašně. Kdybych ho potkala v noci v parku, hodím po něm peněženku, telefon, cennosti a zdrhám, napadlo mě. No se svou šikovností bych se rozplácla na zem při druhém kroku. Možná by mě zachránilo, kdybych mu řekla piny svých karet. No, ale vlastně to je jedno, je upír tomu bych nezdrhla nikdy. Pousmála jsem se. Bello soustřeď se!

„Já… se omlouvám… nechtěla jsem… nevím, co to do mě vjelo… je mi to líto.“ Promluvila Tanya a dívala se do stropu. Tohle je ta omluva jo? Podívala jsem se nahoru a zjistila, že hledí na lustr, který se skládá,  snad z tisíce malých krystalků. Ona je snad teď počítá, či co?

„Možná bych ti to věřila, kdybys nečučela do stropu.“ Vyjelo ze mě a rukou jsem se plácla přes pusu a tím si vysloužila smích od Emmetta.

„Vyprovokovala si mě!“ zařvala.

„A jak? Jen jsem se tě zeptala, proč čucháš k mému pyžamu!“

„A dost!“ zařval Eleazar.

„Rozluč se Tanyo, jedeš domů společně s Irinou a Kate. Hned!“ řekla Carmen.

„Naschle.“ Procedila skrz zuby a byla pryč.

„Je mi to líto Bello,“ řekla Kate a Irina jen omluvně kývla. Usmála jsem se na ně a otočila se zpět k Edwardovi.

„Ráda bych si šla lehnout.“ Edward kývl, ale Eleazar nás zastavil.

„Bello, myslím, že jsme s Carlislem přišli na to, co jsi.“

„A co jsem?“

„Všichni znáte legendu o dávném proroctví ženy ze skal.“ Začal Carlisle a já cítila, jak Edward ztuhl. Tak to bude pecka. Podívala jsem se po všech z místnosti, všichni do jednoho kývali hlavami, jako oslíci. „Myslíme si, že dulcinée.“

„Du… co?“ zeptala jsem se zmateně.

„Dulcinée, vyvolená dívka, která bude mít jednou opravdu velkou moc. A její děti budou nejmocnější bytosti na Zemi.“ Vysvětlil Eleazar. No jasně, tak teď je mi to jasnější.

„Ok! Myslím, že je toho na mě moc. Rose, kde je ta flaška ze včerejška? Myslím, že potřebuju

panáka.“

---------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co? Tak se Vám to líbilo? Dole je takové okýnko, tak to tam vepište ju?

Alrobell

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 18. kapitola: