Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 13. kapitola

25.12.2009 (14:45) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6264×

13. kapitola

Pomalinku se mi začali vracet smysly. Slyšela jsem tekoucí vodu, ale bála se otevřít oči. Ježíši Kriste, kde to jsem? Zdráhavě jsem opatrně otevřela jedno oko a zalapala po dechu a vytřeštila oči.

Naskytl se mi ten nejkrásnější pohled na nahé tělo mého Edwarda. Při mém zalapání po dechu se Edward otočil a vyvalil oči. Stáli jsme v jeho koupelně a hleděli na sebe. Oba, jsme byli zabráni studováním těla toho druhého. Můj pohled sjel od jeho vypracovaného hrudníku, po kterém pořád stékala voda ze sprchy směrem níž a do mých tváří vstoupila červeň. Rychle jsem odvrátila hlavu a vtom jsem se uviděla v zrcadle. Oči jsem málem sbírala po podlaze, protože jsem si až teď uvědomila, že mám na sobě ten sexy hadr, co mi narvala do kabinky Alice. Byla jsem zabraná sama sebou a ani jsem si nevšimla, že voda neteče. Edward už stál vedle mě, osušku kolem svého pasu a objímal mě.

„Bello? Jak ses sem dostala?“ zeptal se. Byla jsem jeho přítomností natolik omámená, že jsem ze sebe nevypravila ani slovo. „Bell?“ začal znovu a zatřepal se mnou.

„Ne… nevím. By… byla jsem v obchodě a zkoušela si tohle“ rozmáchla jsem rukama a přejela jsem prsty po svém skoro nahém těle „a chtěla jsem být s tebou. Už jsem nechtěla lítat po těch zatracených obchodech. No a najednou… Ta dává.“ Začala jsem se hystericky smát. „Já nevím, co se stalo. Prostě jsem byla jinde a pak tady.“ Můj hlas nabíral na intenzitě.

„Asi se u tebe projevila další schopnost, přenášení.“ Vzal mě do náruče a odnášel do svého pokoje. Pokládal mě na postel a rozrazily se dveře.

„Brácha co se děje?“ zahřměl Emmettův hlas. „No, nebudu rušit.“ Dodal a očima mě sjížděl od vrchu dolů a zpět. „Pěkný… nohy.“ Dodal, když slyšel Edwardovo vrčení a zmizel. Radši ani nechci vědět, co mi chtěl pochválit, protože přes tu síťku bylo vidět skoro všechno.

Edward se na mě opět otočil a pečlivě studoval moje oblečení, dáli se to tak nazvat. „Moc pěkné, to sis chtěla koupit?“ přilehls i ke mně a políbil mě na ústa. Dívala jsem se mu do očí a zjistila, že jsou černé. Né žízní, ale touhou.

„Hmmm.“ Zmohla jsem se na jediné a náš polibek prohloubila. Líbali jsme se s takovou intenzitou, oba jsme lapali po dechu a naše těla se proplétala. Cítila jsem jeho ještě mokré tělo na svém.

Vancouver – Kanada

David

Po přistání jsem okamžitě zapnul telefon a vytáčel Simon. Vzala to okamžitě.

„Kde jsi?“ Zeptala se. V jejím hlase byla patrná netrpělivost.

„Právě jsem přistál.“ Odpověděl jsem.

„Jsme v hotelu Garden park.“

„Jsme?“ zeptal jsem se.

„Ano, je u mě. Všechno ti vysvětlím, je to pokoj 429. Budeme tě čekat.“ A zaklapla telefon. Její hlas nevěstil nic doufám, že tu holku neunesla. Nechápu, jak to, že jsou dvě. Nějaké vysvětlení musí být. Rychle to vyřídí tady a pak pojedou do Forks. Musíme získat i tu druhou. Vše musí proběhnout rychle a nenápadně. Volturiovi mají špehy všude.

Cesta do hotelu mi trvala asi dvacet minut. Okamžitě jsem se vydal do příslušného pokoje. Před ním jsem se zarazil. To né, problesklo mi hlavou. Cítil jsem upíra a ne jednoho. Rozrazil jsem dveře pokoje a naskytl se mi pohled na zdemolovaný pokoj. Závěsy byly strhané z oken, křesla povalená, snad veškeré sklo v místnosti bylo rozbité. A to nejdůležitější, byla tady krev. Padl jsem na kolena. Bolest, kterou jsem cítil, mě úplně ochromila. Simon, jediná bytost, která mi rozuměla, Claiřina sestra, teď i ona? Za to mi zaplatí… Chtěl jsem okamžitě zmizet, ale tichý sten upoutal mou pozornost. Došel jsem ke křeslu a všiml jsem si, že pod ním někdo je. Obrátil jsem ho a uviděl Simon. Byla celá o krve. Chytl jsem ji do náruče a položil na postel. Pootevřela oči.

„Aro, přišel si pro ni s gardou. Mám ti vyřídit, že se těší na setkání. Je mi to líto.“ Zašeptala.

„To je v pořádku.“ Odpověděl jsem a pohladil ji po vlasech. Ještě štěstí, že jsme nebyli křehcí jako lidé. Jsme téměř nesmrtelní, když se zraníme, začneme se sami uzdravovat. Simon, měla těžká poranění, bylo vidět, že ji mučili. Na krku ji vysel medailon s naším znakem, to znamenalo, že museli použít sílu, jelikož medailon nás chrání, před upířími schopnostmi. Alespoň, že tak. Nemusela trpět jako Clair, kterou umučila ta malá mrchy Jane a pak ji nechala pomalu umírat ve stoce, kde jsme ji našli. Je to už tak dávno, sto let, ale bolest v mém hrudníku přetrvávala. Musím zamést stopy a jen co bude Simon schopna, musíme odjet. Pojedeme zpět do Londýna a svoláme celé společenství. Dívka z Forks, je zatím v bezpečí, sice je s upíry, ale něco mi říkalo, že je v bezpečí. A nejdůležitější je, že Aro, o ní neví.

Forks

Edward

Holky jeli nakupovat a my vyrazili na lov. Alice říkala, že se vrátí okolo osmé. Necítil jsem se dobře, když vedle mě nebyla. Byla mou druhou půlkou, byla moje bijící srdce. Tolik jsem se na ni těšil. Šel jsem do koupelny, abych si dal ještě sprchu. Svlékl jsem se a pustil na své tělo vodu. Zničeho nic jsem za sebou zaslechl zalapání po dechu a do nosu mě udeřila Bellina vůně. Otočil jsem se a tam stála opravdu ona a třeštila na mě ty své krásné hnědé oči.  Když jsme, sjel pohledem z jejího nádherného obličeje níž, začal jsem je třeštit taky. Její úchvatné štíhlé tělo, bylo zahaleno do jemného závoje černé barvy. Látka byla napnuta těsně kolem jejích ňader, která se zvedala s jejím dechem. Musel jsem zatnout zuby, jinak by mi sanice spadla až na zem. Bella mě hypnotizovala očima a pohledem začala klouzat směrem níž, rychle odvrátila pohled a její oči se vykulily ještě víc, když svůj odraz uviděla v zrcadle. Rychle jsem kolem sebe omotal ručník a objal jí.

„Bell? Jak ses sem dostala?“ promluvil jsem, ale ona jako by mě nevnímala. „Bell?“ zkusil jsem to znovu a trochu s ní zatřepal.

Ne… nevím. By… byla jsem v obchodě a zkoušela si tohle,“ rozhazovala rukama a na tváři se jí usadil mírný úšklebek, „a chtěla jsem být s tebou. Už jsem nechtěla lítat po těch zatracených obchodech. No a najednou… Ta dává.“ Rozhodila rukama, jako krasobruslařka na konci své jízdy a začala se hystericky smát.

Tohle není dobré, Carlisle po ní chce, aby svou moc přijala a ona se snaží, ale na druhou stranu jí to děsí. Budu si o tom muset promluvit s Carlislem.

„Já nevím, co se stalo. Prostě jsem byla jinde a pak tady.“ Její jindy klidný příjemný hlas, byl posazený o dvě oktávy výš.

„Asi se u tebe projevila další schopnost, přenášení.“ Pronesl jsem co nejklidněji, ale moc klidně jsem se necítil. Měl jsem o ni strach. Musí být vyčerpaná, pomyslel jsem si, vzal jí do náruče a mžiku jí pokládal na postel. Byl jsem zahloubán do svých myšlenek, že mě překvapil Emmettův vpád.

„Brácha co se děje?“ zahřměl Emmettův hlas, poté co nás spatřil na posteli, se trochu zarazil. Jakmile zaregistroval Bellin obleček v jeho mysli se začali honit myšlenky: Týýý jóóó, sice nemá tak pěkný prsa, jako Rose, ale ujdou. Brácha, dobrej matroš. Kývl směrem ke mně.

„No, nebudu rušit.“ Dodal a ještě jednou sjel Bellu od vrchu dolů. „Pěkný…“ začal a já zavrčel, protože to nebylo zrovna slušné slovo: „nohy.“ Dodal rychle a byl pryč.

Otočil jsem se zpět směrem k Belle, v jejíchž tvářích se teď rozlívala červeň a začal jsem zkoumat její nový kousek oblečení. „Moc pěkné, to sis chtěla koupit?“ zeptal jsem se a začal ji líbat. Cítil jsem vzrušení po svém těle. Její vůně mně úplně pohltila a já ji začal líbat. Jediné na co se zmohla, bylo souhlasné zamručení. Naše těla se začala proplétat v jednom tanci. Tolik jsem po ní toužil. Její srdce bušilo, ten zvuk jsem miloval.

Bella

Leželi jsme na posteli, rty spojené v nekonečném polibku. Polibku tak náruživém, že se má krev rozproudila v žilách a srdce tlouklo jako splašené. Opustil moje ústa a začal se věnovat mému tělu. Jeho chladný dech a jemné rty jsem cítila na každé buňce svého těla. Točila se mi hlava a přivřela jsem oči. Z mých úst vycházel jeden tichý vzdech za druhým. Najednou jsem opět cítila jeho dech na své tváři.

„Otevři oči.“ Zašeptal a já to udělala. Dívala jsem se do těch okouzlujících očí a topila se v nich. Opět se naklonil a naše rty spojil. Mé ruce klouzaly po jeho zádech až k jeho zadečku. A potěšeně jsem zjistila, že se mu ručník svezl z jeho pasu. Jedinou překážkou už byla jen moje rádoby košilka a kalhotky. Edward najednou ztuhl a já věděla, že kouzlo okamžiku je nenávratně pryč. Odtáhli jsme se od sebe a já na něj smutně pohlédla. Nadechl se, aby něco řekl, ale vše bylo přerušeno kvílením brzd před domem. Nemusela jsem být upír, abych slyšela, ten hluk.

„Alice.“ Zašeptala jsem a schovala se pod peřinu. I když jsem věděla, teď by mě nezachránilo nic na světě. Slyšela jsem prásknout dveře a její hlas, který rozhodně teď nezněl, jako zvonkohra.

„Béééélóó! Já tě přetrhnu!“ vlítla k nám do pokoje. Dívala se na mě, jako rozzuřený býk.

„Promiň, já za to nemůžu. To samo.“ Na tváři jsem se snažila vykouzlit co nejupřímnější výraz lítosti.

„Víš, jak jsem se bála! Málem jsem měla infarkt. Kromě toho, tu košilku co máš na sobě, jsem za tebe zaplatila. Mám to u tebe a vyberu si to, neboj.“ Řekla a odkráčela pryč. Věděla jsem, co to znamená. Další nákupy. Se zaúpěním jsem s sebou práskla na postel. Edward se na mě díval a cukali mu koutky. Zvedla jsem obočí a podívala jsem se na něj.

„Alice ti chystá pořádnou pomstu. Nakupovací maraton, který bude trvat celý den.“ Řekl Edward a v jeho obličeji zračila lítost.

„Ale stálo to za to.“ Řekla jsem a pokrčila rameny.

„Bello, co kdybychom odjeli zítra po škole pryč na výlet?“ zeptal se a přitáhl si mě k sobě. Byla jsem zmatená. „Mohli bychom pokračovat tam, kde nás moje mrňavá sestra přerušila.“ Řekl a my uslyšeli hroznou ránu ze spodu. „To byla Alice, nesnáší, když jí někdo říká, že je mrňavá.“ Zašeptal a ze spodu se ozvala další rána. Pochopila jsem. V domě upírů nemůžete ani šeptat, aby Vás někdo další neslyšel. Spokojeně jsem se uvelebila v jeho náručí a spojila naše rty v jedny.

Později po večeři, když přijel Carlisle a Edward s Alicí mu vylíčili vše, co se dneska stalo, jsme to zkusili ještě jednou. Edward odešel do jiné místnosti a já se chtěla přenést za ním. I když jsem se snažila a soustředila, nepovedlo se mi to. Zkoušeli jsme to asi půl hodiny a Carlisle zavelel konec.

„Bude nejlepší, když zavoláme na pomoc Eleazara.“ Řekl a podíval se na Edwarda a ten přikývl. „Víš, co to znamená.“ Promluvil směrem k Edwardovi a já stále nechápala, o čem to mluví. Slyšela jsem zavrčení Alice a Rose. Tak to nebude dobré.

„Bello, musím ti něco říct.“ Začal Edward a já věděla, že se mi to nebude líbit. Všichni začali opouštět místnost. Alice na mě povzbudivě mrkla a kývla na znamení, že to bude dobré, to mě trochu uklidnilo. Možná to nebude tak zlé.

Byli jsme sami a Edward začal vyprávět… tedy chtěl začít vyprávět, ale výraz mé tváři ho zastavil a jen na mě koukal. Mou hlavou běhaly myšlenky. Co mi chce říct? Tváři se, tak vážně. Panebože, on je ženatý! Je mu přes sto let, není se čemu divit. A s tím Eleazarem přijede jeho žena. Já to věděla, tedy nevěděla, ale byla jsem moc šťastná, bylo jen otázkou času, než se něco stane. Musím, pryč! Nechci nic slyšet. Chci pryč, někde kde budu v bezpečí. Někde… a začalo mě šumět v uších. Věděla jsem, že jsem se přenesla, otázkou je kam.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Já vím, já vím, já vím. Ale nemohla jsem si pomoc!!! Tak mě neproklínejte a napiště koment! :-))

Vaše Alrobell

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 13. kapitola: