Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dar 6.kapitola

25.11.2009 (21:45) • Wool • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1298×

V klidu šel směrem k nám, ale pak ztuhnul. Rozdíl mezi tím zuřícím vlkoušem a tímhle byl opravdu velký. Tenhle necenil zuřivě zuby, a už vůbec neútočil, hm zatím. Byl krásně zbarvený do také barvy kterou sem nedokázala hnedka popsat taková červeno-hnědá, avšak bylo poznat že je nějakou tu dobu v lese, měl srst posetou tu a tam listím. „Co to?“ to jediné ze mě vypadlo, teď sem neměla pocit že by měl zmizet jako ten co skončil na Antarktidě, chudinka hehe. Udělala jsem krok vpřed „Né“ zařvala Bella, asi si myslela že ho nechám zmizet no. „Pohoda, Bells....“ řekl hádejte kdo čtečka přece, nojono Edward. A pak začal mluvit klidně a pomalu na vlčka, který si sednul a hleděl na Edwarda : „Já vím, já vím... pomůže nám neboj.“

„Haló, každý tady neumí číst myšlenky čte... e Edwarde“ trošku sem se přeřekla s tou čtečkou, ale co stejnak už to ví jak jsem ho pojmenovala. „Zapomněl jsem, pardoon, ptal se kdo si, a proč se množíme furt. Málem jsem zapomněl Sam to je Jacob, ehm ve své vlčí podobě, Jacobe tohle je Sam, ochotná pomoct s Ness. Jacobe mohl bys.... díky“ řekl Edward. Vlkouš teda Jacob, vstal a šel směrem k lesu, spíše běžel, viděla jsem jak mizí v lese, koukala sem směrem kde zmizel, ale neviděla sem vlka, ale statného Jacoba. Wau statného svalnatého Jacoba v šortkách. Škoda že byl tak smutný, usměv by mu slušil, jako ty šortky. „Sam!“ rozřehtal se Edward, úplně sem na Edwarda zapomněla. „Co? Jo ajo... Mohl by si si to nechat pro sebe?“ řekla jsem zmateně zase já. Přikývl s cukajícími koutky „Héj já chci vědět vo co Go!“ řekl Emmett netušíc o co go haha. „To máš jedno Emmette, jednou ti to řeknu jo ?“ řekla jsem já. „Hm“řekl Emmett ale smál se.

„Co tě sem přivádí Jacobe?“ řekla Bella. „Běhal jsem tak okolo, protože jsem ráno slyšel vytí nějakého jiného vlka než nás LaPush Vlků, a chtěl jsem se ujistit že není někde tady, a pak sem slyšel něco jako boj, a když jsem přiběhl viděl sem jak se Bells pereš s blonc - Sam.“ řekl Jacob, já sem ta bloncka to je jasný, fájn ví jak se menuju. „Aha, Jacobe asi bysme ti měli vše ze dneška vysvětlit“ řekl vůdčím hlasem Carlisle. „Poslouchám“ řekl Jacob a pokusil se o úsměv, chudáček nějak asi nebyl ve své kůži.

Po hodině vysvětlování Jacobovy o dnešku, a Sam vysvětlení Vlkodlaků na zemi, na té samé mýtince.

„Takže ten otisk je jako láska na první pohled napořád?“ řekla jsem zvědavě, po té hodině jsem se toho hodně dozvěděla, třeba právě o vlkodlačím otisku, Jacob byl také otisknutý(škoda.ale co se dá dělat), otisknul se do Ness, do té unesené upírské holčičky od Belly a Edwarda. „Jo, takže asi tušíš jak je pro mě těžký bejt bez Nessie.“ odpověděl Jacob. Dokonce se kvuli ní 5 měsíců neukázal ve Forks. Prostě běhal po Americe, ve své vlčí podobě, a hledal jí. „Je to zvláštní zvyknul jsem si na to že upíři smrdí, ale ty né je to vůbec možné?“ řekl zase Jacob zvědavě. „Cože? My mu jako smrdíme a ty né jo, no teda Sam!“ řekl jako vtip Emmett. „Haha vtipný Emmette, zato prostě nemůžeme že je Sam jiná, ale má to jisté výhody i nevýhody, výhodu díky jejímu daru, nevýhodu vůči tomu že Volturiovi jí budou chtít přijmout mezi své“ řekl vážně Carlisle. „A to jsou ty Volturiovi, tak zlý?“ odpověděla jsem mu na to otázkou. „Sam, žijí si v Itálii, a kralují světu upírů, už sme s nimi měli spoustu problémů, už tolikrát nás navštívily, a chtěli nás prostě za každou cenu. Zabijí upíry kteří, nevědí pravidla upírského světa, ty už je naštěstí znáš. Opravdu si myslíš že jsou furt hodní? Je pravda že jsme s nimi měli jenom štěstí, ale to štěstí už mohlo zmizet, a až se Aro doví že si tu s námi a jaký to máš Dar může to pro nás být konec.“ řekla Alice ale né tak vesele jako obvykle.

„Fájn tak asi né, ale teď asi nemá cenu se tím zaobírat né.“řekla sem konečně rozumně. „Máš pravdu, nebudem se tím teď zaobírat, měli bysme zjistit kam až tvoje schopnosti sahají, ale ten čas necháme na potom.“ Edward promluvil. „Co takle zkusit to přemístění? Potřeboval bych se podívat jestli už dávají zápas Basseballu“ řekl Emmett. „Emmette!“ okřikla ho Rose „No co stejnak bych tam musel pěšky“ odpověděl Emmett ale ještě s nadějí že zaberu. „Fájn máš to mít k telce? Nebo na gauč?“ řekla jsem já. Hned jak sem mu to sdělila tak sr rozsvítil jako vánoční žárovka. Ještě než sem sdělila svojí prosbu na svůj Dar, pomyslela jsem na to aby se Emmett už konečně přesunul sám k té televizi a já to furt nemusela říkat, udělala jsem krok blíž k němu protože stál docela daleko oode mě. To co se stalo potom mě docela vyděsilo, Emmett zmizel, a bez toho aniž bych musela něco říkat, což je na jednu stranu super, ale na druhou blbý, protože budu muset i myslet uváženě. „Páni jak si to udělala?“ ptal se hnedka Jasper. „Myšlenkou“ odpověděl Edward za mě.

Mě teďka už jenom zajmalo jak dopadl Emmett, rozběhla jsem se k domu tou svojí superupírskou rychlostí, během pár vteřin jsem byla u Cullenů v obýváku. A Emmett si tam pohodlně seděl na sedačce, a koukal na nějaký Baseballový zápas. „Jojo, je to fájn že sem sem nemusel pěšky ale příště aspoň řekni že už se bude přemisťovat.“ řekl Emmett a dál se vesele koukal na zápas. „Emmette promiň, ale nevěděla jsem že to jde i myšlenkami.“ řekla jsem já jako objasnění celého tohoto činu. „Pohodá, sem celej né? Jsem, a jestli jdeš zase za nimi tak řekni že příjdu až to skončí.“ řekl na oplátku on. „Dobře“ řekla jsem já otočila jsem se směrem kterým jsem přilítla, a rozběhla jsem se na svou upírskou část. Během vteřinky jsem byla zpět. „Tak co ?“ ptala se hnedka Esmé. „Je tam a sleduje zápas, příjde až skončí.“ řekla jsem na vysvětlenou. „Čumim, taky mě přemístíš?“ řekl nadšeně Jacob. „Kam to bude?“ řekla jsem já s úsměvem. „Co takhle, no rači jenom kousek, nechci vás pak dobíhat. Třeba támhle za ten strom na tu malou mýtinku v lese.“ řekl Jacob a ukázal na místo. Bylo to to místo kde jsme se s Alicí seznámily, překvapivě celé se to stalo dneska. „Můžu?“ řekla jsem na Jacoba. „Jasně“ odpověděl krátce. V duchu jsem pomyslela na to jak se Jacob přemisťuje a řekla si ať se objeví tam kam chtěl na tu mýtinku. Teď sem ale nedělala krok dopředu, jenom jsem trochu pozvedla ruku. A on zmizel.

Koukala jsem na místo kde se má objevit, a už tam byl. Musím přiznat že měl pořád zdravou barvu, teď vypadal trochu zeleně. „Je ti něco Jacobe?“ zařvala jsem aby to slyšel. „Nejsem zvyklý na takovéhle přenosy, jinak pohoda.“ odpověděl on, a už se mu i barva vrátila, a rozběhl se směrem k nám. Doběhl, a potom začal mluvit „Myslím že si tohle přemisťování na mě moc cvičit nebudeš, málem sem vyklopil snídani“ řekl a rozesmál se. „Všichni i já se daly do smíchu.

Najednou se Alice přestala smát a koukala do prázdna, asi měla vidění, né asi ale určitě. „Co vidíš Alice?“ zeptal se Jasper. Za minutku už dokoukala, a podívala se na Jaspera. „Nessie. Byla tam Nessie, a další podobné, řekla bych upíří děti, dělají na nich pokusy!“ řekl vystrašeně Alice, ona to viděla, a my si to musely jenom představit. „Bože proč?“ řekla Bella a začna popotahovat na Edwardovu košili, když se tak objímaly. Měla jsem v tu chvíli takový záchvěv, jako kdyby byl někdo ve velkém nebezpečí a pak už jenom ta bolest, cítila jsem jak upadám do bězvědomí nebo coto bylo, prostě jako když omdlíváte a zatmí se vám před očima. Stihla jsem jenom říct „Au to bolí, nechte mě!“ Pak sem padala a slyšela okolní hlasy, někdo mě chytil než sem dopadla. Někdo řekl „Co se to sakra děje ?“ a ten druhý nato „Když na těch dětech dělaly pokusy, a když zrovna byla řada na Ness, řekla přesně tohle, ale netvářila se že jí to bolí, spíše byla překvapená že to nebolí.“

Pokračování co nejdříve! A Taky příště.

Předchozí Kapitola Další Kapitola

Shrnutí povídek od Wool

Autor: Wool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dar 6.kapitola: