Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávné proroctví 11. kapitola

19.12.2009 (16:45) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6373×

11. kapitola

Bella

Budil mě otřesný zvuk budíku. Ruku jsem vytáhla z pod peřiny a šmátrala po tom otravném přístroji. Po slepu jsem bouchala po stolku u postele, než se mi povedlo umlčet ten pekelný stroj, který mě budí z tak krásného snu. O mě a Edwardovi, hmm, to byl sen. Uslyšela jsem uchechtnutí. Otevřela jsem oči a zprudka se posadila. Na křesle se usmíval Edward.

„Měla by si vstávat. Alice tady bude tak za pět minut.“

„Proč by tady měla být Alice?“

„Však ji znáš.“ Řekl mi Edward cestou do koupelny a já se zamračila. Tak to je celá Alice. Sprcha mě probrala. Utřela jsem se a natáhla na sebe župan, vzdala jsem své pokusy si něco obléci, Alice mě stejně do něčeho navleče. Slyšela jsem zvonek a tak jsem vyrazila dolů. Táta už byl v práci, otevřela jsem dveře a tak kromě Alice stála i Rose. Bezva, přivedla si posilu. Proti těmhle dvěma už nezmůžu vůbec nic. Rezignovaně jsem jim rukou ukázala, ať vejdou a Alice už začala štěbetat. Nechápu, kde bere tu energii, vlastně vím.

„Takže Bello, pojďme k tobě do pokoje. Neseme ti věci, co si oblečeš, aby si ladila s Edwardem. Vlasy dáme tak…“ no a to už jsem radši neposlouchala.  V kuchyni jsem se zasekla a uvařila si kafe. S hrnkem kouřící kávy jsem se vydala do pokoje, kde na mě všichni čekali. Rose si prohlížela moji skříň, vrtěla hlavou a mumlala něco o tom, že s tím budou muset něco udělat. Alice podupávala nožkou a netrpělivě čekala, jakmile mě spatřila, usmála se, chytla mě za ruku a posadila na židli. Edward seděl celou dobu na křesle a vše s úsměvem  pozoroval. Po chvíli se zvedl a zamířil ke mně.

„Bello, zajdu se převléci a vyzvednu tě. Miluji tě.“ Políbil mě a zmizel.

„Věci máš nachystané na posteli v pokoji.“ Zařvala na něj Alice přes rameno. Ajaj, to bude den. Usrkla jsem si kávy a to už mi Alice vzala hrnek s tím, že na to bude čas později. Mám tu holku opravdu ráda, ale nikdo mi nebude brát moje ranní kafe. Alice pozvedla obočí a poznamenala: „Opovaž se.“ Má ruka, která se opět natahovala k hrnku, se v půlce pohybu zarazila a klesla do klína. Jen jsem zaúpěla.

Asi za půl hodiny neustálého čmrkání po mém obličeji různými udělátky, jak jsem začala říkat všem těm štětečkům, kartáčkům a něčemu co připomínalo mučící nástroj – byla jsem poučena, že je to točítko na řasy – Alice zatleskala, že je hotovo.  Myslela jsem, že jsem volná, ale to už u mě stála Rose, chopila se hřebenu a pustila se do mých vlasů. Té to trvalo jen chvíli. Alice už mě zvedala ze židle a podávala mi komínek oblečení, co si mám obléci. Nedůvěřivě jsem se na ni podívala, ale bez protestů jsem si věci převzala. Snažila jsem se důstojně doplout do koupelny, ale cestou jsem si narazila palec o práh. Zaklela jsem celkem jadrně, protože Alice s Rose se pochechtávaly. Na důraz toho, že jsem uražená, jsem práskla dveřmi. Pohledem jsem zavadila o zrcadlo a zalapala po dechu. Byla jsem krásná. Jemné líčení zdůrazňovalo rysy mé tváře a bledost mé pleti. Vlasy jsem měla v takovém tom účesu, teď jsem se probrala, ale každý pramínek měl své místo a byl pečlivě naaranžovaný. Výsledek byl perfektní. Podívala jsem se na oblečení ve své ruce, byly tam úzké černé jeansy, světle modrá košile rafinovaně nabíraná u dekoltu a svetřík černé barvy. No, to není tak hrozné, pomyslela jsem si. Oblékla jsem se a vyšla koupelny.  Jakmile jsme vyšla, Alice mě sjela společně Rose zkoumavým pohledem a pak se usmály a plácly si na dobrou spolupráci.

„Vypadáš úžasně!“ zašvitořila Alice a Rose přikyvovala. Alice mi podávala hrnek s kafem a já se na ni vděčně usmála. Scházely jsme ze schodů a povídaly si. „Edward tady bude tak za patnáct minut, tak se najez.“ Řekla Alice. Nemusela mě dvakrát pobízet. Nasypala jsem si do misky cereálie, zalila je mlékem a začala křoupat. Povídaly jsme si o včerejšku a za chvíli slyšely Edwardovo auto.

„Tak mi jdeme, uvidíme se ve škole.“ Zacvrlikaly obě naráz a vydaly se ven z domu, ve dveřích se míjely s Edwardem, který mě hned sjel pohledem od vrchu dolů a naopak.

„Sluší ti to.“ Byl hned u mě a políbil mě.

„Tobě taky.“ Odpověděla jsem a zopakovala jeho pohled. Zasmál se a já zrudla. Měl svetr stejné barvy jako já halenku. Vzpomněla jsem si na Alici, jak říkala něco o tom, že musíme ladit.

„Můžeme?“ zeptal se a já kývla. Než jsem se nadála, seděli jsme v autě směr škola. Byla jsem strašně nervózní. Dneska budu pod drobnohledem, už tak jsme náchylná k nehodám, a když jsme nervózní, tak je to ještě horší. Dojeli jsme před školu a Edward zaparkoval. Zhluboka jsem se nadechla, měla jsem skloněnou hlavu a nejistě jsme ji zvedla. Už teď k našemu autu mířili pohledy většiny spolužaček, vždycky to tak bylo, když Edwad přijel ke škole. Jenže dneska přijel se mnou. Je to poprvé, vždy jsme jezdila s Rose a Alici. Edward mi otevíral dveře a podal mi ruku. Podívala jsem se na něj a on se usmál. Vložila jsem u svou ruku do  té jeho, nadechla se a vystoupila. Slyšela jsem, jak parkoviště ztichlo, pak pár zalapání po dechu a šum. Když mě Edward vzal kolem pasu a mířil se mnou k svým sourozencům, šum se znásobil a ozvali se i povzdechy. Tak úvod bychom měli. Tak ať je to se vším všudy. Zastavila jsem se, rozhodně jsem se otočila k Edwardovi, Alice začala tleskat a smát se na celé kolo. Ewardův výraz se změnil z překvapeného na láskyplný a už jeho rty drtili mé. V tu chvíli mi bylo jedno, že nás vidí celá škola. Jakoby někde z dálky jsem slyšela výkřik a pak zvýšené hlasy. Neochotně jsem se odtrhla od Edwardových úst a rozhlédla se. Emmette, Rose, Alice a Jasper se smáli a Edward se k nim přidal. Kousek od nás totiž ležela Mellissa, kráska školy, která byla beznadějně zamilovaná do Edwarda. Neustále prohlašovala, že ho do konce školy dostane. Tak tahle Mellissa, teď ležela v mdlobách na parkovišti před střední školou ve Forks. Myslím, že o našem dnešním příchodu do školy se bude mluvit ještě hodně dlouho.

Edward

Cestou do školy jsem cítil jak je Bella napjatá. Radši jsem celou cestu mlčel a pozoroval její tvář. Byla tak zahloubaná sama do sebe, tak rád bych věděl na co myslí. Zaparkoval jsem své auto u školy a Bella poprvé vzhlédla. V její tváři byl naprostý úlek. Slyšel jsem myšlenky lidí na parkovišti. Jéé Edward už je tady, koho to ta má? ... On si někoho veze? … Co je to za slepici s mým Edwardem v autě… a podobně. Budeme to muset udělat rychle. Vystoupil jsem a nedbal myšlenek, které se vířily v lidských hlavách hlavně dívčího osazenstva na parkovišti a otevřel jsem Belle dveře. Podal jsem jí ruku. Nadechla se, podívala se na mě a usmála se.  Chytla se mě za ruku a vystoupila, to co nastalo, bylo jako přílivová vlna. Rozhostilo se absolutní ticho a pak na mě křičeli myšlenky všech lidí na parkovišti. Když jsem Bellu chytil kolem pasu, křik ozývající se v mé hlavě zesílil tak moc, že jsem pomalu neslyšel své vlastní myšlenky. Vydali jsme se k mé rodině stojící o podál. Bylo vidět, že se náramně baví. Najednou se Bella zprudka zastavila. Alice se začala smát a já viděl v jejích myšlenkách, co se Bella chystá udělat. Ta moje malá potvůrka mě chtěla přede všemi políbit a ukázat jim zač je toho loket. Pobavilo mě to a mé rty jsem rychle přisál na její. Vychutnával jsem si náš první veřejný polibek, když mě vyrušily naprosto hysterické myšlenky Mellissi Cartperntové. Řvali na mě v tak vysoké oktávě, že se nedaly ignorovat. Swanová?! To snad, ale on je můj. Minulý týden se na mě podíval. Je jen stydlivý, chce, abych žárlila. Edwrad je můj… A bylo ticho, pak se ozvaly myšlenky ostatních… Tak ta sebou řádně sekla…ona omdlela z toho, že viděla Edwarda a Bellu?... Bella se ode mě začala pomalu odtahovat, byla zvědavá, co se stalo. Když viděla Mellissu na zemi, zacukaly jí koutky.

Moje rodina se lámala smíchy u svého auta a Emmette poznamenal směrem k Jasperovi: „Tak první omdlení Mellissy, jak jsem ti říkal, omdlí ještě minimálně dvakrát. Pak mi půjčíš motorku.“ Zase ty jejich sázky. Slyšel jsem, jak si Jasper v duchu nadává za to, že se nechal ukecat a v duchu se loučil se svou krásnou motorkou. Věděl, že jakmile si na ni sedne Emmette, už ji nedostane v takovém stavu, aby byla pojízdná. Minule mu Emmette vrátil pouze řidítka, zbytek totiž skončil na dně rokle. Emmette nebyl daleko od pravdy, protože když se Mellissa probrala a ostatní ji postavili na nohy, měla na nás přímí pohled a skácela se znovu. Emmette zavýskal a Jasper mučednicky zaskučel.

Den ubíhal celkem rychle. Kamkoliv jsme s Bellou přišli, utichl hovor. Bella z toho byla zpočátku nesvá, ale do jídelny už kráčela s úsměvem. Pomalým, ale rozhodným krokem, mířila k našemu stolu a její oči zářily, v tom jsem slyšel Mellissiny myšlenky. Chtěla Belle uštědřit lekci. Potichu jsem zavrčel a chtěl vstát a jít za nimi, když mě Alice pevně chytla a ukázala v mých myšlenkách, co se stane. Byl jsem v naprostém šoku.

Bella

Celý den jsem byla jako pod drobnohledem, ale vše jsem ustála. Sice jsem párkrát zrudla při přehnané pozornosti, ale Edward byl skoro pořád se mnou. Poslední hodinu před obědem, jsem měla sama, a proto jsme se domluvili, že se všichni sejdeme v jídelně. Vešla jsem s úsměvem a tváře mi hořely nedočkavostí. Edward vzhlédl a usmál se a já si to namířila k němu. Najednou mi cestu zastoupilo, něco píše někdo, musela jsem zaostřit, byla to Mellissa, podle toho jak se tvářila, to nebude přátelský rozhovor. V ruce držela tác a na něm měla rozložené jídlo a mě bylo jasné, co chce udělat. Tohle dělá pokaždé, když má s někým potíž. Chce na mě obrátit celý podnos se svým obědem. Zahlédla jsem tam tuňáka. Má reakce byla rychlejší, než mysl a najednou měla Mellissa podnos na sobě a misku s tuňákem na hlavě. V tu chvíli mi došlo, co jsem provedla, použila jsem svou moc. Celá jídelna se kácela smíchy a v jejích očích jsem zahlédla slzy. Obešla jsem jí a vydala se za Edwardem. Zastavila mě až její slova, která se rozlehla po celé jídelně.

„Mrcho! Ukradla si mi kluka!“ V jídelně bylo hrobové ticho. Zastavila jsem se, usmála se a otočila jsem se zpět k ní.

„Jakého kluka?“ zeptala jsem se nevině.

„Edwarda!“ tomu jejímu tónu jsem se musela smát. To si ze mě dělá srandu. Očima jsem střelila k Edwardovi, který na mě šokovaně hleděl. A já se rozhodla pro rázný krok. Zahlédla jsem Alice za Edwardovou hlavou, jak na mě kýve.

„Mell, nevšimla jsem si, že by v noci volal tvoje jméno.“ Pronesla jsem nahlas, aby to slyšeli všichni přítomní a odkráčela se vztyčenou hlavou, ke svému Edwardovi. Ten si mě hned přitáhl na klín a políbil mě. Jídelnou se rozlehl potlesk a Emmette se smál a mlátil rukou do stolu tak, že ho napraskl. Hned mu přiletěla jedna od Rose. Zvedla jsem oči a podívala se na Edwada.

„Kde se to v tobě vzalo?“ zeptal se a já pokrčila rameny.

„Ty si číslo…“ pronesl mezi smíchem Emmette.

„To bych do tebe neřekla.“ Přitakávala Rose.

„Zvládla si to na jedničku, už ti dá pokoj, ví, že prohrála.“ Pronesla věštecky Alice. A Jasper v tu chvíli zasténal, protože Mellissa, která se zvedala, zahlédla svůj odraz v okně a s hrůzou se skácela k zemi.

„Jóóóóóó.“ Zařval Emmette a Edward mi začal vysvětlovat jejich sázku.

Zbytek dne proběhl bez dalších pohrom nebo katastrof a v podobném duchu proběhli i další dva dny. Zrovna jsem seděla s Alicí u mě v pokoji a ona mi představovala svůj návrh, jak mi změnit šatnu a někdo zaklepal na dveře. Edward to nebyl, protože ten bude dnes do večera na lovu. Z úvah mě vytrhla hlava mého táty, která nakoukla do dveří. Spokojeně se usmál, když tam našel Alici a ne Edwarda, protože jsme neporušili jeho pravidlo a spustil.

„Bello, dnes mi volali ze Seattlu, musím jim tam pomoci s přípravou soudu. Chtějí mě jako znalce. Odjíždím, dnes večer a vrátím se až v neděli. Já vím, jsou to čtyři dny, ale nechci tě nechat bez dozoru a tak mě napadlo…“ ale to mu už skočila do řeči Alice.

„Bello, nebylo by bezva, kdyby si byla u nás? Uděláme si dámskou jízdu. Jeden den pojedeme nakupovat, další den si uděláme manikůru, pedikůru a tak. Esme bude nadšená. Víkend si užila, já ji zavolám!“ a už vytáčela telefon číslo ze svého telefonu. Já i táta jsme na ni koukali s otevřenou pusou, ale ona už šveholila do telefonu. „Ahoj Esme, Bellin táta jede na čtyři dny pryč a mě napadlo, že tady nemůže být Bella sama. Co kdyby u nás přespala?“ chvíli bylo ticho a pak pokračovala. „Bellin táta? Jo dám ti ho.“ A podávala telefon ještě pořád zaraženému tátovi. Ten si ho vzal, Alice se na mě otočila a spiklenecky mrkla. Pak se otočila na tátu a mrkala smutně řasami, ruce měla spjaté a pořád ústy naznačovala prosím, prosím. Potlačila jsem záchvat smíchu a poslouchala hovor, který táta vedl s Esme.

„Dobře paní Cullenová, budu rád, když nebude bez dozoru. Říkáte, že bude spát v pokoji s Alice? A Váš syn? Nemusím se bát. Říkate, že je nemožné, aby s Bellou spal v jedné místnosti? Děkuji paní Cullenová, přece jenom jsou mladí…“ dál už jsem neposlouchala a do mých tváří se hnala červeň. Pak jsem si uvědomila význam slov. Esme říkala, že je nemožné, aby se mnou spal Edward v jednom pokoji? Ono to taky nejde, když Edward vůbec nespí. Táta ukončil hovor, podal telefon Alici a otočil se na mě: „Je to domluvené. Budeš u Cullenů. Spíš tam už dneska. Paní Cullenová mi přislíbila určitá pravidla, je to zásadová žena.“ Řekl a vypochodoval z pokoje a já a Alice jsme se začaly smát.

Za chvíli jsem začala balit, ale Alice mě zarazila, že už má pro mě nachystané věci u nich. Mám si prý vzít jen knihy do školy a to nejnutnější. Jistě Alice věděla, jak to dopadne a už vše potřebné zařídila. Asi za hodinu se přišel táta rozloučit a odjel. A my se s Alicí vydaly k nim, kde jsem měla strávit další čtyři určitě úžasné dny. Jediné čeho jsem se trochu děsila, bylo to, že jsem si byla sto procentně jistá, že nákupům se nevyhnu.

Před domem už nás čekal Edward, který mě hned chytil do náruče a zatočil se mnou. Byla jsem šťastná. Všichni ostatní se po mém příjezdu vydali na lov, kromě něj a my měli zase chvilku pro sebe. Leželi jsme nataženi v nové posteli v jeho pokoji, kterou přivezli včera na objednávku Alice. Ta holka byla nezmar. Jakmile zavětřila nákup, byla v pohotovosti. Myslím si, že hlavně díky ní, prudce rostla americká ekonomika. Leželi jsme v objetí a já si vzpomněla na sázku Emmetta a Jaspera. Zeptala jsem se na to Edwarda a ten se začal smát.

„No Jasper motorku někam schoval a Emmette neví kde je. Je pěkně naštvaný. Postupně prohledává všechno možné.“

Zdola se ozval ruch a Emmette vrazil k nám do pokoje. V duchu se mi vybavila scéna, která se zde odehrála před pár dny. Edward zavrčel. Ze spodu se ozval ostrý vysoký hlásek Alice.

„Opovaž se! Jinak ti zabavuju tvojí postel!“ bylo to jako nějaké zaklínadlo, protože Emmette začal brzdit a tak, tak zastavil těsně před naší postelí.

„Jdeme si zalítat?“ zeptal se mě zubící Emmette. Jen jsem pokrčila rameny, ale s Edwardova objetí se mi nechtělo. Ale to už mě v náručí držel Emmettte a upíří rychlostí mně vynášel z pokoje a následně z domu. Za sebou jsem slyšela nadávky Edwarda a zasmála se. Tohle budou opravdu náročné čtyři dny. To jsem, ale netušila, jak moc.

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávné proroctví 11. kapitola: